Ohrožující rodina Otec v roli pečující osoby o potomka se zdravotním postižením PdF_2012_012 doc. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D. - hlavní řešitel projektu Mgr. Monika Kunhartová – autor příspěvku

Cíl projektu  Analýza specifických dopadů předem vybraných reprezentativních typů NKS (poruchy plynulosti řeči, sluchové postižení, PAS a kombinované vady) na kvalitu a efektivitu interakce a komunikace odborníků participujících na jejich diagnostice, edukaci a komplexní intervenci. Cíl dílčí části:  Analyzovat a popsat roli otce jako pečující osoby, jako člena interdisciplinárního týmu, vztah mezi speciálními pedagogy a otci, vzájemnou komunikaci a ze strany otců přiblížit jejich přání, prosby a výtky ke speciálním pedagogům.

Výzkumné šetření, vzorek výzkumného šetření, metodologie  Výzkumné šetření stále probíhá, do této doby se ho zúčastnilo 14 otců a 7 matek (jde o manželky i ženy cizí). Všechny rodiny jsou z České republiky.  Zdravotní postižení dětí: tělesné postižení (imobilita), poruchy autistického spektra, kombinované postižení, nevyléčitelné onemocnění.  Věk dětí (ve smyslu rodič – dítě) je zatím v rozmezí 3 – 35 let.  Výzkumného šetření se zúčastnilo dále 11 speciálních pedagogů a 2 psychologové.  Metodologie: - dotazník, - rozhovor.

Otec v roli pečující osoby Z výsledků vyplynulo: otcové, kteří se starají výhradně sami o potomka se zdravotním postižením (otec sám chtěl; ovdověl; rozvedl se a matka ztratila zájem; zdravotní stav matky nedovoluje, aby se o potomka starala), otcové, který cítí povinnost starat se o svého potomka; když není v zaměstnání, pomáhá své partnerce, otcové, kteří z rodiny odešli a nemají zájem se starat o svého potomka, otcové, jejichž partnerka chce veškerou péči o potomka se zdravotním postižením provádět sama. sociální izolace

Otec jako člen interdisciplinárního týmu - proč se s otci tolik nespolupracuje?  otcové pracují mimo domov, nechtějí narušit zaběhlý systém péče své manželky,  nemají dostatečné informace, kdy, kde, kam,  zaměstnavatel není tolerantní, aby mohl otce neustále uvolňovat,  otec v rodině nežije,  péče o potomka se zdravotním postižením je pro něj tabu (menstruace, krmení do PEGu),  návštěvy lékařů, speciálních pedagogů má na starost matka dítěte.

Otec jako člen interdisciplinárního týmu - do ambulancí (pracovišť) speciálních pedagogů chodí otec: -výjimečně – ve chvíli, kdy matka nemůže, -když mají s matkou rozdělenou péči o více dětí, -pravidelně, -který chce být vzorem pro své dítě, -jako podpora matky, -který se stará výhradně sám.

Otec jako člen interdisciplinárního týmu  otcové vnímají rozdíly v jednání s odborníky, kteří se zaměřují spíše na matky,  vnímají, že jsou to oni, kdo poskytují informace odborníkům o zdravotním postižení,  největší pomoc v pochopení zdravotního stavu dítěte očekávali od porodníků (gynekologů), „Později jsem ke každému vyšetření vzhlížel s nadějí, že se objeví nějaké řešení.“  v kontextu pochopení zdravotního stavu dítěte se nejvíce dostalo pomoci od neurologů, dále od kardiologů a psychologů, objevuje se i odpověď „od nikoho“.  Rodiče se setkávají čím dál více se vstřícností, snahou pomoci, dobrou organizací a technickou vybaveností.  Oceňují stabilitu interdisciplinárního týmu, která přispívá k větší důvěře.

 vyskytují se prosby o podrobné vysvětlení skutečného stavu potomka se zdravotním postižením, otcové by ocenili by upřímnost a také trpělivost.

Důsledky situace, kdy otec v rodině nežije (relativně) horší ekonomická situace rodiny, všechny matky v našem šetření se shodují na psychické náročnosti a na problematickém hledání nového partnera, Gulášová (2004) narušení ideálu otce a hledání tohoto ideálu mimo rodinu, problémy se sebepojetím dítěte, problémy v citové oblasti, Balharová (2004) nepřítomnost otce má vliv na socializaci dítěte, Matějček a kol. (1996): muži, kteří vyrůstali v dětských domovech jsou v dospělosti většinou společensky i reprodukčně neúspěšní, častý únik k alkoholu, X ženy se jeví jako úspěšnější, Matějček usuzuje na vliv „ženského modelu“ chování, jež se jim dostává v kontaktu s vychovatelkami, Warshak (1996), Madlafousek (1997), Bakalář (2002) poukazují na to, že chlapci vyrůstající bez otců, vykazují vyšší míru delikventního chování,

K zamyšlení… Potřebujeme se učit od otců, kteří přijali svou roli, zůstali se svou partnerkou a dítětem se zdravotním postižením, vyrovnali se s většinou problémů, které přináší postižení dítěte, potřebujeme znát jejich resilientní faktory, abychom pak mohli intervenovat u otců, kteří se necítí být schopni postarat se o dítě se zdravotním postižením a jeho matku.

Děkuji vám za pozornost!