VNÍMÁNÍ základní teoretické koncepce vývoj vnímání činitelé ovlivňující vnímání sociálně podmíněné vnímání (sociální percepce) PERCEPCE

Co vidíte? A jaké to je? Jakou to má barvu, chuť, tvar, vůni …? Co z toho je počitek a co je vjem?

Vjem a počitek Čití je proces získávání „syrových“ informací z vnějšího i vnitřního prostředí a jejich transformace do podoby nervových impulzů, které mozek dále využívá. Čití je činnost analyzátoru (sluchový, zrakový, hmatový, chuťový, čichový aj.). Čití probíhá ve smyslových orgánech = analyzátorech = receptor – dostředivý (aferentní) nerv – odpovídající oblast v mozku. Počitek = výsledný prvek jednoho analyzátoru (smyslu). Počitek tvoří obraz jednoho znaku vnímaného předmětu (např. žlutá barva). Mozek jednotlivé počitky spojí – vznikne vjem. VNÍMÁNÍ (nebo-li percepce) = organizace a interpretace senzorických informací. Výsledkem jsou tedy vjemy.

Teorie vnímání Vnímání je konstruktivní děj, který je výrazně ovlivněn dřívějšími zkušenostmi (učením) a dalšími kognitivními procesy, včetně myšlení. Tzv. přímá percepce. Tato teorie říká, že vnímání je do značné míry nezávislé na zkušenosti, respektive učení.

Z ppt prof. Stuchlíkové

z přednášky prof. Stuchlíkové

Organizace percepčního pole Gestalt (tvarová) psychologie – existuje silná, pravděpodobně univerzální tendence seskupovat vnímané podněty do určitých celků. Podobně jako gravitace „organizuje“ slunce a planety do podoby sluneční soustavy, inherentní mozkové procesy organizují prvky dané scenérie do určitých celků či tvarů. (Plháková, 2004, s. 132) Tyto vrozené percepční procesy označují gestaltisté jako TVAROVÉ ZÁKONY (PRINCIPY) neboli ZÁKONY ORGANIZACE. (Plháková, 2004, s. 132)

Zákony organizace percepčního pole Figurou může být i předmět prostorově vzdálený. Figuru i pozadí je potřeba vnímat v přeneseném slova smyslu. Existuje jenom u zraku? Existuje u všech smyslových orgánů. PRINCIP CENTRACE – soustředíme se na jednu část vjemového pole, kterou tvoří tzv. figura (předmět vnímání). Pozadí tvoří všechny ostatní předměty.

Zákony organizace percepčního pole Tzv. REVERZIBILNÍ FIGURY (dochází ke střídání figury a pozadí) Chceme-li nějaký předmět schovat, snažíme se, aby se nelišil od pozadí (maskáče, chameleon aj.)

ZÁKON PREGNANTNOSTI (přesnosti, jistoty) též DOBRÉHO TVARU nedokonalé, neurčité, nesymetrické formy vnímáme jako dokonalé struktury. Obrazce, u kterých chybí části, si doplňujeme do úplných celků.

PRINCIP BLÍZKOSTI (proximity) Jako tvar vnímáme ty prvky percepčního pole, které se nacházejí blízko sebe.

Tzv. subjektivní kontury ZÁKON KONTINUITY (NÁVAZNOSTI), též zákon dobré křivky Máme tendenci organizovat podněty do souvislých linií. Podle principu kontinuity naše mysl předpokládá, že obrysy pokračují i za vyznačenými hranicemi.

ZÁKON PODOBNOSTI Máme tendenci k sobě přiřazovat podobné objekty a vnímat je jako celky.

Zákon společného osudu Vnímáme jako figuru podněty, které se současně mění či pohybují v určitém směru. Např. díváme-li se na rušnou ulici, auta jedoucí jedním směrem vnímáme jako jeden proud, auta jedoucí druhým směrem jako druhý proud.

[ ] [ ] [ ] Zákon uzavřenosti Vnímáme jako celek to, co je ohraničeno uzavřenými konturami. [ ] [ ] [ ]

Které zákony zde vidíte?

Které zákony zde vidíte? Blízkosti (proximity) Podobnosti Podle přednášky prof. Stuchlíkové Kontinuity (návaznosti, dobré křivky) Pregnantnosti (dobrého tvaru) figura/pozadí

Percepční konstanty jasu barvy tvaru velikosti Podle přednášky prof. Stuchlíkové příklad konstanty tvaru – podráždění buněk na sítnici je pokaždé jiné, přesto stále vnímáme tytéž „dveře“

Stálost jasu jasnost známých předmětů vnímáme jako stálou, přestože intenzita osvětlení se během dne hodně mění stálost jasu - bílé, šedé, černé předměty odrážejí vždy stejné % světla, ať už jsou osvětlovány svíčkou, žárovkou, sluncem apod. bílý list se zdá jasnější než kus uhlí (bílý papír vždy odráží více světla při jakémkoli osvětlení) Stálost barvy barvu známého předmětu vnímáme jako neměnnou naše zkušenost, předmět známe Stálost tvaru tvar známých předmětů vnímáme jako neměnný bez ohledu na změny Stálost velikosti velikost objektu vnímáme jako relativně stálou, nezávisle na jeho vzdálenosti od pozorovatele

Procesy postupující zdola-nahoru a shora-dolů Bottom-up vs. top-down zpracování: Bottom-up - když se učíme číst, učíme se tvary jednotlivých písmen, pak si všímáme, že tvoří slova. Top-down zpracování – díky němu přečteme i toto: Ldkisý mezok, to je závlšntsot. Mlyísme si, že s ním mylísme, kdo ví?

Vývoj vnímání - postupně se stává diferencovanější a zároveň integrovanější. Strategie vnímání se rozvíjí spolu s rozvojem myšlení. Předškolní děti: všimnou si podnětu, který je zaujme (je nápadný, výrazný, atraktivní), obrazec nedokážou analyzovat (vnímají ho globálně), dítě vnímá a hodnotí objekt tak, jak se mu právě jeví (i když tento pohled může být zkreslující).   Školní děti: dovedou vnímat diferencovaně, uvědomují si, že celek je tvořen z částí, jsou schopny vnímat každou část odděleně, ale zároveň i ve vztahu k celku, chápou, že celek je složen ze souboru detailů, vnímání není tolik závislé na aktuálním stavu objektu, ani na aktuálním pohledu objektu. Zrakové vnímání: rozvoj fixace a koordinace očních pohybů, kolem 6. - 7. roku, Mladší děti nedokáží koordinovat pohyb očí tak, aby dobře a dostatečně dlouho vnímaly to, co potřebují, např. obrázek. (Vágnerová, 2004, s. 57-58)

Socio-kulturně podmíněné vnímání 1) prostoru a s tím související vnímání času 2) barev Inuité (eskymáci) rozeznávají větší množství odstínů bílé a šedé (podle barvy a vlastností prý až 150?), obyvatelé pouští zase více odstínů okrové a žluté než Evropan, příslušníci kmene Berinno (Papua – Nová Guinea) rozeznávají pět odstínů mezi modrou a zelenou aj. A s tím je spojen jazyk a jeho užívání: angličtina má 11 slov pro základní barvy, jazyk kmene Deni (Indonésie) pouze dvě, Maďaři používají dva výrazy pro červenou barvu aj. 3) pohybu

Sociálně podmíněné vnímání druhých lidí Aschův experiment (sociální konformita i v oblasti vnímání, resp. hodnocení vnímané reality) Generalizace a stereotypizace ve vnímání druhých lidí (např. minorit). Spíše si všimneme lidí sociálně odlišných, z jiné sociální skupiny (defenzivní vigilance) a zároveň je vnímáme méně diferencovaně. Zjednodušující vnímání (prvky pregnantnosti při posuzování druhých lidí) První dojem Haló efekt Efekt vztahu Efekt projekce (Vágnerová, 2004, s. 58-60) Výzkumy prof. Johna Bargha z Yale University se studenty. Více na příklad v článku National Geographic: http://www.national-geographic.cz/detail/svobodna-vule-neexistuje-dukazem-je-priming-12694/#.VF9jtDSG-VM

poruchy vnímání 1) Nepatologické poruchy vnímání Kategorie, kdy jde o nesprávné fungování vnímání, ale nejedná se o patologický proces. Například: a) Smyslový klam vzniká nedokonalostí našich smyslů, smysly jsou ošáleny vnějšími podmínkami např.: hůl do vody ponořená zdá se býti zlomená - jedná se o nesprávný odhad vzdálenosti, velikosti, hustoty, apod. - je to korigováno našim úsudkem, paměťovými stopami, zkušenostmi b) Purkyňovy obrázky vidění barevného na bílé ploše potom, co jsme delší dobu sledovali výraznou barvu - jedná se o doznívání stimulace zrakového analyzátoru c) Synestezie  (z řec. syn- = spojení a aesthesis = cítění, vjem) je sdružení vjemů dvou nebo více tělesných smyslů. Původní vjem jednoho smyslu vyvolá vjem smyslu jiného. Např. barevné slyšení (fotismus): sluchové vjemy (hudba, tóny) jsou doprovázeny barevnými představami. Fonismus je opačný proces. d), e) a další …

poruchy vnímání 2) Patologické poruchy vnímání Iluze Halucinace dvě skupiny poruch: iluze a halucinace Iluze - zkreslené, deformované vjemy, které vznikly na reálném podkladě, osoba je o nich přesvědčená – věří tomu, co vidí, např.: vidí stůl, ten stůl tam je, ale on ho vidí, že je třeba křivý, nerovný. Pseudoiluze – člověk vidí iluzi, ale uvědomuje si nereálnost toho vjemu (vidí stůl křivý, ale ví, že by měl být rovný). Iluze se dělí podle smyslových vjemů: akustické, optické, kinestetické aj. Halucinace - patologické vjemy bez vnějšího reálného podkladu, - jedinec je považuje za reálné a věří jim, - např.: vidí stůl, ale ten stůl tam ve skutečnosti vůbec není.

smyslový klam (iluze v nepatologickém slova smyslu) FYZIKÁLNÍ – např. zdánlivé ohnutí hole částečně ponořené ve vodě. PERCEPČNÍ = zkreslené vjemy, které jsou výslednicí vnitřních nervových a psychických procesů. Vznikají bezděčně a přetrvávají, i když víme o skutečných poměrech délek, výšek … předmětu.

Která linie je delší? Müller-Lyerova iluze Tato vlastnost našeho mozku zkreslovat, respektive určitým způsobem viděné objekty interpretovat, je zřejmě dána kulturně. Vzniká údajně jako důsledek pobytu v prostředí plné přímek a pravých úhlů. Například jihoafričtí Zuluové, kteří obývají domy s kruhovým půdorysem (navíc neuspořádané způsobem pravoúhle se protínajících ulic), této iluzi nepodléhají a obě čáry prohlásí za stejně dlouhé (Cumminsová, 2006).

Optické iluze

FÍ FENOMÉN (angl. phi phenomenon) též fí jev, jeden z modelových druhů vizuální iluze (optické iluze), kdy dva nebo více podobných obrazů promítaných postupně na různá místa jsou interpretovány jako pohyb objektu, přestože pozorovatel neviděl objekt pohybovat se po trajektorii, ale viděl pouze krajní polohy objektu. Jev je důkazem, jak významnou roli při vizuální percepci hraje zpracování obrazu na základě předchozí zkušenosti (dříve pozorovaný reálný pohyb objektu).