Vývoj matematiky Zuzana Kroupová
Matematika doprovázela člověka již před více jak 10 000 lety Jeskynní člověk neznal čísla, jeho počítání se omezovalo jen na vyjadřování, kolik má ovcí, kolik zvěře ulovil, kolik obyvatel má jeho vlastní a nepřátelský kmen apod. Například počet svých ovcí znázorňoval a zaznamenával stejným počtem kamínků, porovnáváním počtu ovcí a kamínků zjišťoval, zda mu žádná ovce nechybí, aniž dovedl slovně nebo písemně vyjádřit jejich počet číslem.
Matematika se začala rychleji rozvíjet od roku 5 000 př. n. l Matematika se začala rychleji rozvíjet od roku 5 000 př. n. l., kdy v údolí Nilu, Tigridu a Gangy vznikly první státní útvary. Babylonská matematika se zabývala řešením kvadratických rovnic a rovnic o dvou neznámých, starobabylonští matematici odvodili vzorce pro výpočty objemů jednoduchých těles, sestavili tabulky druhých a třetí mocnin.
Nejvýznamnější vliv na rozvoj matematiky mělo starověké Řecko. V 6. století př. n. l. založil řecký filozof a matematik Pythagoras školu, jejíž žáci se zaměřili zejména na zkoumání základních vlastností přirozených čísel, konstrukce a výpočty obsahů mnohoúhelníků. Mají zásluhu na objevení iracionálních čísel. Pythagorovi je přisuzován objev o vztahu čtverců nad stranami pravoúhlého trojúhelníka, Pythagorova věta .
Vývoj matematiky pokračoval zásluhou indických a arabských matematiků. Evropa se začala matematikou hlouběji zabývat teprve od 12. století, zdrojem byly především arabské matematické spisy. Evropští matematici se začali výrazně prosazovat až v 15. století. . Zásadní změna ve vývoji matematiky nastala v 17. století. když francouzský matematik René Descartes zavedl pojem funkce a proměnné veličiny a když Angličan Issac Newton a Němec Gottfried Wilhelm Leibniz objevili diferenciální a integrální počet.