POČÁTKY VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ V DĚJINÁCH LIDSTVA VY-32-INOVACE-PED-105 AUTOR: Mgr. Lenka Bečvaříková ANOTACE: Tento modul slouží jako výukový materiál pro žáky 1. ročníku oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika KLÍČOVÁ SLOVA: Prvobytně pospolná společnost, starověk, Řecko, Sparta, Athény, Řím

S výchovou a později se vzděláváním se jako s cílevědomou pomocí a záměrným rozvojem osobnosti setkáváme od nepaměti. S vývojem společnosti se měnily její cíle, její obsah i její formy a metody, a to v závislosti na ekonomických, sociálně politických i kulturních podmínkách, ve kterých se uskutečňovala.

Prvobytně pospolná společnost Výchovu v prvobytné společnosti charakterizuje skupinový způsob života, společná práce a dělba práce. Muži byli připravováni pro lov, boj a na stavební práce. Ženy pak především k základním domácím činnostem. Těžiště této výchovy tvořila výchova pracovní, k ní přistupovala výchova mravní, tělesná a branná.

Starověk S rozpadem prvobytné společnosti souvisí počátky sociální diferenciace výchovy. Vědomosti a tělesná zdatnost se stávají základními nástroji nadvlády a dominují v přípravě mládeže z řad vládnoucích vrstev. Pro obyvatelstvo se výchova a také vzdělávání na dlouhou dobu omezuje na přípravu pracovní a morální ukázněnosti.

Tato sociální diferenciace se výrazně projevila při výchově v zemích starého Východu. V Egyptě, v Mezopotámii a v Persii se od počátku 4. tisíciletí př.n.l. vytvářejí mohutné otrokářské despocie v čele s absolutistickým panovníkem, s organizovaným vojskem, kněžstvem a úřednictvem. V těchto zemích se poprvé setkáváme se školami, které vznikaly v chrámech a na panovnických dvorech.

Tyto školy učily vybranou mládež z nejlepších sociálních vrstev písmu, základům vědění, ale i medicíně, stavebnictví a vojenství. Výchova v antickém Řecku Sparta – byla zemědělský stát s aristokratickým zřízením, 90% obyvatelstva tvořili státní otroci. Výchova svobodných občanů byla státní, a to pro hochy i dívky, měla vojenský charakter a její hlavní složku tvořila výchova tělesná a branná

Athény – byly rozvinutější než Sparta v ekonomické oblasti, sociálně politické i kulturní. Cílem výchovy byla kalokagathia (ideál krásy a dobra), která se uskutečňovala spojením výchovy rozumové, tělesné, mravní a estetické. Vznikl i 3 stupňový systém škol, které byly soukromé a pouze pro hochy

Sokrates (469 -399 př.n.l.) – učení o Osobnosti této doby: Sokrates (469 -399 př.n.l.) – učení o absolutní pravdě a mravní dokonalosti Zdroj: http://www.historyguide.org/ancient/socrates.html Platón (427-347 př.n.l.) – hlavní důraz na rozumovou výchovu, výchova pro všechny Zdroj: http://cs.wikiquote.org/wiki/Plat%C3%B3n

Aristoteles (384 – 322 př.n.l.) – cílem výchovy je rozumový vývoj jedince a formování jeho morálního profilu, výchova pouze pro chlapce Zdroj: http://blogomata.wordpress.com/photos/persons/

Římská výchova Hlavním cílem výchovy je příprava řečníka, tj. vzdělaného a aktivního politického činitele Školy jsou zestátněny, podléhají centrální kontrole a jejich hlavním úkolem je příprava vzdělaného úřednictva k řízení impéria Vznikají první vysoké školy

Marcus Tullius Cicero (106 – 43 př.n.l.) Osobnosti této doby: Marcus Tullius Cicero (106 – 43 př.n.l.) viděl vrchol vzdělání v řečnictví, těžištěm studia je rétorika, individuální přístup k žákům a humanizace školských podmínek Zdroj: http://ancienthistory.about.com/od/cicero/g/070709Cicero.htm Marcus Terentius Varro (116 – 27 př.n.l.) ustanovuje sedmero věd – gramatika, dialektika, rétorika, aritmetika, geometrie, astronomie, múzika Zdroj:http://mycanvassesaresurrealist.blogspot.cz/2008/07/velazquezmenippus.html

(4 př.n.l. – 65 n.l.) – důraz na stránku mravní Lucius Annaeus Seneca (4 př.n.l. – 65 n.l.) – důraz na stránku mravní Zdroj: http://cs.wikiquote.org/wiki/Lucius_Annaeus_Seneca Marcus Fabius Quintilianus (35 – 95 n.l.) – vyzvedá význam výchovy, odmítá tělesné tresty a klade vysoké nároky na učitele. Ten má být vysoce vzdělaný, je svým žákům vzorem a vyniká trpělivostí, sebekázní a láskou k dětem. Napsal dílo O výchově řečníka Zdroj: http://interimtom.blogspot.cz/2009/09/marcus-fabius-quintilianus-does-reverse.html

POUŽITÉ ZDROJE: JŮVA, V. a JŮVA, V.: Stručné dějiny pedagogiky. 1.vyd. Brno: Paido, 1997. 80 s. ISBN 80-85931-43-5 CHARVÁT,J.: Světové dějiny. 5.vyd. Praha: SPN, 1967. 584 s. www.glassschool.cz