Obecná pedagogika Mgr. Daniela Vrabcová, Ph.D. Katedra pedagogiky a psychologie daniela.vrabcova@uhk.cz

Pedagogika jako vědní disciplína Znaky vědy: - vlastní předmět zkoumání - výzkumné metody - terminologie - vnitřní struktura oboru

Některá možná členění pedagogiky Dle kombinovaného integrovaného hlediska (Vorlíček, 1994, In: Janiš a kol., 2005, s. 9 – 10): předškolní pedagogika, pedagogika základní školy středoškolská pedagogika andragogika speciální pedagogika, mimoškolní, rodinná

Členění dle vertikálního hlediska: Předškolní Předpubertální Pubertální Adolescentní Andragogika Gerontopedagogika Z hlediska institucí: předškolní,1. stupně ZŠ, 2. stupně ZŠ, základní školy, středoškolská, vysokoškolská, vojenská, podniková

Klasické členění pedagogiky (ped. disc Klasické členění pedagogiky (ped. disc.: základní, hraniční, aplikované) A/ základní pedagogické disciplíny: obecná pedagogika, dějiny pedagogiky, obecná didaktika, metodologie pedagogiky, srovnávací pedagogika) B/ hraniční pedagogické disciplíny: ped. psych., kybernetická ped., sociologie výchovy, filozofie výchovy, ekonomie vzdělávání, školní hygiena) C/ aplikované pedagogické disciplíny: předškolní, školní, střeoškolská, vysokoškolská, ped. volného času, lékařská, speciální, andragogika, vojenská aj. )

Terminologie - základní pedagogické pojmy: Zejména: Výchova – intencionální, funkcionální Sebevýchova Vzdělávání Vzdělání Edukace Cíle výchovy Prostředky výchovy A další

Výchova Pojetí výchovy Definice viz např. Janiš a kol., 2005, str. 20 Dle Pedagogický slovník (2001, s. 277-278): = „proces záměrného a cílevědomého vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s indivïduálními dispozicemi a stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností:“ Dále např. Grecmanová aj.

Znaky výchovy Záměrnost Rozvojetvornost Dlouhodobost Dynamičnost (procesuálnost) Cykličnost Univerzálnost Bipolárnost

Ad bipolárnost/ S O S S Subjektivizace ve výchově

Sebevýchova Autonomní pokračování činnosti vychovatelů sebezdokonalováním, kdy dochází k uvědomělému ztotožnění vychovatele s vychovávaným v jedné osobě S Každá výchova, vychovávaný jedinec totiž reguluje výchovné vlivy, které k němu přicházejí (tzn. vybírá, co přijme) Integrální součást výchovy, základní předpoklad účinnosti výchovy

Vzdělávání - vzdělání Proces získávání a rozvoje vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností, rozvoje rozumové stránky osobnosti, jejího myšlení a paměti = proces všestranné humanizace a kultivace člověka Svobodný vztah mezi lidmi, jehož smyslem je získání náležitého vědění (Tolstoj? A co výchova?

Vzdělání Výsledek/konečný efekt procesu rozvoje a získávání…… Výsledek harmonického procesu výchovy (např. Drtina a Kádner) Výsledek všech procesů a činností zaměřených k utváření člověka (etapový, či finální stav) a spojených s jeho přiměřenou aktivitou, participací (účastí) (např. Obst, Kalhous) Určitý stav (dílčí-etapový/výsledný) dosažený žákem v procesu vzdělávání ….. Stupně vzdělání a ISCED 1997

Mezinárodní klasifikace vzdělávání (International Standard Classification of Education, ISCED 1997) ISCED 0: preprimární vzdělávání (preprimary) ISCED 1: primární vzdělávání (primary) ISCED 2: nižší sekundární (lower secondary ISCED 3: vyšší sekundární (upper secondary) ISCED 4: postsekundární (post-secondary, non-tertiary) ISCED 5: první stupeň terciárního (first stage of tertiary) ISCED 6: druhý stupeň terciárního (second stage of tertiary)

Edukace = Výchova + vzdělávání = Edukační proces = Všechny takové činnosti lidí, při nichž dochází k učení na straně nějakého subjektu, kterému je jiným subjektem zprostředkován určitý druh informace (přímo či zprostředkovaně) (Průcha)

Cíle výchovy Materiální – formální Individuální – sociální Anticipační – adaptační Heteronomní – autonomní Obecné – parciální – konkrétní Ped. směry pro ilustraci výchovných cílů: Encyklopedismus (D. Diderot) Utilitarismus (např. J. Lock) Pragmatismus (např. J. Dewey) Supranaturalismus (např. J.A. K.) Pedocentrismus (J. J. Rousseau) Humanistické pojetí výchovy (C. Rogers, A. Maslow) Postpedagogika (H. Schoenebeck) Konstruktivismus a kognitivismus (B. Bloom) atp.

Prostředky výchovy (Jůva, 1994) V širším slova smyslu: = Vše, co zprostředkovává a umožnuje realizovat výchovu: a) Činnosti b) Podmínky c) Instituce d) Činitelé e) Postupy a obsahy (koncepce, systémy, org, formy, metody, obsahy …) V užším slova smyslu: = učební pomůcky materiálního charakteru

Obecná pedagogika – 19.8. 2008: PŘEHLED HLAVNÍCH TÉMAT Etapy výchovného procesu – dokončení Dva hlavní činitelé výchovy – vychovávaný, vychovávající Principy výchovy Složky výchovy Metody výchovy Rodina – škola

FÁZE VÝCHOVNÉHO PROCESU Z HLEDISKA METODICKÉHO 1. Fáze vstupní diagnózy 2. Fáze motivace a pedagogického projektování 3. Fáze realizace a regulace učení Dva základní principy regulace chování: stimulace inhibice (posilování žádoucího (tlumení – chování) nesprávného chování)

4. Fáze výsledné diagnózy (zpětná vazba, hodnotící akt, hodnocení, sebehodnocení, diagnostické prostředky: dotazníky, testy apod.)

FÁZE VÝCHOVNÉHO PROCESU Z HLEDISKA KOMPLEXNÍHO fáze situační fáze fixační fáze generalizační osobnostně integrační

Vychovávající – vychovatel (faktory)

Vychovatel – faktory (doplnění) Hodnotová orientace Všeobecné vzdělání Odborné vzdělání Pedagogicko-psychologické vzdělání Osobnostní rysy

Funkce vychovatele, funkce vychovatele: Jaké funkce vychovatel, vychovávající plní? zejména, např.: - plánovací - motivační - organizační - komunikativní - diagnostická - výchovná - vzdělávací

Nové funkce vychovatele – učitele, pedagog: manažer partner žáka výzkumník didaktický programátor

Kompetence učitele???? Typologie učitele ???? KOMPETENCE UČITELE - Viz text str. 93 TYPOLOGIE UČITELE – viz text str. 95- 97

Příklad výzkumu zaměřeného na učitele UČITEL jako činitel inovačních změn ve školství (Vrabcová, 2007)

Proinovační (prokompetenční) angažovanost učitele = komplex pozitivního subjektivního hodnocení, emocionálního cítění ve směru k inovační změně a tendencí k inovativnosti; hodnoty PKA v rozmezí škálových hodnot 1 – 7: 1 …… odpor, 7 ….. angažovanost. Hlavní zdroje konceptualizace PKA: Houška, Tlustý (1977):angažovanost, konformita, indiference, nesouhlas, aktivní odpor; Krech, Crutchfield, Ballachey (1968).

Hlavní šetření Návratnost - vzorek: učitelé ZŠ 112/170 … 65,88 % učitelé G 105/170 … 61,76 % učitelé SOV 197/340 … 57,94 %

Struktura vzorku

Hlavní závěry z empirického šetření: 1) Celková PKA učitelů 2. stupně ZŠ, G a SOV z hlediska faktorů v pořadovém žebříčku se pohybuje ve středním pásmu PKA (v rozmezí nesouhlasu a konformity) a statisticky průkazně se neliší (W = 0,80). 2) U učitelů vyučujících pouze vlastní aprobační předměty je patrná menší tendence k prokompetenční angažovanosti než u učitelů vyučujících pouze neaprobační předměty. 3) Prokompetenční angažovanost z hlediska negativních emocí (obav, hněvu, smutku) v souvislosti s RVP je u učitelů z menších obcí nižší než u učitelů z větších obcí. 4) Mezi PKA z hlediska kognitivní dimenze postojů k RVP a typem vzdělávání existuje závislost. 5) Z hlediska stupňů zájmu dle teorie CBAM se učitelé sekundárního vzdělávání ve vzorku nacházejí dominantně ve stupni osobní dimenze a dopadu, nejméně respondentů se nachází ve stupni povědomí a šíření.

V jakém stupni zájmu dle teorie CBAM se učitelé sekundárního vzdělávání nacházejí; ve stupni povědomí, osobní dimenze, dopadu, šíření?

Hlavní závěry – pokračování: 6) Uspokojení pociťují v souvislosti s obsahovými změnami dle RVP a ŠVP ve vzdělávání nejméně často učitelé s nejnižším stupněm informovanosti. 7) Avšak uspokojení se způsobem zavádění RVP do školní praxe pociťují učitelé s nulovým a velmi nízkým stupněm informovanosti častěji než učitelé s dobrým a výborným stupněm informovanosti. 8) Z hlediska výskytu negativních emocí v souvislosti s RVP a ŠVP převládají obavy spojené se způsobem zavádění RVP do školní praxe. 9) Výskyt pocitu maximálního uspokojení v souvislosti s RVP se týká méně než 9% respondentů v porovnávaných podskupinách. 10) Naopak nejnižší PKA (odpor) z hlediska uspokojení se v jednotlivých podskupinách týká více než 1/3 respondentů.

Vychovávaný – (faktory)

Vychovávaný – faktory (doplnění) Fyzické předpoklady Psychické předpoklady Vzdělanostní předpoklady Sociální předpoklady Výchova

Principy výchovy princip názornosti – tzv. zlaté didaktické pravidlo princip všestrannosti princip uvědomělosti princip trvalosti princip samostatnosti princip aktivity princip emocionálnosti (Stojan, 1999, In Janiš, 2005)

Složky výchovy Tradiční: ????????

Složky výchovy – tradiční: rozumová estetická mravní tělesná pracovní

Složky výchovy – moderní?

Složky výchovy – moderní: ekologická environmentální multikulturní interkulturní vzdělávání dramatická etická prosociální mediální

Metody výchovy – dle funkce: A/ Diagnostické B/ Výchovně-vzdělávací: Ba) metody vyučovací Bb) metody mravní výchovy C/ Vědecko-výzkumné

Ba) VYUČOVACÍ METODY – NĚKTERÁ KRITÉRIA DĚLENÍ dle počtu žáků: - m. hromadného vyučování, - m. skupinového vyučování - m. individualizovaného vyučování

dle logického postupu: analýza, syntéza, indukce, dedukce, komparace - dle zdroje poznatků: m. bezprostředního poznávání m. zprostředkovaného poznávání

dle funkce vyučovací metody - dle fází vyuč. procesu: - m. motivační - m. expoziční - m. fixační - m. hodnocení - m. aplikační

Bb) Metody mravní výchovy Metody mravního uvědomování Metody výchovy mravní aktivity

Bb) Metody mravní výchovy – příklady metod – k rozřazení 1. metoda příkladu 2. metoda cvičení 3. metoda požadavků 4. metoda hodnocení (odměny, tresty) 5. metoda režimu 6. metoda přesvědčování 7. metoda vysvětlování 8. metoda řešení mravních dilemat 9. metoda pověřování úkolem nebo funkcí 10. metoda utváření samosprávy a spolupráce se samosprávou

Bb) Metody mravní výchovy Metody mravního uvědomování - metoda příkladu - m. požadavků - m. přesvědčování - m. vysvětlování - m. řešení mravních dilemat Metody výchovy mravní aktivity: - m. cvičení - m. hodnocení - m. režimu m. pověřování úkolem m. utváření samosprávy a spolupráce se samosprávou

Obecná pedagogika: 22. 8 . 2008 Přehled hlavních témat: - Alternativní školy – obecně, hlavní typy, hlavní charakteristika - Montessoriovská škola - Waldorfská škola - Daltonský systém - Jenský plán - škola Freineta - Začít spolu - Otevřená škola - Zdravá škola - ITV (Integrovaná tematická výuka) - Globální výchova

Hlavní funkce alternativních škol Kompenzační Diverzifikační Inovační (Průcha, 2001) Hlavní obecné rysy: Důraz na dítě, pedocentrismus Individuální přístup Učitel v pozadí Nedirektivnost Role učitele: facilitátor, pomocník

Hlavní typy alternativních škol – dle doby vzniku Klasické reformní školy: - Montessoriovská škola - Waldorfská škola - Daltonský systém - Jenský plán - škola Freineta Rys: vznik v 1. polovině 20. století Soudobé (moderní) alternativní školy Např. - Začít spolu - Otevřená škola - Zdravá škola - ITV (Integrovaná tematická výuka) - Globální výchova Rys: vznik od 2. poloviny 20. století

Pedagogický systém Marie Montessoriové Cíl: normální rozvíjení dítěte Klíčový pojem - tzv. normalizace Podstata normalizace: Každé dítě v sobě nosí svůj vlastní stavební plán a zároveň i vlastní síly pro svůj vývoj. X X X Dospělí ale vytvářejí svou nevhodnou a zbytečnou péčí, přímými direktivními opatřeními, zanedbáváním a nepochopením dítěte bariéry těmto silám, a ženou tak dítě k různým vývojovým deviacím (nežádoucím odchylkám) Kudy vede cesta zpátky – k normalizaci? Jaké řešení?

Hlavní rysy: Hlavním mottem, hlavní zásada: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ Výchova = realizace svobody dítěte Respekt k aktivizačnímu cyklu činnosti – ten probíhá ve 3 fázích: 1. Zacvičení (hledání, příprava, neklid) 2. Velká práce (trvalejší upoutání pozornosti při aktivním zacházení s materiály) 3. Kontemplace )přemýšlivá přestávka) – dítě zpracovává své pokroky v tvořivosti a učení v popředí výchova smyslů a pohybu – tzv. sensomotorická výchova Původně i převážně pro předškolní výchovu a mladší šk. věk

tzv. fenomén Montessoriové Cesta zpět tedy k normalizaci vede přes polarizaci pozornosti dítěte = přes koncentraci všech jeho činností na práci sledující vnitřní cíl.

Učitelka = až třetí vychovatelka dítěte Vychovatelka první: 1. Příroda (stavební plán a hnací síly v dítěti) Vychovatelka druhá: 2. Podnětné prostředí (připravené a podnětné prostředí - tzv. montessoriovský didaktický materiál, kde má dítě nalézat konkrétní předměty určené k jeho osobnímu spontánnímu učení) Vychovatelka třetí: 3. Učitelka - má pozorovat a následovat zákony vývoje dítěte.

montessoriovský didaktický materiál je členěn do 5 skupin: 1. cvičení běžného života 2. smyslový materiál (předměty působící barvou, zvukem, tvarem aj.) 3. jazykový materiál 4. matematický materiál (pomůcky sloužící k rozvíjení matematických představ a výkonů) 5. tzv. materiál ke kosmické výchově

Waldorfská škola Hlavní rysy: - antroposofie - epochy - bez učebnic - epochové sešity a autentické knihy (texty) - uměleckovýchovné předměty - duchovní rozvoj - specifický předmět: eurytmie - dále důraz na: matematiku, náboženství, jazykovou výchovu

Daltonský systém Hlavní rysy a principy: Svoboda žáka a jeho vlastní odpovědnost – každý žák má vytvořen svůj vlastní program práce (+písemně zadané úkoly – assignments) Spolupráce. Osobní zkušenost Samostatná činnost žáka Vyvážené střídání výuky v rámci třídy se skupinovou a individuální prací

Jenský plán Hlavní rysy: děti jsou v této škole organizovány do kmenových skupin podle věkových stupňů, a ne podle postupných ročníků Kmenové skupiny se obvykle dělí: - tzv. nižší skupina (1.- 3. ročník) - střední skupina (4. – 6. ročník) - vyšší skupina (7. – 8. ročník) - skupina mladistvých (9. – 10. ročník)

Jenský plán - pokračování: Rozdělení do smíšených věkových skupin vede mezi dětmi k silně motivujícícmu vzdělávacímu napětí a k možnosti skutečně společné práce žáků (spolupráce, vzájemná pomoc) Běžný rozvrh hodin není, místo něho týdenní pracovní plán. Tak je možné organizovat různé pedagogické situace se skupinovou prací , s tzv. kursy a kroužky a velkými přestávkami (kdy mohou být probírány různé lidské i věcné problémy bez ohledu na tradiční vyučovací předměty). Postup žáků je založen na vlastním sebehodnocení, na hodnocení žáka spolužáky Základem je pojetí výchovy ´funkce společenství + teze: Člověk poznává a získává pro život potřebné sociální a etické vlastnosti (ctnosti) jen činností a jejich ověřováním ve společenství Školní obytný pokoj Bez vysvědčení Střídání ped. situací: rozhovor, hra, práce, slavnost

Systém Freineta, tzv. pracovní škola Hlavní rysy: - motto: „Z života – pro život – prací.“ - třída = víceúčelově rozdělený pracovní prostor na pracovní koutky (pracovní ateliéry) - vybavení třídy a školy: pracovní knihovna, kartotéka, učební programy, školní tiskárna, - tvorba školního časopisu

Kdo založil jednotlivé alt. školy? Přiřaďte: Montessoriovská škola Waldorfská škola Daltonský plán Jenský plán Freinetovský systém Peter Petersen Helen Parkhurstová Maria Montessoriová Celestin Freinet Rudolf Steiner

Kdo založil jednotlivé alt. školy? Odpovědi: Montessoriovská škola Waldorfská škola Daltonský plán Jenský plán Freinetovský systém Marie Montessoriová Rudolf Steiner Helen Parkhurstová Peter Petersen Celestin Freinet

Soudobé (moderní) alternativní školy - Začít spolu - Otevřená škola - Zdravá škola - ITV (Integrovaná tematická výuka) - Globální výchova - Angažované vyučování (PAU) Projektové vyučování Škola hrou Obecná škola Občanská škola Magnetové školy Dramatická výchova Málotřídní škola Školy s imerzním programem Mezinárodní škola aj.