Venus Express a jeho předchůdci 1962 - Mariner 2 (USA) - potvrdil hypotézu o vysokých teplotách na Venuši 1967 - Mariner 5 (USA) - zjistil vysoké množství oxidu uhličitého v atmosféře Venuše 1970 - Veněra 7 (SSSR) - hladce přistála na Venuši 1972 - Veněra 8 (SSSR) - přistála na Venuši, odkud skoro hodinu odesílala data 1974 - Mariner 10 (USA) - cestou k planetě Merkur proletěl kolem Venuše 1975 - Veněra 9 (SSSR) - z orbitální dráhy získala a odeslala první snímky povrchu 1978 - Veněra 11 a Veněra 12, zařízení nesla barevné kamery, vrták do země a analyzátor-neúspěch 1978 - Pioneer Venus Orbiter (USA) - radarově mapoval Venuši 1978 - Pioneer Venus multiprobe (USA) - vypustil k planetě 4 sondy 1982 - Veněra 13 a Veněra 14 (SSSR) – stejné vybavení jako 11 a 12 s úspěchem 1983 - Veněra 15 a Veněra 16 (SSSR) - provedli radarové mapování Venuše a analyzovali atmosféru 1984 - Vega 1 a Vega 2 - (SSSR) - na cestě k Halleyově kometě vypustili na Venuši balónové sondy 1989 - Magellan (USA) - vypuštěn k Venuši 1990 - 1994 - Magellan pomocí radaru zmapoval 98% povrchu Venuše

Venuše Charakteristika Venuše název absolutní hodnota relativní hodnota Země = 1 Hmotnost 4,869 . 1024 kg 0,814 76 Rovníkový poloměr 6,051 8 km 0,948 86 Průměr planety (rovníkový) 12 103 km   Průměrná hustota 5250 kg/m3 Průměrná vzdálenost od Slunce 108 200 000 km 0,723 3 Průměrná povrchová teplota 482°C  Doba otočení kolem osy (Venušin den) 243,018 7 dnů Doba oběhu - siderická (Venušin rok) 224,701 dnů Střední oběžná rychlost 35,02 km/s Rychlost rotace na rovníku 2,03 km/s Výstřednost dráhy 0,006 8 Sklon rotační osy 177,36° Naklonění orbitální dráhy 0,814 76° Povrchové gravitační zrychlení (na rovníku) 8,87 m/s2 Úniková rychlost (na rovníku) 10,36 km/s Albedo 0.65 Zdánlivá hvězdná velikost (ze Země) -4,4 mag Atmosférický tlak 92 barů Nejvyšší bod povrchu Maxwell Montes (17 km nad středním poloměrem planety)

Projekt Mariner Mariner 2 Pověření k první misi vydala NASA v srpnu 1961. Dvě sondy se měly vydat k Venuši. První byla vyslána 22. července 1962. Bohužel ale raketa nesoucí sondu Mariner 1 během startu selhala a sonda byla zničena. O měsíc později následovala sonda Mariner 2, která byla byl úspěšně vynesena na orbit. 27. srpna 1962 zahájila svou 3 a 1/2 měsíce dlouhou pouť k Venuši. Během její cesty byl poprvé změřen "Sluneční vítr", neustálý proud nabitých částic proudících od Slunce. Získala i data o meziplanetárním prachu a zjistil, že je mnohem řidší, než se čekalo. K Venuši doletěla 14. prosince 1962. Protože se vědělo, že Venuši halí hustá oblaka, Mariner 2 skenoval povrch planety pomocí mikrovlnného a infračerveného radiometru. Objevil, že oblaka Venuše jsou poměrně studená, proti extrémně horkému povrchu

Projekt Mariner Mariner 5 Původně byl Mariner 5 určen jako záložní sonda pro Mariner 4, který letěl na Mars, ale jelikož byla mise Marineru 4 úspěšná, nebyl k tomuto účelu použit. Místo toho byl upraven a vyslán 14. června na misi k Venuši. Kolem Venuše proletěl 19. října 1967 3 990 kilometrů nad povrchem. Pomocí rádiových vln a měřením jasu v ultrafialovém spektru získal nové údaje o atmosféře Venuše. Jedním z důležitých poznatků o atmosféře bylo, že se skládá z 85 až 99 procent oxidu uhličitého. Mariner 5 také sledoval meziplanetární prostor poblíž Venuše, zejména sluneční částice a pohyby magnetického pole Venuše. Díky jeho pozorování byli vědci schopni vyvinout novější metody stavby a ovládání meziplanetárních sond.

Projekt Mariner Mariner 10 byl první sondou, která využila "gravitačního praku". Na cestě k Merkuru využil efektu průletu gravitačním polem Venuše k dosažení vyšší rychlosti a změně kurzu. Následně spotřeboval více paliva, než se čekalo, ale jeho solární panely byly použity jako plachty na "sluneční vítr", a stal se první sondou, která proletěla kolem dvou planet. Další prvenství získává tím, že poprvé bylo použito vysokofrekvenčního přenosu dat na Zem. Při svém průletu kolem Venuše, ve výšce 5 800 kilometrů, pozoroval cirkulaci atmosféry ve viditelném a ultrafialovém spektru, navíc detekoval fyzické vlastnosti Venuše.

Program Veněra Veněra 4 (azbukou Венера-4, v ruštině obvykle psáno s pomlčkou) byla sonda sovětského programu Veněra pro výzkum Venuše. Veněru 4 spolu s dalšími nezbytnými zařízeními vynesla na oběžnou dráhu kolem Země raketa typu Molnija-M. Brzy poté byla navedena pomocí urychlovacího stupně vypuštěného z orientované plošiny (objekt 1967-058B, nazývaný též "Ťažolyj sputnik") na meziplanetární dráhu k Venuši, jejíž atmosféru měla prozkoumat. 18. října 1967 vstoupila sonda do Venušiny atmosféry a uvolnila přistávací pouzdro se dvěma teploměry, barometrem, radiovýškoměrem, měřičem hustoty atmosféry, 11 analyzátory plynů a dvěma radiovými vysílači operujícími v decimetrovém pásmu. Hlavní část sondy, která kromě korekčního motoru a slunečních baterií obsahovala magnetometr, detektory kosmického záření, indikátor kyslíku a vodíku a iontové pasti, shořela v atmosféře, ale předtím poskytla cenné informace o poměrech v okolí Venuše. Přistávací modul po vstupu do atmosféry zbrzdil svůj let s přetížením asi 300g, rozvinul systém padáků (brzdící při rychlosti zhruba 300 m/s a hlavní po stabilizaci rychlosti klesání na 10 m/s) a po dobu 94 minut vysílal o provedených měřeních signály přímo na Zemi, dokud se neodmlčel ve výšce 24,96 km, pravděpodobně rozdrcen vysokým tlakem okolní atmosféry.

Program Veněra Veněra 5-6 Veněra 13

Program Pioneer Venus Magelan V roce 1978 poslala NASA k Venuši dvě kosmické lodě Pioneer. Celá mise se skládala ze dvou částí, dopravovaných každá zvlášť: Orbiter (oběžnice) a Multiprobe (multisonda). Loď Pioneer Venus Multiprobe nesla jednu velkou a 3 malé atmosférické sondy. 16. listopadu 1978 byla vypuštěna velká sonda a 20. listopadu tři menší sondy. 9. prosince vstoupily všechny čtyři sondy do Venušiny atmosféry následovány přenosovým zařízením. Ačkoliv se neočekávalo přežití po sestupu atmosférou, jedna ze sond pokračovala v činnosti ještě 45 minut po dosažení povrchu. 4. prosince 1978 přešel Pioneer Venus Orbiter na eliptickou oběžnou dráhu kolem Venuše. Zde zajišťoval 17 experimentů, dokud mu nedošlo palivo stabilizující jeho orbitu a nebyl v srpnu 1992 zničen vstupem do atmosféry. Magelan 10.srpna 1990 se americká sonda Magellan dostala na oběžnou dráhu kolem planety a zahájila detailní radarové mapování. 98% povrchu bylo zmapováno s přesností přibližně 100 m. Po čtyřech letech práce byla sonda 11. října 1994 plánovaně navedena do atmosféry, kde se částečně vypařila; předpokládá se, že některé části musely dopadnout až na povrch.

Program Vega Vega 1 a 2 – vypuštění balónů

Venus Express Důvod I po všech minulých výzkumech je stále nezodpovězena řada otázek. Dají se shrnout do následujících bodů: - globální charakteristika atmosféry; -cirkulace atmosféry; - složení atmosféry v závislosti na výšce; - působení atmosféry na povrch planety; - interakce horních vrstev atmosféry se slunečním větrem. Nejstarší kráter odhalený radarovou sondáží má pouhých 500 mil. roků. Příčinou je možná to, že se planeta vyznačuje mimořádnou vulkanickou aktivitou. Konstrukce Tříose stabilizovaná sonda tvaru pravoúhlého kvádru o rozměrech 1.5x1.8x1.4 m má startovní hmotnost 1240 kg,přičemž 93 kg představuje užitečné zatížení a 570 kg připadá na pohonné látky. Návrh sondy vychází z realizovaného projektu Mars Express. Ve srovnání s touto stanicí lze najít podobné rysy: - koncepce systémů - přístroje upevněné na tělese, pevně upevněné antény, dva panely slunečních baterií s možností natáčení s jedním stupněm volnosti; - konstrukce - malé místní změny související s upraveným přístrojovým vybavením; - pohon - vyšší zásoba pohonných látek umožňující provádět větší změny rychlosti; -avionika - nepatrné změny v souvislosti s jiným profilem mise; Vědecké vybavení analyzátor plazmatu magnetometr MAG planetární fourierovský spektrometr ultrafialový a infračervený spektrometr SPICAV rádiový experiment VeRa zobrazující spektrometr ve vizuální tepelné oblasti VIRTIS kamera VMC [=Venus Monitoring Camera]

Venus Express Přípravy ke startu a průběh letu - Práce na sondě se rozběhly v listopadu 2002. - původně plánovaný start na 2005-10-26 byl odsunut Dne 2005-11-09 v 03:33:34.454 UT se nosná raketa Sojuz odlepila od rampy číslo 6 na kosmodromu Bajkonur a zamířila vzhůru do ranní oblohy Dne 2005-11-10 v 05:20 UT bylo vydáno povolení ke změně orientace sondy Rádiové spojení číslo 5 dne 2005-11-11 bylo ve znamení další dráhové korekce

Venus Express Plánovaný průběh letu Na 2006-02-16 se plánuje zkušební zážeh (kalibrace) hlavního raketováho motoru. Vzhledem k posunu startu dojde k navedení na oběžnou dráhu kolem Venuše o několik dní později, než se plánovalo. Pokud by sonda odstartovala v původním termínu 2005-10-26, dorazila by k planetě 2006-04-11. S nynější trajektorií vstoupí na orbitu až 2006-04-16. Po několika dnech manévrů bude dosaženo 2005-05-07 polární operační dráhy o výšce 250 až 66000 km. 2006-06-04 se uvažuje se zahájenním rutinního vědeckého výzkumu. Měření z oběžné dráhy je plánováno na 500 pozemských dní (2 otáčky Venuše).

Venus Express

Venus Express

Venus Express