Trávicí soustava 2 dutina ústní, hltan, jícen a žaludek Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Trávicí soustava Je orgánová soustava, která zajišťuje příjem potravy, její mechanické a chemické zpracování, vstřebání živin, vyloučení nestrávených a nestravitelných zbytků. U člověka je trávicí soustava dlouhá téměř 8 metrů a ve svém průběhu se člení, kroutí a různě rozšiřuje. Probíhá od ústního až k řitnímu otvoru a je tvořena dvěma typy orgánů. Zatímco orgány trávicí trubice tvoří především dostatečně velkou plochu k trávení a vstřebávání živin, druhý typ orgánů, žlázy (např. játra, slinivka břišní), vylučují enzymy a jiné látky sloužící k trávení.

Stěna trávicí trubice Téměř všechny orgány trávicí trubice mají podobné uspořádání své stěny. Přestože se v některých charakteristikách mohou jednotlivé orgány lišit, zpravidla má trávicí trubice čtyři rozlišitelné vrstvy, sliznici, podslizniční vazivo, svalovinu a serózu.

Stěna trávicí trubice Sliznice (mukóza) je vnitřní výstelka trávicí trubice. V určitých partiích trávicí trubice je hladká (např. v ústech), jinde drsná (střeva). Drsný povrch je v tenkém střevě způsoben výběžky sliznice, tzv. klky. Pokud jde o typ buněk, je sliznice od úst až po žaludek tvořena dlaždicovým epitelem, zbytek tvoří válcovitý epitel. Podslizniční vazivo je druhou vrstvou stěny trávicí trubice. Je tvořené velmi řídkou vazivovou tkání, která též obsahuje lymfatickou tkáň. Podslizniční vazivo má za funkci především bránit průniku škodlivin z trávicí dutiny do krevního oběhu. Svalovina jedná se převážně o hladkou svalovinu. Výjimku tvoří jícen, hltan a část tračníku, jež obsahují příčně pruhované svalstvo. Zpravidla se dá svalovina v trávicí trubici rozdělit na dvě části, vnitřní je kruhová a vnější podélná. Seróza je čtvrtá a nejsvrchnější část trávicí trubice. Jedná se o hladkou lesklou blánu, která je v některých úsecích umocněna vazivem.

Dutina ústní Dutina ústní (Cavum oris) je vstupním otvorem trávicí soustavy a nalézá se v obličejové části hlavy. Vpředu začíná ústní štěrbinou ohraničenou rty, po stranách dutinu ústní ohraničují tváře. Tzv. patro odděluje dutinu ústní od dutiny nosní, spodinu dutiny ústní překrývá jazyk, který je připojen svaly k dolní čelisti a zadní částí přiléhá k hltanu. Uvnitř dutiny ústní jsou zuby, uložené v zubních jamkách horní a dolní čelisti. Součástí dutiny ústní jsou slinné žlázy, respektive vývody slinných žláz. Vzadu dutina ústní přechází v hltan.

Dutina ústní - funkce Funkcí dutiny ústní je příjem pevné i tekuté potravy a vody, mechanické rozmělnění pevné potravy a smísení se slinami. V malé míře je zde zahájeno i chemické zpracování potravy. Z dutiny ústní se vstřebávají do krve některé léky. Sliznice dutiny ústní je bohatě vybavena receptory smyslového vnímání, umožňující vnímání chuti, hmatu, tepla a bolesti. Nezastupitelnou úlohou orgánů v dutině ústní je tvorba hlasu a formování řeči. Při příjmu potravy se uplatňují: dolní čelist, rty, tvářové svaly, jazyk (sání tekuté potravy, sací reflex kojenců) a zuby. K mechanickému rozmělnění pevné potravy slouží žvýkací pohyby horní a dolní čelisti, při nichž je potrava drcena a rozmělňována mezi zuby, a třecí pohyby jazyka vůči tvrdému patru. Při žvýkání je potrava v ústech promísena se slinami vylučovanými ze slinných žláz. Tím dochází k jejímu zvlhčení a změkčení a vzniká sousto. Díky enzymu ptyalinu ve slinách dochází k prvotnímu natrávení sousta.

Jazyk Jazyk (Lingua) je svalový orgán v dutině ústní, který tvoří svalová vlákna příčně pruhovaného svalstva. Ke spodině dutiny ústní je připojen uzdičkou. Jazyk má velký rozsah pohybu, pomáhá při příjmu i rozmělňování potravy, polykání sousta. Povrch jazyka je pokryt sliznicí, která nahoře vybíhá v různě velké papily, takže jazyk je drsný. Ve sliznici jazyka jsou uloženy smyslové orgány chuti, tzv. chemoreceptory - chuťové pohárky, které umožňují rozlišit chuť jídla. Člověk rozlišuje 4 hlavní druhy chutí: sladkou, kyselou, hořkou a slanou, a jejich kombinace. Chemoreceptory pro sladkou chuť jsou umístěny na špičce jazyka, pro kyselou chuť na krajích a na středu, pro hořkou chuť vzadu uprostřed a pro slanou chuť po stranách jazyka. Jazyk je důležitým orgánem pro komunikaci – umožňuje mluvení lidskou řečí a další množství různých zvuků.

Jazyk

Slinné žlázy Slinné žlázy jsou žlázy s vnější sekrecí. Jejich produktem jsou sliny. Člověk má 3 páry velkých slinných žláz. Dále se přímo v podslizničním vazivu dutiny ústní nachází větší množství nepárových malých slinných žláz. Sliny zvlhčují, změkčují a zřeďují potravu rozmělněnou pomocí zubů, takže se snáze polyká. Sliny také obsahují důležité látky - mucin a trávicí enzymy, takže trávení potravy je započato již v ústech. 1) příušní žláza 2) podčelistní žláza 3) podjazyková žláza

Zuby Chrup, neboli dentice, je označení pro soubor zubů v ústní dutině. Lidský chrup je rozlišen na čtyři různé typy zubů. Jsou to: řezák (incisivus) k uchopování a krájení potravy, špičák (Caninus) k trhání potravy, třenový zub (premolár) podobný stoličkám, ale je menší, a stolička  (molár)  k rozmělňování potravy. Počet zubů každého typu se zapisuje jako zubní vzorec a ten je: 2.1.2.3 Mléčný chrup -  u mnoha savců má mládě sadu zubů, která vypadne a je nahrazena dospělými zuby. Nazývá se dočasné zuby, dětské zuby nebo mléčné zuby. Zubní vzorec mléčného chrupu: 2.1.0.2

Chrup dospělého člověka Mléčný chrup Usazení zubů v čelisti

Hltan Hltan (Pharynx) je společným úsekem trávicí a dýchací soustavy a spojnicí mezi dutinou ústní a jícnem. Je umístěn v zadní části hrdla v rozsahu od spodiny lebeční po tělo 6. krčního obratle. Hltan má nálevkovitý tvar zužující se směrem k jícnu. V jeho přední stěně jsou vstupy do dutiny nosní, ústní a do hrtanu a z boční stěny vedou trubice (Eustachovy trubice) do dutiny středního ucha.

Hltan Hltan je tvořen příčně pruhovanou svalovinou, uspořádanou okružně i podélně v systémy svěračů a zdvihačů. Svalovinu z vnitřní strany pokrývá vrstva sliznice a podslizničního vaziva, z vnější strany vazivová blána. Sliznice a podslizniční vrstva je značně silná a je prostoupena cévami, nervovými vlákny a lymfatickou tkání, takže hltan má významnou úlohu také jako obranný val proti infekci. Polykání je v první fázi nejprve ovládáno vůlí a hlavní podíl na něm mají jazyk a svaly měkkého patra. Sousto se z dutiny ústní posune do hltanu. Tím jsou podrážděna citlivá nervová zakončení ve stěně hltanu a dále je polykání již reflexní (polykací reflex), řízené z centra v prodloužené míše. V hltanu a jeho okolí proběhnou změny, které zamezí jednak vstupu sousta nebo tekutiny do dutiny nosní (zastaví se dýchání, měkké patro se napne a přiloží se k zadní stěně hltanu), jednak do hrtanu a dýchacích cest (hrtan se zvedne a hrtanová příklopka hrtan uzavře) a také zpět do dutiny ústní (jazyk se stáhne dozadu a přiloží se k patru), a za pomocí stahů hltanových svalů je sousto posunuto do jícnu a odtud postupuje peristaltickými pohyby do žaludku.

Jícen Jícen je elastický trubicovitý útvar v horním úseku trávicí soustavy, který spojuje hltan s žaludkem. Jeho délka je u dospělého člověka asi 25 – 28 cm, průměr je asi 2,5 cm a tloušťka stěny je 2 – 5 mm. Jícen navazuje na hltan, prochází hrudníkem dolů podél páteře v zadní části mezihrudí mezi plicními laloky a přes otvor v bránici vstupuje do dutiny břišní, kde přechází v žaludek. Úlohou jícnu je dopravit polknuté sousto z hltanu do žaludku. K tomu slouží peristaltické pohyby (peristaltická vlna) – rytmické stahy a následná uvolnění svaloviny ve stěně jícnu. Stahy svalových vrstev působí tlakovou silou na obsah v jícnu a zkrácení vláken hladké svaloviny nad soustem umožňuje posun sousta směrem dolů. Do žaludku vstupuje jícen v místě nazvaném česlo.

Použité materiály Černík, V., Bičík, V., Martinec, Z. Přírodopis 3 pro 8. ročník základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. Praha: Libertas, a. s., 1. vydání. ISBN 80-85937-97-2 Jelínek, J., Zicháček, V. Biologie pro gymnázia. Olomouc: Nakladatelství OLOMOUC, 2004. ISBN 80-7182-177-2 Vlastní tvorba Obrázky byly vyhledány ve wikipedii jako Creativ Commons nebo Public Domain: Mariana Ruiz, translated by Michal Maňas. In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu svg. Dostupn z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Digestive_system_diagram_cs.svg In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu png. Dostupn z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Sagittalmouth.png In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu png. Dostupn z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gray1014.png In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu png. Dostupn z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Illu_quiz_hn_02.jpg In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu png. Dostupn z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gray1004.png In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu png. Dostupn z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gray1002.png In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu png. Dostupn z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gray1003.png