ŠPUNDOVÁ MARTINA 1.ročník PR – RV 2007 Téma: VLK (Canis lupus)

VLK (Canis lupus) Říše: Živočichové (Animalia) Podříše: Mnohobuněční (Metazoa) Kmen: Strunatci (Chordata) Podkmen: Obratlovci (Vertebrata) Nadtřída: Čelistnatí (Gnathostomata) Třída: Savci (Mammalia) Řád: Carnivora (Šelmy) Čeleď: Psovití (Canidae) Rod: Canis Druh: Vlk obecný (Canis lupus)

hmotnost – 25 – 50 kg, v severních oblastech až 80 kg STAVBA TĚLA VLKA délka těla – 1,1 – 1,4 m délka ocasu – 300 – 459 mm výška v kohoutku – 0,6 – 0,8 m hmotnost – 25 – 50 kg, v severních oblastech až 80 kg barva srsti – podléhá individuální a geografické variabilitě struktura srsti – velmi hustá, umožňuje značné zadržení tepla nohy jsou dlouhé, uzpůsobené k vytrvalému běhu, tlapy velké samci jsou vždy větší než samice

VÝSKYT VLKA Na třech kontinentech Původní areál zahrnuje – Severní Ameriku, Evropu a Asii, mimo jižní Indie, Kambodže, Laosu, Vietnamu a jihoasijských ostrovů Dnes území obývaná vlky nesouvislá Na většině území Spojených států vyhuben, též ve velké části Evropy Největší areály výskytu – severní Skandinávie, Rusko, hory balkánských států, Mongolsko, Tibet, Čína, Korea, jižní oblasti Asie od Arabského poloostrova do Indie Mnoho typů prostředí, pokud není pronásledován, žije i tam, kde území pozměnil člověk

VÝSKYT VLKA V ČESKÉ REPUBLICE

ZPŮSOB LOVU často štvaní zvěře ve smečce obvykle výběr nemocných, poraněných, mladých nebo přestárlých kusů zvíře krátkým během „otestují“ zda mají šanci ho ulovit lov ve smečce umožňuje získat různou potravu, včetně losa a soba, kteří mnohonásobně převyšují hmotnost jednoho vlka, dále jeleny, srnce, divoké ovce a prasata, příležitostně zajíc i domácí zvíře

ROZMNOŽOVÁNÍ smečky mají 5- 15 členů, v letních měsících jsou menší, tvořené jednou rodinou, v zimě se spojuje víc rodin dohromady ve smečce je přísná hierarchie obvykle se páří jen alfa pár = dominantní samec a dominantní samice vlci se páří od března do dubna, březost trvá 9 týdnů počet vlčat ve vrhu je 4 – 7 a samice rodí v noře po měsíci kojení vycházejí mláďata z nory a živí se i vyvrženou potravou od matky a smečky za ideálních podmínek = dostatek potravy, mohou vlčata smečku následovat již ve 3 – 5 měsících a do následujícího období rozmnožování se někteří jedinci i osamostatní

VYTÍ - vlci vytím ohlašují svou přítomnost - vymezují a obhajují svá teritoria - vytí je slyšet až na vzdálenost 10 km - umožňuje oddělení konkurenčních smeček aniž by muselo dojít ke konfliktu

PODDRUHY VLKA OBECNÉHO

VYHYNULÉ PODDRUHY VLKA OBECNÉHO

OCHRANA VLKŮ Podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny resp. prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. je vlk kriticky ohroženým druhem. Zákonem je též chráněn jeho biotop, není povoleno škodlivě zasahovat do jeho vývoje, rušit ho, usmrcovat či zraňovat. Zák. č. 449/2001 Sb. O myslivosti řadí vlka mezi druhy zvěře, které nelze lovit. Zák č. 115/2000 zajišťuje náhradu škody způsobenou vlkem na domestikovaných zvířatech, příp. objektech jimi obývaných.

Historie výskytu vlka na našem území - v českých zemích došlo k úbytku vlka v 18. století. - na konci 19. století docházelo k ojedinělým zástřelům v oblasti Šumavy, nejdéle se patrně udržel ve východní části Moravy hlavně v Beskydech. - zde byl vlk zaznamenán i na počátku 20. století, pravděpodobně se však už jednalo o migranty ze Slovenska. - epizodně se vlci objevovali i na jiných místech ČR, většinou šlo o jedince uprchlé ze zajetí, kteří se mohli v některých případech i množit (Šumava – 70. léta). - v polovině 90. let se objevila asi pětičlenná smečka v odlehlé části Beskyd, projevující znaky stálého usídlení. Ta byla pravděpodobně nelegálně likvidována, až došlo kolem roku 1997 k jejímu zániku

- část vlků se mohla také vrátit zpět na Slovensko - v zimě 1998/99 se vlk objevoval vzácně pouze v pohraniční části na Jablunkovsku i v jižní části Beskyd. V roce 2000 bylo zastřeleno nejméně 7 vlků na slovenské straně Beskyd - na různých místech Beskyd je i v současnosti pravidelně prokazován výskyt vlka. V posledních letech byl zjištěn výskyt minimálně dvou vlků také na Šumavě

LITERATURA Anděra, M., Brtek, L., aj. Velká kniha živočichů. 3. vyd. Bratislava : Vydavateľstvo príroda, 2001, s. 344. ISBN 80-07-00863-2 Gaisler, J., Zejda, J., aj. Savci. 1. vyd. Praha : Aventinum nakladatelství, 1997, s. 496. ISBN 80-85277-92-1. Kol. autorů., Zvíře. 1. vyd. Praha : 2002, s. 624. ISBN 80-242-0862-8