Lžičák pestrý Jan Martinek 3.A

Zařazení Anas clypeata Northern Shoveler Třída: Ptáci Řád: vrubozobí

Výskyt a rozměry Výskyt: severnější části Eurasie a Severní Ameriky Hmotnost: 0,4 - 1,1 kg Délka těla: 43 - 56 cm, rozpětí křídel 70 - 85 cm Věk: 16 let

Charakteristika Je to typická kachna mělkých vod s okraji porostlými krátkou hustou vegetací. Velký lžícovitý zobák s lamelovými okraji slouží lžičákovi k procezování svrchní vrstvy vody, z níž zachycuje drobné živočichy a rostlinná semena. Typické je přitom plavání se zobákem ponořeným rovnoběžně s vodní hladinou. Občas se dokonce plovoucí pták začne otáčet se zobákem na místě.

Prostředí a stanoviště Obývá mělké sladké vody a zaplavovaná území. Vyhledává zejména místa s hustými porosty rákosu a trávy na březích. Na jezerech s bujnou vegetací se lžičáci někdy shlukují do velkých hejn. Proplouvají bahnitou vodou podél břehů a vyhýbají se hloubkám uprostřed jezera.

Způsob života Po většinu roku žije v párech nebo malých skupinkách čítajících do 20 jedinců. V dobách zimního a jarního tahu se shlukuje do poměrně velkých hejn. Ne všichni lžičáci jsou ovšem tažní. Jedinci hnízdící v příznivém podnebí mírného pásu se nikam nestěhují a na podzim zde dostávají návštěvu v podobě svých kolegů ze severských hnízdišť.

Způsob obživy Hlavní potravou lžičáka pestrého jsou drobní vodní živočichové, které vybírá z vody svým velkým lžícovitým zobákem. Buď sám, nebo v malých skupinkách pročvachtává zobákem mělké vody. Pohybuje při tom lehce pootevřeným zobákem ze strany na stranu. Po chvíli vždy zobák zavře a jazykem z něj vytlačí vodu. Jemné lamely na spodní i horní čelisti přitom zapadají do sebe a fungují jako síto, které zachytí veškeré vodní živočichy, kteří se dostali s vodou do zobáku. Lamely v zobáku jsou tak jemné, že zachytí i nejjemnější plankton.

Rozmnožování Pohlavní dospělost: v 1. roce Délka inkubace: 22 – 23 dní Počet vajec: 6 - 14 Lžičáci pestří uzavírají páry zpravidla již v prosinci. Jedné samici se přitom často dvoří skupinka až dvanácti samců. Plavou za samicí s vysoko zdviženými zobáky natočenými směrem k ní. Samice nakonec přistane na vodě těsně vedle jednoho ze samců, čímž mu dá najevo, že si vybrala právě jeho. Hnízdo lžičáka bývá nejčastěji vystavěno na zemi, v těsné blízkosti vodního břehu. Obvykle je skryto ve vysoké trávě nebo sítinách. Na celou stavbu hnízda, sezení na vejcích i na péči o vylíhlá mláďata je sice samice sama, samec však neustále hlídkuje poblíž hnízda.

Ochrana druhu Vinou znečištění životního prostředí u nás stavy lžičáků pestrých značně poklesly. V Evropě je tento druh hojnější pouze v severních oblastech.

Zajímavosti - Když lžičák vzlétá ze země, vydává údery křídel typický chřestivý zvuk. Je pravděpodobné, že může sloužit jako signál označující jeho teritorium. - Zoologové naměřili u letícího lžičáka rychlost 85 kilometrů za hodinu.

Obrázky