Karel Hynek Mácha Básník, prozaik, dramatik Nejvýznamnější představitel českého romantismu Mezi jeho záliby patřilo: divadlo, navštěvování hradů, cestování pěšky, malování Těsně před svým sňatkem s Lori Šomkovou, se kterou měl syna nečekaně zemřel v Litoměřicích, kde byl pohřben, ale roku 1939 byly jeho pozůstatky převezeny do Prahy na Vyšehrad

Máj Poprvé vyšel 23.dubna 1863 v počtu 600 výtisků Lyricko-epická báseň, ve které se objevuje básnictví, lyrika, epika i drama Skládá se ze 4 zpěvů a 2 intermezz čímž připomíná hudební skladbu Dílo je věnováno Hynku Kommovi – mnohováženému pánu na důkaz uctivosti neboť se zasloužil o vydání dnes již slavného Máje

Máj Ve výkladu Mácha zdůraznil, že děj básně nemá být považován za hlavní věc Dějištěm je krajina v okolí Doks pod Bezdězem (dnes Máchovo jezero) Báseň vypráví, že měsíc květen, je měsícem lásky Autor popisuje lásku prostřednictvím přírody K. H. Mácha napsal Máj na základě pravdivé události, která se stala někde na Krkonošsku

Máj Milenci Jarmila a Vilém zahynuli cizí vinou Vilém zavraždí svůdce své milé, který je zároveň jeho otcem, to ale Vilém nevěděl Je odsouzen jako otcovrah k trestu smrti Jarmila očekává Viléma (vůdce loupežníků), když se dozvídá o jeho odsouzení páchá sebevraždu skokem do jezera Druhý den se lidé shlukují na Vilémovu popravu Vilém se modlí a lidé s ním Loučí se se životem a okolní krásnou přírodou Vilém vyznává lásku k přírodě a rodné zemi

Máj Vilém je popraven a jeho tělo vpleteno do kola Po sedmi letech přichází na místo popravy Viléma poutník ztotožněný s básníkem Mácha se nakonec stává třetí a hlavní účastník dramatu V závěru skladby politoval vedle Jarmily a Viléma i sebe a v konečném výkřiku spojil jména : ,, Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!! '' (své jméno uvedl na prvním místě)

Tragédie tří lidí Sok – otec můj! Vrah – jeho syn on svůdce dívky mojí! Tragédie tří lidí přerostla v tragédii obecně lidskou

Vztah k rodné zemi Ach zemi krásnou, zemi milovanou kolébku mou i hrob můj, matku mou... Tyto verše nejsou jen Máchovým vyznáním lásky k zemi, ale i jeho víry v konečné splynutí člověka se zemí, z níž vyšel a do níž se vrací

Ukázka z Máje Byl pozdní večer – první máj - večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech, kvetoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech.