Spurná Zuzana, PhDr. Mgr. Ph.D. Oddělení klinické psychologie FNUSA Agresivní pacient Spurná Zuzana, PhDr. Mgr. Ph.D. Oddělení klinické psychologie FNUSA

Agresivita vrozený základ intenzita a forma jsou osvojené v průběhu života slouží uchování psychické a fyzické integrity nepřiměřená forma je problém!

Základní typy agresivního chování Agresivita instrumentální – je prostředkem k dosažení cíle, získaná napodobováním druhých, osvojená učením Agresivita samoúčelná – osobní charakteristika, člověku přináší požitek Agresivita jako důsledek afektu – často u jedinců narcisistických, na sebe zaměřených, kteří agresí reagují na zklamání, rozčilení Agresivita reaktivní – odpověď na ohrožení psychické nebo fyzické integrity – např. silná bolest vyvolá agresivitu, jejímž cílem je odstranit zdroj

Základní typy agresivního chování Agresivita může být zaměřena: na sebe (sebepoškozování, odmítání jídla, bránění zdravotnickému personálu v ošetření, pokus o sebevraždu) na okolí Dlouhodobé potlačování agresivity může vést k psychosomatickým problémům. Jde o reakci stenickou – posilující, je vhodné její energii využít a převést na prospěšnou aktivitu.

Základní typy agresivního chování Pacienti se ocitají při nemoci v nestandardní situaci, mohou reagovat agresivně z mnoha příčin. Nezvládnutá a nepochopená agresivita v nemocničním prostředí komplikuje až znemožňuje diagnostický, léčebný a rehabilitační proces. Je překážkou motivace a vhodné spolupráce pacientů i rodiny nemocného se zdravotnickým personálem.

Možné důvody agrese v medicínském prostředí Obvykle kombinace následujících okolností: Strach – např. ze zákroku, ze smrti, existenční obavy Úzkost – ze ztráty pozice, z ohrožení, nejistoty, z neznámého Bolest Zklamání – např. z málo nadějné prognózy, zklamání z očekávání Dlouhé čekání na ošetření Frustrace, vztek na osud Pocit křivdy a nespravedlnosti Nadměrné a nereálné očekávání pomoci Celková zátěž, únava, vyčerpání Prožitek ponížení, zesměšnění, uražení Pocit bezmoci Pocit viny a obrana před ním – hledání viníka jinde – častá reakce příbuzných

Možné projevy agrese Slovní – hrubé výrazy, urážky, výhružky, křik, zesměšňování Fyzické napadání Destrukce předmětů Neklid Nervozita Přehnaná gestikulace Nepravidelný hlasitý dech Narušování osobní zóny Ignorace – např. i telefonování v přítomnosti zdravotníka

Časté chyby v komunikaci s pacientem s agresivními projevy Agresivní chování personálu – zvyšování hlasu, křik, slovní napadání, nadávky, fyzická agrese Napomínání pacienta „Uklidněte se, chovejte se jako dospělý.“ Zlehčování situace

Postup zdravotníka při komunikaci s agresivním pacientem Zachovejte klid Uvědomte si vlastní pocity Ukotvěte se ve své roli zdravotníka Nereagujte na agresi také agresí, pacienta často „odzbrojí“, jestliže s ním mluvíte i jednáte vlídně a zdvořile. Pokud nejednáte komplementárně, agresivního pacienta tím zaskočíte a překvapíte a konflikt se často rozplyne.

Postup zdravotníka při komunikaci s agresivním pacientem Agresi si neberte osobně, nebývá cílená na vás, zdravotník bývá pouze hromosvodem vybití pacientova napětí. Pojmenujte emoce, které u pacienta vidíte, pomozte mu pochopit zdroje agresivity – úzkost, nejistota, strach, bezmoc, frustrace, bolest. Pomocí vaší empatie hledejte s pacientem porozumění jeho stavu a příčinám.

Postup zdravotníka při komunikaci s agresivním pacientem Zhodnoťte, jaké motivy vedly pacienta k agresivnímu chování. Pozorně pacienta vyslechněte, ukažte akceptující postoj (akceptace však neznamená souhlas). Berte jeho tvrzení vážně, nehodnoťte. Zorientujte se v situaci - zvažte, zda nejde o oprávněný nárok či požadavek (např. po dlouhém čekání na zákrok, chybě personálu, v čekárně je zima či horko)

Postup zdravotníka při komunikaci s agresivním pacientem Můžete použít asertivní techniku „ otevřených dveří“ („ chápu vás, rozumím vaší špatné náladě, také bych byla naštvaná, kdybych čekala na ošetření 2 hodiny…“). V případě oprávněného nároku je namístě omluva zdravotníka za chyby, společné nalezení řešení. Pokud jde o úzkost, je potřeba pacienta uklidnit, snížit jeho úzkost, pomoci pacientovi vyjádřit obavy, spoluúčast.

Postup zdravotníka při komunikaci s agresivním pacientem Doporučené výroky zdravotníků: Vidím, že jste rozzlobený, co se vám přihodilo? Je mi to líto…. Dobře vám rozumím… Na vašem místě bych se cítila podobně… Pojďme si prosím o všem pohovořit…. Musí to pro vás být obtížné…. Pojďme se poradit, jak dále… Co navrhujete… Chápu Vás….. Vaše situace není jednoduchá, vztek bývá častou reakcí…

Postup zdravotníka při komunikaci s agresivním pacientem Pokud to je možné, snažte se nemocnému vyhovět. Poskytněte prostor pro dotazy, hledejte možnosti řešení. V případě extrémně silné agrese odejděte, přivolejte pomoc, třeba i policii. Vysvětlujte postup vašeho jednání. Jednejte s pacientem se zájmem, úctou, respektem.

Použitá literatura ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-48-6 ČERMÁK, I. Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou: Fakta, 1999. ISBN 80-902614-1-8 FROMM, E. Anatomie lidské destruktivity. Prah: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-232-4 HARTL, P. Psychologický slovník. Praha: Budka, 1996. ISBN 80-901549-0-5 NAKONEČNÝ, M. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0592-7 NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia 1997. ISBN 80-200-0625-7 ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-689-6 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-678-0 EDELSBERGER, L. a kol. Defektologický slovník (Sovák, M.). HaH Vyšehradská, s. r. o, 2000. ISBN 80-86022-76-5 VYMĚTAL, J. Lékařská psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-740-X

Děkuji za pozornost