Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Politologie a mezinárodní vztahy Systém mezinárodních vztahů a jeho charakteristiky

Cíle přednášky Osvětlit základní charakteristiky mezinárodně politického milieu. Seznámit posluchače se základními charakteristikami a trendy mezinárodního politického systému a vysvětlit jeho konfliktní podstatu (z pohledu realistické školy mezinárodních vztahů).

Obsah přednášky Charakter systému mezinárodních vztahů Systémy mezinárodních vztahů Monopolární systém Bipolární systém Multipolární systém Trendy systému mezinárodních vztahů

Charakter systému mezinárodních vztahů Stát jako v současnosti (zatím) nejvýznamnější referenční objekt bezpečnostní politiky funguje v rámci systému mezinárodních vztahů (světového politického systému), který je ve své podstatě anarchický, světem mimo kontrolu a prostředím nejistoty. Anarchie představuje nepřítomnost vlády, ale nemusí znamenat absenci moci a řádu. Ve stávajícím systému neexistuje ústřední moc či autorita, která by vědomě a samostatně rozhodovala o postavení jednotlivých aktérů (států, mezinárodních organizací, jednotlivců), určovala normy jejich chování a která by byla schopna svá rozhodnutí prosadit. Současný světový politický systém však není pouze prostředím konkurence, konfliktů a nejistoty. Je také sférou kooperace a vzájemné závislosti, někdy i solidarity. Je více prostředím specifických vztahů, nejistoty a potenciálního násilí než oblastí ryzího zmatku.

Charakter systému mezinárodních vztahů Protože neexistuje vnější záruka přežití státu, je mezinárodní prostředí oblastí nejistoty. Pro státy je prvořadou podmínkou přežití dostatečná moc, přičemž ale sama existence každého státu je spojena se sociálně- ekonomickými změnami, tedy s proměnou mocenského potenciálu. Vhledem k tomu, že moc je relativní a proměnlivou veličinou, je vztahovou kategorií. Růst skutečné moci státu není možný jinak než jako pokles moci státu jiného. Nedochází-li k revolučním změnám struktury světového politického systému, je to dáno uspokojením nejmocnějších aktérů se statutem quo – dochází k nastolení tzv. mocenské rovnováhy. Je-li mocenská rovnováha narušena, dochází k tomu za použití tří základních nástrojů: války, diplomacie, mezinárodního práva.

Systémy mezinárodních vztahů Pod pojmem systém mezinárodních vztahů lze rozumět určité uspořádání mezi jeho aktéry vykazující znaky, na základě kterých je možná jeho typologie (jedná se především o schopnost států prosadit vlastní národní zájmy). Z tohoto úhlu pohledu rozeznáváme v ideálně typické rovině, které se faktický stav může vždy pouze přibližovat: monopolární (jednopolární) systém, bipolární (dvoupolární) systém, multipolární (vícepolární) systém.

Monopolární systém Pro monopolární systém mezinárodních vztahů je charakteristická existence jednoho státu, který disponuje schopností dominantně prosazovat vlastní národní zájmy, nebo alespoň docílit stavu, že na ně musí být brán ohled všemi ostatními aktéry. Jedná se o systém relativně stabilní (nehrozí globální konflikt), protože existuje pouze minimální naděje, že by jakýkoli aktér mezinárodních vztahů mohl prosadit své zájmy vůči hegemonu ekonomickými nebo vojenskými prostředky. Jako příklad tohoto systému je možné uvést současný systém mezinárodních vztahů, kdy dominantní pozice Spojených států znemožňuje řešení jakéhokoli relevantního problému, na němž mají zájem bez jejich účasti.

Bipolární systém Bipolární systém mezinárodních vztahů je založen na existenci dvou přibližně stejně silných států (případně uskupení států), s obdobnými možnostmi prosazovat vlastní národní zájmy, které mohou, avšak nemusí stát přímo proti sobě. Vytvářejí si vlastní skupiny spojenců a „sféry vlivu“, v rámci kterých se chovají dominantě. Přeskupování mezi těmito spojenci není obvykle možné. Ve vztazích mezi sebou se navzájem respektují, což zaručuje relativní stabilitu systému. Obvykle soutěží, ale nutně nemusí, o získání jakékoli výhody nad konkurentem. Za příklad bipolárního systému bývá uváděn systém mezinárodních vztahů, jenž se vytvořil po 2. světové válce s dominantním postavením USA a SSSR se vzájemnou permanentní soutěží.

Multipolární systém V multipolárním systému existuje větší počet států, které disponují relativně srovnatelnými schopnostmi prosazovat vlastní národní zájmy. Neexistence jednoznačného hegemona umožňuje, aby státy mezi sebou intenzivně vyjednávaly, uzavíraly koalice a snažily se změnit existující poměr sil. Tato situace způsobuje, že se jedná o velmi nestabilní prostředí, ve kterém je vysoká pravděpodobnost vzniku konfliktu (nemusí být nutně pouze válečný), protože existuje reálná šance získat při úspěšném diplomatickém jednání momentální výhodu, kterou je třeba využít. Příkladem multipolárního systému je systém mezinárodních vztahů před 1. světovou válkou, kdy mocnosti (Velká Británie, Francie, Německo, Spojené státy, Rusko, Rakousko - Uhersko a Itálie) disponovaly souměřitelnými schopnostmi prosazovat vlastní národní zájmy.

Trendy systému mezinárodních vztahů Dochází k relativnímu poklesu významu národního státu v systému mezinárodních vztahů a k prolomení jeho (teritoriální) suverenity v otázkách bezpečnosti Nadnárodní entity (ekonomické subjekty, mezinárodní organizace a nátlakové skupiny, NGO, média) získávají nebývalý vliv na světové dění Na významu nabývají hrozby nadnárodního, nadstátního a nestátního charakteru Globalizace vede k mimořádně rychlé a hluboké ekonomické, politické a vojenské integraci regionů a kontinentů Otázky lokální a regionální bezpečnosti se stávají globálním tématem Mění se charakter a důsledky použití násilí v ozbrojeném konfliktu

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Politologie a mezinárodní vztahy Systém mezinárodních vztahů a jeho charakteristiky