Recepce římského práva „Druhý život“ římského práva v Evropě 12.-19.století, zrození vědy soukromého práva. Druhá přednáška zimního semestru. ©Mgr.Petr Dostalík, Ph.D.

Římské právo a barbarské zákoníky Historické souvislosti rozpad římské říše na východní a západní část Západní Evropa tzv. barbarské říše – 5-6. stol. na většině Evropy Ostrogóti, Vizigóti, Langobardi V Africe Langobardi

Stěhování národů Převzato z „http://www.glouny.cz/dejepis/pravek.html“

Barbarské státy a právo Anglie Anglové, Sasové, Jutové Kmenové svazy předstátního charakteru Změna rodové společnosti ve státní Vliv antického světa a křesťanství (ariánství) Státoprávním prvkem bylo vojsko svobodných členů kmene

Barbarský stát a právo Druhou složkou bylo původní obyvatelstvo Římané, postupné stírání rozdílů a dělba národa na stavy V čele státu stojí král

Barbarský stát a právo Barbarské zákoníky Psané latinsky Kodifikace zvykového práva Recepce práva římského Platily buď pro barbarské nebo pro římské obyvatelstvo nebo pro oba národy současně Směs římského práva a germánských obyčejů a král. konstitucí

Barbarské zákoníky Vizigóti 475 po Kr. Eurichův kodex Východní Gótové Edictum Theoderici Burgundové 475-516 po Kr. Lex Gundobada Frankové 507-511 po Kr. Pactus legis Salicae

Barbarské zákoníky Typicky germánské instituce – wergeld, očistná přísaha Podle římského práva – vlastnictví půdy, dědické právo, postavení otroků Přebírání konkrétních konstitucí a děl římských právníků Překonávání rodové společnosti a sbližování postavení Germánů a Románů.

Barbarské zákoníky Ustanovení barbarských králů přežila zánik jejich říší a byla včleněna do zemského práva jednotlivých středověkých království Lex Romana Visigothorum (Hispanie)≥ Ferdinand III., král Kastilie a Leonu (13. stol.)

Barbarské zákoníky Naopak barbarské zákoníky ovlivnily římské právo Langobardské právo ≥ Liber feudorum součást středověkých vydání Corpus Iuris Civilis

Římské právo ve středověku Justiniánské zákoníky – vyhlášeny za platné Sanctione pragmatica císaře Justiniána i pro Itálii (r. 544). Byzantské panství v Itálii se však neudrželo. Tím pozbylo římské právo svou faktickou platnost.

Římské právo ve středověku Vyučovalo se však teoreticky Na univerzitách v Římě, Ravenně a v již. Francii. Některé vědecké práce z doby kodifikace císaře Justiniána zůstaly v užívání po celý středověk. Turinská glossa se používala až do 12. století Exerptiones Petri, Brachylogus

Římské právo ve středověku Nová centra učení – Bologna Navazuje na antický vzdělávací systém Trivium - gramatika, rétorika a dialektika Slouží světským potřebám Bologna je bohaté, nezávislé město – vlastní administrativní aparát Sev. Itálie – zachovaná kontinuita měst od antiky – severně od Alp je centrem hrad.

Římské právo ve středověku Trivium se používalo k interpretaci neprávních textů světských – poezie i církevních (Bible) Bologna se jako první specializovala na právní texty Justiniánské texty měly obrovskou autoritu Antika byla velikou autoritou obecně

Římské právo ve středověku Justiniánovy texty byly vzorem právních norem a měly obrovskou morální autoritu Translatio imperii – křesťanská říše je pokračovatelkou říše římské a římské právo je jednotným právem všech křesťanů. Spor mezi papežem a císařem.

Spor o supremaci Otto I. (936-973) Sjednotil franskou říši a překonal vliv franské šlechty Podpora církve – nemovitý majetek a regály – král. privilegia církvi Král se považoval za vrchního pána ve své říši a považoval za své práva jmenovat biskupy (investitura) Franský král je nejvyšší hlavou západního křesťanstva

Spor o supremaci Řehoř VII. a clunyjská reforma Král je laikem jako každý druhý a musí být poslušen papeže, papež může z důvodu hříchu sesadit nehodného panovníka Světský panovník nesmí zasahovat do volby papeže ani biskupa Exkomunikace Jindřicha IV. a pouť do Canossy.

Spor o supremaci Friedrich I. Barbarossa Křesťanský svět je jednotný, papež je hlavou duchovní, císař světskou, Podporoval Bolognskou univerzitu (Constitutio Habita) – světská, neteologická jurisprudence Rex imperator in regno suo

Spor o supremaci Papež Inocenc III. Papež je nástupcem římského císaře Konstantina na západě Je nejvyšší hlavou nadnárodního společenství křesťanů. Kanonisté – teorie svou mečů Římské právo ve službách obou stran

Glossátoři Působili na univerzitách v Itálii a sev. Francii Interpretace textů Corpus Iuris Civilis Kodifikace má platnost protože byla vydána římský císařem a zavazuje i všechny západní křesťany Každé místo má svou vlastní, nezávislou a objektivní právní existenci Používali nástroje gramatiky, rétoriky a dialektiky

Dig. 47.2.52.19 Ulpianus 37 ad ed. Neque verbo neque scriptura quis furtumfacit: hoc enim iure utimur, ut furtum sine contrectatione non fiat. quare et opem ferre vel consilium dare tunc nocet, cum secuta contrectatio est.

Dig. 47.2.52.19 Ani slovem, ani písmem nepáchá nikdo krádež. neboť zde podle našeho práva platí, že nemůže se stát krádež bez nakládání s věcí. Radu nebo pomoc, kterou někdo jinému ke krádeži poskytl tehdy škodí, pokud došlo následně k nakládání s věcí.

Glossátoři Porovnávali jednotlivá místa v CIC Spojováním těchto míst vytvářeli nová právní pravidla Vysvětlovali rozdíly mezi jednotlivými paralelními místy Hledali v Digestech důvody pro a proti jednotlivých antických právníků

Glossátoři Summy - podání obsahu jednotlivých titulů Digest Apparatus sbírka gloss k určité materii jednotlivých titulů Questiones vybrané zajímavé právní problémy a jejich řešení různými právníky

Glossátoři Distinctiones pomocí aristotelské logiky rozlišovali mezi vzdálenější a bližší příčinou (causa remota a proxima) Rozdíl mezi obecným a zvláštním Teorie příčinné souvislosti

Glossátoři Brocardy snaha o shrnutí základních principů určitého titulu a snaha o abstrakci zásad tam uvedených. Představitelé Cinnus z Pistoje (kamadád od Danta) Irnerius Martinus, Iacobus, Bulgarus, Hugo Ve službách římského císaře Friedricha Barbarossy

Glossátoři Azo Accursius „Kdo nemá Aza ať nechodí ani k soudu Glossa ordinaria uspořádání všech doposud existujících gloss, Měla stejnou váhu jako CIC, po několik století základ veškeré právní teorie.

Francouzští legisté Jižně od řeky Loiry – Pays du droit ecrit Okcitánie – země bohatá, založená na městech, silná tradice s antikou Psané právo založené na římském právu Lex Romana Visigothorum

Francouzští legisté Romanizující právní literatura ještě před Irneriem Používá Digesta a scholastickou argumentační metodu Právní památky Tubingenská právní kniha Exerptiones Petri Brachylogus

Francouzští legisté Střediska vzdělanosti – Univerzity Představitelé Orleans Montpellier Představitelé Jacques de Revigny Pierre de la Perche

Anglie Univerzita v Oxfordu 12. stol. Vaccarius Vliv římského práva ve Skotsku Recepce formální Rozdíl mezi common law (král. soudy) a equity Lord Chancellor a praetor Koncepce writu a lat. actio

Glosátoři – shrnutí Mos italicus Přednášky založeny na CIC Jazykový gramatický rozbor textu Nalezení skutkového stavu Formulace právní otázky Vyřešení za pomoci právních argumentů Hledání analogického místa, formulace obecných zásad

Glosátoři – shrnutí Zformování moderního právnického studia Vliv na diplomacii a veřejnou správu v celé Evropě Zlomen církevní monopol na vyšší vzdělání

Glosátoři – shrnutí Římské právo se stalo skutečnou autoritou General, Learnable, Intellectualy testable, Secure law.

Kanonické právo a římské právo Kanonické právo – soubor právních norem, kterými se řídí křesťané Vliv na světské právo – Církevní organizace byla vzorem Mnoho oblastí práva spadalo pod jurisdikci církevních soudů Manželství Compromissum –strany mohly dát přednost církevnímu soudu před světským

Kanonické právo a římské právo Papež si osoboval právo zasahovat i do světských záležitostí Otázka stanovení spravedlivé ceny Otázka braní úroků Ochrana sirotků, vdov, válečných obětí Používání zakázaných zbraní (kuše) apod.

Kanonické právo a římské právo Prameny církevního práva Bible Spisy tzv. církevních otců Oficiální dokumenty – Dekrety papežů Závazná vyhlášení koncilů a synod

Kanonické právo a římské právo Sbírky církevního práva Decretum Magistri Gratiani Uspořádání pramenů církevního práva Abstrakce právních principů a hlavních zásad Aequitas canonica et salus animarum

Kanonické právo a římské právo Vznik právní vědy církevního práva Používá stejné metody jako glosátoři Pořizuje výtahy (Summy) a Distinctiones Dekretisté Papež Alexander III. Hugo z Picciny

Kanonické právo a římské právo Sbírky Gloss k jednotlivým kanonům Glossa Pataviana Glossa ordinaria Johannes Teutonicus Procesní právo Speculum iudiciale Vilem Durantis Shrnutí pramenů a vědy církevního práva Corpus Iuris Canonici základní sbírka církevního práva až do 20. století

Komentátoři Glossátoři Akademický rozbor Digest Neaplikovali v praxi, neznali platnou právní úpravu místního práva Právní zvyky Privilegia udělená panovníkem Statuty severoitalských měst Cechovní artykule

Komentátoři Nová generace právníků, jednak pokračuje v práci glossátorů Proniká do tajemství Digest a pomocí logických figur vykládá jejich obsah Aplikuje platné právo Obvykle pro velká města sev. Itálie a jižní Francie

Komentátoři V neklidné době plné sporů Císař proti papeži Města proti císaři Šlechta proti městům Sociální boje uvnitř měst

Komentátoři A různorodých právních systémů Městská práva velkých komun Zemské právo a privilegia šlechty Církevní právo a privilegia Mezinárodní obchodní zvyklosti Aplikují platné právo podle vzoru a zásad práva římského

Komentátoři Vzniká právo společné pro celou západní a jižní Evropu Ius commune Založené na zásadách práva římského Komentátoři zacházejí volněji s právem císaře Justiniána Mírní rigoróznost lokálního práva Chrání slabé proti mocným

Komentátoři Reinterpretace antických textů podle potřeby jejich vlastní doby Vytvářejí odvážné právní konstrukce Teorie děleného vlastnictví Systematizace římského práva Snaha začlenit soudobé instituty do římského práva

Komentátoři Jejich spisy byly používány až do 18. století Názory měly váhu srovnatelnou s dnešními ústavními nebo nejvyššími soudy Používali texty římského práva pro řešení problémů součastnosti

Představitelé Cinnus z Pistoje Baldus de Ubaldis Bartolus de Saxoferrato Jejich vliv zasáhl severně od Alp vzhledem ke společenským změnám – rozvoj obchodu, měst, rozvoj církevní struktury Recepce v Německu Recepce v českých zemích

Recepce ŘP v Německu Vliv středomořské kultury pouze skrze misionáře Právní kultura je v Německu ústní a je založena na germánském právu První písemná památka Sachsenspiegel Sepsání světského práva v Německu Bez vlivu práva římského Vliv na střední a východní Evropu (kolonizace)

Recepce ŘP v Německu Fragmentace a decentralizace ústřední moci v Německu Vznik silných zemských vlád (knížectví), nadaných soudcovskými privilegii Nemožnost prosadit ústřední, všeobecně platný (pangermánský) právní řád

Recepce ŘP v Německu V zemské i ústřední správě je mnoho školených právníků, kteří znají římské právo Města mají privilegia a přijímají z jiných měst normy římského práva (na severu ne, ale na jihu) Církev žije právem římským

Recepce ŘP v Německu I na zemských i ústředních soudech (Reichkammersgericht) se objevují školení právníci a zvolna vytlačují urozené, ale nevzdělané soudce Soudy si často vyžadují názory a stanoviska univerzit Římské právo se stává všeobecně respektovaným právním řádem

Co bylo recipováno Římské právo CIC v podobě jaké mu dali glossátoři a komentátoři Nebyla přejata místa v řečtině K římskému právu byla připojeny i středověké instituty Liber feudorum Zákonodárná činnost sálských a štaufských císařů

Recepce ŘP v Německu ŘP bylo vnímáno jako Univerzální Říšské právo Psané právo ŘP bylo aplikováno subsidiárně Zvykové,místní, právo mělo přednost, přežilo však pouze to, které bylo zapsáno Pro recepci byl panovník, říšské stavy, velká města, proti zemské stavy a nejnižší vrstvy – selská válka.

Recepce ŘP v Německu Nespočívá na hmotně-právních ustanoveních, ale na metodách a na systému, který zavedli tzv. školení právníci. Schopnost jak řešit právní problémy racionálně a nacházet spolehlivá a odůvodnitelná řešení.

Humanismus Recepce v Německu se dovršuje v 15. století. Právníci působící především na soudech se věnují aplikaci právních norem přejatých z římského práva při řešení konkrétních soudních sporů. V 16. století vzniká tzv. usus modernus pandectarum

Usus modernus pandectarum Nové užití Digest Kombinace spisů komentátorů, německého zvykového práva autentické soudní praxe. Iurisprudentia forensis Germano-Saxonica od B. Carpzova Mysinger, Gail.

Humanisté Na druhé straně teoretické zkoumání právních pramenů Alciatus Zassius Budeus

Humanisté Donnelus Gothofredus Bassianus Pouhý filologický rozbor nestačí ke správnému pochopení pramenů Odmítají zásahy, které prováděli glosátoři a komentátoři.

Humanisté V praxi neměla snaha humanistů žádný vliv Odmítají Bartolův kult, vytýkají mu neznalost řečtiny a nepochopení historických souvislostí Nové, kritické vydání Digest, založené přímo na zachovaných rukopisech Snaha o výklad nikoli exegeticky, ale systematicky – Cuiacius Snaha o nalezení textů klasických právníků, ne absynthus Accursianus V praxi neměla snaha humanistů žádný vliv

Přirozenoprávní škola H. Grotius Stojí v opozici proti pandektistům Právo je přirozené, pro všechny lidi stejné, seznatelné rozumem Neuznával nadřazenost římského práva ani formální ani historickou Snaha o vytvoření logického, harmonického práva založeného na rozumu a platného pro všechny

Přirozenoprávní škola Velké kodifikace soukromého práva Bavorsko Prusko (Landrecht) Rakousko Francie Švýcarsko Právo je historicky a společensky podmíněný jev

Přirozenoprávní škola Přesto jsou přijímány instituty a principy římského práva, jsou považovány za vzor racionálního uvažování. Římské právo bylo přijato v té době, v jaké bylo zpracováno pandektistikou.

Historicko-právní škola Německo se vyhnulo kodifikacím a stále v něm platilo lokální, zčásti sepsané právo. Jako subsidiární se používalo právo pandektní, založené na kombinaci glosátorů, soudních rozhodnutí a místních obyčejů.

Historicko-právní škola Právo nelze dedukovat z vyššího rozumem seznatelného principu, ale musí být indukováno z platných právních norem Důraz kladen na historickou perspektivu a výzkum pramenů C.F. von Savigny odporoval přijetí kodifikace takto:

Carl Friedrich von Savigny a jeho teze Pramenem práva není zákon, ale duch národa Národ vytváří právo na základě svého přesvědčení z obyčejového práva pod vlivem právní praxe a právní vědy Platné právo je dáno celou minulostí národa a může být poznáno pouze historickým studiem právních pramenů

Carl Friedrich von Savigny Kodifikace je pouhým shrnutím stávajícího práva nebo odstraněním rozporů, jinak je umělým zásahem do přirozeného vývoje. Kritika stávající vědy o občanském právu Význam Savignyho:

Carl Friedrich von Savigny Podnítil zájem o historické studium a teoretický výzkum práva Souvislost s německým nacionalismem a romantismem (zájem o minulost, Germáni) Zkoumání CIC v justiniánské podobě, očištěného ode všeho „kalu“, kterým jej zanesli glosátoři a komentátoři

Carl Friedrich von Savigny Tím ale odstranil obrovský pokrok, který komentátoři a pandektisté přinesli Došlo k odtržení teorie od praxe, která nemohla vystačit pouze se zákoníky císaře Justiniána Přestože zdržel přijetí kodifikace o sto let, zabránit jí nedokázal

F. Puchta Pokračovatel Savignyho Do svého díla pojmul pouze „čisté římské právo“ císaře Justiniána Puchta považuje římské právo za výlučné a logicky neomylné práva Teoreticky vynikající rozpracování jednotlivých pojmů

R. Ihering Kritika historicko-kritické školy Cílem studia římského práva je pochopit jeho ducha (Geist des romischen Recht) Skrze ducha pochopit jednotlivé instituce římského práva Pochopením institucí římského práva pochopit a správně rozvinout porozumění institucím platného práva

R. Ihering Význam Oddělení romanistiky a civilistiky Romanistika má historický význam – studium římského práva v klasické podobě Mistrné, kritické vydání Digest (Kruger, Mommsen) Rozlišení klasického a justiniánského práva i Hon na interpolace

Novodobá romanistika Studium právní filozofie Řecké na římskou Římské na evropskou

Novodobá romanistika Studium dalších odvětví římského práva Právo trestní Právo ústavní Právo správní Komparace s jinými antickými právy Práva jednotlivých řeckých měst Právo Egypta, Mezopotámie, Asýrie apod.