Emoční regulace
Emoce=komplexní děj komplex cest jak regulovat Emoční regulace jako duální proces Emoční regulace jako rozvíjející se proces
Emoce=komplexní děj komplex cest jak regulovat
Emoce nadřazené programy koordinující dílčí kognitivní a fyziologické aktivity (např. vnímání, pozornost, rozhodování, interpretaci sociálních klíčů apod.) (Cosmides, Tooby, 1994) Složky emocí subjektivní prožitek, obsahující jak afektivní (libé-nelibé) tak kognitivní hodnocení (významu situace a vlastních možností ji zvládat), tělesné změny (spojené se změnami v autonomní a neurální aktivaci), emocionální výraz, připravenost k jednání (jako stav aktivace i tendence ke specifickému jednání).
Emoce jako komplexní děj Kognitivní složka Behaviorální složka Neurofxyziologická složka Regulace jedné složky znamená ovlivnění celého „trojúhelníku“ emoce
Zajímavé (a užitečné důsledky) (příklady z výzkumu) Léčba bolesti z odmítnutí běžnými léky na tišení bolesti Pozitivní zkreslení v prospektivní představivosti Emoce rozpoznáváme čichem (i když si toho nejsme vědomi) Emoce a zdraví – emoce vysvětlují 46% variance subjektivního posouzení vlastního zdraví, víc než hlad, to že není kde bydlet, ohrožení bezpečí (142 zemí, včetně těch méně rozvinutých, kde tyto potřeby nejsou plošně uspokojovány) Deprese je spojena s menší diferenciací (nejen negativních) emocí; rozdíl přetrvává i pokud se odečte efekt intenzity a variability emocí Vášnivá láska – aktivace reward mechanismu podobná při závislosti na drozenevyhnutelnost cravingu, obsese a zoufalství při „nedostatku objektu“ – je kulturně nespecifické
2. Emoční regulace jako duální proces
Emoční regulace – duální model Emoce mohou být regulovány překvapivě mnoha způsoby (výzkum dosud hlavně explicitní regulace) Implicitní (automatické) procesy regulace Pro subjektivní pohodu jsou nezbytné obě úrovně regulace
Explicitní regulace E – vědomé úsilí, alespoň určitá úroveň monitorování, předpokládá vhled a uvědomění si emočních procesů Implicitní regulace E – automatická, bez monitorování, může nastat bez vhledu a uvědomění si emočních procesů Explicitní – v situacích, které jsou výzvou, není něčím, co bychom mohli dělat stále pro naši každodenní pohodu jsou důležitější automatické procesy regulace implicitní a explicitní regulace nejsou ostře odlišené procesy - „porézní“ hranice ((Gyurak, Gross, Etkin, 2011) – prostupnost oběma směry (v čase, v různých situacích)
Implicitní procesy - příklad Přečtěte si tato čísla: 4263, 9362,1730, 6513, 2395, 3074, 3517, 9342, 4513,7342, 8739 Které z čísel jste viděli? a) 4265 b)6513 c) 8769 d)4512 http://coglab.wadsworth.com/experiments/ImplicitLearning.shtml
Učení v emocích Implicitní (amygdala), explicitní (prefrontální kortex – informace tady uložené samy o sobě emoční obsah nemají) – propojení v pracovní paměti (Le Doux, 1998) Pokud jsme nevybavovali ze sémantické paměti věcnou informaci s událostí spojenou (nebo stopa byla slabá, či nebyla zpevněna), může přetrvávat emoční aktivace (z implicitní paměti) a my ji můžeme zažívat jako iracionální, nepochopitelnou, obtěžující
Explicitní a implicitní regulace Gyurak, Gross, Etkin, 2011
3. Emoční regulace jako rozvíjející se proces
Emoční inteligence (kompetence) Emoční regulace vnímání, vyhodnocování a vyjadřování emocí chápání a analyzování emocí, využívání emočních znalostí emoční podpora myšlení reflektivní regulace emocí k podpoře emočního a intelektuálního růstu složky Goleman umel prodat to, ze touzime po rychle cest k uspechu- vzkonova spolecnost,kdyz ne IQ tak ted vzhuru na EQ, složky EI,
Procesuální model regulace emocí čas výběr situace modifikace situace situace odklon pozornosti pozornost kognitivní změna zhodnocení modulace odpovědi emoční reakce
Adaptivní regulace emocí pauza zaznamenání toho, co cítím rozhodnutí o tom, zda je emoce a situace kontrolovatelná jednání ve shodě s vlastními dlouhodobými cíli ---- ad 3) když ne, tak všímavě zaznamenat, E vznikne a odezní, nebude apojena se sekundárními emocemi ad 4) možnost potlačit nevhodné nebo impulsivní jednání uolňuje prostor pro jednání ve shodě s dlouhodobými cíli
Adaptivní versus maladaptivní regulace výběr situace lidé predikují, jak se budou cítit, ale ne moc přesně (nadhodnocování negativ) - učit se to dělat adekvátněji - expoziční terapie – fyziologická habituace, trénink zvládání a zpochybnění dysfunkčních či katastrofických přesvědčení
Adaptivní versus maladaptivní regulace modifikace situace změna situace – změna emočního dopadu převzetí aktivní role, humor, péče o druhé… může být maladaptivní - když spotřebuji všechny zdroje, když zvýším negat. pozornost vůči sobě, přehnané sebepozorování atd.
Adaptivní versus maladaptivní regulace manipulace s pozorností zaměření se na (méně iritující) detail nebo naopak na kontext odklon pozornosti – když je častý a chronický - maladaptivní (ruminace – „přemílání“, worry- kognitivní obavy, katastrofické scénáře) terapie – mindfulness – vnímavá pozornost, focusing
Adaptivní versus maladaptivní regulace modulace odpovědi potlačení projevů sníží prožitek pozitivních emocí, ale neovlivní prožívání negativních zvýšení aktivace sympatilku časté potlačování vede k zvýšení negativního prožívání (obsese, deprese, úzkost) potlačení pocitů narušení sebeakceptace spojeno s řadou poruch nálady
Nevědomé potlačení pocitu: Klady a zápory represe, aneb co za to na první pohled se to zdá velmi výhodná strategie možný resilienční faktor? – (zotavování se z IM, Ginzburg at al., 2002) x ale Shaw et al. 1985 - represoři se naučili méně o IM během hospitalizace) represoři afektivně autonomní oddělení („bojí se, ale neví o tom“), přesvědčení o vlastní emocionální stabilitě, zvýšená autonomní aktivace zkreslení poznávacích procesů, podceňování pravděpodobnosti negativních událostí,méně afektivních vzpomínek a delší latence ve vybavování si jich nižší hodnoty sobě připisovaných negativních emocí v soukromí odklánění pozornosti od zpětné vazby nevědomě klamou sebe i když vysoké skóre sociální žádoucnosti (Derakshan, Eysenck)
Emoce - reflexe Proč není znalost sebe přesná? (Carlson, 2012) Informační bariéra nepřístupnost implicitních procesů, např. motivace; chybí nám vizuální perspektiva, např. neverbální komunikace vnitřní stavy vždy nedokážeme monitorovat (viz Davidson) Rozptýlená pozornost (např. v sociální interakci) Nejednoznačnost informací o sobě Motivační bariéra Ego-protektivní mechanismy Self potvrzení a self posílení (upřednostňovány oproti self ohrožujícím informacím) – pozitivní zkreslení