INFORMACE

Co je informace? = Sdělení určené ke zpracování V širším slova smyslu se rozumí zpráva, její obsah, údaje v ní obsažené, a to obsah nejen ústního sdělení, článku, referátu, knihy, ale i signálu (např. světlem nebo praporkem) Informaci tvoří kódovaná data, která lze vysílat, přijímat, uchovávat a zpracovávat technickými prostředky

Nosičem informace je signál Informatika - vědní obor, který se zabývá strukturou, zpracováním a využitím informací

Uchování informací Nejzákladnější jednotkou je BIT. Skutečnost je poté zaznamenávána ve formě znaků, které tvoří DATA. Informace se uchovávají v kódech  kódování - převod znaků nebo různých úkonů na různé symboly (každému úkonu, znaku se přiřadí jeden symbol - úkon, znak  symbol) a zároveň je to i předpis, jak k sobě přiložit jednotlivé prvky dané skupiny (zpětné dekódování - symbol  úkon).

Základní soustavou pro zpracování dat je soustava binární(dvojková) - používá pouze dva symboly - 0 a 1 Číslo zapsané v dvojkové soustavě se nazývá binární číslo ve dvojkové soustavě 11010110 znamená v desítkové soustavě číslo 214: 1.27+1.26+0.25+1.24+0.23+1.22+1.21+1.20= 214 Dále se používá i soustava osmičková a šestnáctková

bit [ b ] - může nabývat pouze dvou hodnot - 1 / 0 (ano / ne) 1byte…1B….(8b) 1kB…(1024B) 1MB…(1024kB) 1GB…(1024MB)

Vlastnosti informací Správnost x chybnost (dezinformace) Spolehlivost (bezplatné=málo spolehlivé) Dostupnost Zastaralost Možná nedostupnost systému, kde je informace uložena

Přenos informací 1) Disketa – 1 z nejstarších způsobů přenosu informací - původní kapacita 0,6 MB(později 1,2MB, až 1,44 MB) - Data byla zaznamenávána magneticky, což nebyl příliš dokonalý způsob – k vymazání diskety stačí například blízkost mobilního telefonu.

2) CD/DVD - kapacita 700 MB/4,7GB – 8,5 GB - 1 z nejčastějších způsobů přenosu dat 3) PC sítě - Data se přes síť přenášejí buď skrze sdílení (typické pro firemní sítě), nebo často prostřednictvím elektronické pošty (např. jako příloha souborů). 4) USB disky

Uchování informací Diskety, CD, DVD, USB disky, magnetické pásky, Hard disk

Elektronické zdroje To, co je"na Internetu" je obvykle považováno za spolehlivě pravdivé a nejpřesnější, většinou tomu tak nebývá Na internetových stránkách se mohou vyskytnout běžné chyby - překlepy, drobné nepřesnosti - zastaralé informace a také informace záměrně nepravdivé, zavádějící.

K jejich zveřejňování láká anonymita virtuálního prostoru a lehkost s jakou je možné na Internetu publikovat informace získané na stránkách oficiálních institucí (ministerstva, úřady, ústavy, knihovny, školy..) jsou relativně spolehlivé, ne vždy však nejaktuálnější

virtuální prostor Spojených států amerických je rozdělen na domény - edu (školství), org (nekomerční instituce), gov (vládní instituce), com (komerční firmy), mil (armáda), net (instituce související s provozem Internetu) Informace získaná ze stránky s doménou gov nebo edu je o řádný kus věrohodnější než informace z "com stránek"

Kvalita informací závisí na: úplnost, přesnost, důvěryhodnost, objektivita, podložená argumentace u odborných textů jazyk textu, stylistika datum zveřejnění, aktualizace u článků, odborných statí by měla být uvedená citovaná literatura, odkazy umístění adresy, doména může napovědět více o autorovi, příp. instituci

Zdroje informací z hlediska charakteru informace: Primární (původní sdělení) Sekundární (literární) „informace o informacích“ (metadata) Terciární (souborné referáty)

Zpracování primární informace pro další využití 1. Pro ruční vyhledávání (knihovnictví) třídění: jmenné (podle autora) předmětové (podle oboru) abecední (podle názvu) číslicový kód

2. Pro účely počítačového vyhledávání (tvorba bibliografických databází) klíčová slova: charakterizují obsah, zvolená autorem deskriptory: závazné odborné termíny ze skupiny klíčových slov

signatura – označení knih, pro rychlé vyhledávání tezaurus: slovník pojmů užívaných k vyjádření obsahu dokumentu, seznam deskriptorů uspořádaný hierarchicky, tvořen odborníky pro jednotlivé vědní obory signatura – označení knih, pro rychlé vyhledávání meziknihovní výpůjční služba = vyhledání informace odborníkem, zpoplatněné

Vyhledávání informací Zajímavé funkce Googlu: 2 a více pojmů defaultně spojuje operátorem AND (vyhledá stránky, kde figurují všechna zadaná hesla) “léčivé rostliny” - najde přesnou frázi cembalo OR virginal - najde stránky s minimálně jedním termínem Klaus -Santa označení „Santa“ nesmí být ve vyhledaných stránkách obsaženo „* ze Žerotína“ – hvězdička nahradí libovolné slovo

Metadata jsou strukturovaná data o datech příkladem je katalogizační lístek v knihovně, obsahující data o původu a umístění knihy: jsou to data o datech v knize uložené na lístku mohou sloužit např. k snadnému vyhledávání

Funkce metadat zjišťovací (zjištění existence dokumentu) popisná, dokumentační – popis zdroje nebo jeho části (formálních a obsahových znaků) strukturální – data o formální struktuře zdroje za účelem jeho správného uložení a zobrazování ochrana autorských a vlastnických práv

Etické zásady a právní normy Informační etika zahrnuje etiku všech účastníků procesu přenosu informace, tedy etiku tvůrce informace (autorská etika), etiku zprostředkovatelů informací (knihovníci, informační pracovníci, žurnalisté, ale i vydavatele a nakladatelé, tlumočníci a překladatelé, redaktoři apod.) a etiku uživatele informací.

1) Etika tvůrce informací - tvůrce má tyto povinnosti: - nešířit informace podněcující nenávist mezi lidmi - sdělovat informace pravdivé, nezkreslené, s vyloučením polopravd, dvojsmyslů apod. - správně citovat - psát věcně, stručně a srozumitelně - vyhýbat se vícenásobnému publikování článků stejného obsahu, aby zamezil zbytečnému růstu objemu publikovaných dokumentů - nepsat proti svému morálnímu přesvědčení

2) Etika uživatele informací - napomáhat zprostředkovateli informací při uspokojování vzneseného požadavku (např. spolupracovat při doplnění vágní formulace požadavku) - získané informace, jsou-li adekvátní potřebě, využít - nabyté znalosti využívat pro druhé - přijímat i takové relevantní informace, které mu jsou nepříjemné - vyhledávat nejlepší informace

Etika zprostředkovatele informací - respektovat autorské právo - včasně poskytovat informace - všem zaručit stejný přístup k informacím - zodpovídat za věcnou správnost poskytnutých informací

Předmět informační etiky Předmětem informační etiky není pouze hodnocení, zda je určitý způsob zacházení s informacemi správný či nesprávný, informační etiku zajímají i širší dopady určitých struktur používaných k transformaci informací. zaměřuje se na dvě hlavní oblasti, za prvé na mikroetické problémy, tj. problémy, související s vlastní informační prací a individuálním chováním, např. ochrana duševního vlastnictví. Za druhé na makroetické problémy, které souvisejí s dopady informačních technologií na společnost, např. problém zranitelnosti informační společnosti.

Kodifikace pravidel správného jednání probíhá na třech úrovních - formou právních norem (tiskový zákon, zákon o ochraně osobních údajů, autorský zákon atd.), - formou mezinárodních úmluv (v oblasti deklarovaných lidských práv např. právo na informace, právo na ochranu soukromí, svoboda projevu atd.), - a formou profesních kodexů v novinářské, knihovnické či informatické oblasti.

Obecně sdílené principy, které by měly být zachovávány: 1. Informace by měly být volně šířeny. 2. Šíření informací by nemělo znamenat pro nikoho újmu. 3. Nepravdivé informace by neměly být šířeny. 4. Generovat nové informace je žádoucí. 5. Každý je odpovědný za důsledky svého jednání v informační oblasti.

Autorská práva vztahuje se na programy, ale i dokumenty (např. články na Internetu), což znamená, že nelze tyto dokumenty použít ve svém textu bez uvedení autora a názvu díla Autorské právo k dílu vzniká automaticky, okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Osobnostní autorská práva trvají po dobu života autora, majetková práva po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti.

Autorské právo k dílu získává automaticky jeho autor, fyzická osoba, která dílo vytvořila (v případě spoluautorství všichni autoři společně a nerozdílně). Částečnou výjimkou jsou tzv. zaměstnanecká díla, tzn. díla, která autor vytvořil v rámci plnění svých povinností k zaměstnavateli. V některých státech bylo dříve nutné díla označit © Autorský zákon používá termínu užití díla, ze kterého ovšem výslovně vyjímá užití pro osobní potřebu. Jakékoli dílo kromě počítačového programu či elektronické databáze proto kdokoli smí pro svou osobní potřebu konzumovat, zhotovit záznam, rozmnoženinu či napodobeninu (netýká se rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla stavbou). Takto vzniklé rozmnoženiny nesmí být využity k jinému účelu (např. je nelze dále šířit).

Software a autorské právo licence – oprávnění k používání programu (tj. uživatel si koupil oprávnění nikoliv dílo jako celek a nemůže ho dále prodávat) demoverze programů – program má zablokované některé funkce (např.ukládání na disk) zkušební verze (trial)– plnohodnotný program na určitou dobu

shareware – program, s kterým lze po omezenou dobu pracovat a pak je uživatel povinen zaplatit poplatek, pokud ne, většinou přestane fungovat freeware - volné zboží, program lze volně používat, někdy i šířit, nesmí být prodáván a měněn public domain - lze volně používat, šířit, upravovat

komerční program – je zboží, které se prodává, je to tzv komerční program – je zboží, které se prodává, je to tzv. autorské dílo a jeho tvůrci k němu nají autorská práva (podobně jako autoři knih, hudební skladatelé apod.) OEM software – normální verze programu vázaná na nákup s novým počítačem, většinou jde o operační systém

Nejdůležitější zákony: Zákon č. 121/2000 Sb. – Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem a o změně některých zákonů (autorský zákon) Zákon č. 101/2000 Sb. – Zákon o ochraně osobních údajů Zákon č. 148/1998 Sb. – Zákon o utajovaných skutečnostech

Použité zdroje http://cs.wikipedia.org/ www.muni.cz informatika.topsid.com http://web.sks.cz/