Karel Hynek Mácha (16.11.1810 – 6.11.1836) Máj

Krátce o autorovi Karel Hynek Mácha byl český básník a prozaik, představitel českého romantizmu a zakladatel moderní české poezie. Jako romantik miloval přírodu a procházky v ní. Uskutečnil nemálo cest - velice rád chodil pěšky, ostatně nebyl nijak bohatý, takže mu nic jiného mnohdy nezbývalo. Mezi jeho nejdelší cestu patří pouť do Itálie. Jeho osud, jak je známo, nebyl ale zrovna šťastný. Po mnoha odmítnutích a nenaplněných láskách našel konečně tu pravou. Týden před plánovanou svatbou, kdy už byly jistě přípravy v plném proudu, vypukl nedaleko požár. Jako příslušník dobrovolných hasičů se vydal na pomoc. Jistě vyčerpán namáhavým hašením, ještě k tomu ve vedru, se napil vody ze studny. Jak tomu v tehdejší době místy bylo, voda byla znečištěná, Mácha se nakazil a velice brzy podlehl. Jeho pohřeb se ironií osudu konal v den jeho plánované svatby...

Mezi jeho díla patří: Většina autorových děl vyšla až po jeho smrti. Poezie: Budoucí vlasť Těžkomyslnost Máj Próza: Křivoklád Cikáni Pouť krkonošská

máj Postavy: Kompozice a jazyk: Vydalo roku 1936 vydavatelství Československý spisovatel. Literární druh: lyrickoepická báseň Literární žánr: Balada Postavy: Jarmila - poctivá dívka, oddaně čekající na návrat svého milence Vilém - má představovat autora, autor s ním cítí. Žárlivý, pomstychtivý, bouří se proti společenským konvencím a soudu. Hynek - sám autor, zamyšlený a depresivní. Kompozice a jazyk: Báseň se skládá ze 4 zpěvů a 2 intermezz. Objevují se zde mnohé básnické prvky, je použito hlavně básnické prózy a jazyka tehdejší doby. Rýmy jsou střídavé, obkročné a sdružené. Gradace - temná noc, temnější mně nastává; metafora, personifikace - jezero zvučelo tajný bol; metonymie – „Zve k lásky hrám, hrdliččin hlas“.

Děj: V překrásné krajině u jezera čeká Jarmila na svého milého Viléma. Již z dálky vidí bílý člun, a když dorazí ke břehu, zjišťuje (vrhá se dotyčnému kolem krku), že muž z lodi není Vilém. Připlul jeho přítel a Jarmile oznámil, že je Vilém vězněn a zítra bude popraven za vraždu svého otce, jehož zabil, když chránil čest své dívky. Jarmila ze zoufalství skočí ze skály. Vilém ve vězení přemýšlí o svém životě, o tom, co následuje po smrti, i o své lásce Jarmile. Vzpomene si rovněž na svého otce, kterému přičítá k vině, že se sám dal na loupežnictví, když byl před lety vyhozen z domu. V lese dostal přezdívku "Strašný lesů pán". Neuvědomuje si, že přemýšlí nahlas. Uslyší ho stráž, která se pak už nikdy neusměje. Duchové se již připravují na novou společnost a ptají se přírody, co mu dá k pohřbu - rakev, hudbu i závoje. Je den "D" a lidé už spěchají na popravu. Vilém ví, že je to naposledy, co vidí svou zemi. Je mu sťata hlava a tělo v kole polámáno. Do děje nakonec vstupuje sám autor a tento příběh mu vypráví hostinský. Vrátí se sem prvního máje a na popravišti uvidí Vilémovu hlavu - lebku, která vypadá, že pláče.

Citát z knihy: Leč strážný nepohnutě stojí, po tvářích se mu slzy rojí, ve srdci jeho strašný žal.- Dlouho tak stojí přimrazen, až sebrav sílu kvapně vstal, a rychlým krokem spěchá ven. On sice - dokud ještě žil - co slyšel nikdy nezjevil, než navždy bledé jeho líce neusmály se nikdy více. Zdroje: www.wikipedia.org www.cesky-jazyk.cz www.gooogle.cz