Vyšší odborná škola České Budějovice Bachelor of Business Studies Chicagská škola Dana Tomášová 2004/2005

Vznik a vývoj chicagské školy Pojem chicagská škola se vztahuje k Chicagské univerzitě od roku 1930 do současnosti. Základní charakteristikou této školy je víra ve svobodné trhy, v jejich schopnost efektivně alokovat zdroje a rozdělovat důchody. Příslušníci této školy pochybují o smysluplnosti státních zásahů do ekonomiky. Zakladateli školy byli Frank Knight a Jacob Viner. Oba se zabývali studiem dějin ekonomického myšlení a uznávali platnost neoklasické cenové teorie. Spojoval je odpor k teoretickým inovacím 30.let – k monopolistické konkurenci a k dílu J.M.Keynese. V polovině 30.let se kolem Franka Knighta vytvořila silná skupina ekonomů, k níž patřili také Milton Friedman a George Stigler. Charakteristickým rysem chicagské školy je její metodologie, kterou Milton Friedman nazval metodologickým pozitivizmem. Ten vychází z toho, že jsou-li závěry teorie v souladu s ekonomickou realitou, jsou pravdivé (včetně předpokladů, na nichž teorie spočívá). Metodologický pozitivizmus odlišoval chicagskou školu od keynesiánství i od rakouské školy.

FRANK KNIGHT Frank Knight je někdy považován za zakladatele chicagské školy. Samotný název chicagská škola se však začal používat až v souvislosti s jeho žáky Friedmanem, Stiglerem a dalšími. Knight byl ovlivněn rakouskou školou, zejména Carlem Mengerem, a zprostředkoval tento vliv dalším představitelům chicagské školy. Nahlížel na ekonomii jako na vědu ekonomického chování jednotlivce, který se snaží maximálně nasytiti své potřeby. Vycházel rovněž z rakouského pojetí nákladů obětovaných příležitosti. Veškeré závěry činil bez jakéhokoliv empirického důkazu. Používal výlučně abstraktně deduktivní metodu. Teorie podnikatelského zisku Frank Knight vysvětlit podnikatelský zisk jako výsledek nejistoty v podnikání. Ukázal, že podnikatelský zisk vzniká i v dokonalé konkurenci a ve stavu rovnováhy. Do té doby ekonomové chápali zisk buď jako náklad (čekání na riziko) nebo rentu, která je výsledem nějakého monopolu. To ovšem znamenalo, že ve stavu rovnováhy (kde není riziko) a na dokonale konkurenčním trhu (kde nejsou žádné monopoly) podnikatelský zisk neexistuje (existuje jen úrok).

MILTON FRIEDMAN Byl velký odpůrce Keynesovy ekonomické teorie. Milton Friedman je jedním z největších liberálů 20.století. Jeho ekonomické dílo směřuje k jedinému cíli – ukázat přednosti hospodářského liberalismu. Je znám jako čelný představitel monetarismu. Stal se vůdčí osobností protikeynesiánské revoluce po 2.sv.válce. Požadoval návrat k tradici vyrovnaného státního rozpočtu a neutrální monetární politiky. Od počátku 50.let byl považován za klíčovou osobnost chicagské školy. Ve svém zkoumání se nejprve zaměřoval na teorii peněz a na monetární politiku. Později svůj zájem rozšířil o studium lidského kapitálu. Jeho největším přínosem je analýza spotřební funkce, v jejímž kontextu formuloval také známou hypotézu permanentního důchodu. Podle Friedmana lidé přizpůsobují svou spotřebu změnám svého dlouhodobě očekávaného důchodu – permanentního důchodu, a jen málo pozornosti věnují přechodným změnám důchodu. Permanentní důchod je ta složka běžného důchodu, o které se domácnost domnívá, že má relativně stálý charakter. Je závislý na velikosti bohatství domácnosti, úrokové míře a očekávaných pracovních příležitostech. M.Friedman rehabilitoval kvantitativní teorii peněz a nově ji interpretoval do podoby kvatnitativní teorie. Tak ukazovala stabilní charakter poptávky po penězích a popírala krátkodobou neutralitu peněz. Z Friedmanovy teorie peněz vyplývala silná vazba mezi změnami nabídky peněz a změnami nominálního národního důchodu.

Podle Friedmana je nabídka peněz rozhodujícím činitelem, který vyvolává nerovnovážné situace v ekonomice. Změny v nabídce peněz jsou pro ekonomiku šoky, měnící ceny i reálné veličiny. Inflace je podle Friedmana výlučně peněžním jevem. Dochází k ní jen tak, že nabídka peněz roste rychlejším tempem než reálný produkt. Friedman přišel se zásadní kritikou Philipsovy křivky, přesněji řečeno hospodářské politiky, která byla založena na představě zaměnitelnosti mezi inflací a nezaměstnaností. Ukázal, že Phlipsova křivka je jen krátkodobým jevem. Nezaměstnanost se dlouhodobě udržuje na přirozené míře nezaměstnanosti. Ta není ovlivněna politikou poptávkové stimulace. Friedman odmítal snahu keynesiánských ekonomů stabilizovat ekonomiku řízením úrokových měr. Ta vyvolávala změny peněžní zásoby, které, vlivem zpoždění, mohou mít destabilizující účinky. Friedman doporučil nahradit řízení úrokových sazeb řízením měnového agregátu. Jeho zlaté pravidlo měnového růstu znamenalo stálé tempo růstu peněžní zásoby. Friedman je rozhodným kritikem velkých rozpočtových výdajů, které pokládá za nehorázné plýtvání ekonomickými zdroji.

GEORGE JOSEPH STIGLER Získal v roce 1938 doktorský titul na Chicagské univerzitě, na níž ho nejvíce ovlivnil Jacob Viner, Henry Simons a Frank Knight. Rovněž zde poznal svého budoucího kolegu Miltona Friedmana. Po 2.světové válce působil v několika akademických a výzkumních institucíh a v roce 1958 se vrátil na Chicagskou univerzitu, jíž zůstal věrný až do konce života. V roce 1982 mu za jeho původní výzkum průmyslové struktury, fungování trhu a veřejné regulace byla udělena Nobelova cena za ekonomii. Stiglerův ekonomický výzkum se soustředil do oblasti mikroekonomie, v níž je považován za nejvýraznějšího reprezentanta chicagské školy. Teorie informací Podle Stiglera jsou informace vzácným statkem, jejich množství je omezené a jejich získání vyžaduje náklady. Člověk porovnává náklady na informace a užitek z informací. Protože jsou náklady na získání informací nenulové, nebude chtít mít veškeré informace. Bude nedokonale informován. Stiglerova teorie informací změnila pohled ekonomů na nedokonalosti trhů, způsobené nedostatkem informací. Stigler byl schopen vysvětlit mnohé jevy dosud ekonomickou teorií nevysvětlitelné, jako jsou reklama, vytváření front, cenový rozptyl stejných výrobků atd.

THEODORE SCHULTZ Patří k těm ekonomům, kteří svou práci zasvětili problémům hospodářsky nerozvinutých zemí. V roce 1979 mu byla za výzkum ekonomického rozvoje se zvláštním zřetelem na rozvojové země udělena Nobelova cena za ekonomii. Schultz odmítal teorii bludného kruhu chudoby rozvojových zemí, v němž se údajně točí chudé země a z něhož se bez zahraniční pomoci nemohou vymanit. Schltz nevěřil v rozvojovou pomoc a varoval před iluzí ryhlé industrializace. Schultz viděl klíč k růstu rozvojových zemí v investicích do lidského kapitálu. Ten umožňuje lidem správně reagovat na tržní podněty a celkově zvyšuje kvalitu populace.

GARY BECKER Gary Stanley Becker (1931) přišel po ukončení univerzitního studia v Princetonu v roce 1951 na chicagslou univerzitu, na níž v roce 1955 obhájil doktorskou práci. Jeho školitelem byl Milton Friedman, který mu nabídl na Chicagské univerzitě místo. Mezi americkými ekonomy se těší velkému uznání, o čemž svědčí skutečnost, že byl dlouholetým prezidentem Americké ekonomické asociace, která sdružuje ekonomy všech směrů a ideologií. V roce 1992 mu byla udělena Nobelova cena za to, že ukázal, jak lze analýzou zájmů jednotlivce vysvětlit podstatnou část jeho chování a jednání – od svatby, rozhodnutí mít děti, rozhodování o jejich výchově a vzdělání, až po rozvod, zločin a diskriminaci. Podle něho se člověk rozhoduje podle stejných principů. Teorie lidského kapitálu Becker vysvětluje mzdové rozdíly jako důsledek výnosů z lidského kapitálu. Lidé investují do svého vzdělání a zdraví, poněvadž z toho očekávají budoucí vysoké výdělky. Teorie diskriminace Diskriminaci definuje jako situaci, kdy dva lidé, kteří mají stejnou produktivitu, jsou různě placeni. Pokud by se lišili produktivitou, pak nelze hovořit o diskriminaci, protože v tom případě jejich odlišná odměna odráží jejich odlišnou produktivitu. Dokazuje, že na konkurenčních pracovních trzích není diskriminace možná – byla by z hlediska zaměstnavatelů iracionální.

Ekonomická analýza kriminality Ekonomický přístup aplikuje Becker i na problém kriminality. Podle Beckera nejsou zločinci obětí sociálního prostředí. Zločin je racionální rozhodnutí, při němž zločinec porovnává výnosy ze spáchaného trestného činu s náklady trestu (které jsou váženy rizikem, tedy pravděpodobností odhalení, chycení a odsouzení). Zavedení přísnějších trestů zvyšuje náklady zločinu, a tím snižuje zločinnost, neboť někteří zločinci dojou k závěru, že výnosy z trestných činů jsou nižší než náklady potrestání. Obdobně zvýšení pravděpodobnosti odhalení tj. zvýšnení rizika zločinu, snižuje kriminalitu. Ekonomie rodiny Podle Beckera se lidé i v otázkách manželství, rodiny a dětí rozhodují porovnáváním užitků a nákaldů. Tyto užitky a náklady nemusí být peněžní, to však nebrání tomu, abychom i na nepeněžní náklady a výnosy aplikovali základní ekonomickou analýzu nákladů a výnosů. Becker tvrdí, že státní sociální péče může mít na rodinu neblahý vliv, protože oslabuje přirozenou solidaritu mezi členy rodiny a tradiční rodinné vztahy.

Závěrem Chicagská škola se stala velmi vlivnou nositelkou liberálního ekonomického myšlení ve druhé polovině 20.stolení. Svědčí o tom nejen počet Nobelových cen udělených jejím představitelům, ale i vliv, jaký měla na hospodářskou politiku mnoha zemí. Její představitelé vedle respektu k tradičním hodnotám hospodářského liberalismu (mezi než řadí především individuální svobodu, soukromé vlastnictví, svobodný trh a právní stát) zastávají konzervativní názory. Většina z nich byla či je vůdčími osobnostmi Mont Pelerin Society, renomované společnosti založené v roce 1947 skupinou významných osobností v čele s Friedrichem A. Hayekem pro záchranu tradičních liberálních hodnot a proti rozpínavosti státu. Chicagská škola vychází z přesvědčení o schopnosti neoklasické teorie vysvětlit ekonomické chování. Nástroje neoklasické ekonomie používá i k analýze mimoekonomických jevů a procesů. Díky chicagské škole překročila ekonomie tradiční hranice svého bádání. Chicagská škola představovala po 2.světové válce silnou a účinnou alternativu neokeynesiánské ekonomie jak v oblasti teoretické, tak v oblasti hospodářsko-politických opatření. Monetarismus, který byl s chicagskou školou úzce spojen (hlavně osobou Miltona Friedmana), se stal vlivným makroekonomickým komplementem tradiční mikroekonomické neoklasiky. Za 70 let své existence se chicagská škola vyvinula z malé skupiny ekonomů, kteří „zaujímali pozornost extrémními názory“, v silný a konzistentní myšlenkový proud, jenž je dnes součástí standardního ekonomického myšlení. Je důkazem rostoucího vlivu, který tato škola na ekonomickou obec měla a má.