Papyrus Bogdan Nogol Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Bogdan Nogol. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Foto č. 1 – šáchor papírodárný. Co je to papyrus? Jedná se o psací materiál, vyráběný z vláken rostliny šáchor papírodárný, rostoucí v deltě Nilu. Foto č. 1 – šáchor papírodárný.

Co to slovo vlastně znamená? Papyrus Co to slovo vlastně znamená? Slovo papuro pochází z koptštiny a znamená „patřící králi“. Název prozrazuje, že výroba papyru byla v době, kdy se vyráběl, královským monopolem. Foto č. 2 – egyptský motiv na záložce z papyru.

Historie Historie papyru sahá až do 21. stol. př. n. l. Vyráběl se ve starém Egyptě. Používal se až do roku 1100 n. l., kdy změna klimatu způsobila vymizení rostliny, z níž se vyráběl. Papyrus však již od 2. stol. n. l. začal být nahrazován pergamenem. O výrobě papyru se dozvídáme např. z díla Přírodní dějiny (Naturalis Historia), jejichž autorem je Plinius Starší. Egypťané využívali různé části šáchoru papírodárného: Dřevo používali k výrobě lodí, z kůry vyráběli obuv, oděv, lana a jiné předměty každodenního využití. Dřeň rostlin využívali k výrobě psacího materiálu – papyru.

Něco málo o Egyptě… V Egyptě se podél Nilu rozvinula vyspělá civilizace, která přetrvala 2500 let. Starý Egypt byl obklopen pouštěmi, ale přesto byl díky Nilu zelený a úrodný. Nil se každý rok rozvodnil a podél jeho břehů se ukládaly nánosy bohaté naplavené zeminy. Obyvatelé Egypta byli z veliké části zemědělci. Jen málo lidí umělo číst a psát. Vzdělání ve škole mohli získat pouze chlapci. Později se mohli stát písaři, kněžími nebo faraónovými správci pozemků.

Historie Papyrus se skladoval ve svitcích, byl totiž příliš křehký na to, aby se dal skládat. Později byl vytlačen pergamenem, který byl pružnější, lépe se skladoval a dalo se z něj napsaný text mazat.

A jak se vlastně vyráběl? Ale ne, tak jednoduché to nebylo.

Foto č. 3 – šáchor papírodárný Výroba Vyráběl se ze stonků bahenní rostliny šáchoru papírodárného (Cyperus papyrus). Při výrobě se začalo tím, že z šáchoru, jehož stonek má trojstranný plný průřez, se sloupla horní zelená vrstva. Díky tomuto kroku se obnažila bílá dřeň, skládající se z několika tenkých vrstev. Jednotlivé vrstvy se ze všech tří stran postupně slupovaly tak, že vznikaly tenké pásky. Ty se pak máčely ve vodě po dobu šesti až dvanácti dnů. Foto č. 3 – šáchor papírodárný

Výroba Jednotlivé plátky se ukládaly těsně vedle sebe nejčastěji na látkový podklad. Další plátky se položily napříč na první vrstvu. Vrstev mohlo být více, záviselo to na požadované tloušťce výsledného materiálu. Nejčastěji to však byly dvě vrstvy. Nahoru se přiložila další látka a plátky se stlačily k sobě. Pak se odřezaly přečnívající části. Takto vzniklá hmota se stlačila dohromady (stloukala, setkáváme se i s názorem, že k tomu byly využívány lisy). Poté se látka šetrně odstranila. Nakonec se papyrus sušil.

Výroba - pokračování Jednotlivé archy se pak za sebe lepily lepidlem (vyrábělo se z mouky, vody a octa). Později se hladily mušlemi nebo slonovinou, to pro lepší lesk. Nakonec se všechny archy srolovaly do svitků. Jeden svitek se skládal přibližně z dvaceti archů. Výška svitků byla od 15 do 18 cm. Takovým svitkům se říkalo rotulus nebo volumen. Foto č. 4 – papyrus

Skladování papyru Papyrus se namotával na svitky. Nejdelší dochovaný svitek se nachází v londýnském muzeu. Měří úctyhodných 40 m! Později se začal papyrus skladovat v tzv. kodexech. Ty byly skladovány na způsob dnešních knih.

Jiné paleografické materiály Pergamen Hedvábí Papír Nástupce papyru. Byl pružnější a bylo možné na něj psát z obou stran, vyráběl se ze zvířecí kůže. Používal se v celé Evropě. Papír tak, jak ho známe dnes, se začal vyrábět asi až v roce 105 n. l. Podobně jako hedvábí se začal vyrábět v Číně. Později se dostal do Evropy. Sice nebyl kvalitnější než pergamen, ale byl podstatně levnější, a tak přetrval až do dnešní doby. Pochází z Číny, vyrábí se z výměšků housenky bource morušového. Údajně se vyrábělo už od 3. tisíciletí př. n. l. Čína na něj měla monopol až do 6. stol. n. l. Používalo se jako psací materiál, ale i jako oděvní materiál.

Způsob psaní Na papyrus se psalo perem (calamus), které se máčelo v inkoustu. Tento inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Na svitky se psalo obvykle z jedné strany. Dopisy a zápisy se psaly také na jednu stranu. Na vnější stranu se psala adresa. Četlo se pomocí roztahování svitku z jedné strany na druhou. Po přečtení knihy bylo nutné svitek navinout na původní místo. Jméno autora se psalo až na konec (vevnitř svitku), to jej chránilo před setřením. Na kodexy se psalo z obou stran, čímž se šetřilo místo. Psalo se do řádků v několika sloupcích vedle sebe. Byl to nejlepší způsob pro čtení a psaní.

Test Co je to papyrus? Psací materiál přírodního původu. Kde a odkdy se vyráběl? V Egyptě od 21. stol. př. n. l. Z čeho se vyráběl? Z rostliny – šáchor papírodárný. Co jsou to svitky? Svitky byly předchůdci dnešních knih. Na rozdíl od dnešních knih byl materiál smotán do role. Kde se dnes můžeme s papyrem setkat? V muzeích.

Zdroje: Foto č. 1: Šáchor papírodárný Kurt Stüber: Commons.wikimedia.org: Archivo:Cyperus_papyrus1.jpg [online]. 2004 [cit. 2011-02-10]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://es.wikipedia.org/wiki/Archivo:Cyperus_papyrus1.jpg>. Foto č. 2 a pozadí prezentace: Autorem je Bogdan Nogol. Foto č. 3: Šáchor papírodárný Liné1: Commons.wikimedia.org: Soubor:Cyperus_papyrus_detail_03_by_Line1.JPG [online]. 3 November 2007 [cit. 2011-02-10]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Cyperus_papyrus_detail_03_by_Line1.JPG>. Foto č. 4: Papyrus [cit. 2011-02-10]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://es.wikipedia.org/wiki/Archivo:Blank_papyrus_paper.jpg>. Autorem obrázků je Tomasz Nogol, který s jejich použitím a zveřejněním souhlasí.