Principy sociální politiky Funkce a cíle sociální politiky Soc. Pol. III.

Principy SP Principy těsně spjaty s funkcemi soc. pol Základní principy: Solidarity, Sociální spravedlnosti, Subsidiarity, Participace, Univerzality, Zásluhovosti.

Princip solidarity Podstata sociální politiky – utváření a rozdělování prostředků s cílem dosažení sociální spravedlnosti Solidarita: mezinárodní (ES, WHO, UNICEF atd.), celostátní (organizovaná státem), místní/regionální, jednotlivců a rodin Solidarita: Mezigenerační (mezi těmi, kteří pracují, resp. Pracovat mohou a starými občany), Zaměstnaní a nezaměstnaní, Zdraví a nemocní, Majetní se sociálně potřebnými (filantropie), Bezdětní s rodinami s dětmi. Odlišnosti v zemích dle toho na jaké úrovni a s pomocí kterých subjektů je solidarita organizována (stát, obec atd.) Nejvyšší míru solidarity garantuje stát = financování dávek z daní

Princip sociální spravedlnosti Pravidla rozdělování příjmů, bohatství, příležitostí, předpokladů ve společnosti Problematika – subjektivita nazírání sociální spravedlnosti (kdo,co, proč, za co? Atd.) Zásady soc. spravedlnosti: Každému stejně, Každému podle jeho potřeb, Každému podle jeho zásluh. Klasifikace pro posouzení sociální spravedlnosti z hlediska: Výkonu a zásluhy, Souladu mezi vstupy a výstupy, Rovnosti, Rovných příležitostí, Sociální potřebnosti. Subjektivní vnímání soc. sprav. a nerovností je dáno aktuální pozicí jedince – obsahuje dva aspekty: Stabilizační – pozitivní hodnocení rozdílů ve společností, vzestupná mobilita Destabilizační – negativní hodnocení rozdílů ve společnosti, sestupná mobilita

Princip subsidiarity Postupně zdůrazňovaný princip v politikách většiny států EU Respektování požadavku, že větší společenství je činné vůči menšímu, kdy si menší není schopno pomoci samo Počátkem principu – jedinec –následují další subjekty v případě, že si jedinec není schopen pomoci sám tzn. Rodina, obec, kraj, stát Stát – zasahuje ve chvíli, kdy jsou vyčerpány všechny možné dostupné nástroje

Princip participace Participace/podílení se občana na věcech veřejných (podstata demokracie) V moderních systémech soc. pol. Občan přestal být pasivním objektem, ale stal se významným aktivním prvkem „občanská společnost“

Princip univerzality Při splnění základních definovaných podmínek spojených se sociální událostí se mohou všichni podílet rovným dílem na poskytovaných službách a dávkách Příklad: pokud je ve státě konsensus, že stát přispěje ženě, která porodila dítě, na pokrytí části nákladů spojených s narozením dítěte, tak příspěvek obdrží každá žena, která dítě porodila ve stejné výši.

Princip zásluhovosti Výše přičinění/zásluhy (nejčastěji délka odpracované doby, doby pojištění, výše výdělku) se promítne do výše dávky anebo do výše daňových výhod, pokud jsou v soc. pol. Zakomponovány Příklad: Podmínkou pro výplatu starobního důchodu je určitý počet odpracovaných let a splněná délka doby pojištění. model "pevného dna a otevřeného stropu".

Funkce sociální politiky I. Funkce soc. politiky se vyvíjely postupně (vliv odlišných historických a sociokulturních podmínek zemí) Funkce soc. politiku formují a určují její cíle Členění funkcí – schematizace funkce v reálu vždy: Vzájemný vztah mezi funkcemi, Komplexní působení, Neohraničená pole působnosti – rozmanitost objektů.

Funkce sociální politiky II. Nejčastěji uváděné funkce: Ochranná funkce Základní funkce SP – historicky nejstarší Řešení již vzniklých soc. událostí ve společnosti (nezaměstnanost, chudoba atd.) Humanitní snaha společnosti a ochrana člověka jako pracovní síly Realizovaná – systémem sociálního zabezpečení

Funkce sociální politiky III. Redistribuční funkce (rozdělovací a přerozdělovací) Rozdělování a přerozdělování finančních prostředků (příjmy, mzdy, důchody), ale i životních šancí (začleňování lidí do společnosti) – vytváření podmínek pro rozvoj jedince (nízkoprahovost služeb atd.) Realizována především prostřednictvím daní a transferů Co, jak, komu a za jakých podmínek poskytnout a kde na to vzít?

Funkce sociální politiky IV. – Redistribuční funkce Redistribuční funkce – realizace prostřednictvím: Tržního mechanismu, Hlasovací proces – rozdělování vyšší autoritou (státem) Vyjednávání mezi sociálními partnery (odbory-zaměstnavatel-zaměstnanec) Tradice a zvyklosti (např. dobročinnost) Nelegitimní mechanismy (podvod, krádež atd.)

Funkce sociální politiky V. – redistribuční funkce V souvislosti s touto funkcí je rozlišováno: Prvotní rozdělování – důchody jsou odměnou pouze majitelům výrobních faktorů. Proto je organizováno: Přerozdělování - získané prostředky ze všech zdrojů jsou přerozděleny s cílem: Zajistit důstojné životní podmínky Rovné šance Zabezpečit fungování společenského systému Odstraňovat nedokonalosti konkurence/trhu Přerozdělování realizováno v rámci státního rozpočtu, pojišťovacích soustav, fondů a nadací. Vysoké přerozdělování = oslabení aktivity jedince Nízké přerozdělování = oslabení sociálního bezpečí a jistoty jedince/rodiny

Funkce sociální politiky VI. 3. Homogenizační funkce Cíl = dosažení vyššího stupně stejnorodosti v uspokojování zákl. živ. potřeb, zájmů a hodnot v populaci Vytváření společnosti postavené na rovných příležitostech – rovnocenná šance vzdělávat se, přístup na TP atd. Realizace prostřednictvím finanční pomoci – poskytování životního minima sociálně slabým skupinám Realizace i prostřednictvím služeb či materiální pomoci atd…

Funkce sociální politiky 4. Stimulační funkce Dominuje v moderních systémech soc. pol. Aktivizace jedince směrem k vlastnímu úsilí při řešení nepříznivé situace – speciálně pak prevence/předcházení Opatření soc. pol. Zkvalitňující lidský potenciál – např. zvýšení šancí na TP prostřednictvím zvyšování kvalifikace a účasti na rekvalifikačních kurzech

Funkce sociální politiky 5. Preventivní funkce Větší efektivita – předejít vzniku nepříznivé situace než je následně řešit a veškeré její důsledky Preventivní funkce zjevná ve všech oblastech SP – vzdělávací, zdravotní, zaměstnanosti, Stálé posilování dané funkce v moderních systémech SP