Pád substantiv

Pád substantiv Pádové formy – základní prostředek, který vyjadřuje funkce substantiva ve větě. 7 pádů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál.

Pády - sémantika Nominativ – Kdo? Co? Genitiv – Bez koho? Bez čeho? Dativ – Ke komu? K čemu? Akuzativ – Vidím koho? Co? Vokativ Lokál – O kom? O čem? Instrumentál – S kým? S čím?

Nominativ Ve větě je subjektem, má funkci pojmenovací – formálně nezávislý, někdy plní i funkci adverbiální (Potil se až hrůza.), a funkci doplňku (Jako dítě se bála tmy.), Z hlediska sémantického vyjadřuje původce děje nebo jeho nositele (stařec byl zraněný).

Genitiv Funkce syntaktická, v roli neshodného atributu vyjadřuje řadu vztahů: posesivitu u názvů osob a zvířat (obojek našeho Jonáše), autorství (opera Bedřicha Smetany), původce děje (kázání mistra Jana Husa = Jan Hus kázal) nositel děje – předmět, který je dějem zasažen nebo jím vzniká (podtrhnout slovo), vztah části a celku (střecha domu), vlastnost, která musí být blíže určena adjektivem (dívka jiskrných očí), vysvětlení nebo zpřesnění (znamení kříže).

Dativ Funkce syntaktická, jde o doplnění druhého typu (pád nepřímého předmětu ve větě – Petr vysvětlil učivo žákovi.), tzv. prvním objektem je dativ u sloves s dativní vazbou – slovesa s významem prospěchu nebo neprospěchu (prodávat postiženým, ošetřovat zuby lvům) a slovesa myšlenkových reakcí (divit se všemu), dativ je nositelem přívlastku vyjádřeného predikativem, např. pocity (je mi veselo).

Akuzativ Syntaktický pád = pád přímého objektu slovesa, spolu s nominativem je centrálním pádem – tvoří základ české věty, jako adverbiální určení vyjadřuje akuzativ místo, čas, způsob, míru, příčinu, zřetel, účel, přípustku (položil mísu na stůl, přijde za chvíli, jít krok za krokem, nájem stojí nejednu tisícovku, pro nemoc zůstal doma, šel pro vodu, přes nechuť se pustil nakonec do práce). akuzativ dále funguje v eliptických zvoláních: Vodu! Pomoc!

Vokativ Oslovuje se jím nebo zvoleným oslovením hodnotí adresát, utvoříme-li ho od jmen neživotných, mají funkci poetizační personifikace (Horo, horo, vysoká jsi), v hovorovém projevu může být nahrazen nominativem, a to u oslovení typu pane Novák, pane Josef.

Vokativ Pane Nováku. Pane Zemane. Pane Němec. - nikoliv Pane Němče.

Lokál Převážně adverbiální, jediný, který neexistuje bez předložky – vyjadřuje okolnostní vztahy, může být adverbialem: místa – ležím v posteli, času – na jaře, příčiny – ve své zaslepenosti mu vše odpustila, způsobu – kulhat o holi, přípustky – při bolesti užívejte jeden prášek denně, …

Instrumentál Pád věcný – neosobní. Vyjadřuje okolnosti děje (prostředek – sekat kosou seno; nástroj – bouchat kladivem) – je tedy adverbiale prostředku nebo způsobu (díval se smutnýma očima). Objekt – pohybovat rukama. Doplňkem – po slovesech jmenovat, nazývat, zvolit (prezidentem).