Abiotické podmínky života

Abiotické podmínky života sluneční záření, ovzduší, voda minerální látky  

Sluneční záření Rozmezí elektromagnetických vln slunečního záření je od 290 nm do 5000 nm. Nejkratší vlnové délky nazýváme ultrafialové záření (UV). Většinou je pohlcováno ozónovou vrstvou. V malých dávkách je užitečné (přeměna provitamínu D v pokožce na vitamin D), ve větším množství je nebezpečné (rakovina kůže, poškození zraku, mutace vnitřních orgánů). Viditelné záření - světlo je zdrojem pro fotosyntézu, záření infračervené vyzařuje teplo

Ovzduší Atmosféra Země se skládá z jednotlivých vrstev s charakteristickými vlastnostmi. Jedná se o: troposféru, stratosféru, mezosféru, termosféru (ionosféru) exosféru. Pro život jsou nejdůležitější nejspodnější vrstva troposféra a jedna z vrchních vrstev ve výšce 10 - 50 km - ozonosféra

Ovzduší složení atmosféry – 78% dusíku, 21% kyslíku 1% ostatních plynů (argon, neon, xenon, krypton, helium, ozon, oxidy uhlíku, dusíku, síry, vodní pára, metan, pevné částice apod.) se velmi liší od původního. Množství kyslíku je výsledkem působení zelených rostlin. Nejdůležitějšími prvky současné atmosféry jsou kyslík, oxid uhličitý a dusík

Ovzduší Kyslík je nutný pro dýchání, hoření a při oxidačních procesech. Oxid uhličitý je nejdůležitější pro fotosyntézu a pro teplotní režim prostředí. Do ovzduší je uvolňován při dýchání, hoření, tlení a dále se do ovzduší dostává ze sopek a v  posledních desetiletích hlavně činností člověka (hutě, spalování). Dusík je z atmosféry vázán do půdy a odtud do organismů. Zpět do ovzduší se dostává činností některých bakterií, které rozkládají dusíkaté látky.

Koloběh dusíku

Voda Hydrosféra je tvořena veškerou vodou povrchovou i podzemní. Neustále probíhá tzv. koloběh vody. Vodu dělíme na: sladkou (cca 4% v množství vody ve světovém oceánu), slanou (cca 96%) brakickou (smíšenou)

Voda Všechny organismy jsou více či méně závislé na vodě. Stavba jejich těla i způsob života se během vývoje přizpůsobily množství vody, kterou mohou získat.

Minerální látky Jsou součástí zemské kůry, odkud se dostávají do vody, půdy a odtud do organismů. Složení minerálů se podle podmínek v různých místech Země liší. Různé jsou i obsahy stopových prvků

Minerální látky Organismy potřebují pro svoji existenci různé množství těchto minerálních látek. Sloučeniny těžkých kovů (Hg, Cd, Pb,…), radioaktivní látky i nadměrné množství některých prvků a sloučenin, které člověk v poslední době emituje (vypouští) do prostředí, jsou pro organismy nebezpečné.