DEGENERATIVNÍ ONEMOCNĚNÍ MOZKU Alzheimerova a Parkinsonova choroba Zpracovala: Kabelková Tereza

Degenerativní onemocnění mozku Degenerativní procesy postihují mozkové podkorové struktury, které se podílejí na centrálním řízení hybnosti. Je postižen zejména extrapyramidový systém a toto onemocnění se projevuje hlavně poruchami hybnosti. Další příznaky vyplývají z postižení jiných struktur např. poruchy vegetativního systému nebo demence. Mezi degenerativní onemocnění mozku řadíme Alzheimerovu a Parkinsonovu chorobu.

Parkinsonova choroba Parkinsonova nemoc je chronické, pomalu se rozvíjející onemocnění, které nelze vyléčit. Léčit ji však lze, tzn. je možné potlačit nebo omezit příznaky nemoci, a to dlouhodobě. Vznik Parkinsonovy nemoci není zapříčiněn životním stylem, druhem práce či stravy jednotlivých pacientů. Často lze průběh nemoci zpomalit a udržovat pacienta v daném stádiu choroby s minimálními obtížemi řadu let. Průběh nemoci a míra obtíží je závislá jak na léčbě, tak na psychickém stavu pacienta.

Výskyt Parkinsonovy nemoci Výskyt Parkinsonovy choroby v populaci se kolem roku 1999 pohyboval mezi 84 až 187 postiženými na 100000 obyvatel, tedy přibližně každý tisící člověk trpěl zmiňovanou nemocí. Počet parkinsoniků v ČR je odhadován asi na dvanáct až patnáct tisíc. Předpokládá se, že až 40% nemocných nevyhledává lékařskou péči, protože připisují příznaky Parkinsonovy nemoci za projev stáří. Problémem v měření těchto čísel je množství diagnostických omylů. Obzvláště v časných stádiích nemoci, může být stanovena jiná diagnóza. Příznaky ještě nemusejí být výrazné. Zdá se, že je výskyt nemoci v posledních 50 letech stabilní, tj. počet trpících Parkinsonovou chorobou se nezvyšuje.

Výskyt Parkinsonovy nemoci Rozdíl výskytu nemoci mezi ženami a muži je malý, nicméně je patrná lehká převaha postižení u mužů. Nebyl pozorován žádný rozdíl ve výskytu nemoci podle těchto parametrů: společenská vrstva, strava, zaměstnání, kontakt se zvířaty, očkování, životní standard nebo příjem alkoholu. Obvykle začíná choroba ve středním věku. Průměrný věk pacientů v raných stádiích onemocnění se pohybuje okolo 50 až 60 let. Otázka dědičnosti není jednoznačně vyřešena. Zatím nebylo prokázáno, že by výskyt nemoci u jednoho z členů rodiny výrazně zvyšoval možnost vzniku onemocnění v dalších generacích.

Příznaky Parkinsonovy nemoci První obtíže u pacientů s Parkinsonovou nemocí jsou nejprve necharakteristické. Řadí se mezi ně bolesti ramen a zad, pocity tíže končetin, poruchy spánku, tichost, zácpa, deprese, snížená sexuální výkonnost atd. Tyto příznaky však doprovází i různá jiná onemocnění, proto je nepovažujeme za příliš specifické. Teprve o řadu měsíců či dokonce let se objevují čtyři typické a základní příčiny nemoci: třes (tremor), svalová ztuhlost (rigidita), celková zpomalenost pohybů (bradykineze) a poruchy stoje a chůze.

Třes neboli tremor Bývá nejcharakterističtější, nejčastější a pro laiky nejznámější obtíží pacientů s Parkinsonovou nemocí. Typický „parkinsonský“ třes se objevuje hlavně na končetinách, hlava je postižena málokdy. Je převážně klidového charakteru. Začíná obvykle na prstech horních končetin, a to většinou nesymetricky. Postupně se rozšiřuje i na stejnostrannou dolní končetinu. Frekvence třesu je obvykle malá, asi 4 až 6 kmitů za sekundu.

Svalová ztuhlost (rigidita) Projevuje se zvýšením normálního svalového napětí, které je potřebné k pohybu a udržení vzpřímeného postoje. Ztuhlý sval klade odpor jakémukoliv pohybu. Znesnadňuje normální hybnost a je často příčinou zmíněné bolesti ramenou, zad atd. Svalová ztuhlost však není zcela specifická (stejně jako třes) jen pro Parkinsonovu nemoc.

Zpomalenost a omezení pohybů (bradykineze) Projevuje se ztrátou či snížením schopnosti především začít pohyb. Celá spontánnost pohybů je zpomalená, nevýrazná. Tzv. automatické pohyby (vykonáváme, aniž bychom na ně mysleli) jsou také omezeny nebo sníženy např. výkyvy horními končetinami při chůzi. Příznak se projevuje i na chudé mimice obličeje (řídké mrkání, tichá a monotónní řeč atd.) Dochází i k přerušení pohybu, kdy např. při chůzi nemocní „ztuhnou“ (freezing) a nejsou schopni pohybu ani tam, ani zpět.

Porucha stoje a chůze Charakteristické je zejména sehnuté držení trupu, šíje a pokrčení končetin. U pacientů s pokročilejší Parkinsonovou nemocí je typická chůze o drobných, šouravých krůčcích s nejistými, pomalými otočkami, kdy často dochází k poruše rovnováhy. Zajímavé je, že chůze po schodech, nahoru a dolů, nečiní pacientům obvykle tolik potíží jako chůze po rovině. Pacienti popisují, že při chůzi či ve stoji mají silný pocit náhlého tahu dopředu nebo dozadu, který vychyluje těžiště těla. Tah je tak silný, že může ovlivnit rovnováhu těla. Tento příznak se nazývá v odborné literatuře pulze.

Jiné příznaky Další příznaky, které se u trpících Parkinsonovou nemocí objevují: Tzv. maskovitý obličej (nedostatečné vyjadřování pocitů ve tváři) Porucha řeči Porucha písma Poruchy vegetativního nervstva (např. sklon k zácpě) Sklon k náhlým poklesům krevního tlaku Nadměrná tvorba mazu kůže, zejména na obličeji Psychické problémy (deprese)

Léčba Parkinsonovy nemoci Zatím neexistuje léčebný postup, kterým by bylo možné nemoc zcela zastavit. Jednotlivé příznaky nemoci se ale daří účinně a dlouhodobě potlačovat. Úspěšné léčení zahrnuje jak léčbu farmakologickou (léky), tak postupy nefarmakologické (rehabilitace, cvičení a pohybová reedukace). Podstatné místo má i léčba neurochirurgická. Základním kamenem léčby je vhodný postoj pacienta k nemoci.

Rehabilitační léčba Nedílnou součástí léčby parkinsoniků je rehabilitace. Pravidelná pohybová léčba u nemocných trpících Parkinsonovou nemocí je stejně důležitá jako pravidelné podávání léků. Rehabilitační léčba obsahuje celou řadu cviků, které je nutné procvičovat. Patří mezi ně např. otáčení na bok, sed na lůžku, vstávání z lůžka, zpomalení nebo zastavení při chůzi, sed na židli aj. Nemělo by se zapomínat také na procvičování svalů v obličeji, cvičení hlavy a krční páteře.

Alzheimerova choroba Alzheimerova choroba způsobuje progresivní odumírání nervových buněk v mozkové hemisféře. Následně není mozek schopen pracovat tak, jak má. Chorobu poprvé popsal na začátku 20. století Alois Alzheimer, léčba však byla započata až o mnoho let později. Nemoc působí zejména na paměť, která se výrazně zhoršuje. Nemocný si přestává pamatovat, není schopen logicky uvažovat, komunikovat, postupně ztrácí návyky a dovednosti. V posledních stádiích dochází k úplné ztrátě paměti, intelektu, soudnosti, myšlení a plné závislosti na péči druhé osoby.

Výskyt Alzheimerovy choroby Na našem území žije přibližně 130 tisíc nemocných seniorů, a z toho asi dvě třetiny trpí „Alzheimerem“ Alzheimerova choroba napadá nejčastěji lidi starší 60 let, v nižším věku je spíše vzácností. Obětí choroby se mohou stát muži i ženy, častěji se ale nemoc týká žen. Stejně jako u Parkinsonovy nemoci obtížné včas začít s léčbou, a to kvůli příznakům, které jsou v raných stádiích nepatrné a jsou často přisuzovány pokročilému věku jedince. V ČR je počet postižených touto nemocí odhadován zhruba na 50 až 70 tisíc.

Příznaky Alzheimerovy nemoci Prvním příznakem, kterého si všímá sám pacient či jeho okolí je porucha paměti. Projevuje se zapomínáním běžných každodenních událostí. Pacient si např. nevybaví co měl k obědu, kam chtěl jít, koho potkal atd. Přidává se porucha jazyka. Řeč je sice plynulá, přesto je obsahově prázdná, význam slovních spojení je nutné hledat Dalším příznakem je porucha vizuospaciálních funkcí. Nemocní začnou bloudit, nenalézají cestu domů, zapomínají, jak se jde do míst, která navštěvovali desítky let (pošta, obchod aj.).

Příznaky Alzheimerovy choroby Nemocní přestávají být schopni zvládat jednoduché činnost, např. běžné domácí práce (vaření, praní). Přibližně u 40% nemocných se začnou projevovat poruchy ne-kognitivních funkcí, např. deprese, halucinace a agresivita. Přibývají poruchy chování projevující se neklidem a blouděním. Méně často se objevují záměny předmětů a osob, paranoidní bludy a halucinace, poruchy spánku, které však nebývají těžké.

Změny v mozku v raném stádiu nemoci V raném stádiu se setkáváme s již zmíněnými výpadky paměti. Zbytek mozku však pracuje dobře, člověk se „normálně“ pohybuje, cítí, vidí, slyší a je schopen získávat informace. Logické myšlení a sociální schopnosti jsou zcela v pořádku, nemocný je schopen vytvořit si náhradní způsoby, jak se s občasnou ztrátou paměti vyrovnat. V počátečním stádiu nemoci si nikdo problém příliš neuvědomuje. Postupem času se ale poškození přesouvá ke spánkovému laloku a dochází k tomu, že má člověk problémy s porozuměním slov či nalezením správného výrazu.

Změny v mozku v mírném stádiu nemoci Poškození mozku se postupem nemoci šíří do temenních mozkových laloků. Pokud k tomu dojde, ztrácí nemocný člověk schopnost integrovat zrakové vjemy, zvuky a pocity těla. Ošetřovatel by se měl zaměřit zejména na posilování funkcí, které zůstávají nepoškozené, např. sociální dovednosti, samostatné úsudky pacientů. Nemocný má potíže s oblékáním, kvůli poškození oblasti řeči nastává problém komunikační (nedokáže o něco požádat). Jeho reakce jsou zpomalené. Až v tomto období hledají obvykle nemocní pomoc lékařů.

Změny v mozku v pokročilém stádiu nemoci Poškození se stále šíří dále do čelního mozkového laloku. Jakmile je čelní mozkový lalok zasažen a poškozen, přestává být nemocný schopen přiměřeně jednat. Většinou přestává být možné pečovat o pacienta v domácím prostředí.

Změny v mozku v pokročilém stádiu nemoci Ztráta schopnosti úsudku, logického uvažování a sociálních dovedností,schopnosti „civilizovaného chování“, reakce nemocného jsou nevhodné a nepřijatelné. Podle stavu čelního mozkového laloku se pacient chová různě- může být násilný, vzteklý, nebo naopak poddajný a nepohyblivý. V konečných stádiích nemoci je prakticky dokonán destruktivní proces mozku (jsou zničeny všechny nervové buňky mozkové hemisféry, kromě části, která řídí motorickou činnost a zrak). V závěrečném stádiu nemoci dochází ke zničení téměř všech částí mozku a člověk je upoután na lůžko a relativně bez reakcí.

Léčba Alzheimerovy nemoci Alzheimerova nemoc se nedá zcela vyléčit. Pokud je však stanovena léčba v brzkých stádiích nemoci a je vhodně zvolená, lze oddálit propuknutí nemoci v plné síle a zmírnit její příznaky. Základem léčby Alzheimerovy choroby jsou kognitiva. Léky pomáhají v mozku obnovit potřebné množství acetylcholinu, který je nezbytný pro přenos nervových signálů. Zvyšují jeho hladinu tím, že brání jeho odbourávání. Mezi další užívané léky patří: neuroleptika (zmírňují a odstraňují agresivitu, neklid, vzrušenost), antidepresiva, hypnotika a anxiolytika.

Diagnostika demence Diagnostika demence je složitá, avšak existují některé jednoduché testy, které mohou na poruchu kognitivních funkcí upozornit. Jedním z testů je test hodin. Jeho podstatou je jednoduchý úkol- nakreslit hodiny. MMSE je zkratka Mini-Mental State Examination. Odborně česky test kognitivních funkcí, v tomto testu se zkouší paměťové a další funkce mozku vzhledem k možné demenci.

Diagnostika demence Dalším testem je tzv. DAD test. DAD je zkratkou Disability Assessment in Dementia. Test slouží k ohodnocení schopností provádět běžné aktivity denního života. Tyto schopnosti se při poruše kognitivních funkcí (například při demenci) výrazně mění.

Použitá literatura CALLONE, P.R.: Alzheimerova nemoc, 300 tipů a rad, jak ji zvládat lépe. Grada Publishing, Praha, 2008. KOUKOLÍK, F., JIRÁK, R.: Diagnostika a léčení syndromu demence. Grada Publishing, Praha, 1999. REKTOR, I., REKTOROVÁ, I.: Parkinsonova nemoc a příbuzná onemocnění v praxi. Triton, Praha, 1999. ROTH, J., SEKYROVÁ M., RŮŽIČKA, E. a kol.: Parkinsonova nemoc. Maxdorf, Praha, 1999.