Udržení solidárního důchodového systému - alternativa KSČM RSDr. Miroslav Opálka poslanec a místopředseda Výboru pro sociální politiku PS PČR místopředseda sboru odborných mluvčích KSČM pro sociální strategii Vratimovský odborný seminář, Frýdek-Místek, 14. dubna 2007

Něco málo k historii vývoje sociálního zabezpečení na stáří Formy důchodového zabezpečení do 20. století Některé mezníky v důchodovém zabezpečení ve 20. století Vstup do 21. století je ve znamení zesíleného tlaku na zásadní reformu důchodového systému

Formy důchodové zabezpečení do 20. století Za feudalismu bylo sociálně zabezpečeno jen úřednictvo, které zabezpečovalo šlechtické úřední povinnosti. Pro poddané sociální funkci plnily vícegenerační rodiny (obživa ze zemědělské výroby, výměnek) a na zásah vládců byla zaváděna chudinská péče prostřednictvím církví, místních vrchností, cechů a obcí (daně na chudé, právo na žebrotu). Za kapitalismu dochází k sestěhování lidí do měst, což je příčinou jejich odtržení od zemědělské a rodinné vyživovací základny, a při ztrátě schopností dělníků vyrábět dochází i k jejich ztrátě obživy bez náhrady. Stát sociálně zajišťuje jen státní a veřejné zaměstnance a vojenské veterány. Proto vznikají dělnické podpůrné spolky a soukromé pojišťovny cechů (bratrské pokladny v hornictví apod.). Nedostatečné sociální zajištění dělníků a špatné podmínky vedou k velkým bouřím, a proto německý kancléř Bismarck po potlačení odporu zavádí vedle perzekuce i sociální zabezpečení pro široké vrstvy. Po jeho vzoru v 80. letech 19. století postupuje v R-U i hrabě Taafé (předseda vlády), ale stačil prosadit pro širší vrstvy pouze úrazové a nemocenské pojištění. Na přelomu 19. a 20. století nebyly v R-U vyslyšeny požadavky na přijetí zákona o nuceném pojišťování starobních a chorobních důchodů, které se mělo týkat dělnictva, rolnictva a živnostenstva.

Některé mezníky v důchodovém zabezpečení ve 20. století V nové ČSR vedly vládu k řešení sociálního zákonodárství zejména politické důvody. A tak 1. července 1926 vstoupil v platnost zákon č. 221/1924 Sb., o sociálním pojištění (v nemoci, invaliditě a stáří). Na svou dobu příkladný i pro Evropu. Zákon o starobních důchodech rolníků však pro odpor velkostatkářů nevstoupil v platnost. Po 2. světové válce byl sveden politický střet o koncepci národního pojištění s koncepcí stavovského pojištění. Proto zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, vstupuje v platnost až 1. října 1948, a mj. rozšiřuje důchodové zabezpečení i na samostatně hospodařící občany. I ten byl části Evropy vzorem. Po něm dochází k přijetí řady novel (1956, 1964, …) v duchu široce pojatého sociálního pojištění garantovaného státem pro nejširší veřejnost. Postupné změny důchodového systému byly zahájeny po politickém a majetkovém převratu v 90. letech minulého století. Jednotný systém ruší důchodové kategorie, ale ponechává privilegia u ozbrojených složek. Zavádí se jednotné pojistné, ale pro odvody u OSVČ jsou stanoveny stropy. Zákonem č. 42/1994 Sb. je zaveden rádoby druhý - soukromý pilíř důchodového systému - penzijní připojištění a zákonem č. 155/1995 Sb. se spouští rozsáhlá reforma prvního státního pilíře. V dalších letech jsou přijímány novely s parametrickými úpravami.

Vstup do 21. století je ve znamení zesíleného tlaku na zásadní reformu důchodového systému Postoje českých vládnoucích stran byly a jsou ovlivněny prognózou nepříznivého demografického vývoje a doporučeními - představitelů EU, OEDS, SB a MMF - kam dojít v reformě důchodového systému. Ve třetím i čtvrtém volebním období byly ustaveny pracovní skupiny z reprezentantů všech politických stran zastoupených v PS PČR. Obdobná skupina má pracovat i v tomto pátém volebním období. Úkol zní: Připravit „jízdní řád“ pro systémovou změnu dosavadního penzijního systému České republiky, získat pro to maximální konsensus politických stran a o této nezbytnosti přesvědčit širokou občanskou veřejnost. Vzhledem k tomu, že představy o nutných změnách důchodového systému se podle názorů jednotlivých politických stran značně rozcházejí, nebylo dosud k radikální reformě přistoupeno a postupuje se tzv. salámovou metodou postupných změn.

Stručná charakteristika současného důchodového systému v České republice Základní důchodové pojištění je kolektivní, garantované státem a pro výdělečně činné osoby povinné (ozbrojené složky mají vlastní systém). Zahrnuje v sobě: starobní důchody pozůstalostní důchody invalidní důchody

Stručná charakteristika současného důchodového systému v České republice Doplňkové pojištění je individuální, organizované soukromými finančními společnostmi a pro občany dobrovolné. Zahrnuje v sobě: penzijní připojištění se státním příspěvkem (případně i s odpočtem z daňového základu) životní pojištění se spořením (případně s odpočtem z daňového základu)

Stručná charakteristika současného důchodového systému v České republice Systém důchodového pojištění je financován průběžným způsobem. To znamená, že výdaje na dávky v daném období jsou hrazeny z příjmů z pojistného vybraného v tomtéž období. Sazby pojistného v % z vyměřovacího základu (od/do) Důchodové pojištění Nemocenské pojištění Státní politika zaměstnanosti Celkem Organizace a malé organizace 21,5 3,3 1,2 26 Zaměstnanci 6,5 1,1 0,4 1,6 OSVČ povinně /nebo/ 28,0 - 29,6 OSVČ dobrovolně 4,4 34,0 Osoby dobrovolně důchodově pojištěné

Stručná charakteristika současného důchodového systému v České republice

Stručná charakteristika současného důchodového systému v České republice

Stručná charakteristika současného důchodového systému v České republice Nárok na starobní důchod má pojištěnec, jestliže dosáhl důchodového věku a získal potřebnou dobu pojištění. Statutární věk se postupně prodlužuje. Po 31. 12. 2012 činí důchodový věk: u mužů (v r. 2005 byl průměrný věk odchodu do důchodu 61 let) 63 let u žen (v r. 2005 byl průměrný věk odchodu do důchodu 57 let) 59 let, pokud vychovaly alespoň 5 dětí 60 let, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti 61 let, pokud vychovaly 2 děti 62 let, pokud vychovaly 1 dítě 63 let

Stručná charakteristika současného důchodového systému v České republice Potřebná doba pojištění Potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod činí nejméně 25 let. Při dosažení 65 let věku pojištěnce činí potřebná doba pojištění 15 let. Výše starobního důchodu Výše starobního důchodu se skládá ze základní a procentní výměry. Výše základní výměry je stanovena pevnou částkou, která činí 1570 Kč měsíčně. Výše procentní výměry se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu. Procentní sazba se skládá ze sazby za dobu pojištění získanou do vzniku nároku na důchod, která činí 1,5 % výpočtového základu za každý rok pojištění ( přičemž do doby pojištění před 18. rokem věku se nezahrnují náhradní doby pojištění) a za dobu pojištění získanou po vzniku nároku na důchod, která činí 1 % (od 1. 7. 2001 1,5 %) z výpočtového základu za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti. Za výkon výdělečné činnosti se však pro tyto účely nepovažují doby pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci a doby dočasné pracovní neschopnosti (neschopnosti k službě). Výše procentní výměry starobního důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně. Maximální hranice není stanovena. V r. 2005 byl průměrný starobní důchod 7755,- Kč (u mužů 8671,- a u žen 7042,-)

Neopomenutelné faktory při řešení dalšího směrování státního důchodového systému Pokles plodnosti Prodlužování života Emigrace občanů Výkonnost ekonomiky Nezaměstnanost Stabilita systému Příjmová solidarita Generační solidarita Důvěra v systém Protichůdné zájmy Demografické Ekonomické Solidární Politické

1. Demografie je problémem evropské civilizace 21. století I když se plodnost po propadu mírně zvyšuje, pravděpodobně již nedosáhne úhrnné plodnosti na ženu přesahující dvě děti (prostá reprodukce národa), čímž se nepříznivě změní poměr mezi přispěvateli na dávky a poživateli dávek z důchodového systému (DS). Největší nerovnováha DS nastane odchodem silných ročníků (narozených po roce 1970) do starobních důchodů a vstupem slabých ročníků (narozených po roce 1990) do pracovního procesu. Příznivý vývoj naděje dožití, respektive prodlužování života, rovněž postupně zvyšuje počet důchodců v DS, a tím poměr důchodců k ekonomicky aktivním občanům. Do zahraničí odchází především kvalifikovaná pracovní síla, což je zatím eliminováno migrací (i nekvalifikovaných) cizinců do ČR. Úbytek obyvatelstva je však předpokládán u většiny evropských zemí. Nastane nové stěhování národů?

2. Ekonomika po pravicové transformaci omezuje veřejné výdaje Vlastnická struktura základních fondů – prostředků přelívá většinu zisků do zahraničí a do spotřeby majitelů těchto fondů. Vysoká zadluženost utlumuje využívání volných finančních prostředků státu, řady firem, obcí i občanů v sociální sféře. Snižování daní a odvodů do státních a veřejných zdrojů vyvolává dominový efekt i v návrzích na snižování mandatorních výdajů, případně na rozprodej zbytků státního majetku či zvyšování zadlužování státu. Nevýkonnost ekonomiky se projevuje v neschopnosti produktivně zaměstnat kolem půl miliónů občanů, jejichž daně a pojistné chybí na straně státních a veřejných příjmů. Pravicové návrhy úmyslně uplatňují faktory ekonomické destabilizace státního důchodového systému namísto jeho ekonomické (i vícezdrojové) stabilizace.

3. Solidarita je pojímaná politickými stranami velmi odlišně Je snahou většiny politických stran zmírnit – omezit příjmovou solidaritu na základě teze o nepřiměřenosti solidarity, o solidaritě přesahující určité meze, o malé či žádné ekvivalentnosti náhradového poměru. Nemluví se však o nespravedlivém rozdělování vytvořených hodnot. O odměňování nízkou mzdou, která má být základem pro stanovení důchodu, jeho společensky spravedlivé - důstojné výši. Taktéž je do společnosti vnášen odmítavý princip tradičně silné generační solidarity, kdy střední generace zabezpečuje důstojný život nejen svým dětem, ale i seniorům. Tím vším se zpochybňuje důvěryhodnost a správnost průběžného státního solidárního důchodového systému s cílem jeho postupného převádění na soukromý systém dlouhodobého spoření u penzijních fondů.

4. Politické zájmy jsou protichůdné Pravice požaduje minimální solidaritu státu a výraznou účast každého občana vlastními úsporami na svém stáří (PF) Neřeší příčiny vznikajících problémů, které jen komentuje, a řeší až jejich důsledky. A to ve prospěch bohatých, na úkor nemajetných. Má eminentní zájem na privátní správě veřejných financí, jejichž příjmy jsou pravidelně opakované, dlouhodobé a v součtu obrovské. Snaží se zpochybnit udržitelnost funkcí současného státního pilíře všemi prostředky a provést jeho systémovou změnu, která mj. sníží náklady zaměstnavatele na zaměstnance a posílí úlohu soukromých finančních institucí. Levice požaduje zajištění důstojného stáří státem i nízkopříjmovým skupinám, které poctivě pracovaly (solidarita) Poukazuje na nutnost řešení základních příčin, které stojí mimo vlastní systém (porodnost, ekonomická prosperita, nezaměstnanost, dostatečnost příjmů aj.). Požaduje zachování garance státu nad veřejnými prostředky jako poslední záruky neprivilegovaných občanů na zachování příjmové i generační solidarity. Hledá řešení cestou optimalizace k zachování funkcí povinného, státem garantovaného pilíře, který je nevytunelovatelný (průběžný), v čase regulovatelný a dávkově definovaný. A umožňuje i vícezdrojové financování.

Vybraná srovnání návrhů řešení jednotlivých politických stran (2005)

Porovnání výdajů na státní DS k HDP z variant politických stran (2005)

Porovnání příjmů do státního DS k HDP z variant politických stran (2005)

Porovnání salda státního DS z variant politických stran (2005)

Předpokládaná věková hranice pro odchod do starobního důchodu u mužů z variant politických stran (2005)

Předpokládaná věková hranice pro odchod do starobního důchodu u žen z variant politických stran (2005)

Podíl nově přiznaných důchodů pod hranicí chudoby z variant politických stran (2005)

V Ý Š E D Ů CH O D Ů P O R E F O R M Ě Porovnání výše důchodu vybraných jedinců z návrhů jednotlivých politických stran k návrhu KSČM (2005) V Ý Š E D Ů CH O D Ů P O R E F O R M Ě Příjem v % ke mzdě Kč 18.000,- KSČM ČSSD KDU - ČSL US - DEU ODS Kč/měs. rozdíl 75 % 9 450 ,- 4 375,- -5 075,- 6 480,- -2 970,- 3 570,- -5 580,- 3 600,- -5 850,- 100 % 10 440,- 7 550,- -2 890,- 7 200,- -3 240,- 4 320,- -6 120,- -6 840,- 125 % 10 475,- 8 100,- -2 375,- -2 375,- 5 175,- -5 300,- -6 875,- 200 % 12 600,- 15 184,- +2 84,- 11 160,- -1 440,- 6 840,- -5 760,- -9 000,- 300 % 13 500,- 19 550,- +6 50,- 14 580,- +1 080,- 8 640,- -4 860,- -9 900,-

Návrhy změn vybraných parametrů z variant politických stran (2005) ČSSD KSČM KDU-ČSL ODS US_DEU zvýšení věkové hranice ano (na 65 let) ne (Jen v případě: -snížení nezaměstnanosti-nezlepšení demograf. vývoj. -zvýšení věku dožití v kvalitě) (65 let i výše) srovnání podmínek placení pojistného u různých typů smluv odstranění zvýhodnění OSVČ (nesděleno) zastropování příspěvků ano - pětinásobek ano - trojnásobek

Varianta KSČM - parametrická optimalizace důchodového systému ČR

Postoj komunistů ke státnímu důchodovému systému Státní důchodový systém (starobních, pozůstalostních a invalidních důchodů) má být i v budoucnu státem organizovaný a řízený rozhodující nástroj, jehož účelem je finančně zabezpečit důstojné stáří občanů, kteří poctivě pracovali. Proto musí být: povinný pro všechny občany průběžně financovaný dávkově definovaný solidární příjmově i generačně regulovatelný státem garantovaný Jediným kritériem dlouhodobé stability a finanční udržitelnosti důchodového systému je jeho kladné kumulativní saldo z příspěvků (i vícezdrojových) Cílem KSČM je: dosažení průměrného dlouhodobého náhradového poměru na minimální úrovni 40 % průměrné hrubé mzdy v daném roce ve státním DS (možnost navýšení v dobrovolném DS) udržení statutární hranice pro odchod do důchodu na úrovni 63 let. Její další postupné zvýšení na 65 let podmiňují komunisté snížením nezaměstnanosti, lepším demografickým vývojem a skutečným (nikoliv prognózovaným) prodloužením délky i kvality života občanů Prostředkem dosažení cíle je průběžná parametrická optimalizace (optimální nastavení parametrů - veličin) stávajícího důchodového systému při současném zabezpečení vysoké výkonnosti naší ekonomiky, trvalém růstu HDP a produktivity práce, snížení nezaměstnanosti nastartování optimální propopulační politiky.

Solidarita není nivelizace Při průměrném dlouhodobém celkovém náhradovém poměru na úrovni cca 40 procent průměrné hrubé mzdy (18.000 Kč), současné hranici odchodu do důchodu v 63 letech a zachování příspěvkové sazby 28% lze ze státního pilíře současného důchodového systému dosáhnout pro jednotlivé příjmově typizované jedince (PTJ k průměrné mzdě) následujících měsíčních důchodů, které by podléhaly průběžné valorizaci (r. 2005): 7 470 Kč pro PTJ 50 % při minimální úrovni náhradového poměru 83 % 9 450 Kč pro PTJ 75 % při minimální úrovni náhradového poměru 70 % 9 900 Kč pro PTJ 80 % při minimální úrovni náhradového poměru 55 % 10 440 Kč pro PTJ 100 % při minimální úrovni náhradového poměru 58 % 10 475 Kč pro PTJ 125 % při minimální úrovni náhradového poměru 51% 12 600 Kč pro PTJ 200 % při minimální úrovni náhradového poměru 35 % 13 500 Kč pro PTJ 300 % při minimální úrovni náhradového poměru 25 % Tento přehled vyvrací argumenty o nivelizaci výše důchodů a podtrhuje vysokou míru příjmové solidarity - přerozdělování

Návrhy parametrických úprav, které zajišťují vyrovnanost státního pilíře DS do r. 2100 Od r. 2006 zahájit realizaci Celonárodního programu zaměstnanosti Od r. 2006 přijmout účinná propopulační opatření a opatření řízené migrace Od r. 2007 vytvořit zvláštní účet státního důchodového systému (ZÚSDS) ke zhodnocování přebytků a dalších zdrojů (z privatizace, ze spotřebních daní aj.) Od r. 2007 přesunout platbu státu ze zrušených státních příspěvků na penzijní připojištění (soukromý-individuální 2. pilíř) do ZÚSDS (státní-kolektivní 1. pilíř) Od r. 2012 přesunout příspěvky na státní politiku zaměstnanost (1,6 %) z příjmů státního rozpočtu do ZÚSDS (což bude už po snížení velké nezaměstnanosti) Od r. 2015 zavést pro OSVČ plnou platbu na důchodové pojištění - minimálně ve výši průměrné mzdy v podnikatelské sféře (zrušení stropů, odvod ve výši 29,6 %) Od r. 2030 se posunuje po 4 měsících ročně hranice odchodu do důchodu do 65 let v případě naplnění 3 kritérií (nezaměstnanost, demografie, dožití v kvalitě) Od r. 2020 se na ZÚSDS převádí 10 % celostátního inkasa spotřebních daní (vícezdrojové financování – možno rozšířit i o ekologické daně) Od r. 2040 se zvyšuje sazba na důchodové pojištění na 32,6 % (z 29,6) Od r. 2060 se zvyšuje sazba na důchodové pojištění na 33,5 % (z 32,6)

Co je variantě KSČM vyčítáno Zatěžuje veřejné finance (namísto úspor) Počítá se zapojením státního rozpočtu (namísto úspor) Nezabraňuje růstů výdajů DS k HDP (růst z 8 % na 12 %) Přenáší deficit mimo okruh DS na SR a na ekonomicky aktivní generaci Počítá s finanční redistribuci příjmovou i náhradních dob (solidarita) Produkuje růst nezaměstnanosti jako sekundární efekt (pravděpodobně) Odrazuje ze setrvání na trhu práce (nevyplatí se déle pracovat)

Co je variantě KSČM vyčítáno Zatěžuje veřejné finance (namísto úspor) Počítá se zapojením státního rozpočtu V prvé řadě si musíme odpovědět na otázku, zda chceme zachovat současný státní, solidární, průběžně financovaný důchodový systém. Pokud ANO, pak každý komfort něco stojí. Rodí-li se málo dětí, výkonnost ekonomiky nezajišťuje dostatečné příjmy i zaměstnanost a zisky z privatizací jaksi nezbyly, je třeba hledat náhradní řešení příjmů. Přitom všechny návrhy reforem se potýkají s požadavky na veřejné finance, neboť musí najít řešení, jak po změně profinancovat dlouhodobě dobíhající stávající systém. Na tyto operace musí najít ještě více peněz! A v případě omezení solidarity v důchodovém systému vzniknou nové požadavky osob s nízkým důchodem na sociální dávky – veřejné finance!

Co je variantě KSČM vyčítáno Nezabraňuje růstu výdajů DS k HDP (z 8 na 12 %) Tento argument nebere v úvahu skutečnost, že po změně váhy státního pilíře v jiných variantách musí být pro srovnání sčítány všechny části důchodového zabezpečení. KSČM si neklade za cíl snížení reálné výše příjmů seniorů.

Porovnání podílu výdajů na starobní a pozůstalostní důchody k HDP v evropských zemích (r. 2000, v %)

Co je variantě KSČM vyčítáno Přenáší deficit mimo okruh DS na SR a na ekonomicky aktivní generaci Počítá s finanční redistribucí příjmovou i náhradních dob (solidarita) Vícezdrojové financování DS není chybou. Stát dosud neplatí do DS za náhradní doby, za snížené odvody u OSVČ oproti zaměstnancům, ubírá peníze z výběru na správu systému apod. Stát dotuje (nad poměry ve světě obvyklými) penzijní připojištění, přispívá na řadu veřejných akcí a činností. Tak proč ne DS? Vyšší produktivita práce umožní i vyšší solidaritu (dětí s rodiči). Je nebezpečné podněcovat individualismus, sobectví a generační konflikt!

Co je variantě KSČM vyčítáno Produkuje růst nezaměstnanosti jako sekundární efekt (pravděpodobně) Odrazuje ze setrvání na trhu práce (nevyplatí se déle pracovat) Prvá výtka je pouhou předpokládanou hypotézou, opírající se o teorii liberalismu – předurčené chování ekonomicky aktivního občana. Druhá výtka je v protikladu s výtkou prvou, i když pojímá jinou sociální skupinu občanů - důchodce. KSČM jde především o snížení nezaměstnanosti a o to, aby práci měli především ti, kteří ještě nemají nárok na sociální zabezpečení na stáří.

Makroekonomická kritéria varianty KSČM Rok 2005 2010 2020 2030 2040 2050 2060 2070 2080 2100 Příspěvková sazba v % 28,0 29,6 33,6 34,5 Příjmy % HDP 8,5 9,8 10,7 11,0 Výdaje 8,4 8,0 8,3 9,3 10,4 11,5 12,0 11,8 11,9 12,4 Saldo 0,2 0,5 1,5 0,4 0,3 -0,7 -1,1 -0,8 -1,0 -1,4 Kumulované Saldo % HDP 2,8 15,4 27,8 31,7 34,0 28,7 24,3 19,7 0,0 Celkový náhradový Poměr v % 42,1 39,7 37,5 37,7 38,8 40,1 40,7 40,9 41,3 41,1

Mikroekonomická kritéria varianty KSČM Rok 2005 2010 2020 2030 2040 2050 2060 2070 2008 2100 Muž s průměrnou mzdou Hrubý náhrad. poměr v % mzda/ důchod 64,6 62,0 57,8 57,4 51,3 Vnitřní míra výnosu v % 6,3 6,4 5,9 4,9 4,8 4,7 Žena s 82,4 76,7 66,5 63,0 61,4 51,8 51,1 51,0 Vnitřní míra výnosů 7,5 7,6 7,3 6,6 6,0 5,4 5,3

Cíle dohodnuté v EU Lisabonský summit (2000) Barcelonský summit (2002) 3 oblasti (sociální přiměřenost, finanční udržitelnost a modernizace) s 11 cíli do roku 2010 dosáhnout míry zaměstnanosti 70/60/50% (ČR – 66/57/42%) Barcelonský summit (2002) zvýšit reálný věk odchodu do důchodu do roku 2010 o 5 let Společné zprávy o důchodech za 15 států - 3/03, za 25 států – 2005-6

Hlavní motivace pravice k reformě Získat co největší podíl privátní sféry na správě veřejných financí (finanční sektor) Snížit náklady na pracovní sílu – na zaměstnance (snížení odvodů do DS) Zrušit nebo alespoň snížit míru solidárního přerozdělování uvnitř systému Omezit mandatorní výdaje státu Převést zodpovědnost na každého jedince

Za finanční nestabilitu a deformaci důchodového sytému nenesou zodpovědnost občané tohoto státu Proto komunisté nesouhlasí se záměry těch, kteří chtějí řešit stabilitu důchodového systému na úkor důchodců a nejchudších i středních vrstev obyvatelstva ČR

Děkuji za pozornost Situace je vážná, neboť jsme na křižovatce rozhodnutí o zásadních změnách či o udržení státního, solidárního, kolektivního důchodového systému. Musíme být aktivní a vysvětlovat rizika.