Rozvoj komunikačních schopností u bilingvních dětí Jasmin Muhić

Definice bilingvismu 1) kritérium původu: „Jedinec se učí oběma jazykům od začátku v rodině od rodilých mluvčích.“ (M. Swain)   2)     kritérium kompetence: -         „Ovládání dvou jazyků jako jazyků rodných.“ (L. Bloomfield) -         „Aktivní, kompletně vyrovnané ovládání dvou nebo více jazyků.“ (M. Braun) -         „Kompletní ovládání dvou rozdílných jazyků, bez vzájemné interference jazykových procesů.“ (J. P. Oestreicher) -         „Alespoň nějaké znalosti a částečné ovládání gramatické struktury druhého jazyka.“ (R. Hall) -         „Mluvčí rozumí cizímu jazyku, ale není schopen jím mluvit.“ (J. Pohl) 3)     kritérium používání: „Bilingvismus je střídavé užívání dvou nebo více jazyků jedním mluvčím.“ (W. F. Mackey) 4)     kritérium identifikace: -         „Mluvčí se identifikuje s oběma jazyky, jazykovými komunitami a jejich kulturou.“ (B. Malberg) -         „Mluvčí musí být při používání druhého jazyka akceptován rodilými uživateli tohoto jazyka.“ (B. Malberg)

Definice bilingvismu „Bilingvní mluvčí je někdo, kdo je schopen užívat dvou (nebo více) jazyků v jednojazyčných nebo v dvojjazyčných komunitách v souladu se sociokulturními požadavky těchto komunit (či mluvčího samotného) na jedincovu komunikační a kognitivní kompetenci na stejné úrovni jako rodilí mluvčí, a zároveň někdo, kdo je schopen se jednoznačně identifikovat s oběma (či se všemi) jazykovými skupinami (a kulturami) či jejich částmi.“ (Skutnabb-Kangas 1984, s. 90)

Kategorie bilingvizmu: raný – pozdní simultánní - konsekutivní (sukcesívní) aktivní (produktivní) - pasivní (receptivní) vyrovnaný (balancovaný) – dominantní ekvilingvismus - semilingvismus aditivní – subtraktivní vzestupný - klesající elitistický – lidový elektivní - příležitostný kompozitní - koordinovaný

Výzkum I generace výzkumu – bilingvismus je špatný! Kritické období Transfer Vliv na inteligenci Rušivé podněty Arbitrárnost významu Sebehodnocení Rychlost reakcí (language processing) Únava

Oborové roviny Lingvistika Sociální lingvistika Etnolingvistika Psychologie (psycholingvistika, neurolingvistika) Speciální pedagogika Sociální práce Didaktika Logopedie Filozofie jazyka, sémantika

Kritéria určování stupně a charakteru bilingvismu - čtyři jazykové kompetence: naslouchání s porozuměním, mluvení, čtení a psaní.

Výhody bilingvismu větší vědomí arbitrárnosti jazyka,         rychlejší oddělení významu od formy,          větší schopnost kreativního myšlení,         větší kognitivní a jazyková variabilita,          větší schopnost při tvoření představ. (Jabůrek 1998, s. 8)

Výhody bilingvismu 1) Výhody při komunikaci: - širší komunikační pole ( širší rodina , komunita, mezinárodní spojení, zaměstnání ). - gramotnost ve dvou jazycích. 2) Kulturní výhody: - hlubší multikulturnost, dvoujazyčná zkušenost se světem. - větší tolerance vůči menšinám, menší inklinace k rasismu. 3) Rozvoj poznávacích schopností: - rozvoj myšlení, kreativity, citlivosti v komunikaci. 4) Osobnostní rozvoj: - posílení sebeúcty, sebejistoty. - bezpečná identita. 5) Výhody v oblasti vzdělávací: - rostoucí možnost dosažení vyššího vzdělání. - snazší učení se třetímu jazyku. 6) Ekonomické výhody: - širší možnost uplatnění v různých zaměstnáních.

Předsudky o bilingvismu – děti a bilingvismus Bilingvisté jsou výbornými překladateli Dítě nebude schopné jazyky od sebe oddělit, bude je vždycky míchat Bilingvismus může být příčinou poruch učení jako je dyslexie, horších výsledků ve škole Bilingvní dítě se nenaučí ani jeden jazyk pořádně

Typy bilingvní situace v rodině 1. Původně monolingvní imigrantská rodina. Mateřská řeč je jazykem rodinného prostředí, čeština je jazykem školní výuky dětí a sociálního okolí. 2. Imigrantská rodina s odlišně hovořícími rodiči. V rodině se vyskytují tři jazyky: mateřské jazyky každého z rodičů a čeština. 3. Rodina etnické menšiny. V ČR se může jednat o rodiny romské, německé, polské nebo o rodiny z řad jiných menšin. 4. Smíšené manželství Češek a Čechů s cizinci, resp. s cizinkami. 5. Smíšené manželství Češky nebo Čecha s partnerem z řad etnické menšiny v ČR. 6. České manželství, kde je dítě vychováváno bilingvně. U těchto rodin je zvoleným jazykem zpravidla některý ze světových jazyků, v naprosté většině případů angličtina. Dítě zpravidla navštěvuje školu v nečeském jazyce (v angličtině, němčině, francouzštině apod.)

Typy jazykové praxe v bilingvní rodině 1. Každý z rodičů mluví k dítěti odlišným jazykem. Tento přístup je vhodný u smíšených manželství. Pokud čeština není mateřským jazykem ani jednoho z rodičů, může se tento přístup modifikovat tak, že rodiče mluví vlastní mateřskou řečí v rodině a ve společnosti jiných osob mluvících tímto jazykem, zatímco ve společnosti osob mluvících česky oba rodiče mluví též češtinou. 2. Oba rodiče v rodině mluví mateřským jazykem. Čeština je používaná ve škole a mimo rodinné prostředí. Toto je vhodná praxe u monoetnických imigrantských rodin a u rodin z řad etnických menšin. 3. V rodině a ve škole se používá stejný jazyk. Čeština se používá pro komunikaci v sociálním prostředí. U rodin z řad etnických menšin a u rodin cizinců, které mají možnost školení v mateřském jazyce, je taková praxe pravidlem. 4. Rodiče v komunikaci s dítětem střídají jazyky v závislosti na hovorové situaci. Jazyk se vybírá podle společnosti, ve které se konverzace odehrává anebo podle jejího obsahu.

Aspekty výchovy bilingvních dětí Charakteristika raného bilingvismu; Věk dítěte a akvizice druhého jazyka; Jazykový vývoj bilingvních dětí Bilingvismus a kognitivní vývoj Bilingvní vývoj dítěte a sociální prostředí Cíle bilingvní výchovy a výchovné strategie; Určování cíle bilingvní výchovy; Význam mateřského jazyka. Postoj k slučování jazyků; Postoj k nesprávnému používání jazyka;

Aspekty výchovy bilingvních dětí Podezření na zpomalený vývoj a poruchy řeči; Budování motivace pro používání jazyka, ve kterém neprobíhá školní výuka; Zdroje jazykové stimulace; „Normalizace“ bilingvní praxe; Udržování bilingvní praxe u mladších sourozenců; Ovládání čtení a psaní; Bilingvní praxe jako bikulturní stav; Role pedagogů a školy v bilingvním vývoji dětí; Doplňková výuka češtiny; Postoj pedagoga vůči kulturní odlišnosti; Vliv jazykové kultury pedagoga; Spolupráce s rodiči; Příklad dobré praxe.