Principy, historie a postavení Čeština Principy, historie a postavení

Pokuste se porovnat češtinu s jinými jazyky (zde s němčinou) a zaměřte se zejména na pravopis a „gramatiku“ Čeština – Tschechisch řeč - rzecz Muž der Mann Muže des Mannes Mužem dem Mann Muže den Mann Muži! = 1. pád O Muži = zpravidla Mužem 3. pád Had – hada Psi – psy Páni - pány Existuje zde nějaká podobnost? On jest – est – esta – ist - asti česky němčina Dělám Ich mache Dělal jsem Ich habe gemacht Dělal jsem Ich machte Latina francouština Sánskrt (indický jazyk) španělština

Čeština Patří mezi jazyky indoevropské,do rodiny slovanských jazyků, přesněji západoslovanských (společně s): čeština, slovenština, polština, lužická srbština Poměrně „tvrdý jazyk“, přízvuk na první slabice slova (popř. předložce) Bohatá slovní zásoba s možností tvoření slov odvozováním Patří mezi ohebné jazyky – skloňuje a časuje, používá vid, ale jinak slovesný systém není tak složitý jako např. u germánských jazyků Pravopis používá diakritický s principy fonologickými a morfologickými

Vrstvy českého jazyka (stratifikace) Čeština má několik variant, které se mohou znázornit na ose spisovnost - nespisovnost spisovnost spisovnost nespisovnost nespisovnost spisovná spisovná obecná obecná nářečí nářečí hovorová hovorová slang slang argot argot Kde (v jakých skupinách, na jakých místech) se můžete setkat s následující výrazy Kterej, tůto, hu nás, bejt, exnul, love, smažky, můžu, mohu, bajle, tříďas Spisovná čeština – základní podoba jazyka, měla by se používat hlavně v písemném projevu, je jazykem „vyššího stylu“ Hovorová čeština – základní mluvená podoba jazyka, měla by se používat, na rozdíl od spisovné češtiny jsou povoleny odchylky

spisovnost nespisovnost spisovná obecná nářečí hovorová slang argot Obecná čeština – je nespisovná a je zaměňována s hovorovou (ta je ovšem spisovná). V praxi je používanější než spisovná (hovorová), která se upřednostňuje na Moravě (pokud s ovšem nepoužívá nářečí). Také se dá říci, že tato mluva je určitým způsobem ustálená. Všeobecné znaky – koncovky -ej a –ma, -ama, … protetické v- (např. vokno, vona, atd) Nářečí (dialekt) – mluva určité kulturní oblasti, je vázána na folklor, zvyky. Je určitým způsobem ustáleno.

spisovnost nespisovnost spisovná obecná nářečí hovorová slang argot Slang - nespisovná vrstva slovní zásoby charakteristická pro některou z uvedených skupin při neoficiálním hovoru, srozumitelná obvykle jen obeznalým; profesní, zájmová ap. mluva s výrazným podílem nespisovného výraziva (slang železničářský, myslivecký, počítačový, vojenský, vězeňský) . Barva, světla, bajle, úča, exnul, vejr, bigoš, sahara, mukl (pokuste se jednotlivé výrazy „rozluštit“ a zařadit ke skupině Argot – utajovací (kryptická) řeč společenské spodiny, např. zlodějů; prostředkem utajení jsou výpůjčky z jazyků nikoli běžně známých (v českém prostředí jidiš, romština). Cílem je znemožnit porozumění. Např.: chlupatý, stříkačka, love, smažka dochází k porušení utajení a mohou se stát slovní zásobou obecné češtiny

Historický vývoj češtiny Mezi jaké jazyky se čeština řadí? (původ, příbuznost) Čeština patří mezi indoevropské jazyky, do rodiny jazyků slovanských Co je to? Základem slovanských jazyků byla tzv. praslovanština, která se v 6. století „rozpadá“ na dialekty. Rostislav (846-870) pozval křesťanskou misii z Konstantinopole a v roce 863 přichází na Velkou Moravu dva věrozvěstové - soluňští bratři Konstantin (Cyril) a Metoděj. Aby jim slovanské obyvatelstvo rozumělo, vytvořili z místního makedonského nářečí jazyk (staroslověnštinu) a vymysleli pro něj nové písmo - hlaholici. Staroslověnština tedy byla vytvořena ze slovanského dialektu v okolí Soluně. První písmo se nazývalo hlaholice (z glagoliti – hlaholiti – mluvit) Proč vzniká první spisovný slovanský jazyk (účel jeho vytvoření)? Jaký byl důvod pojmenování prvního „slovanského“ písma hlaholice? A kde je Soluň a kde se tam vzal slovanský dialekt

Historický vývoj češtiny Staroslověnština –základní znaky Starsl. čeština polština ruština Gordъ hrad gród gorod Dьnь den dne denь Dьne dne dna dnja Pęta pata pięta pjata Roka ruka reka ruka ˛ Byl jsem bychъ Byl jsem biechъ Byl jsem bыl jesmь Aorist Imperfektum Préteritum Jedna ryba – dvě rybě – tři ryby – čtyři ryby …

Historický vývoj češtiny Staroslověnština –základní znaky Hláskosloví Ъ tvrdý jer ь měkký jer Ы y ę nosovka en o nosovka on Poměrně složitý jazyk, ve kterém existovala řada prvků, které během vývoje čeština odstranila („modernizovala se“). Existovaly tzv. jery (němé hlásky) a nosovky, několik minulých časů, duál,… němé ˛ Tvarosloví Složitý slovesný systém, zejména v existenci několika minulých časů Paradoxně neexistuje podmiňovací způsob – postupně vznikne z aoristu – bych Budoucí čas se rozvíjí Existuje tzv. duál (dvojné číslo) – pro počet dva

Historický vývoj češtiny Změny v češtině (pračeština, staročeština) 10. – 13. stol. Gordъ hrad Dьne, Dьnь dne, den Pęta pata G se mění na H a vzniká Ř Jery zanikají, nebo se mění na e Nosovky se ruší a vzniká z nich A a U 14. – 16. stol. Břuch břich Kóň kuoň kůň Súd soud Mlýn mlejn Řéci říci Viera víra U se mění na I, na Moravě zůstává v nářečích Ó se mění na ů, d té doby ó není česká hláska Ú na ou – jediná česká dvojhláska, au je přejatá Ý se mění na ej, ale to se ve spis. jazyce neujalo É se mění na í, ale jen někde – další možnost nespisovných variant – mléko Původní česká dvojhláska ie se mění na í

Historický vývoj češtiny Změny v češtině (pračeština, staročeština) Byl jsem bych Byl jsem biech Byl jsem byl jsem Spal jsem byl jsem spal (byl jsem spal) bych spal biech spal Budu dělat budu (mám, chci) dělat Aorist Imperfektum Préteritum (minulý čas) Plusquamperfektum Budoucí čas Jednou rybou – dvěma rybama – třemi rybami … Tvarosloví Dochází k velké řadě změn – vznik (a ustálení) budoucího času, ustálení trpného rodu, zánik minulých časů, mimo préterita a plusquamperfekta, z aoristu vzniká podmiňovací způsob, zánik duálu (až na výjimky – zbytky duálových časů)

Historický vývoj češtiny Změny v češtině (novočeština) Poměrně velký rozkvět jazyka byl ukončen Bílou horou (1620), čeština se udržuje hlavně v dialektech. Ještě před Bílou horou vzniká Bible kralická (16. století) – používá na svoji dobu již archaismy, např. nepřipouští změnu y v ej, ale i nástup protetického v. To ovlivňuje další rozvoj jazyka. Jak? Na Bibli kralickou navazují obrozenečtí jazykovědci – Dobrovský, Jungmann – ti považují jazyk bible za základ spisovné češtiny – nepřímo „zavinili“ vznik obecné češtiny, protože v dialektech byly některé hláskové změny zakořeněny poměrně pevně. Přesto zavedli pevné principy „gramatiky“ a odmítli nevědecký purismus – čištění jazyka zaváděním nových českých slov (klapkobřikstroj = klavír). Vedle Bible kralické je pro obrozence vzorem i Daniel Adam z Veleslavína. Proč asi?

Historický vývoj češtiny Změny v češtině - pravopis Pauel dal ge∫t plo∫coucih zem, Wlah dalge∫t dola∫ zemu bogu i ∫uiatemu ∫e duema du∫nicoma, bogucea a ∫edlatu. Pavel dal jest Ploskovicích zemu, Vlach dal jest Dolás zemu bogu i svatému Ščepánu se dvěma dušníkoma, Bogučeja a Sedlatu. Pavel dal (daroval) pozemek v Ploskovicích, Vlach dal (daroval) pozemek v Dolanech, a to Bohu a kostelu sv. Štěpána s dvěma poddanými (nevolníky), Bogučejem a Sedlatou Primitivní pravopis –používá jen písmena latinské abecedy, chybí znaky pro české hlásky – v, ch, k, j

Historický vývoj češtiny Změny v češtině - pravopis Zápis spřežkovým pravopisem Iat byl prsieliutym pohanem Cziezzarsem domicianem Tet gho chtye muchzity wzzady W oley wruczi w pylney cady Přepis Jat byl přelútým pohanem ciesařem Domiciánem Tet jho chtě mučiti vsadi v olej vrúcí v pilnéj kádi Spřežkový pravopis – spřežka = několik znaků pro jednu hlásku Komplikovanost spřežkového pravopisu je jasná, je i vidět, že neexistuje systematičnost – rs = ř, ale chz=č; zz=š; y, g =i; j změkčuje (tye=tě), špatně naznačuje délku hlásek nedodržují se velká a malá písmena

Historický vývoj češtiny Změny v češtině - pravopis Diakritický pravopis – zavádí do češtiny Jan Hus, který odstraňuje spřežky a zavádí tzv. diakritická znaménka – čárky (nábodeníčka dlhá) a „háčky“ (nábodeníčka krátká), místo dnešních háčků ale používá tečky, s „dnešními“ háčky přichází až bratrský pravopis (15.-16. stol.). Bratrský pravopis ale opět zavádí některé nelogičnosti – místo š ff, j místo í – většina těchto „nesrovnalostí“ byla odstraněna až v 19. a 20. století. Pravopis v období národního obrození – navazuje na pravopis Bible kralické, ale objevují se i některé změny. Josef Dobrovský zavádí tzv. analogický princip – „jednotné psaní koncovek“ – psi jako páni, psy jako pány, postupně je vytlačeno w místo v, i když Palacký se s tím nikdy nesmířil, začíná se psát j místo g atd. Bohužel pro školní mládež, je ponechán princip etymologický (svatba : svat–ba), ale i např. vyjmenovaná slova