Motto:“Nic se nestane potom. To, co je tady a teď, to je ono.“ Všímavost a prožívaná životní smysluplnost Martin Kupka, Katedra psychologie, FF – UP Olomouc martin.kupka@upol.cz 585 633 515 Motto:“Nic se nestane potom. To, co je tady a teď, to je ono.“

Život jako rozhovor? Spirituální tradice východu i západu pojímají realitu jako „učitele“ člověka. Tento úhel pohledu etablovali v psychoterapii Frankl, Lukasová, Längle. V téměř v každém okamžiku našeho života se rozhodujeme, volíme, hledáme cestu. Jinak řečeno, odpovídáme na otázku, kterou dostáváme.

Všímavost (mindfulness) Všímavost (bdělost, plné uvědomování) je specifický způsob pozornosti charakterizovaný záměrným, bdělým uvědomováním si jevů odehrávajících se v přítomném okamžiku s postojem přijetí a nehodnocení. Jedná se o zvýšenou pozornost přítomného okamžiku. Výsledkem tohoto stavu mysli je všímavé jednání. Všímavost bývá dávána do protikladu ke stavům, ve kterých je uvědomování si přítomného okamžiku nějakým způsobem omezeno (například pokud je pozornost rozptylovaná a zahlcená vzpomínkami, denním sněním, plánováním či starostmi) nebo ke stavům, ve kterých člověk jedná kompulzivně či automaticky bez uvědomování si toho, co dělá.

Historie a současnost pojmu Koncept všímavosti má své kořeny v buddhistické filozofii a psychologii (abhidhamma) a je v jejím rámci rozvíjen již více než 2500 let. V ČR se této koncepci věnoval především Mirko Frýba, který vytvořil terapeutický směr Satiterapie. Cílem terapeutického působení je záměrná regulace pozornosti na přítomnost. Stinissen, W. (2007): Křesťanská hlubinná meditace. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství.

Terapeutické možnosti Základním principem léčby prostřednictvím nácviku všímavosti je změna vztahu k intrapsychickým prožitkům namísto změny jejich obsahu. Klienti se učí vědomě sledovat své aktuální prožitky s odstupem, bez hodnocení či analyzování a s akceptujícím postojem. Impulzy k jednání jsou pozorovány jako ostatní psychické fenomény, aniž by na ně klient automaticky a habituálně reagoval.

Terapeuticky účinné faktory Vhled do psychických procesů. Dezidentifikace či odstup od intrapsychických jevů („já nejsem mé myšlenky“). Deliteralizace („myšlenky nejsou skutečnost“). Deautomatizace (snížení habituálních a automatických vzorců jednání a myšlení). Zvýšení tolerance k nepříjemným psychickým stavům (interoceptivní expozice). Relaxace, zlepšení pozornosti a koncentrace. Snížení ruminací a vnitřního dialogu. Přijetí jako opak potlačování či vytěsňování nepříjemných psychických obsahů.

Meditace všímavosti Prvním a nejzákladnějším krokem je pevné zakotvení pozornosti v tělesném prožívání. Předpokladem pro úspěšné praktikování meditace je také rozhodnutí žít šťastně a pomáhat druhým na jejich cestě ve stejném směru. Meditace umožňuje rozvoj všímavého prožívání. Základem techniky podporujících všímavost v každodenním životě, je vnášení bdělého uvědomování do běžných, každodenních činností, jako je chůze, sezení, mytí, přijímání potravy. Kdykoliv se pozornost odkloní od této činnosti jinam (myšlenek, vzpomínek, emocí, fantazií), což je přirozené, je tento odklon krátce povšimnut a poté je pozornost nenásilně opět navrácena k primárnímu objektu pozorování.

Životní smysluplnost Prožívání vlastních událostí a vlastních činů v životě jako smysluplných, naplňujících životní hodnoty, je závažným činitelem ve vztahu k duševní vyrovnanosti, citové pohodě a duševnímu i tělesnému zdraví. Frankl ve svém pojetí od sebe odlišuje dvě základní východiska. Při tom prvním zde stojí člověk, který se ptá jaký smysl má určitá situace v jeho životě. Druhá možnost je ta, že člověk je prostřednictvím určité situace dotazován. Život sám mu klade otázku. Odpověď je vyžadována nejen slovy, ale především skutky. Každý náš čin je tedy neustálým odpovídáním životu. Takovýto způsob žití vytváří pocit smysluplnosti (štěstí a naplnění) jako vedlejší produkt.

Hodnotové realizace Tvůrčí hodnoty: realizujeme je prostřednictvím činnosti, obohacujeme jimi svět kolem nás. Zážitkové hodnoty: jsou realizovány v prožívání světa. Jedná se o ponoření se do krásy přírody, umění, momentálního okamžiku. Tyto hodnoty jsou realizovány prožitkem. Zážitkové hodnoty se týkají také lidí kolem nás. Může se jednat o prožitek citu ke konkrétnímu člověku. Postojové hodnoty: realizace postojových hodnot spočívá v tom, jak se člověk staví k omezení svého života, můžeme se dostat do situace, ve které nám nezbude nic jiného, než danou situaci vydržet nebo změnit sebe, což může být vzorem pro ostatní.

Aktivity poskytující pocit smyslu Altruismus: realizovat smysl v životě skrze službu, skrze příklad, skrze pomoc. Přesvědčení, že je dobré druhým dávat, být užitečný, zlepšovat svět, to vše je mocným zdrojem smyslu. Zapálení pro věc: s nadsázkou můžeme uvažovat takto – čím člověk je, tím se stal prostřednictvím věci, kterou pojal za vlastní, se kterou se ztotožnil a pro kterou žil. Tvořivost: tvořivý přístup se dá v životě realizovat prakticky ve všech oblastech – hra, vaření, láska, práce. Hédonistické řešení: smyslem života je v tomto případě žít plně, uchovat si svěží pohled, který se týká zázraku života, vrhnout se do přirozeného rytmu života, radovat se z něj a z toho, co nabízí. Seberealizace: tento přístup poukazuje na skutečnost, že hlubokým zdrojem smyslu může být uskutečnění vlastního bytí, realizace vlastního potenciálu. Sebetranscendence: jedná se o cestu, která vede člověka k sebepřesahu. Člověk může hledat svou cestu v životě a posléze na sebe zapomenout. Vnoří se do světa a přestává sebou se příliš zaobírat.

Životní smysluplnost a zdraví Pokud jedinec zakouší nenaplněnost vlastního života (existenciální frustrace), vyskytují se u něj častěji poruchy na úrovni duševní, tělesné i sociální. Lidé, kteří prožívají existenciální frustraci, propadají častěji různým druhům závislosti. Objevuje se u nich častěji antisociální jednání. Existenciální frustrace je zdrojem citového stresu, který bezesporu negativně ovlivňuje zdraví člověka.

Jak smysl objevit? Frankl je toho názoru, že člověk neustále ukazuje a je směřován v životě k něčemu jinému, než je on sám (sebepřesah). Aby toho byl schopen je potřeba poodstoupit od sebe samého (sebeodstup). Cílené usilování o vlastní blaho, prospěch či slast je destruktivní. Čím víc člověk štěstí hledá, tím snáze mu štěstí (slast) uniká. Jedná se o tzv. hédonistický paradox. Štěstí je vedlejším produktem smyslu. Smysl je vedlejším produktem hodnotové realizace (sebeodstupu a sebepřesahu).

Längle popisuje cestu ke smyslu následujícím způsobem: Vnímání objektivní skutečnosti: schopnost poodstoupit od sebe samého (od svých citů, přání, představ) a otevřít se tak nezkreslenému vnímání situace. Cítění hodnoty: schopnost vyjít za hranice sebe sama a vstoupit do citového vztahu k něčemu nebo někomu jinému. Volba z možností: schopnost rozhodnout se pro možnosti podle jejich subjektivního ocenění. Vstup do situace: aktivní jednání s jeho důsledky.

Shrnutí 1 Ve východních i západních spirituálních systémech byla realita „učitelem“ člověka. Člověk je ve vztahu (dialogu) s tímto aspektem bytí, je tímto „vnějším“ dotazován. Charakter tohoto vztahu je klíčový proto, aby člověk mohl objevit cestu životem, aby byl schopen prožívat vlastní činy a myšlenky jako smysluplné. Längle i Frankl uvažují o specifických schopnostech člověka, které nazývají sebeodstup a sebepřesah. Ty jsou zásadními podmínkami pro nalezení smyslu. Vnímání objektivní skutečnosti (sebeodstup) je schopnost poodstoupit od sebe samého (od svých citů, přání, představ) a otevřít se tak nezkreslenému vnímání situace. Cítění hodnoty (sebepřesah) je potom schopnost vyjít za hranice sebe sama a vstoupit do citového vztahu k něčemu nebo někomu jinému. Všímavost (její úroveň) je tak nutnou podmínkou pro realizaci sebeodtsupu i sebepřesahu.

Shrnutí 2 Vnímání přítomného okamžiku může znamenat jasnou výchozí pozici pro nalezení smyslu. Snížené uvědomování přítomnosti sebou přináší mnoho problémů, které vznikají v důsledku neuvědomovaného a automatického jednání. Můžeme rovněž ztratit víru ve vlastní schopnost žít takovým způsobem života, který vede ke štěstí vlastnímu i ke štěstí a prospěchu ostatních. Být všímavý znamená převzít kontrolu (odpovědnost) nad směřováním vlastního života, včetně rodinných, pracovních i širších sociálních a environmentálních vazeb. Vztah s přítomným okamžikem je výchozím bodem. Minulost již není a budoucnost ještě nenastala. Udržování vztahu s přítomným okamžikem je přesným opakem přístupu k životu jako k něčemu samozřejmému. Zvyk ignorovat přítomnost ve prospěch toho, co bylo nebo toho, co teprve má přijít, vede k neschopnosti uvědomovat si souvislosti životních okolností, v nichž se nacházíme.