11. lekce Rodinný rozpočet

Proč sestavovat rodinný rozpočet Dvě třetiny domácností je rádo, když všechny výdaje pokryjí jejich příjmy. Přitom by bylo žádoucí, aby hospodařily s přebytky, které by si ukládaly na pozdější použití. Bez důkladné analýzy příjmů a výdajů to ale není možné.

Proč je nutné vést rodinný rozpočet Vzdělání dětí Shromažďování prostředků na spokojené stáří Tvorba přebytků pro období nezdarů a problémů

Proč je nutné vést rodinný rozpočet Jestliže se však asi dvěma třetinám rodin nedostává takových přebytků v jejich běžném hospodaření, aby mohly dostatečně akumulovat kapitál, a pokud přijmeme tezi, že členové těchto rodin vynakládají maximum energie na vydělání maxima peněz, pak zbývá jediný prostor pro zvýšení míry úspor. Tím prostorem je snížení položek v té části rozpočtu, kde jsou výdaje.

Cíle rodinného rozpočtu Rozpočet by se měl týkat všech členů rodiny. Rozpočet se skládá z příjmové části a výdajové. Typy rozpočtu – přebytkový , vyvážený deficitní. Dále je možné sledovat tyto typy relativně v čase.

Tvorba rozpočtu Celková strategie příštího finančního chování rodiny. Taktika, tedy soubor relativně konkrétních postupů a metod, kterými strategických cílů dosáhne.

Možná strategická rozhodnutí Co je naším hlavním cílem Budeme investovat samostatně, ve své režii, nebo se svěříme odborníkovi? Jaké riziko jsme ochotni podstupovat Jaký požadujeme poměr likvidních a méně likvidních vkladů či investic? Bude rodina také půjčovat, například v rámci příbuzenstva, a pokud, tak za jakých podmínek?

Jak správně analyzovat příjmy Klíčovým pojmem financí je vždy cash flow, tedy toky peněz. Má dva aspekty. Celkový výsledek v určitém časovém období, a pak neméně důležitý výsledek v průběhu času. Pokud je záporné cash flow třeba v celkovém výsledku za roční období, znamená to, že podnik nebo rodina vydaly více, než kolik vydělaly. Rozdíl je nutné hradit z rezerv nebo z úvěru.

Jak správně analyzovat příjmy Stejně zrádný může být případ, kdy je cash flow celkově kladné, jenže časově nevyvážené. Představme si rodinu, jejíž příjmy jsou nárazové, výdaje však soustavné – nájem, elektřina a další platby se musí hradit měsíc co měsíc, když jsou ale příjmy soustředěny jenom do listopadu (například po odevzdání zakázky), je tu otázka, jak financovat život před tímto datem. V takovém případě je pro rodinu rozhodujícím úkolem vytvoření takových rezerv, které zajistí hladké fungování rozpočtu i v době, kdy nemá pravidelné příjmy.

Jak správně analyzovat příjmy Uvést do souladu časový sled výdajů a příjmů ( nemusí být nutně vypláceny v konstantní datum ) Příjmy nemusí růst. Přemýšlet i o inflaci. Vlastní příjmy hodnotit střídmě a opatrně.

Inventura příjmů Jakou čistou mzdu pobírá partnerka? Jak se zvýší tyto mzdy v případě, že budou odměny vyplacené jejich zaměstnavateli za uplynulý kalendářní rok rozpočteny na měsíce? Dostává některý z partnerů od zaměstnavatele nějaké „nepeněžní“ plnění – stravenky, možnost čerpat benzin z předplacené karty a podobně? Má některý z partnerů vedle zaměstnání či hlavního podnikání ještě další příjmy, například z menších obchodů, poskytování služeb či zprostředkovatelské činnosti? Má rodina příjmy z jakéhokoliv majetku, tedy jiné příjmy nežli ze mzdy či z podnikání – například inkasované nájemné, připsané úroky z vkladu, výplaty kupónů z obligací, výnosy z držení akcií nebo jiných cenných papírů, úroky a splátky jistiny z poskytnutých půjček? Dostává rodina pravidelný či nepravidelný příspěvek na svůj život od některého příbuzného? Probíhají jakékoliv peněžní transfery v její prospěch? Pobírá rodina sociální dávky , přídavky na děti či jakoukoliv jinou formu pomoci od státu, kraje nebo obce? Má rodina příjmy ze sázek, her a obdobných rizikových aktivit? Má rodina příjmy z prodeje majetku?

Analýza výdajů Je nutné shromáždit všechny výdaje , které rodina za dohodnuté období např. 3 měsíce měla. Vytváří se první skupina výdajů povinných - Jde o takové platby, které vyplývají ze smluv nebo z jiných závazků rodiny a jejichž nesplnění vystavuje rodinu hrozbě sankcí – ať již reálných, jako například postup banky vůči dlužníkovi v prodlení, nebo morálních.

Analýza výdajů Hierarchie povinných výdajů: dluhovou službu (tedy splátky úvěrů, leasingu, splátkových prodejů, platby různých udělených pokut, např. vyplývajících z provozu motorového vozidla, ale také z neoprávněného využívání veřejné dopravy; je zde nutné také počítat s platbami předepsaného pojistného z již uzavřených smluv), platby ze smluv (nájemné, zálohy i doplatky za dodávky energií, vodné a stočné, odvoz domovního odpadu, účty za komunikační služby), platby daní (z příjmu, z nemovitostí, sociálního a zdravotního pojištění organizovaného státem), platby výživného (v řadě zemí Evropské unie i v dalších vyspělých státech je neplacení alimentů trestným činem), platby stravného, školného, platby za využívání předškolních zařízení, platby členských poplatků (například ve sportovních klubech, sdruženích, ale i v politických stranách, přičemž zde je postihem za neplacení pouhá morální nebo tělesná újma, tedy vyloučení ze spolku či klubu, zánik členství v politické straně, menší možnost cvičit).

Analýza výdajů Jak je vidět, mají i povinné výdaje určitou vnitřní hierarchii. Ty, které stojí nejvýše, mohou hrozit v případě nehrazení až soudním a trestněprávním postihem, jiné „jenom“ vyvěšením na nástěnku. Je velmi žádoucí vypracovat si na začátku kalendářního roku plán podobných výdajů a znát tedy alespoň jejich přibližnou výši v jednotlivých měsících. Pak se bude lépe řídit rodinné cash flow a bude také možno průběžně udržovat hladinu finanční rezervy „na viděnou“, tedy uloženou na běžném účtu nebo drženou v hotovosti. Jestliže musí rodina předpokládat, že v lednu (v období prvních dvaceti dnů po Novém roce) musí být splaceny dvě pojistky se známou výší plnění, dále pak platby spojené se školní docházkou dětí, roční předplatné do fitness centra zanesené ve smlouvě s poskytovatelem služby, čtvrtletní záloha na energie, popřípadě doplatek za minulý rok například za plyn a podobně, pak je zjevné, že nelze na konci prosince investovat veškeré dostupné peníze do nějakého akciového obchodu.

Analýza výdajů Druhým typem výdajů jsou výdaje nutné. Jde o takové platby, které sice nejsou povinné a jejich neplacení nebude sankcionováno (ani v morální rovině). Nicméně jejich úhrada ekonomicky výhodnější než jejich neprovedení. Klasickým příkladem, který řadíme do nutných výdajů, může být nákup ročního kupónu na městskou hromadnou dopravu nebo nákup roční dálniční známky. V obou případech jde o posouzení, zda je investice do dlouhodobého zaplacení výhodná nebo nikoliv – tedy zda průběžné placeni jednotlivého využití dálnice nebo městského hromadného prostředku nebude vzhledem k zamýšlené frekvenci v součtu finančně lepší. Povětšinou ale platba dlouhodobá ekonomicky vítězí nad součtem jednotlivých výdajů. Do této kategorie je možné započítat také roční vklad do stavebního spoření – není předepsán, pokud ho rodina neprovede, nic se nestane, kromě faktu, že nedostane státní podporu tohoto druhu spoření. Obvyklý model vypadá tak, že je státní podpora připočtena ke vkladům k poslednímu dni daného roku, a to podle té výše vkladů spořícího, jaké jsou do toho dne připsány na účet. Výdaje nutné jsou i ty výdaje, které zajistí základní životní potřeby rodiny z hlediska výživy a oblečení. Zde je však velmi složité najít tu hladinu, kde končí výdaje nutné a začínají výdaje zbytné. Tady se právě dostáváme ke složitému vyjednávání, k posuzováni opravdových neopomenutelných potřeb a jejich odlišení od potřeb zbytných.

Analýza výdajů Stejně, jako by měla mít rodina určitou představu o platbách povinných, měla by mít také základní představu o náročnosti plateb nutných v jednotlivých měsících. Zatímco u povinných výdajů jsme schopni určit dopředu sumu (až na určité výjimky) alespoň rámcově, v případě nutných výdajů je odhad podstatně složitější.

Analýza výdajů Třetí typ výdajů – výdaje zbytné. Jde o platby, které vynakládáme nikoliv z donucení dříve uzavřenou smlouvou popřípadě zákonem, ani proto, že tím zajišťujeme základní životní podmínky. Naopak je hradíme zcela dobrovolně a s vědomím toho, že každý nákup takového zboží či služby je možné neučinit, a to bez jakýchkoliv sankcí. Pochopitelně řazení jednotlivých výdajových položek do konkrétních kategorií bude v jednotlivých rodinách velmi specifické a pozor na to, aby se nestalo zdrojem značných sporů a hádek.

Analýza výdajů Je zřejmé že čím budeme mít více výdajů povinných a nutných , tím se nám bude hůře šetřit. V posledních desetiletích neustálého zadlužování států, obcí i rodin jsme si odvykli přemýšlet o budoucnosti jako o něčem, co je nutné vytvářet již v přítomnosti. Stálý růst prosperity všem vnucoval představu, že budoucnost je růžová, a když ne hned zítra, tak určitě za týden. Na to ale nelze spoléhat.

Budoucnost Pokud se chceme zajistit na zhruba patnáct let poproduktivního života, během kterých by nás měl teoreticky „živit“stát z penze, pak předpokládejme, že více než pětadvacet procent příjmů potřebných k udržení standardu z produktivního věku nám neposkytne. Čili po dobu patnácti let budeme potřebovat hradit 75 procent z našich rezerv, z kapitálu, který shromáždíme během produktivního věku. Jeho dobu si stanovme na 40 let – od pětadvacátého do pětašedesátého roku věku (to je samozřejmě individuální volba, ale nějaký „pevný bod“ si dát musíme). Z čehož plyne, že naše příjmy z celého jednoho desetiletí by měly být uloženy do kapitálu, ušetřeny, měli bychom tedy běžně pracovat s přebytkovým rodinným rozpočtem a tento přebytek by měl být alespoň třicet procent z objemu výdajů. Naštěstí ale samotný kapitál také něco vynáší. Jednoduše si můžeme říci, že ukládané přebytky by měly představovat něco mezi patnácti a dvaceti procenty výdajů. Pro naprostou většinu lidí je to tvrdý a skoro neřešitelný úkol, tedy neřešitelný bez obětí a velmi pečlivého posuzování vlastních výdajů.