Gymnázium, Broumov, Hradební 218 Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Číslo materiálu: EU030206 Název: Lucemburkové 12. Autor: Mgr. Marek Lengál Třída: 6. V Doporučený čas: 15 – 20 minut Stručná anotace Materiál slouží k výkladu o krizi českého státu na sklonku vlády Václava IV. až na práh husitské revoluce. Materiál byl vytvořen v rámci projektu „Gymnázium Broumov“ v OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, reg. č. CZ.1.07/1.5.00/34.0219.

Král bez koruny v prosinci 1397 porýnští kurfiřti předložili Václavovi soupis požadavků a stížností. Týkaly se Václavovy nedůslednosti v řešení říšských problémů, církevní politiky, zejména v otázce papežského schizmatu, ale i jeho postoje vůči bratrovi Zikmundovi Lucemburskému, se kterým byl Václav v neustálých konfliktech v srpnu 1400 sesazení Václava IV. z německého trůnu s odůvodněním, že jde o krále „nepotřebného a nečinného i nedbalého“ novým králem zvolen Ruprecht Falcký své sesazení Václav neuznal a titul římského krále používal nadále

1

1401 → obležení Prahy míšeňskými vojsky za podpory Jošta → Václav se ubránil, ale byl donucen odevzdat vládu „radě čtyř“ → sestavena z příslušníků panské jednoty (arcibiskup Olbram ze Škvorce, Jindřich z Rožmberka, Ota z Bergova a Hynek Krušina z Lichtemburka) →definitivní úpadek královské moci → Václav měl předat moc Zikmundovi, ale ten se vzepřel vydat mu majetek březen 1402 → Václav je v Praze na Zikmundův příkaz zatčen a odvlečen do Vídně, kde byl vězněn až do r. 1403, kdy se mu podařilo uprchnout za pomoci přátel a tentokráte i Jošta

Po útěku je v letech 1403–1405 donucován postupně uznávat další a další požadavky vyšší šlechty. Politická nestabilita a morová epidemie z konce 14. století byly hlavními příčinami ekonomického propadu Českého království. Rostlo sociální napětí a dovoz zboží. Když se v roce 1409 sešel v Pise církevní koncil, uznal znovu Václava IV. za německého krále, aniž by se ale do konce života fakticky ujal vlády. Roku 1410 byl proti němu zvolen králem jeho bratr Zikmund.

2

Dekret kutnohorský 1409 Václav IV. zpočátku podporoval Jana Husa, což vyvrcholilo roku 1409 Dekretem kutnohorským - listina omezující vliv cizinců na pražské univerzitě (1 : 3 – cizinci : Češi) vydaná 18. ledna 1409 důsledkem této změny byl odchod německé části profesorského sboru a studentů (celkem se jednalo o cca 800 osob) na univerzity ve Vídni, Krakově, Heidelbergu, Kolíně nad Rýnem, Erfurtu a vedl k založení nové univerzity v Lipsku. Solidárně odešla i řada právníků, přestože se jejich univerzity dekret netýkal. Došlo tudíž k počeštění pražské univerzity a okamžitému úbytku o 80% členů akademické obce.

Dekret kutnohorský 1409 3

Studenti, kteří po této změně opustili Karlovu univerzitu, odešli studovat jinam, nejčastěji do Lipska, čímž kvalita školy fatálně utrpěla. Zároveň byla ostentativně i nadále bojkotována pedagogy i studenty z ciziny.

roku 1412 Václav zaštítil prodej odpustků, čímž se s Husem navzájem odcizili Ani odsouzení Husa jako kacíře a naléhání koncilu i Zikmunda, aby zasáhl proti „sílícímu kacířství“ v Českém království, nedokázaly Václava IV. vyburcovat k jednoznačnému postoji. Stále více se uchyloval do ústraní, kde ho také zastihla zpráva o první pražské defenestraci. To u něj vyvolalo záchvat mozkové mrtvice nebo snad epilepsie. 16. 8. 1419 Václav IV. zemřel na Novém Hradě u Kunratic. Druhá Václavova manželka Žofie nechala pohřbít jeho pozůstatky v klášteře na Zbraslavi. Klášter byl však za husitských válek (10. srpna 1420) husity pod vedením plzeňského kněze Václava Korandy vypleněn a královo tělo dokonce vytaženo z hrobu.

4 Odpustková listina udělená papežskou autoritou Johannem Tettzelem roku 1517

5 Chrám Panny Marie na Zbraslavi (kopie barokní kresby z Horních Mokropes)

Nový hrad u Kunratic - rekonstrukce 6

„Táboři se vlámali i do hrobky královské, a vyňavše tělo krále Václava IV. z rakve, tropili s ním žerty ohavné, aby pozdě na noc, opilí vínem klášterním, s trofejemi rozbitých obrazů a mnišských kápí vraceli se do Prahy... — Josef Pekař Obě Václavova manželství zůstala bezdětná. Václavovi moravští bratranci Jošt Moravský a Prokop Lucemburský rovněž děti neměli. Někteří další členové rodu (Jan Zhořelecký, Zikmund a Václavova sestra Markéta měli každý pouze po jediné dceři.  

Použité materiály a seznam citací http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bible_Vaclav4_1.jpg?uselang=cs http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Leaning_Tower_of_Pisa.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/53/Dekret_kutnohorsk%C3%BD.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Indulgence.png http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Zbraslav_kostel.jpg http://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288835-z-metropole/212411058230012/ Harna, Josef, Fišer, Rudolf. Dějiny českých zemí I. 1. vydání. Praha: Fortuna, 1995. 296 s. ISBN 80-7168-286-1.