Území Numínie se dělí na 7 panství. Na každém panství najdete Lorda, který obývá největší město s hradem. Lord jednotlivých panství má za úkol starat se o své poddané a odvádět každý měsíc daně králi. V každém panství se nachází pět větších vesnic a další menší osady po území. Každý majitel půdy je povinen platit daně Lordům. A za to mu jsou udělena práva svobodného vyjadřování, podnikání a stěhování se.

Lord je dědičný titul, takže Lordem se může stát pouze prvorozený syn. Pokud ovšem takové štěstí není, hradním pánem se stává buď jeho zeť, nebo ten kdo je určen a schválen králem. V každém panství se nachází určitý počet mistrů, kteří směji vyučovat svému řemeslu své učně. Pokud je v celém cechu již jeden mistr vyhlášen, žádný další řemeslník nesmí přijímat učně.

V každém panství, se taktéž nachází jeden Hraničář, ke kterému je přidělen již vyučený/nedoučený nováček. Hraničáři mají za úkol hlídat království, předávat informace, špehovat nepřátele. Ale jejich nejdůležitější poslání jsou, hlídat nebezpečné, nadlidské tvory dál od lidských obydlí. (elfy, upíry, čaroděje, vlkodlaky,….)

Před dávnými časy se z hvězdy Lótion odlomil kus, který se vydal na cestu Vesmírem. Po mnohá léta na povrchu tohoto úlomku nic nekvetlo, nedýchalo až jednou, když se blížil k Álfheimu, se na úlomku objevili stromy a zmrzlé prameny vody roztály a změnili se v korita řek. Postupně tálo i moře ledu, které se během pár týdnů zmítalo ve vlnách. Na úlomku se proháněl vítr, dalo se tu dýchat a vše tu kvetlo.

Stařešinové na Álfheimu, jako každý večer vzhlíželi k hvězdě Lótion a pozorovali vesmír. Před mnoha lety byli světky menšího výbuchu hvězdy. Netušili však co brzo objeví. Jeden Álf však nepozoroval tak pečlivě, jak mu bylo přikázáno. Ale tento hřích mu byl odpuštěn, když na jednou zvolal "Něco sem letí! " Okamžitě vyvolal takový poprask, že i nejstarší ze stařešinů přiběhl, aby se podíval co mladý Álf objevil. Nemohl tomu uvěřit, kolem jejich mohutné planety volně proplouvala malá, přemaličká planetka. Když jsi byl jistý, že se jedná o neobydlenou planetu okamžitě tuto novinu oznámil bohu Freye. Ten společně s ním pozoroval planetku, která se po pár dnech uplně zastavila. Álfové si to vysvětlují tím, že kouzla vyzařujícíí z jejich planety a Ásgardu, planetku připoutala na místě. Nejspíš by jinak bloudíla dál Vesmírem. Álfové jsi okamžitě na tuto planetku činili nárok, přeci ji objevili oni. To se však nelíbilo Ásgarďanům.

Ti jako novodobí bohové, ji chtěli jako nový domov pro svůj lid z Midgardu. Jelikož se tyto světy nedokázali dohodnout válkou, jak bylo v tehdejších dobách oblíbeno, museli to zvládnout mírem. Álfové na Svět mezi světy pošlou dva zástupce z každého svého významného rodu a jejich služebníky. Ti budou pracovat a stavět nový svět. I král Álfů pošle svého syna a jeho snoubenku na tento svět, kde společne založí nová města a vytvoří tak nové království. Za to však musí přijímout názav Numínia, který značí spojenectví s Ásgardem a musejjí do svého království přijímout každého, kdo o to požádá. Člověka, Álfa a Anděla.

Tak se i stalo, syn krále Álfů a jeho žena Eleonor, pomocí Bifrostu, jako první vstoupili na půdu Numínie. Za pomocí všech pánů z Álfheimu a lidí, kteří přišli z Midgardu se podařilo postavit bájné město Atmen. Pak Král a Kálovna mohli usednout na kamený trůn. Vše v jejich zemi postupně kvetlo. Někteří Álfové zběhli a postupně se z jejich těl vytrácel Álfský rys. Tak vznikli první Elfové, kteří se usadili v lesích. Álfové, kteří se usídlili u moře si byrzo zvykli na vodu, že v dnešních dobách bez ní nepřežijí a my je označujeme jako Nymfy. Vlasy se jim barví do zelena, či do modra.

Tento mír ovšem netrval dlouho. Protože bohyně Hel, dcera Lokiho, která netoužila po ničem jiném, než svého otce osvobodit. Ve své temné říši Helheimu spřádala plán jak zničit Ásgard, Midgard, Álfheim a její zrak se obracel i k Numínii. Proto vytvořila stína, bytost, která není z masa a kostí, bytost která jako jediná dokáže projít Helgrindem. Ani bohové, kteří jednou projdou skrz pekelnou bránou se nedokážou dostat zpět. Stínovi se to ovšem podařilo. Jako stín není z masa a kostí, je to jen flek, přesto je to nejnebezpečnější a nejdokonalejší výtvor bohyně Hel. Nazvala jej Kezeroth, stín a pán chaosu. Ten se měl vydat na Ásgard, ale povaha stína byla nevyzpytatelná. Zradil svoji stvořitelku a usadil se v Numínii. Zde začal šířit svoji vládu a vše co se mu nepoklonilo, ale i poklonilo, pozabíjel a spálil.

Král byl mrtev a Královna Eleonor byla zoufalá, proti stínu nemohla bojovat sama a tak uzavřela krvavou smlouvu s draky a proklela svůj rod. Jedna prvorozená dívka, její krve, za šest tisíc let bude označena a ponese její kouzlo. Eleonor v ní bude spát a dívka, ketrá bude vybrána bude mít moc o které nikdo jiný ani nesnil. Bude napůl drak a napů Álf. Takto započala krvavou línii svého rodu. Jelikož Stín to tak nenechal. Ze 7 duší dětí vytvořil parazity, Démony. Prví sedmičku.

V jejímž čela stála démonka Superbia, známá jako Pýcha. Ta byla následována jejím bratrem Luxuriou a dalšími démemony : Avaritia, Invidia, Ira, Gula, Acedia. Byli stvořeni pro to aby zabíjeli a zničili Vesmír. Po té co Eleonor splynula s drakem a uložila se do spánku pod horami a Pán Chaosu byl uvězněn v bažinách. Zůstala jen sedmička a hraničářka s královskou krví a schopnostmi Eleonor, matky draků.

Álfové sedmičku vyhnali z Numínie. Podle zvědů se sedmička usadila na Midgardu a slušných pár století tam rozpoutávala války. Jejich největším úspěchem nejspíše byla první a druhá světová válka. V Numínii se stavěli města. Do pouště přišli první kočovní kmenny Vlků. Divokých lidí, kteří se podle pověsti dokáží měnit na zabijácké bestie. Z daleké planety přišli bytosti noci, mocní upíři, kteří si svá bohatá sídla stavěla v Temných skalách. A lidé, ti jsou snad všude.

Dnes je vše jinak. Všechny nadpřirozené bytosti se ukryli a lidé, ti ovládli celou zemi. Jediný kdo o existenci tohoto tajemného světa vědí jsou Hraničáři.