Psychologie II Mediální komunikace Přednáška 15

Obsah přednášky 1. Pohledy na úlohu médií 2. Úloha novináře: angažovanost nebo neutralita? 3. Vliv nátlakových a zájmových skupin 4. Výběr obsahu zpráv- gatekeeping 5. Zpracování zpráv posluchači – aktivní proces

Druhy masových médií Vynález knihtisku v 15.st. – kniha, brožura (pamflet), leták První noviny – úloha informovat Dokumentární film Televize Internet

1. Pohledy na úlohu médií – 1.1 Osvěta 18.-19. st. - přesvědčení, že masová média jsou mocným nástrojem osvěty. Spojeno s přesvědčením o materiálním pokroku, rozumu a osvícení.

Pohledy na úlohu médií – 1.2 Moc masových médií Přesvědčení o moci masových médií je založeno na pozorování jejich dosahu a dopadu. Během 1. světové války, kdy se dal tisk a film do služeb národních zájmů válčících států, byl pozorován obrovský vliv médií, pokud jsou účinně řízena a směrována. Objevují se noviny určené pro širokou veřejnost – 20.století Charakteristika: reklama senzacechtivé zpravodajství jejich řízení je v rukou mediálních magnátů.

Pohledy na úlohu médií – 1.3 Postmodernismus Ztráta víry v rozum a vědu. Neplatí pevná víra ani přesvědčení ani žádná daná pravidla. Doba uvolnění a hédonismu, individualismu, života v přítomnosti. Neexistuje žádná vize budoucnosti, pro kterou by stálo za to strádat a obětovat se. Odmítání úcty k tradici Hledání novosti Okamžité potěšení Euforie Nesourodost Mizí rozdíl mezi „vyšší“ a „nižší“ kulturou“ Komunikace již není přenos informací

2. Úloha novináře: angažovanost nebo neutralita? Některé mediální organizace se snaží zastávat určitou společenskou úlohu. aktivnější x neutrálnější úloha ve společnosti  Sebepojetí úlohy zpravodaje: (1) Neutrální zpravodaj – informátor, interpret a nástroj státní správy (propůjčující se jako její kanál) (2) Účastnická role („čtvrtý stav“) – zástupce veřejnosti, kritik vlády, politický činitel Podle řady studií provedených v různých zemích novináři dávají přednost neutrální, informativní roli. Objektivitě přikládají význam jako klíčové profesionální hodnotě.

Názory na úlohu novinářů (Weaver a Wilthoit,1992): (1) Interpret – analýza a interpretace složitých otázek, prověřování vládních tvrzení a diskuse o stávající státní politice (investigativní role). (2) Šiřitel – rychlé předávání informací veřejnosti, soustředění na co možná nejširší publikum. (3) Protivník – protivník přestavitelů státní moci a obchodu. Rozdíl mezi různými kulturami. Britští novináři přijímají čistě informativní úlohu častěji než novináři jiných zemí.  

Veřejnoprávní mediální instituce (rozhlas, televize) Veřejnoprávní mediální instituce mají být nestranné, nezávislé na konkrétní politické straně či konkrétním mediálnímu podnikateli a jeho zájmech. Jsou řízeny zpravidla orgánem, který ustavuje parlament. Mají respektovat zájmy nejširšího spektra společnosti včetně minorit. Veřejnoprávní instituce jsou zavázány k neutralitě a vyváženosti Příklad - britská BBC. BBC - zásada „držení se středu pole“ – být prostředníkem mezi diskutujícími, spíše než vlastním účastníkem diskuse

3. Vliv nátlakových a zájmových skupin Vztahy mezi společností a médii bývají často zprostředkovány množstvím neoficiálních, přesto mnohdy dobře organizovaných a silných nátlakových skupin. Nejčastěji souvisí s domnělou politickou předpojatostí a zastoupením menšin. Tlak na média, aby byla pozitivní vůči menšinám různého druhu (etnické skupiny, ženy, homosexuálové, lesbičky).

4. Výběr obsahu zpráv - gatekeeping „Gatekeeping“ – procesy, jimiž se při práci v médiích provádí výběr zpráv. Rozhodování, zda-li má konkrétní zpráva „projít branou“ zpravodajství. Realita se skládá z faktů a událostí existujících nezávisle na tom, co si o nich pracovníci zpravodajství myslí a jak s nimi v procesu produkce zpráv nakládají. Zpravodajství buď odráží nebo pokřivuje tuto realitu.

4.1 Ideologické a organizační faktory Obsah zpravodajských médií má sklon formovat se podle shodných pravidel. Pokud jsou odlišné mediální organizace postaveny za srovnatelných podmínek před stejné události, mají tendenci se chovat stejně. Událost se stane zprávou tím spíše, čím vyhovuje jistým organizačním a také některým kulturním či ideologickým kritériím. Lidé rozhodující o výběru zpráv mají velmi ustálenou představu o tom, co asi bude publikum zajímat. Tato představa je v rámci jednoho společensko - kulturního okruhu do značné míry shodná.

4.2 „Zpravodajské hodnoty“ Koncept zpravodajských hodnot – obecně přijaté a ustálené představy o tom, co bude publikum s ohledem (1) na své zájmy a (2) na základě závažností pravděpodobně zajímat. Prokázáno, že zpravodajské hodnoty mají největší vliv na to, zda nějakou událost potencionálně použitelnou ve zpravodajství média zaznamenají. Jaké události mají obecně větší pravděpodobnost, že se dostanou do zpravodajství: Odehrávají se v krátkém časovém intervalu (jsou náhlé) Mají velký rozsah a velkou intenzitu Jsou jasné a jednoznačné Jsou nečekané Mají kulturně blízko k předpokládanému publiku Mají jistou kontinuitu

4.3 Místo a výběr zpráv Prostorové vztahy mají vliv na tok a výběr zpráv. Čím blíže městu, regionu či státu, kde žije předpokládané publikum, se událost odehrála, tím pravděpodobněji bude zaznamenána. Zpravodajská síť - hierarchizovaná síť - zpravodajové a jejich spolupracovníci. Zpravodajská síť má velmi pevné předivo v místech, jde je koncentrována moc. Zpravodajové jsou vysíláni do míst, u nichž je pravděpodobnější, že se tam vyskytnou „události“ splňující představy o tom, co zajímá publikum. Předurčení zpráv a plánování událostí Existuje mnoho důkazů o tom, že plánování zpravodajského pokrytí události silně ovlivňuje podobu výsledné zprávy

5. Zpracování zpráv posluchači - aktivní proces Posluchači provádějí selekci z informací, kterými jsou vystaveni Mají pod kontrolou to, co čtou, na co se dívají a co poslouchají. Hledají to, co chtějí slyšet, jiné věci vypouštějí.

5.1 Selektivita vystavování informacím Máme rádi lidi, kteří mají podobné názory, jako my. Nemáme rádi lidi s jinými názory, než jsou naše, a vyhýbáme se jim (viz Přednáška 3). Selektivita vystavování informacím - tendence vybírat ty informace, které potvrzují náš názor, postoje a uznávané hodnoty.

5.2 Selektivní pozornost Selektivní pozornost – posluchač přijímá určité informace, zatímco jiné filtruje a nepřijímá. Příklad - výzkum z USA Při diskusi Reagan – Mondale ti, kteří podporovali Reagana, měli pocit, že v diskusi zvítězil Reagan a ti, kteří byli příznivci Mondaleho, byli přesvědčeni o tom, že zvítězil Mondale. Podobná zákonitost mnohokrát pozorována.