TB 5_2012

Je-li tradice skutečně stále zpřítomňovaným výtěžkem lidské zkušenosti a sedimentem, na kterém jako na starší geologické vrstvě stále stojíme a po kterém chodíme jako po pevném podlaží, je tradice základní podobou toho, co je setrvačné a ne-nahodilé, to z čeho si metafory půjčují svou obrazovou část a o čem jsme mluvili jako o podvědomé vrstvě dějin. […] Inovace je korelátem sedimentace, je s ní souvztažná. Tradice určuje pravidla, bez nichž by nebyla možná komunikace s okolím. Je jistým modelem, vzorcem, paradigmatem. Klasickým jejím projevem je archetypální role mýtu. Ale pozor! Obsah ani rozsah nového projevu, nového textu a nového díla z tradičních předpokladů odvodit nelze, stejně jako z gramatiky nejde odvodit konkrétní literární dílo. Pokorný 2005, Pokorný P (2005) Hermeneutika jako teorie porozumění. In Pokorný P ed. Hermeneutika jako teorie porozumění. Od základních otázek jazyka k výkladu bible. Praha: Vyšehrad,

„Čím hlouběji sestoupíme za vypravovaný příběh nebo rozvíjenou argumentaci, tím se dostáváme k méně proměnlivé a trvalejší rovině skutečnosti. […] Čím hlouběji sestupujeme do sub-lexikální hlubiny základních vztahů a struktur, tím – celkem logicky – nalézáme méně významu.“ Pokorný s. 79

Vznik složitých systémů výrobek spontánní skládání „z ničeho“ zrod z podobného systému

spontánní skládání „z ničeho“

MF 2001

produkce entropie dS/dt v okolí, nikoli v systému samotném!

Použití např. Raup: O zániku druhů

power lw

D. Storch: species – abundance distribution

Žádný myšlenkový systém nezahrnuje samoorganizaci jako součást tkaniva evoluční teorie. Žádný výzkumný program se nesnaží určit následky, které mají adaptační procesy na systémy s inherentním řádem Dalo by se předpokládat, že sto let po Darwinovi už budeme chápat konstrukční požadavky, které dovolují komplexním systémům, aby se adaptovaly. Neznáme je však. Kauffman Ori

Emergence Mechanismus (a také materialismus XVIII. století) se nedovedl odpoutat od abstraktní nutnosti, a tudíž ani od nahodilosti. Že hmota vyvíjí ze sebe lidský mozek, je pro něho čirá náhoda, ačkoli tam, kde se tak děje, je krok za krokem nezbytně podmíněná. Ve skutečnosti je však v povaze hmoty spět k vývoji myslících bytostí a děje se tak nutně vždy, jsou-li pro to podmínky. Engels, Dialektika přírody, 1952, s.175

Kde se v evoluci berou novinky? Smlouvání autonomních agentů biosféry

Autonomní agent: rozmnožování práce

Autonomní agent je fyzikální systém, který je – podobně jako ta bakterie – schopen v jistém prostředí konat ve vlastním zájmu. Všechny volně žijící buňky a organismy bezpochyby autonomními agenty jsou. A důvěrně známou, přesto však naprosto udivující vlastností autonomních agentů – bakterií, nálevníků, kvasinek, řas, hub, ploštěnců, kroužkovců, všech nás – je to, že neustále, dennodenně, manipulují okolním vesmírem. Plavou, přetlačují se, mrskají sebou, stavějí si úkryty, skrývají se, čenichají a loví.

S. Kauffman Biosféry autonomních agentů péče o sebe spoléhání na zkušenost a tradice heuristika, sémiotika, hermeneutika spolubytí

Obecným, tj. dlouhodobým, trendem biosféry je co nejvíce rozšiřovat prostor možností, nových typů událostí, které mohou nastat v následujícím časovém okamžiku. Jinak řečeno, obecným trendem je skutečnost, že biosféry rozšiřují počet svých rozměrů tak rychle, jak jen to jde. Kauffman 4Z

Biosféry dlouhodobě produkují autonomní agenty, a to tak rychle, jak jen to jde. Umožňují také účinný vývoj nových způsobů jejich „obživy“, takže se agenti mohou dál rozmnožovat. Jinak řečeno, biosféry neustále zvyšují různorodost toho, co má nastat v nejbližším příštím. Mohou tedy, jak uvidíme dále, udržovat vysoké průměrné hodnoty udržitelného růstu své vlastní „dimenzionality“. Kauffman 4Z

Kde se vzala podobná zařízení v rozvíjejícím se vesmíru a v naší biosféře? Kde se v biosféře vzal ten ohromný spletenec usměrňovačů a usměrněné energie, využívané ke konstrukci ještě dalších usměrňovačů? Jde snad o obecnou vlastnost vesmíru? Odpověď na tyto otázky v současné fyzice, chemii ani biologii nenajdete. Ne že by to vyvíjející se biosféře nějak bránilo ve výstavbě a šíření své uspořádanosti.

A tak se organismy, niky a vyhledávací procedury spoluvytvářejí, společně budují. Vytváříme svět, ve kterém žijeme, a to tak, že můžeme – a také to děláme – tento vyvíjející se svět nějak zvládat: jak rychle jej vytváříme, tak se v něm i zabydlujeme. A totéž platí, jak budu tvrdit, i pro ekonosféru. Tato síť tvořená ekonomickými aktivitami, firmami, úkony, pracovními místy, pracovníky, dovednostmi a učením se vynořila během posledních let lidské evoluce.