Karel Hynek Mácha „…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…“

konec 20. let 19. století vliv NO – historie, filologie, sběratelství, nápodoba lidové poezie hlavní úkol literatury- výchova k vlastenectví ve 30. l. 19.st. – „vstupuje do … kruhu kdosi nebezpečně opravdový, kdo nežertoval ani se životem, ani s poezií, ani se společností.“ (F. X. Šalda)

Život K. H. Máchy *1810 Praha, Malá Strana +1836 Litoměřice, od r. 1939 ostatky uloženy na vyšehradském hřbitově

Životopisné údaje gymnázium, filozofická, později právnická fakulta vlastenecké hnutí, ochotnické divadlo (známost s Lori Šomkovou) názorový odpůrce – J. Kajetán Tyl nastupuje v Litoměřicích jako právní koncipient několik dní před svatbou umírá

Vlivy na tvorbu Četba Byrona, Shakespeara, Goetha navštěvuje hrady a zříceniny (zachycuje v kresbách) lidová poezie

Tvorba historická próza – zamýšlel napsat čtyřdílný román Kat, samostatně vyšel Křivoklad (části Vyšehrad, Valdek a Karlův tejn zůstaly pouze v náčrtcích) téma – vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav IV. a kat)

Tvorba román Cikáni (složité lidské vztahy, život vyděděnců, romantická zápletka, realistická kresba postav) „Leč náramná žárlivost cikánova kalila nejen jeho, nýbrž i její blaženost. Jest to úkaz nezřídký, že čím plamennější jest láska milencova, tím ohnivější i jeho žárlivosť. Tak i zde. Někdejší smutek Lein byl cikánovi nanejvejš podezřelý a časem někým ze spoluobyvatelů chaloupky pronesená slova, kterýchž cíle se dopátrati nemohl, podporovala důmínky jeho. V příležitosti takové horoucími na Leu dotíral slovy, leč ona přisahajíc, že mimo něho nemiluje žádného, ujišťovala, že on jest i jediný, který lásku její získal. „

Lyrizované prózy povídky Marinka a Večer na Bezdězu (součást zamýšleného cyklu Obrazy ze života mého) básnická próza Pouť krkonošská zde nacházíme motivy rozvinuté později v Máji

Máj Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky.

Máj (1836) lyricko-epická báseň základní dílo moderní české poezie osobní i nadčasové problémy (smysl života, jedinec X společnost) dějiště: krajina pod Bezdězem, u Doks 4 zpěvy a 2 intermezza převaha lyrických a úvahových prvků

Máj - obsah 1. zpěv - Jarmila čeká na svého milého, ale když se dozví, že bude popraven za otcovraždu, skočí ze skály a utopí se v jezeře 2. zpěv - Vilémovo rozjímání nad vlastním osudem – když ho otec vyhnal z domova, stal se vůdcem loupežníků, a když zavraždil svůdce své dívky, poznal v něm vlastního otce 1. intermezzo - odehrává se na popravišti 3. zpěv - Vilémova poprava  2. intermezzo - loupežníci naříkají nad ztrátou svého vůdce 4. zpěv - 7 let po popsaných událostech se dostává na místo děje poutník a zamýšlí se nad tragikou lidského osudu.

Máj – básnické prostředky zvukomalba (nocí řinčí řetězů hřmot) epiteton konstans (bělavé páry) epiteton ornans (růžový večer, večerní břeh) metafora (bledá tvář lůny) personofikace (o lásce šeptal tichý mech) oxymorón (umřelé hvězdy svit)

Máj Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje; a vysoko – v daleké kraje bílé obláčky dálným nebem plynou, a smutný vězeň takto mluví k nim: „Vy, jenž dalekosáhlým během svým, co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe, v tiché se slzy celí rozplýváte, vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou! –

Rukopis