Revoluční hnutí v 1.polovině 19.století

Francie 1815 – 1824 vládne Ludvík XVIII. – mladší bratr popraveného Ludvíka XVI. Francie zůstala konstituční monarchií, předrevoluční privilegia šlechty a duchovenstva nebyly obnoveny. Většina práv však zůstala hlavně bohatším vrstvám obyvatelstva. Postupně narůstala moc roajalistů – zastánců předrevolučních pořádků, kteří toužili po návratu poměrů z doby před r.1789.

Francie Po smrti Ludvíka XVIII. Nastupuje jeho mladší bratr Karel X. Tento člen královské rodiny patřil k nejzarytějším odpůrcům revoluce a jejich vymožeností. Po svém nástupu pomalu směřoval svou politiku k postupnému návratu předrevolučních poměrů.

Francie Návrat k absolutistické moci však ve Francii již nebyl možný. V červenci 1830 vypukly v Paříži pouliční boje mezi královskými vojsky a vzbouřenými dělníky a studenty. 30.července se král vzdal trůnu a odešel do exilu. Nějaký čas pobýval i v Praze. Zemřel v r.1836.

Francie Červencová revoluce vynesla k moci krále Ludvíka Filipa Orleánského, kterému se později říkalo také občanský král. Vládl pak až do r.1848. Doba vlády Ludvíka Filipa nahrávala především bohatým podnikatelům a velkostatkářům. Narůstala proto nespokojenost prostého lidu, která vyústila do nové revoluce v r.1848.

Belgie Území dnešní Belgie patřilo po třicetileté válce mezi državy Habsburků. Na konci 18.století jej získali Francouzi. Po Vídeňském kongresu se pak stalo součástí tzv.Spojeného království Nizozemského – spolu se severním Nizozemím. Obě země se však lišily v mnoha směrech: Belgie byla hospodářsky zaostalejší a politicky konzervativnější. Belgičané se cítili být Nizozemím ekonomicky využíváni.

Belgie Belgičané byli ve své zemi druhořadými občany.Většina úřadů byla v rukou Nizozemců, také král Vilém I. byl Nizozemec. Belgičané byli také převážně katolíci, Nizozemci zase protestanti. Obyvatelé se lišili i jazykem – Belgičané hovořili jazykem blízkým francouzštině, holandština je jazykem germánským.

Belgie Počátečním impulsem k revoluci bylo vlastenecky laděné divadelní představení v bruselské opeře.Rozvášněné obecenstvo vtrhlo do ulic města a dav obsadil radnici a další instituce. Revoluce pak přerostla do krvavých bojů ve městě. V říjnu 1830 byla vyhlášena nezávislost Belgie.

Belgie Belgickým králem se stal Leopold I. Země se pak úspěšně rozvinula v ekonomicky silnou konstituční monarchii. Přesto byla evropskými mocnostmi definitivně uznána až v r.1839.

Belgie Přesto se ani později Belgie nevyhnula národnostním třenicím. Dodnes trvá rivalita a občasné politické napěti mezi tzv.frankofonními Valony a Vlámy, hovořícími jazykem blízkým holandštině. Brusel je dnes ovšem neoficiálním hlavním městem Evropy jako sídlo některých institucí Evropské unie a také jako hlavní centrála organizace NATO.

Rusko Rozšířilo se území ruské moci i do dnešního Finska, části Polska i s Varšavou a na jih na úkor Turecka. Přesto země zůstávala ve srovnání s jinými evropskými velmocemi zemí ekonomicky i politicky zaostalou. V zemi vládl tuhý absolutismus a jakékoliv pokrokové snahy o zlepšení byly tvrdě potlačeny. Od r.1825 vládl v zemi konzervativní car Mikuláš(Nikolaj)I.

Rusko V prosinci (rusky děkabr) 1825, v den nástupu nového cara na trůn se důstojníci pokusili provést v zemi státní převrat, který vstoupil do dějin pod názvem povstání děkabristů. Povstání však ztroskotalo kvůli nedostatečné organizaci, praktické osamocenosti povstalců a naprosté odtrženosti od lidových vrstev obyvatelstva. Pro carský režim pak bylo hračkou povstalecké pluky rozprášit a vůdce popravit nebo poslat do vyhnanství na Sibiř spolu s celými rodinami.

Polsko Zaostalými poměry v Rusku trpělo i Polsko, jehož velká část byla po Vídeňském kongresu pod nadvládou ruského cara. Nový státní útvar se nazýval Kongresovka – podle Vídeňského kongresu. Oficiálně byl sice v čele polský král – tím však byl vždy ruský car.

Polsko V listopadu 1830 vyvolali protiruské povstání především mladí důstojníci varšavské vojenské školy. Zpočátku se povstalcům podařilo úspěšně svrhnout carova zástupce v zemi a tím de facto i carovu moc nad Polskem. V další fázi však povstání doplatilo na naprostou nejednotnost programu budoucího vývoje země.

Polsko Po necelém roce nezávislosti vstoupila do země ruská vojska a politicky a vojensky nejednotní povstalci byli definitivně poraženi v září 1831. Ze země pak odešlo mnoho lidí do emigrace.

Řecko Nejkrvavější konflikt se odehrál v letech 1821 – 1830 na území dnešního Řecka, které bylo pod nadvládou turecké Osmanské říše, Řekové využili slábnoucí ekonomické moci Turků a povstali proti jejich nadvládě. Turci však povstalce tvrdě potlačili a boje doprovázely i krvavé masakry civilního obyvatelstva.

Řecko Evropské velmoci se zprvu stavěly k řeckému povstání chladně, ale masakry civilního obyvatelstva vyvolaly vlnu solidarity mezi evropskými intelektuály i prostými lidmi. To pohnulo politiky ke změně názoru a k přesunu pomoci povstalým Řekům. Začaly se též projevovat velmocenské zájmy evropských států o oblast Balkánu. Nejprve Rusko, pak i Francie a Velká Británie vyzývaly Turecko k ukončení války.

Řecko V říjnu 1827 zničila vojska rusko – francouzsko – britská spojené loďstvo turecko – egyptské. Řecko pak získalo nejprve autonomii, v r.1830 pak úplnou nezávislost jako Řecké království. Prvním řeckým králem se však stal Oto I.Wittelsbach původem z Bavorska.

Řecko S řeckým povstáním je spojen i osud slavného anglického romantického básnika barona Georga Gordona Byrona (bajrna). Osobně se vydal do Řecka a pomohl organizovat boje povstalců. Svým příkladem vyvolal vlnu sympatií u mnoha jiných významných osobností. V r.1824 Byron zemřel na malárii.