Chorvatsko – ostrov Rab – jóga s Olgou 15. – 23. června 2012 Východiskem většiny cest na ostrov Rab je malá vesnička Jablanac, ze které jezdí trajekt - převoz trvá asi patnáct minut. Z trajektu vypadá Rab jakoby tu stvořitel zakopl a vysypala se mu na jedno místo pořádná hromada šutrů, na kterou zapomněl vysázet kytičky. Ostrov je hornatý – skládá se hlavně z vápenců, které tvoří dva hřbety - na severovýchodě Kamenjak, který je zároveň nejvyšším masivem celého ostrova - 408 m, na jihovýchodě pak hřbet Kalifront - 97 m. Východní část Rabu přivrácená k pevnině je vystavena pověstnému větru bóra - chladnému nárazovému větru, který má mnohdy sílu orkánu a vane z Velebit na pevnině směrem na moře - právě bóře vděčí tato část ostrova za svůj pustý vzhled - za holokras bez jakéhokoliv rostlinstva. Hřeben Kamenjaku však chrání druhou – zelenou a líbeznou stranu Rabu před jejími ničivými účinky.

Odvrácená strana ostrova od pobřeží, po té hromadě nehostinného kamení, opravdu překvapí. Rostou tu borovice halepské, cedry, lípy, moruše, které právě dozrávaly, duby, makchie – to je typický křákoidní mediteránský porost skládající se z několika, zpravidla pichlavých druhů. Při našem toulání po poloostrově Frkanij jsme narazili i na kosmatec, kvetoucí agave, hrachory, svízele, artyčoky …

Nádherně tichá rána kolem hotelu Eva – Suha Punta … a

... ranní ptáčata … … klid kolem nás i v nás … … nádhera …

Neodmyslitelnou součástí pohodičky pro ty, co neumí žít z prány, byl vedle cvičení i dlabanec. Nutno říci, že nám opravdu chutnalo  U Ludmily dokonce někteří zmohli najednou i jedenáct rybiček …

   Městečko Rab a poloostrov Frkanij odděluje zátoka svaté Eufemie na jejímž konci už drahně let stojí stejnojmenný františkánský klášter. Jediného mnicha bdícího nad maličkým muzeem se nám podařilo zastihnout až na podruhé. Na chvíli jsme byli i v době putování Cyrila a Metoděje a okoukli jsme hlaholici, kterou šířili vzdělanost mezi Slovany. A tak díky, kluci, za ten dávný dobrý počinek …

Každá hvězdička, která pomrkává je slunce Každá hvězdička, která pomrkává je slunce. Ty hvězdičko, ty i ty hvězdičko, ale jen jedno slunce je naše – jen jedno sluníčko … Fr. Hrubín A tak jsme to naše sluníčko každé ráno pozdravili a večer se s ním zase loučili v očekávání příštího dne … nezklamalo – zase přišlo 

Delegátka Marcela nám zajistila výlet do Křišťálové zátoky západ slunce – písničky – vínečko – rakie – koupačka na najády v zátoce s jemňoučkým pískem a teplou vodou ... Vysvětlivky podle Edy – nymfa je nahoře bez a najáda je přímo od stvořitele 

Kochačka beze slov

Olivový háj, moře, západ slunce, maestro Joseph a taneček v Carolině Jsou chvíle, kdy by člověk chtěl zastavit čas …

Ranní ásany, jógový dech, mudry …

... Večerní orgánové sestavy a jiné „mudrování“ 

Výlet lodí do Rabu s maestro Josephem

Rab, antická Arba, byl již dlouho před Římany osídlen ilyrským kmenem Liburnů - ve 4. stol. př.n.l. Římané Arbu povýšili na municipium a začátkem letopočtu ji velmi důkladně opevnili - vládli zde od 2. stol. př.n.l. To málo, co zbylo z té doby a bylo nalezeno při archeologickém průzkumu - pozůstatky přepychových římských letohrádků, vil a usedlostí i opevnění - je uloženo v lapidáriu Knížecího paláce ve městě. Z dalšího, tj. byzantského období a ani z následujícího panství chorvatsko-uherských králů, se toho už moc nezachovalo.

… doteky minulosti … a současnosti …

Ještěřičky a naleziště bauxitu na poloostrově Frkanij … taky doteky minulosti … 

Tak ahóóój lidi, slunce, moře, kameny, ještěrky …

Vzpomínky jsou pečlivě uložené a s poslední fotkou si říkáme společně s básníkem … … my se tam vrátíme … Díky Olgo a Marcelo  Mirka + Eda