PEDAGOGICKÉ MYŠLENÍ 17. A 18. STOLETÍ VY-32-INOVACE-PED-109 AUTOR: Mgr. Lenka Bečvaříková ANOTACE: Tento modul slouží jako výukový materiál pro žáky 1. ročníku oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika KLÍČOVÁ SLOVA: Locke, Descartes, Fénelon, Rousseau, Helvétius, Diderot, Ratke, Kant, Franklin, Jefferson

V průběhu 17. a 18. století prošla Evropa hlubokými proměnami V několika revolučních vlnách se mění hospodářství, sociální struktura i kultura evropských států na jejich cestě od feudalistických velmocí k demokratickým státním útvarům Demokratický ideál se stává podstatným znakem nové kultury i nové koncepce výchovy

John Locke (1632 – 1704) – stoupenec Anglická pedagogika John Locke (1632 – 1704) – stoupenec individuální výchovy soukromým vychovatelem (šlechtická a měšťanská výchova). Prosazoval Výchovu tělesnou, mravní a rozumovou. Zdroj: http://www.fee.org/the_freeman/detail/john-locke-natural-rights-to-life-liberty-and-property/#axzz2GLxSIC1t

Francouzská pedagogika Francie prochází v 17. a 18. století složitým vývojem (Bartolomějská noc, třicetiletá válka apod.) Ještě v 18. století je spoutána feudálním systémem s absolutistickou monarchií, s neomezenými právy privilegovaných vrstev a s bezprávným třetím stavem S Velkou francouzskou revolucí vzniká řada koncepcí nové demokratické výchovy, která by všem občanům poskytla právo na vzdělání a umožnila jim podílet se na rozvoji společnosti

René Descartes (1596 – 1650)- kritik dosavadního vědění, zakladatel tzv. racionálního vzdělávání (zkoumání skutečnosti, evidence, postupnost a systematičnost = základní principy) Zdroj: http://www.apt-us.org/node/75

François de Fénelon (1656 – 1715) zdůrazňoval právo žen na vzdělání a odmítá klášterní výchovu. V nevzdělanosti žen vidí hlavní kořen jejich nedostatků i nevhodných forem chování. Vše popsal v díle Pojednání o výchově dívek. V dalším díle Telemach kritizuje vládnoucí kruhy a snaží se vykreslit ideální stát a společnost. Zdroj: http://www.arfuyen.fr/html/ficheauteur.asp?id_aut=1115

Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778) – požaduje výchovu přirozenou a svobodnou, která by byla vždy v souladu s věkovými zvláštnostmi dítěte a která by byla zbavena jakéhokoliv biflování, kruté kázně a potlačování osobnosti. Jejím cílem má být láska ke svobodě a schopnost za ni bojovat. Zdroj: http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2012/jul/15/rousseau-shows-us-way-break-chains

Veškerou výchovu opírá o osobní zkušenost. Výrazným rysem jeho pedagogiky je citlivý vztah k dítěti Výchova dívek má být určována jejím vztahem k muži – má se mu líbit, má mu prospívat a má o něho pečovat. Má myslet myšlenkami svého muže a mluvit jeho slovy. K tomu dostačuje výchova tělesná a mravní. Mimořádný důraz klad na rozvoj smyslového vnímání dětí od 2 do 12 let věku. Dílo - Emil čili o výchově

Claude Adrien Helvétius (1715 – 1771) – pedagogický optimismus, výchova nás dělá tím, čím jsme. Preferoval veřejnou výchovu před soukromou. Zdroj: http://www.utilitarianism.com/helvetius.html

Denis Diderot (1713 – 1784) - pedagogický realismus, požadavek státní školy a bezplatného Vzdělání pro všechny. Dílo Encyklopedie Zdroj: http://www.famousauthors.org/denis-diderot

Wolfgang Ratke (1571 – 1635)- žádal základní vzdělání pro veškerou Německá pedagogika Německo bylo po třicetileté válce (1618 – 1648) roztříštěno na malé feudální státy, šlechta si upevnila své postavení, usilovala o zachování feudálních poměrů Wolfgang Ratke (1571 – 1635)- žádal základní vzdělání pro veškerou mládež ve státní škole a v mateřském jazyce. Velký důraz kladna učitelovu osobnost, jeho vzdělání i na jeho morální profil i společenskou autoritu Zdroj: http://yoreme.wordpress.com/2010/01/28/

Immanuel Kant (1724 – 1804) – nejvýznamnější představitel německé pedagogiky této doby. Zdůrazňoval kategorický imperativ (morální norma).Patřil mezi pedagogické optimisty – člověk se stává člověkem pouze výchovou. Morální formování je nejnáročnější úkol výchovy. Místo státních škol navrhoval zřizovat soukromé experimentální školy, se zaměřením nikoli na současnost, ale na budoucnost. Zdroj: http://www.ias.edu/taxonomy/term/1574

Počátky pedagogiky ve Spojených státech Od počátku 17. století probíhá intenzivní kolonizace severoamerického kontinentu Roku 1776 je vyhlášena Deklarace nezávislosti Roku 1789 je zvolen první prezident USA George Washington Nová společnost proklamuje principy svobody a demokracie = nová koncepce výchovy

Benjamin Franklin (1706 – 1790)-diplomat, přírodovědec a iniciátor sloučení amerických kolonií, přední činitel americké revoluce. Roku 1749 zveřejnil Návrh výchovy mládeže v Pensylvánii Navrhl zřídit akademii, která by zahrnovala školu latinskou a matematickou . Byla otevřena roku 1759 ve Filadelfii. V roce 1850 jich již bylo v USA přes 6000. Zdroj: http://thehistoryjunkie.com/benjamin-franklin-facts/

Thomas Jefferson (1743 – 1826) – jeden z prvních amerických prezidentů. Autor Deklarace nezávislosti. Požadoval demokratickou síť elementárních škol pro veškerou mládež a zřízení výběrové střední školy na vysoké Úrovni. Zdroj: http://www.salon.com/2012/12/03/the_thomas_jefferson_wars/

POUŽITÉ ZDROJE: JŮVA, V. a JŮVA, V.: Stručné dějiny pedagogiky. 1.vyd. Brno: Paido, 1997. 80 s. ISBN 80-85931-43-5 CHARVÁT,J.: Světové dějiny. 5.vyd. Praha: SPN, 1967. 584 s. www.glassschool.cz