Kam se vlna obrací?

Osnova Dosavadní lingvistika Návrhy přepracování Formalismus vs. funkcionalismus de Beaugrandův návrh Komunikativní obrat Cíle funkcionalistického pojetí

Metody dosavadní lingvistiky Jazyk je uniformní, stabilní, abstraktní systém v jednom ze stádií vývoje Systém je třeba definovat vnitřními, na jazyce založenými kritérii Jazyk je odlišný od jiných oblastí lidských znalostí, činností Jazyk se má popisovat bez přihlížení k variacím daným momenty času, místa nebo identity mluvčích Popis má být stanoven na vysokém stupni obecnosti a měl by se týkat jazyka jako celku nebo i všech jazyků

Kořenského reinterpretace tradiční pojem gramatické kategorie a i jednotlivé kategorie nelze chápat jako zcela samostatné třídy jevů a zároveň jako závislé atributy, příznaky ohebných PS východiskem pro jejich hodnocení/výklad by mělo být hledisko funkční komunikativně orientovaná reinterpretace by vycházela z následující diferenciace fcí: fce strukturační = vlastní organizace výrazů = fce syntaktické – mají ji prostředky, kt. slouží vnitrotextové organizaci, na komunikaci se podílejí zprostředkovaně fce kognitivní = funkce podílející se v řeči na vytváření obrazu těch částí světa, o nichž komunikace probíhá = fce sémantická – jsou přímo účastny interpretace skutečnosti ze strany komunikantů a tím tedy i komunikace samotné fce komunikační = přímo účastné, spjaté s procesem komunikace = fce pragmatické

Morfologické kategorie s fcemi komunikativními slovesný způsob, gramatický čas s fcemi kognitivními vid s fcemi strukturačními pád, slovesný rod, gramatická osoba smíšené (z kognitivní → strukturační) gramatický jmenný rod, gramatické číslo

„DORTOVÝ MODEL“

Formalismus vs. funkcionalismus Formalismus – jazyk má vysoký stupeň organizace; zkoumá utváření, uspořádání a formu jednotek – více odpovídal u-s-a modelu a byl upřednostňován před funkcionalismem Funkcionalismus – lidé užívají jazyk ke své činnosti; zkoumá prostředky využívané k tomu kterému účelu

Formalismus vs. funkcionalismus

Nové hypotézy  nastal ústup od formalismu a vzestup funkcionalismu de Beaugrande stanovil 5 hypotéz, které jsou dostatečně strohé a formální, avšak neváží se na předchozí programy lingvistiky, zejména u-s-a hypotézu

Nové hypotézy 1. Jazyk = fluktuující a vyvíjející se systém, kt. se pohybuje 2. J = komunikativní systém, definovaný vnitřními i vnějšími kritérii 3. J = integrovaný jev zahrnující mnoho jiných oblastí lidských znalostí a činností 4. J = popisujeme s ohledem na variace dané časem, místem a identitou mluvčích 5. Popis jazyka by měl být podáván ve výrocích majících stupně obecnosti variující mezi celým jazykem a specifickým kontextem diskurzu

Shrnutí de Beaugrandovy teorie není třeba striktně odlišovat jevy gramatické a jevy (lexikálně)sémantické není žádoucí vést striktní hranice mezi gramatickými pravidly, normami sociální povahy nelze axiomatizovat princip rovinového, komponentového modelu jazyka je nezbytné opustit dichotomii langue – parole principy formální a funkční je třeba interpretovat v jejich jednotě výklady nebudou pouze přísně lingvistické gramatiky budou koncipovány se zřetelem k dílčím cílům funkční popis je možné ukončit, až poskytne relevantní a netriviální vhled do praxe diskurzu formalizovatelnost uskutečnitelná pomocí dosavadních a dostupných aparátů nemůže být kritériem zavádění pojmů do teorie fakta řeči, komunikace, diskurzu se musejí stát předmětem teoretické formulace v maximálně autentické podobě

Komunikativní obrat Komunikativní obrat (KO)  interdisciplinarizace (nové obory a předměty zkoumání) Představy o gramatice po KO: Kreativní, každý projev stability je chápán jako mezní příklad variability Interaktivní Konstruována od textu (ne od fonémů), slovní zásoba „rozpuštěna“ podle funkčních vlastností slovních druhů Inertní ke strohému lišení langue – parole Koncipována jako popis interakcí mezi někým a něčím v rámci sdíleného a vytvářeného univerza

Cíle tohoto pojetí Vyvážit pozornost věnovanou podavateli i příjemci Postižení specifik psané a mluvené komunikace Zaměřit pozornost k deskripci norem od deskripce jazykových jednotek Vytvářet adekvátnější a jednotnější učební texty pro osvojování jazyků Přispět ke sbližování ne/lingvistických způsobů zkoumání jazyka/řeči

Způsoby dosažení daných cílů usilovat o alternativní projekty, např. zahraniční projekty a gramatiky podobné orientace specifické zaměření na potenciálního uživatele gramatiky.

Závěr Rozmanité způsoby myšlení o řeči a jejích předpokladech jsou rozprostřeny na ose s krajními body „absolutní“ formalismus – „důsledný“ funkcionalismus se zřetelným přechodným pásmem KO byl nutný, předchozí metody nebyly schopné popsat jazyk po všech jeho stránkách, ale vývoj/přechod ještě plně neproběhl (viz současná bohemistika).

Zdroje de BEAUGRANDE, R.: Funkce a forma v jazykové teorii a výzkumu. Vlna se obrací. SaS, 57, 1996, 1–29. KOŘENSKÝ, J.: Kam se vlna obrací aneb nikoli anti-Beaugrande. SaS, 58, 1997, s. 161–163. KOŘENSKÝ, J.: Procesuální gramatika v kontextu současných tendencí lingvistického myšlení. SaS, 64, 2003, s. 1–7. KOŘENSKÝ, J.: Morfologické kategorie a procesuálně-komunikační přístup k řeči a jazyku. SaS, 55, 1994, s. 81–89. J. KOŘENSKÝ, O možných nových podobách soustavného lingvistického popisu jazyka, in: Studia Bohemica VIII, Olomouc 2000, s. 167—171.

Lenka Fričerová, Veronika Hanáková Děkujeme za pozornost Lenka Fričerová, Veronika Hanáková