Profesionální zdravotnický přístup k Rómům jako k pacientům Zbyněk Mlčoch

Dobrý zdravotník nepodléhá ihned předsudkům, negeneralizuje, uznává individualitu – o Rómech se říká, že jsou:  Agresivní  Hluční  Bez zábran  Nepřizpůsobiví nemocničnímu a léčebnému řádu  Nedodržují hygienu  Povýšení  Sobečtí a vše chtějí hned  Vydírají  Vyhrožují  Kradou  Jsou hrubí a vulgární

Generalizace Rómů: Zdravotník by však neměl podlehnout těmto předsudkům a jakmile za ním přijde Róm do ordinace, říci si: ten mi něco určitě ukradne, bude křičet nebo mě rovnou zmlátí. Jsou skutečně i slušní Rómové, kteří udržují své byty, mají dobré vztahy s okolím, nekradou, pracují a chovají se slušně – Ti však tak často nejsou např. v TV – není to taková senzace jako když vidíme zlikvidované Chánovské sídliště.

Jak by se měl zdravotník k Rómovi chovat:  Měl by být výrazně trpělivý, přistupovat klidně  Neměl by vybuchnout, ale spíše být empatický, snažit se Róma pochopit a získat si jeho důvěru.  Měl by trošku přistupovat k Rómovi jako k dítěti a to hlavně co se týče poučení např. v léčbě  vhodné je též opakovat nebo se jej zeptat na to co lékař říkal (neurážlivou otázkou).  Po celou dobu by měl zdravotník předvídat (např. zda bude léčbu dodržovat) a dívat se na celý problém očima Róma (po všech stránkách).

Snaha o integraci Róma: Rómové se chovají mnohem slušněji a klidněji, jsou-li o samotě, jsou silnější, pokud jsou „v houfu.“ Tím je myšleno, že by neměli být hosp. dva romové v jednom pokoji. Je však nutné brát v potaz i přání Róma – pokud chce mít u vyšetření manželku, nemůžeme to zakázat. Návštěvy nemohou být omezovány. Zdravotníci musí v této věci předvídat. V rozhovoru pro tisk uvedl v článku o Chánově jeden z Romů: „ Jak se dají Romové dohromady, je konec světa. Vy jste inteligentní, máte školy, Romové mají před vámi respekt. Před sebou ho nemají. Tady se chovají jako divoši, a když příjdou do Mostu, jsou z nich jiní lidé. V Kadani, odkud pocházím, je také hodně Romů. Žijí rozptýleně společně s Čechy a bez problémů.“

Hospitalizace Róma: Pokud Róma přijímáme k hospitalizaci, musíme počítat s některými neduhy a předcházet jim  Zvažte, zda je nutné poučení, co se týče např. hygieny. Ne však u vše Romů – jen tam kde počítáme s potížemi. Normálního čistotného Róma bychom tím mohli značně urazit.  Je dobré si všímat Róma na oddělení, ale nehlídat přímo. Opět to záleží na individuálních osobách.  Zamyslete se, zda je nutné poučit, jaký dostává inventář a že si jej on ani rodina nemohou odnést domů, musíme však myslet na to, že nekradou jen Rómové a inventář zabezpečit (zamčít, TV připevnit).  Děti mohou na sebe upozorňovat, vyvolávat pozornost, proto se mohou chovat atypicky (demolace místnosti na infekčním oddělení).

Psychologie Róma – je možnost vyskytnutí těchto vlastnosti:  Temperamentnost  Přecitlivělost na bolest  Impulzívnost  Vyšší strach a úzkost při osamocení a podezíravost, že mi chtějí „gádžové“ záměrně ublížit, výrazný strach ze smrti – Róm někdy chce mít otevřené dveře, světlo na pokoji  Jsou citliví na automaticky devalvující přístup – nadřezenost, aroganstnost. Důležitá je důvěra a braní je jako partnerů. Dobrý lékař je i psychologem a odhadne, jak nejlépe s Rómem vycházet a usměrňovat jej, aby nedošlo ke zbytečným komplikacím.

Na co si zdravotníci nejčastěji stěžují:  Hlučnost  Neukázněnost  Nedoržování pravidel – i pravidel léčby  Agresivitu  Specifika chování (nátlaky, vydírání, krádeže, emotivní nadměrně projevy) Opět: neplatí to u všech Rómů!!!

Na co by nemělo být zapomínáno při lékařském ošetření nebo při hospitalizaci:  Nutno být s Rómem v kontaktu a chovat se k němu jako k ostatním pacientům.  Získat si jeho důvěru.  Projevovat zájem, nebýt odtažitý.  Respektovat důstojnost.  Rómové bývají při podezření na jejich snižování agresivní, mohou vést i verbální útok – opět by měl lékař v tomto případě zachovat klid a důkladně si pro další situaci promyslet, kde udělal chybu.  Povolání zdravotníka je pro ně nečisté řemeslo – nemusí se k nám chovat jak bychom očekávali od jiných lidí.

Co uděláme, když bude mít Róm zábranu se v ordinaci svléknout? Skutečně tradičně vychovaný Róm může mít toto v sobě zakódované.  Nabídneme, že může být přítomný Rómův partner při vyšetření nebo ošetření.  Přímý kontakt – přesně říci, demonstrovat, vysvětlit, co se bude dít. Pak jemné otázky, zda vše pochopil. Nedávat papíry s popisem! (Mohou mít potíže s ČJ, jsou laici).  Je velmi vhodné v tomto případě nabídnout, zda chce, aby jej ošetřoval člověk stejného pohlaví, zda chce mít sestru při ošetření, atd.  Je opět nutné racionálně poučit, že není možné vyšetřovat přes oblečení kvůli nepřesnosti vyšetření.  Pokud Róm odmítne sundat své ozdoby, i zde jej poučíme+nabídneme mu, že může šperky mít po celou dobu v ruce – snažíme se o klidné vystupování, nebýt nervózní, popř. neodesílat hned pacienta pryč nebo k jinému lékaři – i zde je nutné zachovat pravidla lékařské psychologie.

Farmakologická léčba:  Předpokládat možnou laxnost Róma (dle individuálního chování) a dát mu raději lék, který je brán co 24 hodin než co 4 hodiny.  Brát ohled na finanční možnosti, zeptat se, zda je ochoten doplatit určitou konkrkétní částku.  Poučit, co se stane, nebude-li lék brán. Zeptat se jej, zda si v minulosti nezapoměl někdy vzít nějaký lék (neurážlivě).

Lékař však nesmí být zcela submisivní a pasivní! Je-li to nutné, lékař musí trvat na svém. Někteří pacienti přímo čekají na dominanci lékaře. Také by neměl zapomínat, že on je v ordinaci pánem a nesmí každé chování tolerovat. Např. by neměl být vmanipulován do toho, co nechce udělat. Přivolání policie nebo ochranky jen ve skutečně nutných případech, kdy selže veškerá psychologie a pacient může někoho ohrozit nebo ohrozit majetek. I přes potíže by se měl lékař ovládat a „nevybuchout.“