PORCELÁN A KERAMIKA

PORCELÁN Porcelán je keramická hmota, vzniklá vypálením keramického těsta tvořeného směsí kaolinu(zvětralá živcová hornina), ostřiva(křemen) a taviva(živec). Výroba Směs kaolinu, křemene a živce se tře a proplachuje, potom je v lisu zbavována vody a sušena. Porcelánové výrobky se poté glazují a vypalují.

Složení porcelánu Na výrobu tvrdého porcelánu se používá směs 50 % kaolinu, 25 % křemene (ostřivo) a 25 % živce (tavivo). Někdy se přidává také křída a mramor. Měkký porcelán má menší podíl kaolinu. Je to čistá a kvalitní surovina, která se vyznačuje maximální pevností, transparentností a bělostí a pálí se při teplotách nad 1300 °C. Redukční prostředí, to znamená s omezeným přístupem vzduchu, zajistí jeho bělost, a zabrání nežádoucímu zabarvení způsobeného železitými nečistotami. Fyzikální vlastnosti Hustota porcelánu je (dle druhu) 2400 – 2600 kg/m3. 

HISTORIE PORCELÁNU Porcelán byl objeven a vyráběn v Číně - tzv. protoporcelán od 7. století př. n. l., porcelán jak jej známe dnes pak od 7. století n. l. V Evropě bylo toto vzácné zboží v 17. a 18. století velmi ceněno. Poté, co při pokusech o napodobení čínského porcelánu evropští keramici mnohokrát selhali, konečně v roce 1708 toto hledání rozřešil Ehrenfried Walther von Tschirnhaus. Receptem byla kombinace ingrediencí zahrnujících coldický jíl (druh kaolínu), vápenatý alabastr a křemičitý písek. První česká porcelánka byla založena roku 1792 ve Slavkově, druhá o 2 roky později v Klášterci nad Ohří, pak v Březové a Kysiblu roku 1803. Další porcelánky můžeme nalézt v Lokti, Dolním Chodově, Praze, Dalovicích a dalších městech. Nejvýznamější porcelánkou je KARLOVARSKÝ PORCELÁN.

Využití Používá se pro výrobu nádobí, sanitární keramiky, elektrických izolátorů, dlaždic, ozdobných předmětů, v dentální keramice a mnoha dalších předmětů.

KERAMIKA označení pochází z řečtiny Je to anorganický nekovový materiál nebo uhlíkový materiál, vyrobený za vysokých teplot. První keramika se objevuje ke konci paleolitu. Do keramiky , jakožto silikátových výrobků, patří i kamenina.

Využití V dnešní době se názvem keramika dále označují i některé hi-tech materiály, používané například v armádě jako součásti pancéřování. Obvykle se jedná o slinuté karbidy kovů, oxid hlinitý (Al2O3), různé nitridy a boridy. Civilní využití karbidy kovů se používají například na různých vrtácích nebo pilách a jiných nástrojích jako takzvané hroty nebo vložky z tvrdokovu – nejběžnějším příkladem je vrták do betonu s hrotem z „vidia“.

Keramika bývá tradičně dělena na: hrubou keramiku, kterou se označují cihlářské výrobky. jemnou keramiku, kterou označujeme ostatní keramické výrobky. Charakteristické vlastnosti nízká elektrická a tepelná vodivost, vysoká pevnost, ale i křehkost, vynikající odolnost proti vysokým teplotám a korozi.