zpracovaný v rámci projektu Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1080 Šablona: 32_01 Sada: 01 Ověření ve výuce: Hudební výchova Datum: 28.února 2011 Třída: 8.A

Baroko Předmět: Hudební výchova Ročník: 8. Klíčová slova: Baroko, kapela, orchestr, chrámová hudba, liturgie, koncert, tónina, homofonie, polyfonie, notace Jméno autora: MgA. Věra Trojanová Škola – adresa: ZŠ Úvaly, okres Praha-východ nám. A. z Pardubic 8, Úvaly

Baroko 17. – polovina 18. století Pojem baroko pochází z protugalského slova „barocco“, jímž klenotníci v 16. století označovali nepravidelně utvářenou perlu.

Charakter doby Výrazně se mění myšlení prostých lidí, pozemský život je pro ně strastiplný – bída, hlad, nemoci. Proto se opět přiklánějí k Bohu, věří v lepší svět a lepší život. Toho využívá církev, která se dostává do popředí a ovládá každého člověka. Stavby se stavěly co nejdekorativnější, byly majestátné a vznešené. Umění mělo vzbuzovat v člověku pokoru. Člověk si měl uvědomit svou nicotnost a pomíjivost.

Hudba v baroku Kolébkou hudebního baroka je Itálie. Hlavními hudebními středisky jsou: 1) šlechtické a panovnické paláce -dvorské a zámecké kapely (hudebníci jsou na úrovni lepšího služebnictva) -vlastnit kapelu znamenalo zvýšení prestiže ve společnosti 2) chrámy -orchestry, ve kterých hráli vynikající muzikanti -chrámová hudba byla vznešená, majestátní, poplatná liturgii 3) veřejné koncerty -v baroku poprvé veřejné koncerty za vstupné, které od roku 1672 začal organizovat v Londýně královský hudebník John Bannister

Charakter barokní hudby Začínají se používat durové a mollové tóniny Barokní skladby mají harmonickou stavbu (akordy) Vedle polyfonních skladeb vznikají homofonní (melodie a doprovod) Notace je podobná dnešní (po roce 1600),používají se taktové čáry, označení… Skladby se nepíší pouze do hlasů (partů), ale vytvářejí se partitury

Hudební nástroje, orchestr Instrumentální hudba prožívala velký rozkvět, přestává být pouhým doprovodem hudby vokální Vzniká mnoho skladeb pro sólové nástroje a pro orchestr Stavitelé hudebních nástrojů vytvářejí nové, dokonalejší, které mají nosnější tón a drží ladění Vznikly nové h. nástroje- lesní roh, klarinet Mnohé h. nástroje jsou na velmi vysoké úrovni Varhany s mnoha rejstříky Složitá cembala Smyčcové nástroje dosáhly velkého rozvoje v Itálii (Amati, Stradivari, Quarneri) Vznikají první orchestry (13-16 hráčů)

Vznik nových hudebních forem Instrumentální Fuga (polyfonní skladba, rovnocenné hlasy) Sonáta (homofonní skladba o 4-5 částech) Concerto grosso (menší skupina sólových nástrojů se střídá s nástroji celého orchestru „soli x tutti“) Sólový koncert ( 1 sólový nástroj a orchestr) Suita (tzv. partita, která se prováděla na šlechtických a panovnických dvorech při slavnostech, zábavách a hostinách.Byl to sled barokních tanců, např. Allemande, Courant, Menuet, Gavota, Sarabanda a Gigue)

Vokální (zpívané) Oratorium (duchovní opera na biblický námět) Kantáta (menšího rozsahu než oratorium, též na světská témata) Magnificat (chvalozpěv Panny Marie) Reqiuem (skladba na latinský text za zemřelé) ……………………………………………………………………………… Árie (skladba pro sólový hlas s doprovodem) Kanzoneta (světská píseň s doprovodem) Madrigaly (světská vokální polyfonie) Tyto skladby nejsou církevní, milostné náměty byly nejčastější

Co si pamatuješ? Co víš o vzniku pojmu „baroko“? Která společenská vrstva se dostává do popředí a ovládá člověka? Co mělo umění této doby vyvolávat v lidech? Která země je kolébkou baroka? Kde hudba zněla? V jakých prostorách? Kdo to byl John Bannister a čemu se věnoval? Jak vypadala notace? Které tóniny skladatelé převážně používali? Co víš o zdokonalování hudebních nástrojů? Vysvětli rozdíl v pojmech instrumentální a vokální. Vyjmenuj alespoň 4 nové hudební formy.

Zdroje:http://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page, staženo 13.02.2011 Použitá literatura: Dr.Dehner, Jan ; Dr.Jůzl, Miloš, CSc. ; Harmáček, Václav ; Dr. Lachout, Karel ; Doc. Dr. Smolka, Jaroslav, CSc. ;Řezáčová, Helena ; Šmolík, Jan ; Dr. Švarcová, Jitka. Malá encyklopedie hudby. 1. vydání. Praha:Supraphon, 1983. 736s. ISBN 02-184-83. Černušák, Gracian . Dějiny evropské hudby. 5. vydání.Praha : Panton, 1974. 527s. ISBN 35-305-74