Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc. SKANDINÁVIE Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.

Vývoj politického systému Obecná charakteristika Švédsko, Dánsko, Norsko – konstitučními monarchiemi s parlamentní vládou Island - typická parlamentní republika v čele s prezidentem Finská republika –poloprezidentský, parlamentní od roku 1999

ŠVÉDSKO I. Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1809) ve Švédsku zárodeční forma parlamentu (Riksdaag) a poměrně silné společenské síly - šlechta, církev, představitelé měst a venkova, buržoazie výkonná moc v rukou panovníka, fakticky neomezena žádnými ústavními pravidla výkonné moci, tzv. Regeringsformen (1634), považován za jeden z vůbec prvních ústavních textů na světě, panovníka = absolutní suverén. 17.stol. období střídání moci mezi panovníky a aristokratickou oligarchií.

ŠVÉDSKO II. počátek století - absolutní moc Gustava II. Adolfa a Karla X. Gustava Po jejich smrti - jmenování regentské vlády - švédská aristokracie. 1682 - švédský Riksdaag na nátlak Karla XI. veškerá legislativní moc přešla zpět do rukou švédského krále, 1683 "absolutního monarcha z boží milosti". Konstituční reformy z let 1719, 1720 a 1723 zůstaly v platnosti až do roku 1772, tzv. období svobody. Královská a vyšší aristokratická moc byla omezena ve prospěch komory nižšího šlechtictva, tzv. rytířů a představitelé ostatních švédských stavů. 1772 Gustav III - Riksdaag novou ústavu = obnova absolutistické moci Napoleonské války, Švédska konflikt s Ruskem a Dánskem, vojenský převrat 1809, Gustav IV zbaven královské moci, nová ústava a panovníkem vévoda Karel jako Karel XIII.

ŠVÉDSKO III. Formování konstituční monarchie s královskou formou vlády (1809-1917) 1809 přijetí první ústavy, konstituční typ monarchie a teoreticky omezení královské výkonné moci, praxi si panovník podržel výkonnou moc, musel řídit ústavou, "král sám má moc vládnout zemi", panovník má naslouchat radám svých ministrů, spor mezi králem a parlamentem o právo jmenovat členy vlády. Konflikt o kontrolu vlády vyvrcholil na počátku 20.století, Startovacím signálem se stal rozpad personální unie s Norskem v roce 1905. Spor s Gustavem V. – liberální premiéři Karl Staaf, Arvid Lindman a od roku opět Karel Staaf, v roce 1914 konflikt, když Gustav V. memorandum o nedůvěře, demise liberální vlády Švédsko neutralita během první světové války, poválečná všeobecná radikalizace společnosti. Zlom v boji nástup liberálně-sociálně demokratické koaliční vlády, skutečná parlamentní demokracie.

ŠVÉDSKO IV. Konstituční monarchie s parlamentní formou vlády (po roce 1917) Odpovědnost švédského kabinetu vůči parlamentu potvrzena v roce 1917 pravomoc panovníka ovlivňovat složení a činnost vlády nebyl změněn. Ve 20.století panovníci snaha ovlivňovat švédský politický systém = konstituční kompromis mezi sociálně demokratickou stranou a nesocialistickými stranami v roce 1971, který umožnil přijetí nové ústavy v roce 1974.

ŠVÉDSKO V. A/ Konstituční monarchie se silným postavením panovníka do roku 1974 možnosti zasahování do výkonné moci ze strany panovníka prakticky přejímá reprezentativní a ceremoniální úlohu hlavy státu. Podle ústavy panovník mohl předsedat zasedání vlády a mohl ovlivňovat složení nejvyšších složek švédské armády. B/ Konstituční monarchie s reprezentativním postavením panovníka po 1974 Nová ústava - zrušení článků královských možností vstupovat do exekutivy. úlohu prostředníka při formování nové vlády přebral mluvčí parlamentu, konec vlivu v armádě Parlamentní demokracie dovršena

DÁNSKO I. Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1849) rychleji feudální vztahy díky styku s kontinentální Evropou, panovníci mnohem silnější postavení, rozmach zejména za vlády Knuta Velkého (1018-1035), ve 12.století se dánští králové aktivně vměšují do evropské politiky, na konci 13. a ve 14.století se Dánsko dostává pod tlak německých výbojů, rozmach Dánska až v 2.polovině 14.století za vlády Valdemara Atterdaga (1340-1375), výboj proti Švédsku. Kalmarská unie 1387-1523. Dánsko, Norsko, Švédsko. Personální unie, regenti, společná ústava, vlastní zákonodárství a správa Erik Pomořanský usiloval o centralizaci, ale silný odpor národních šlecht, válka s Hanzou a německými knížaty, nespokojenost ve Švédsku a Norku, sesazen v roce 1439

DÁNSKO I. nahrazen Krištofem Bavorským, kterého v roce 1448 vystřídal Kristián I., Konflikty s Hanzou a povstání ve Švédsku G. Vasa, zvolen švédskou Ríšskou radou švédským králem (1523). Konec Kalmarské unie. Dánsko a Norsko dál v 16.stol. v personální unii. 16.století - nástup reformace, porážka katolických biskupů v Dánsku s pomocí švédských vojsk a vytvoření protestantského Dánska. Dánsko ovládalo Norsko, Švédsko ovládalo Finsko. V Dánsku vliv německých knížat rychlý hospodářský růst, rozvoj zemědělství, placení daní, zisky v Norsku. absolutismus, osvícenský absolutismus v 18.století. Krize dánského státu v období napoleonských válek, okupace Anglií, přišla o loďstvo, později kontinentální blokáda Válečný střet Dánska a Švédska, tzv. Kielské spojenectví, ztráta Norska Revoluční rok 1848 - přijetí ústavy, konstituční monarchie

DÁNSKO III. Období vzniku konstit. monarchie s královskou formou vlády (do r. 1953) nová ústava - dánští liberálové, požadavek pravidelného zasedání parlamentu, politické odpovědnosti ministrů před parlamentem, demokratizace volebního systému. Panovník zasedání parlamentu, návrh ústavy, v platnost 25.června 1849. Dánsko jedno z nejdemokratičtějších zemí v liberalistickém pojetí.

DÁNSKO IV. Vláda byla formována v dvoukomorovém parlamentu tzv. Riksdagu (Folketing DS a Landsting HK), které vznikaly na základě voleb. Panovník se zřekl absolutistické moci. Právo podpisu zákonů, jmenovat členy vlády, odpovědni parlamentu. Nová reforma v roce 1866, která se týkala voleb, do Folketingu všeobecné volební právo, do Landstingu volební census., panovník získal právo jmenovat 12 senátorů z 64 členů. Král se pokoušel vměšovat do výkonné moci koncepcí, že vláda je vlastně Královskou radou, parlament trval na svém, že vláda je formována parlamentem a odpovědna pouze jemu. Nadřazenost parlamentu nad vládou řešila revize ústavy z června roku 1915, státní krize v roce 1940 okupace –konflikt mezi DS a HS, vyústil v požadavek vytvořit jednokomorový parlament

DÁNSKO V. Moderní konstituční monarchie (1953 poslední změna ústavy) Sociální demokraté a pravicové strany vypracovali návrh nové ústavy, liberální Venstre se nestavěl proti jednokomorovému parlamentu a proti snížení věkové hranice, proti jen komunistická strana, nová ústava přesněji kodifikovala principy parlamentarismu, vyhlásila jednokomorový parlament (folketing) snížila věk pro výkon pasivního volebního práva na 23 místo 25 let. Zrušila téměř úplně majetkový census zavedla parlamentní mandáty pro Faerské ostrovy a Grósko, ústava rozšířila používání referend o otázkách zásadního charakteru, dědičnost i po ženské linii

FINSKO I. Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1917) A/ Švédská dominace (do roku 1807) Finsko až do roku 1807 nedílnou součástí švédského království B/ Ruská dominace (1807-1917) Manifestem cara Alexandra I. r. 1807 Finsko součástí ruského impéria až do pádu carského režimu a VŘSR v roce 1917. V 1917 ruská občanská válka, 6.prosince 1917 vyhlásilo nezávislost. vyhlášení nezávislosti = občanská války i ve Finsku, finští komunisté poraženi 1919 parlament přijal ústavu, parlamentní demokracie (republika)

FINSKO II. Období republiky A/Období prezidentského systému (do roku 1974) prezident na 6 let volený 300 členným sborem volitelů (zvoleni). Pravomoci prezidenta v ústavě značně posíleny, poloprezidentský systém Prezident právo legislativních iniciativ, schvaloval zákony Veto mohlo být zrušeno jen nově vzniklým parlamentem na základě mimořádných všeobecných voleb. Prezident mohl vládnout pomocí dekretů nesměly být v rozporu s již existujícími zákony a ústavou nově přijímané zákony tyto dekrety nesměly rušit nebo nahrazovat. právo rozpustit parlament a vyhlásit nové volby. Prezident měl nejvyšší výkonnou moc.

FINSKO III. B/ Období prezidentsko-parlamentního systému (1974-1999) permanentní boj o kompetence mezi prezidenty a parlamentem. postupně prosazovat moc parlamentu, omezování pravomocí prezidentů. charismatický prezident Urho Kaleva Kekkonen, (1956- do 80.let, zvolen v šesti za sebou jdoucích volbách). V 1974 zkrácení prezidentského volebního období na čtyři roky Omezení prezidenta v reálné politické moci (zdravotní stav Kekkonena) C/ Parlamentní systém (po roce 1999) V roce 1999 byla schválena nová finská ústava, ve které byly omezeny výkonné pravomoci prezidenta a posílena parlamentní moc

NORSKO I. Charakter politického systému: Do roku 1380 Norsko nezávislé, 1319-1343 v personální unii se Švédskem, 1380 pod dánskou svrchovanost 1397 součástí Kalmarské unie a nadvláda Dánska až do roku 1814, 1814 Norsko součástí personální unie se Švédskem, 1905 rozdělení, člen dánského královského rodu, Haakon VI., Olav V a Harald V. Konstituční monarchie na základě referenda, panovníkem jen muž, jinak doporučí svého následníka. V období 1.SV neutrální, v 2.SV pod okupací Německa

NORSKO II. Upevňování moderní konstituční monarchie (1905 - 1940) Volební reforma 1919 nahradila většinový volební proporčním systémem, snížen věkový census z 25 na 23 let a zvýšen počet poslanců na 150. V meziválečném období konstituční monarchii, u moci liberální strany Nacistická okupace (1940 -1945 ) Norsko okupováno, vláda do exilu v Londýně a Stockholmu, v září 1940 byl Haakon VII. zbaven plných mocí, rozpuštěn storting, vytvořena nacionální vláda, kolaborace s Němci politické strany rozpuštěny, Quisling premiérem v roce 1942. Odboj Vlastenecká fronta a KS, továrna na výrobu těžké vody v Rjukanu

NORSKO III. Konstituční monarchie (po roce 1945 do současnosti) V červnu 1945 odstoupila norská exilová vláda, parlamentní volby na podzim roku 1945. Norská strana práce získala 76 mandátů ze 150 Premiérem Einar Gerhardsen, Marshallův plán, NATO, EU 1972, 1994

VÝKONNÁ MOC I. Obecná charakteristika vláda je politicky závislá na parlamentu (Dánsko, Švédsko a Norsko) do vztahu mezi parlamentem a vládou vstupuje prezident (Finsko a Island)

PREZIDENTSKÁ MOC ISLAND prezident silné výkonné pravomoci, jmenuje a odvolává veřejné úředníky, rozpouští parlament, suspensivní právo vetovat zákony, praxe odlišná Island se chová jako parlamentní demokracie, vláda je odpovědná parlamentu prezident podepisuje vládní rozhodnutí, politickou odpovědnost nese ministr. prezident plní ceremoniální funkce, jako skandinávští monarchové. součást Dánského království, nezávislost až v roce 1944. Islandská vláda a její ministerský předseda je jmenována prezidentem

PREZIDENTSKÁ MOC FINSKO - kombinace prezidentského a parlamentního systému, ústava 1919 - zahraniční politika, jmenoval vyšší státní úředníky, dekrety se sílou zákonů, dohled na výkon státní správy, suspensivní právo v legislativě, pozdržet. - rozpustit parlam., volby, na návrh premiéra, předsedy parlam. a parlam.výborů - velitel OzbrSil, zasedání Státní rady a rozhodoval na základě podání ministra. - Rozhodnutí prezidenta kontrasignováno ministrem nebo všemi členy vlády, - ministři musí získat důvěru parlamentu a jsou odpovědní před parlamentem - poslanci interpelacemi nedůvěru jak vládě, tak jednotlivým ministrům. - V 90.letech diskuse o omezení pravomocí finského prezidenta - V meziválečném období se finští prezidenti pravidelně střídali, - 2. SV silná autorita prezidentského úřadu, posílení úlohy zahraničních politiky

PREZIDENTSKÁ MOC - období vlády Urho Kekkonena (1956-1981) - Ve Finsku za vytvoření vlády zodpovídá prezident, souhlas parlamentu. - změna ve jmenování premiéra, finský prezident jen formální možnost ovlivnit - V roce 1999 byla přijata nová ústava, omezení prezidentských pravomocí. - tři ústavní dokumenty, ústavu 1919, Zákon o Parlamentu 1928 a Zákon o odpovědnosti ministrů z listopadu 1922. - Nadřazenost parlamentu nad výkonnou mocí ze struktury ústavy, - ústava posiluje parlament, poloprezidentský na parlamentní demokracii. - exekutivní moc je přesunuta na vládu, v případě konfliktu vláda - prezident právo rozhodovat bez vládního návrhu jen v  oblastech: Jmenování vlády nebo ministra, jakož i přijímaná rezignace vlády a ministra Zvláštní pravomoci v případě mimořádných parlamentních voleb Právo milosti Záležitosti z Autonomního aktu Landských ostrovů, jejich financování.

PARLAMENTNÍ SYSTÉM - tzv. negativní parlamentarismus, parlament nesouhlas s celou politikou vlády Švédsko ústava (1974) stanovuje podmínky schválení ministerského předsedy nepřítomní nebo nehlasující poslanci vyjadřují pasivní podporu liberální vláda v roce 1978 39 hlasy liberálů proti 66 hlasům komunistů a konzervativců, socdem a Centristická strana se zdržely

PARLAMENTNÍ SYSTÉM Norsko a Dánsko - hlava státu (v Dánsku) jmenuje a odvolává premiéra a další ministry - v Norsku "král sám vybírá radu z přijatelných norských občanů". - V politické praxi - panovník jen formálně souhlasí. - V nejasných parlamentních situacích jmenován speciální vyjednávač, - od 1975 jím je mluvčí Folketingu a v Norsku zaveden v roce 1990.

PARLAMENTNÍ SYSTÉM Vyhlášení nedůvěry parlament má právo vyjádřit nedůvěru premiérovi, ministrům či celé vládě. Ve Švédsku vyjádření nedůvěry premiérovi spojeno s nedůvěrou celé vládě. V Norsku parlament nerozpustný, není možné vyhlásit mimořádné volby. Ve Švédsku omezené, 3 roky a nyní 4, řádné volby v řádném termínu,

PARLAMENTNÍ SYSTÉM Složení skandinávských vlád Norská Strana práce většinu v období let 1946 - 1961, švédští demokraté většinu Riksdagu v letech 1941-44, 1969-79. Období tzv. krize demokracie (1918-1930) vládní nestabilita, slabé koalice Ve Švédsku 1920-30 vystřídalo 7 vlád, v Norsku 8 a ve Finsku 13. socdem historický kompromis s agrárními stranami, moderního welfare state, Finsku občanská válka (1918) – komunisti a extrémní nacionalistická hnutí

PARLAMENTNÍ SYSTÉM Moderní problémy skandinávských parlamentních vlád 2 typy vládnoucích bloků, strana sociální demokracie ve spolupráci s některou z levicových stran, blok nesocialistických stran. Typické pro Norsko, Švédsko a Dánsko, Finsko a Island koalice mezi bloky Počty členů vlád: Dánsko má 24 členů, Švédsko 21, Norsko 19, Finsko 17,

LEGISLATIVNÍ MOC a) Parlament jako poradní orgán panovníka b) Parlament jako partner panovníka - určitá rovnováha c) Převaha parlamentu v politickém systému (ne Finska a Island) Profesionalizace parlamentní činnosti, profesionalizace poslanců a senátorů, přísná stranická disciplína, výklad obecné politické linie

LEGISLATIVNÍ MOC Omezení poslaneckých mandátů Separace moci: V Islandu prezident a soudci Nejvyššího soudu, v Norsku diplomaté a státní úředníci na vládních ministerstvech, ve Finsku soudci Nejvyššího soudu, ombudsman, vojáci v aktivní službě. V dánské ústavě je formulace, že poslancem nesmí být člověk "který je obecně považován jako nevhodný být členem Folketingu".

LEGISLATIVNÍ MOC Odejmutí poslaneckého mandátu V Dánsku, Finsku Švédsku a Islandu jen přesně vymezené případy. V Norsku není možné odvolat poslance v žádném případě. přestane být schopný pro výkon funkce (zdraví, státní služba, aj.), obvinění z těžkého zločinu, na vlastní žádost Účast členů vlády Účastní se jednání schůzí, vystupují, nesmí však hlasovat.

LEGISLATIVNÍ MOC III. 4. PARLAMENTNÍ PROCEDURY Zahájení jednání - V Dánsku, Norsku a Švédsku je parlamentní jednání zahajováno v říjnu, - Ve Finsku a na Islandu na začátku nového kalendářního roku. Mimořádná zasedání - Během léta mimořádné zasedání parlamentu, ve Švédsku, Norsku a Dánsku vláda, prezident na Islandu a ve Finsku, parlam. menšina v Dánsku a Švédsku. Urychlení legislativního procesu Časové zkrácení projednávání zákonů, rozdělením práce, specializací parlamentních klubů či zvláštních ad hoc komisí

LEGISLATIVNÍ MOC III. 5. PARLAMENTNÍ VÝBORY V Dánsku je 23 stálých výborů, ve Švédsku 16, v Norsku a Finsku 13. Členové výborů jsou voleni podle proporčního systému. parlamentní výbory odpovídají existujícím ministerstvům. Jednání parlamentních klubů jsou uzavřené.

LEGISLATIVNÍ MOC III. 6. LEGISLATIVNÍ PROCEDURY Přijímaní zákonů - souhlas se zákonem ze strany panovníka (Dánsko, Norsko) či prezidenta (Finsko, Island), při jejich odmítnutí parlament má konečné slovo. legislativní činnosti především vláda předkládáním návrhů zákonů. poslanci právo legislativní iniciativy, využíváno členy opozice. V Norsku návrh zákonu od jednotlivců mimo parlament, zaštítěno poslance,

LEGISLATIVNÍ MOC III. 8. PROCES SCHVALOVÁNÍ ZÁKONŮ Metoda trojího čtení. Ústavní zákony ústavní zákony musí schválit dva za sebou následující parlamenty. Ve Švédsku nový ústavní zákon 2 parlamenty, i na Islandu v Norsku, někdy poslanci v menšině před prvním schvalováním mohou vyvolat referendum. Navíc se vyžaduje 2/3 většina obou parlamentů. V Dánsku se změnou ústavy musí souhlasit vláda a minimálně 50% poslanců, potom volby a opět souhlas 50% poslanců, povinné referendum, kdy 50% obyvatel souhlas při minimální účasti 40% oprávněných voličů. Finsku 2 hlasování ve 2 parlamentech na základě nových voleb, 1. hlasování 50%, u 2.hlasování 2/3 většina. 5/6 poslanců za urgentní, pro schválení 2/3 většina, aniž by se musel parlament rozpustit a vyhlásit nové volby.

LEGISLATIVNÍ MOC Dánsko, Folketing, volební práh: 2% Finsko Eduskunta, volební práh: 0% Island Althing, volební práh: 0% Norsko Storting, volební práh: 4% Švédsko Riksdag, volební práh: 4%

POLITICKÉ STRANY Obecná charakteristika - politické strany na přelomu 19. a 20 století změnami, které souvisely a) s rozšířením všeobecným volebního práva, b) s prohloubením parlamentní demokracie a c) s rozvojem stranického systému, vznik masových socdem stran. Cleavages moderní skandinávské společnosti: (Stein Rokkan) rozdíly mezi městy a venkovem, intenzifikace rozporů mezi sociálními skupinami na základě socio-ekon. rozporu, kulturní a náboženské rozpory Hlavní vlivy na vzniky politických stran Boj za politická práva a vznik odborového hnutí, vznik odborového hnutí a socdem stran, charakteristika socdem stran, SD vs.konzervativní strany, různorodé zájmy rurální spol., jazyk., nábož., kult. a mezinárodní okolnosti.

POLITICKÉ STRANY - S. Rokkan stranický systém jako Five-Party systém, 5 relevantních stran. Podle socio-ekonomického konfliktu: Dělnické hnutí Reformní postup - sociální demokracie Revoluční postup – komunistické strany Nesocialistické hnutí (navíc působí konflikt měst a venkova) Venkov - agrární strany Město - liberální a konzervativní strany Finsko (skandinávská výjimka) Hlavní rozpor jazykový, kulturní – Finská strana za zrovnoprávnění Finů Rozdělení Finské strany na tzv. Starofiny (spolupráce a postupná transformace) a Mladofiny (pasivní odpor)

Nesocialistické strany Nesocialistické strany se rozpadají do tří základních skupin: 1.liberální 2.konzervativní 3.agrární strany - díky marginalizaci skupina dalších nevýznamných nesocialistických stran: náboženské strany (většinou křesťanské), centristické a pokrokové strany.

Křesťanské strany Nejúspěšnější křesťanskou stranou se stala norská KDS, v 70., respektive v 90.letech se KDS i v Dánsku a Finsku, i ve Švédsku. V Norsku KDS v roce 1933. Ostatní KDS mnohem slabší a taktéž vznikaly mnohem později (Dánsko Křesťansko Lidová strana 1970, ve Finsku Křesťanská liga 1958, ve Švédsku Křesťanští demokraté 1964). Do dánského parlamentu poprvé v 1973, ve Finsku 1970, Švédsku 1991.

SOCIALISTICKÉ STRANY SOCIÁLNĚ-DEMOKRATICKÉ STRANY A/ Dánsko - SDS 1871, 1959 se od Dánské KS oddělila levicová strana → Dánskou socialistickou lidovou stranu, později další menší frakce, jedna z těchto frakcí založila v roce 1967 Levicovou socialistickou stranu, B/ Švédsko - Švédská SDS (1889) radikální, demokracie a účast na vládě. C/ Norsko - Norská SDS- Norská strana práce (1887), radikální zlom po 1.světové válce, krajně levicové proudy a KI, rozštěpení strany, sloučení 1927. Norská Strana práce dominuje norskému stranickému systému. D/ Finsko - Finská SDS (1899). Krize 1918, TB, po roce 1945 20-25% hlasů.

Socialistické strany KOMUNISTICKÉ STRANY A/ Dánsko - Krajní levice v Dánsku marginální, 1959 oddělení Dánské socialistické lidové strany, proti pro-moskevské politice. B/ Švédsko - okrajové postavení, pouze v severních oblastech ovládnutí sociálně demokratických organizací a silné pozice C/ Norsko - 1918 krajní levice zcela dominovala v sociálně demokratickém proudu, členem Kominterny, 1927 sjednocení norské levice, 1923 pro-moskevská KS, marginální vliv, určité posílení KS Norska v 90.letech, sjednocení ve volební koalici s bývalou levicovou frakcí Norské strany práce, D/ Finsko - FKS (1918) ozbrojený boj, přechod do ilegality, legalizována po roce 1945, koalice levicových stran Demokratická liga finského lidu, v prvních volbách po roce 1945 téměř 25% všech hlasů, volební zisk hlasů kolem 20%.

Ostatní politické strany Enviromentální strany Finsko - Strana zelených v roce 1983 získala dva mandáty. Švédská ekologická strana (1981) - omezení jaderné energie, 1988 zisk 5,5% hlasů, 20 poslaneckých mandátů, 1991 bez parlamentního zastoupení. - Strany zelených v Dánsku a Norsku horší postavení, norská strana zelených v roce 1989 dosáhla jen 0,4%, dánská strana zelených (1983), nepřekročila 2%

Ostatní politické strany Protestní strany V 70.letech částečný průlomu ve stranickém systému V Dánsku po volbách v roce 1973 (pětka jen 63% mandátů) šest nových politických stran. Pokroková strana, program snížení daní a státní byrokracie. Centre Democratic Party, odpadlíci od socdem Nespokojenost voličů s existujícím stranickým establishmentem A/ oslabení spojení mezi stranami a voličstvem a důvěru v politiky B/ PS nenabízely alternativy na různé problémy moderní společnosti, růst daní C/ noví političtí vůdcové - využití televize pro své často populistické programy D/ pro Dánsko je specifický 2% volební práh, umožňuje úspěch malých PS.

Ostatní politické strany Extrémní pravicové strany - Ve Finsku - v 2. desetiletí proti-komunistická strana, tzv. Lappo movement, Popular Movement for the Homeland, fašistickými tendencemi, pak zakázána. Fašistické a nacistické strany tradičně bez podpory.

VOLEBNÍ SYSTÉM Obecná charakteristika společný proporční volební systém, v 19. Stol a v prvních desetiletích 20.století většinový systém v jednomandátových nebo vícemandátových volebních obvodech. Většinový systém jen- 1 poslanec z ostrova Aland do finského parlamentu. mandáty rozděleny do jednotlivých volebních obvodů či krajů. počet mandátů v každém volebním okrsku je rozdělen mezi strany. mandáty musí být přiděleny kandidátům stran na kandidátkách, Proporční systém má řadu zvláštností a specifik.

VOLEBNÍ SYSTÉM Jména jednotlivých národních parlamentů Folketing(Dá) Eduskunta (Fi) Storting (No) Riksdag (Swe) Počty poslanců se liší podle počtu obyvatel Norsko: 4.41 mil -volí 165 (8 dodatečných mandátů) = 26,727 osob na 1 posl. Dánsko: 5,32 mil - volí 179 (40 dodatečných mandátů) = 29,720 osob na 1 posl Švédsko 8.9 mil.- volí 349 (39 dodatečných mandátů) = 25,501 osob na 1 posl Finsko: činí 5.18 mil - volí 200 = 25,900 osob na 1 poslance nebo senátora ČR: 10.00 mil - volí 281 = 35,587 osob na 1 poslance nebo senátora Tzv. dodatečné mandáty, zvýhodnit malé strany a odstranit disproporce

VOLEBNÍ SYSTÉM Volební práh ve Finsku žádný volební práh, v Dánsku je prakticky minimální 2%, v Norsku a Švédsku je 4%, v Dánsku, Švédsku a Norsku – dodat. mandáty. Metoda přepočtu mandátů podle získaných hlasů ve Finsku a Islandu čistý D´Hondt (celá čísla) Dánsko, Švédsko a Norsko upravený Sainte-Laguë systém (lichá čísla, 1,4) pro získání dodatečných mandátů další podmínky. V Norsku tato strana musí v celostátním průměru překročit 4% hlasů, ve Švédsku 4% nebo alespoň v jednom volebním kraji 12% hlasů, v Dánsku musí vyhrát v 1 volebním obvodě jeden mandát a musí překročit v celostátním měřítku 2% anebo musí dosáhnout průměrného počtu hlasů ve dvou ze tří určených volebních krajků (Kodaň, ostrovy a Jutsko).

VOLEBNÍ SYSTÉM Způsob rozdělení mandátů mezi kandidáty politické strany dominantní úlohu při stanovení pořadí kandidátů, existují výjimky, zejména v Norsku, Finsku a částečně i v Dánsku. V Norsku a Finsku existují zákony, které určují nominaci kandidátů, v Norsku má tento zákon jen konzultační sílu. prosazení zásady - členská základna má zásadní slovo v určení nominace, oslabit úlohu ÚV, přesto i dochází k nominaci kandidátů z centra V Norsku může volič škrtat v seznamech a měnit prostřednictvím preferenčních hlasů pořadí kandidátů, neměly větší vliv na změny kandidátů. Podobně od roku 1994 ve Švédsku.

VOLEBNÍ SYSTÉM Ve Finsku největší možnost ovlivnit výběr kandidátů, hovoří se o individuálních volbách a ne stranických, Na lístku prázdná okénka a voliči vpisují čísla kandidátů, která volně přístupná ve volebních místnostech. Jako první se počítají hlasy pro stranu a rozdělí se počet mandátů. Teprve potom se zjišťuje počet hlasů pro jednotlivé kandidáty. Personální změny ve FI parlamentu, 1983 se vyměnilo 76 poslanců. V DA komplikovaný systém, strany se rozhodují mezi 2 typy voleb. seznamů Obecně volební lístek obsahuje jména politických stran a jejich kandidátů. Jeden typ obsahuje jména seřazená abecedně, preferenční hlasy Druhý typ je nominační, strana jedno jméno vytiskne tučně, kandidát získává všechny hlasy ve volebním okrsku, určeny pro politické strany

Počet volebních okrsků čím větší počet volebních okrsků, tím je horší šance pro malé strany Švédsko má nejnevýhodnější systém. Norsko: obyvatel 4.41 mil - 19 volebních okrsků = 232,000 obyvatel/okrsek Dánsko: obyvatel 5,32 mil - 7 volebních okrsků = 760,000/okrsek Švédsko: obyvatel 8.9 mil.- 29 volebních okrsků = 306,000 osob/okrsek Finsko: obyvatel činí 5.18 mil - 15 volebních okrsků = 345,000 osob/okrsek Česká republika: obyvatel 10.00 mil - 8 volebních okrsků = 1,250,000 osob na jeden okrsek, 14 volebních okrsků = 714,000 osob na jeden okrsek Věk - postupně snižována věková hranice, konec 60.let, věková hranice 18 let. Délka volebního období Švédska – 3/4 roky, ostatních země čtyřleté období

Prezidentské volby ve Finsku a na Islandu Island - přímé volby na období 4 let, kandidát 1.500 podpisů voličů, zvolen jednoduchou většinou v prvním kole. V roce 1988 Vigdís Innbogadortir zvolena většinou 92.7%, volba osobnosti, odvolat 3/4 poslanců, národním referendem. Finsko - šest let, původně nepřímá volba, původně voliči vybrali voličské kolegium, až 301 volitelů. Kandidáty na elektory vybíraly politické strany, Elektoři zvolili prezidenta v tajných volbách, První kolo, potřeba 50% hlasů ze všech volitelů, Druhé kolo absolutní většinu, tzn. 50% hlasů přítomných volitelů, Třetí kolo mezi dvěma kandidáty, nejvíce hlasů v 2. kole (do roku 1988). Po roce 1988 přímé volby bez volitelů. Kandidát získá absolutní většinu všech hlasujících, je okamžitě zvolen. Jinak druhé kolo ve volitelském kolegiu, což se např. stalo i v roce 1988. Prezident Koivisto zisk 47,8%, zvolen až v 2. kole volitelského kolegia. Další změna v roce 1994, odstraněno volitelské kolegium, nový systém volby prezidenta, do druhého kola po třech týdnech postoupili dva kandidáti