Overtura Neklikat
RACEK
RACEK
STEHLÍK
STEHLÍK
VLHA PESTRÁ
VLHA PESTRÁ
SÝČEK
SÝČEK
ZVONEK ZELENÝ
ZVONEK ZELENÝ
KUKAČKA
KUKAČKA
PĚNICE
PĚNICE
VÝR VELKÝ
VÝR VELKÝ
PĚNKAVA
PĚNKAVA
KOS
KOS
ŽLUVA
ŽLUVA
VRABEC
VRABEC
DUDEK
DUDEK
KOROPTEV
KOROPTEV
PÁV
PÁV
SLAVÍK
SLAVÍK
STRAKA
STRAKA
KANÁR
KANÁR Klikat
A teď něco málo teorie Slouží místo plotu Inzertní trylkování Zpívající opeřenci mají mnohem jednodušší ucho než my. Chybějí jim rty a do vydávání zvuků nezapojují jazyk ani tváře. Přesto ve srovnání s člověkem slyší nesrovnatelně lépe a hlasovými schopnostmi strčí do kapsy každého operního pěvce. Kdepak pokoušet se je všechny nalézt dalekohledem, u takových budníčků nebo šoupálků člověk nerozezná jednotlivé druhy, ani když je má na dosah ruky. Ledaže by začali zpívat. Slouží místo plotu Proč vlastně ptáci zpívají? Jeden z důvodů je značení teritoria, která si určitý samec vybral k hnízdění a k obživě. Zatímco drozd a kos si tolik nepřekážejí, dva kosi by si výběrem stejné potravy na tomtéž území určitě vadili. A tak buďme rádi, že nedovedeme ptačí zpěv přeložit do naší řeči. Líbezné tóny skrývají sdělení typ: „Nelez mi sem, cizí kose, jinak ti natrhnu triko!“ Jít jarním hájem a ze všech koutů slyšet výhrůžky a nadávky ve stylu fotbalových rowdies by nás asi moc netěšilo. Stejně jako některému člověku stačí pozemek jedině tak na chaloupku a záhon kedluben, zatímco jiný potřebuje parcelu s celým golfovým hřištěm, i u ptáků jeden samec obsadí půlku sadu a jiný stěží pár keřů. Ovšem pozor, nestačí zabrat - území je třeba také obhájit. Velký prostor si žádá především silnější hlas nebo neustálé přeletování a zpívání podél hranic se sousedy. Inzertní trylkování Také seznámení bývá častý důvod ke zpěvu, zejména začátkem jara. A tak můžeme radostné trylkování překládat do „lidštiny“ třeba: „Silný a zdravý sameček střízlíka obecného bydlící na tomto území hledá samičku za účelem založení rodiny. Zn.: Vlastní hnízdo mám.“ Mnozí samečci spěchají z jihu co nejdříve k nám, aby si stihli najít a vybojovat co nejlepší území dříve, než dorazí samičky. U některých druhů samci raději na zimu ani neodlétají. Vědci vyzkoumali, že nezadaní samci zpívají silněji a častěji než ti, kteří už partnerku našli (bez ohledu na velikost teritoria). I proslulé noční slavičí serenády provozují především svobodní mládenci, kdežto novomanželům stačí zpívat během dne.
Imitátoři a mystifikátoři Místní nářečí Ptáci si neprozpěvují jen tak pro radost a zadaný samec nezpívá pro samičku. Ta mu ale stejně naslouchá. Poslech toho, jak manžel obhajuje domovské území (už víme, že vlastně spílá všem sousedům), zvedá v její krvi hladinu hormonů podněcujících snášení vajec. Kde se pěvec vylíhl? Pro ornitology jsou imitátoři jiných druhů zajímaví, protože opakují především hlasy, které kolem sebe slyšeli jako mláďata. Jakmile zaslechneme ve švitoření špačka na pražském Karlově náměstí typický nápěv žluny hajní, už víme: „Aha, chlapče, ty ses vylíhl někde jinde!“ Vytrvaleji zpívající otec se tedy dočká vyššího počtu potomků. Zpěv je nepřímo určen i mláďatům. Ta si v určitém období svého vývoje vštěpují do paměti všechny nuance otcova projevu a v dospělosti je opakují. Ptáci tedy nezpívají, „jak jim zobák narostl“, ale tak, jak „narostl“ jejich otci. To vede k vytváření místních nářečí; české pěnkavy zpívají trochu jinak než např. anglické nebo polské. Imitátoři a mystifikátoři Schopnost napodobovat zvuky pramení ze dvou zdrojů. Ptáci žijící ve stálých párech se musejí často domluvit na způsobu získávání potravy a nejspíše se informovat i o problémech, kterým my lidé neporozumíme. Odtud plyne dokonalá tvárnost zvukových projevů krkavcovitých pěvců nebo papoušků žako. Existuje záznam hlasu krkavce z pražské zoo, který uměl říct: „Nech toho!“ Od lidského hlasu je i po počítačové analýze jen stěží k rozeznání.Druhý důvod k napodobování zaslechnutých zvuků je snaha vzbudit dojem velmi hustě obsazeného prostoru. Týká se to třeba loskutáků nebo špačků.
Konec Ptačí kuriozity Od skřeků po árie Staňte se ornitology! Červenka obecná má pro člověka nedosažitelný hlasový rozsah šesti oktáv. Rákosník zpěvný vydržel jeden den zpívat plných 9 hodin. Budníček menší se během jednoho dne ozval 2 860x. Jihoamerická sojka zelenavá dovede udržet několikasekundový naprosto čistý tón bez vedlejších šumů. Městští kosi, popletení pouličním světlem, se poprvé ozývají už koncem ledna a na rozdíl od těch venkovských zpívají dlouho před rozedněním. Jestliže potravinoví konkurenti - ať vlastního, nebo cizího druhu - zaslechnou z jednoho místa zpěv hned několika různých ptáků, půjdou si hledat místo pro založení hnízda jinam. A šikovný mystifikátor má celé území pro sebe. Od skřeků po árie Zpěv červenky obecné se skládá z 250 prvků a jejich vzájemnými kombinacemi vzniká přes 2 000 různých variant nápěvu. Mistrovské kombinace tónů slyšíme v písních kosů, pěnic, slavíků, ale i ve švitoření stehlíků. Naproti tomu štěbetání vrabců by si těžko někdo pouštěl jako relaxační zvuky a řada dalších druhů (strnad obecný, pěnkava obecná atd.) jako by ze všech sil usilovala o neměnnost svého jediného nápěvu bez jakýchkoli improvizací. Mnozí holubi se stěží vzmůžou na dva tóny a cvrčilka zelená vydrží celé minuty monotónně cvrčet jako saranče. Máme štěstí, že žijeme v krajině s celkem dobře prostupnými a prosvětlenými lesy, jimiž se ptačí melodie dobře nesou. To koruny pralesních velikánů utlumí všechny běžné zvuky, a když se chce nějaký tvor hlasově prosadit, musí použít ty nejpronikavější skřeky. Kdo někdy slyšel velké papoušky ary, určitě to potvrdí. Také na mořském břehu není možné decentně preludovat, od hukotu vln se nejsnáze odliší hlasitý vysoký křik racků. Staňte se ornitology! Jako posluchači ptačího zpěvu jsme se opravdu uměli narodit. Nejsme obklopeni tisíci druhy ptáků ani se nemusíme spokojit s několika desítkami jako seveřané. Zpěv i vzhled našich nejběžnějších opeřenců dokáže většina z nás rozeznat. Dobrou pomůckou jsou CD s hlasy ptáků. V začátcích seznamování s ptačí říší vám můžou být nápomocny webové stránky České společnosti ornitologické se spoustou informací pro laiky i „mírně pokročilé“. Konec