Klasifikace, soutěže pro zdravotně postižené Mgr.Vendula Baboučková Klasifikace, soutěže pro zdravotně postižené

Úvod do klasifikace sportu ZP = rozdělení sportovců do tříd, které jim umožní optimální úspěch a fair play (výsledek nebude ovlivněn postižením. Ale tím, jak sportovec trénoval či jak je talentovaný) Cílem klasifikace je: Poskytnout spravedlivý výchozí bod pro trénink a soutěže Minimalizovat vliv zdravotního postižení na výsledek sportovní soutěže Klasifikace je jednou z hlavních adaptací sportu ZP se týká zejména soutěží na vrcholové úrovni, nicméně může být využita i na nižší úrovni sportovních soutěží

Problematika klasifikace Velké individuální odlišnosti způsobují, že je téměř nemožné dát každému přesně stejnou příležitost Klasifikační třída má vždy určitý rozsah, přičemž dva závodníci v téže třídě pravděpodobně nikdy nebudou mít stejné podmínky… Klasifikace do určité míry určuje možnost úspěchu a zároveň určuje hranici diskvalifikace => klasifikace se stále vyvíjí a zkoumá, často se mění

Klasifikační kodex – Classification code Soubor pravidel pro klasifikaci vydaný Mezinárodním Paralympijským Výborem (IPC), který má koordinovat vývoj klasifikace tak, aby se co nejvíce přiblížila přesnému a důvěryhodnému systému, který bude sportovně orientován inspirován Světovým antidopingovým kodexem Stanovuje jednotný postup a pravidla tak, aby zastřešující organizace jednaly určitém souladu Popisuje např. postupy získání třídy a statutu závodníka. Problematiku protestů, minimálních handicapů atd.

Klasifikátor = profesionál s příslušným osvědčením, který je oprávněn sportovce hodnotit Většinou lidé s medicínským vzděláním (=lékařští klasifikátoři) či sportovním vzděláním (=techničtí klasifikátoři) Jmenováni mezinárodní organizací handicapovaných sportovců. Která zároveň zajišťuje jejich vyškolení Zapsáni do každoročně obnovovaného registru kvalifikovaných klasifikátorů daného sportu Statut klasifikátora (od nejnižší po nejvyšší): žadatel, národní klasifikátor, mezinárodní klasifikátor. V rámci mezinárodního klasifikátora se dále rozlišují učeň klasifikátor, klasifikátor 1. stupně, klasifikátor 2. Stupně, a hlavní klasifikátor

Klasifikační tým Skládá se z minimálně 2 (optimálně 3) akreditovaných klasifikátorů, z nichž jeden má fci hlavního klasifikátora, který za práci týmu zodpovídá Z důvodu nezávislosti hodnocení a potencionálního konfliktu zájmů by klasifikátoři neměli mít jiné oficiální zodpovědnosti v daném závodu a neměli by hodnotit ty sportovce, ke kterým mají nějaký vztah (členy svého národního týmu atd..) Pro klasifikaci zrakově postižených má být přítomen oční lékař, klasifikace sportovců s mentálním postižením by měla být potvrzena klinickým psychologem

Způsobilost („eligibility“) Vstupní kritérium do soutěží, pro každou organizaci či sport může být jiné Obecně: „mít diagnostikovanou zdravotní poruchu, která způsobuje permanentní, objektivní a měřitelné postižení, což má za následek prokazatelný vliv na sportovní výkon a pro daného jedince znamená, že se nemůže účastnit sportu nepostižených za srovnatelných podmínek s ostat. nepostiženými sportovci“

Sportovní klasifikační třída a status závodníka - u většiny sportovců tvořena kombinací písmene a čísla (např. F36, S3 atd.) nebo bodovou hodnotou (1.0, 2.0 body atd.) Status závodníka (resp. jeho sportovní třídy) definuje aktuální stav této kategorie, dává informaci o tom, zda se sportovec po příjezdu na závody musí podrobit klasifikačnímu hodnocení N=new – sportovec nebyl doposud klasifikován mezinárodním týmem, před závody musí být otestován běžnými postupy je sledován v průběhu soutěže jak klasifikátory, tak svými konkurenty. Jeho kategorie se může měnit. R=under review – sportovec s proměnlivou klasifikací, tj. ten, jehož postavení je progresivní (resp. Zdravotní postižení není stabilizované) nebo existují pochybnosti o jeho správném zařazení. Jeho kategorie podléhá revizi – tzn. Musí před závody projít klasifikační prohlídku, jeho kategorie se může měnit C (P) = confirmed (permanent) – sportovec s potvrzenou klasifikací, který je oklasifikován a není pochyb o klasifikaci a ani se nepředpokládá změna funkčního stavu. Nemusí být před soutěží testován, jeho třída se nemění

Klasifikace - některá obecná pravidla Klasifikační testování se provádí před soutěží, dle statutu závodníka V případě pochybností či protestu se provádí „reklasifikace“. Obecně platí, že nižší číslo znamená těžší postižení (neplatí to ale ve všech sportech!) Pokud je zařazení sporné a klasifikátoři se rozhodují mezi dvěma třídami, měli by závodníka zařadit do třídy vyšší (s vyššími schopnostmi) Pokud to umožní pravidla daného sportu, sportovec může soutěžit ve vyšší třídě i bez jeho oficiálního zařazení do ní. Nesmí ale měnit klasifikaci v průběhu dané soutěže, tzn. Vracet se do své původní třídy. Pokud soutěží muži i ženy dohromady, mají ženy většinou o stupeň nižší třídu než jsou jejich schopnosti

Klasifikační systémy Mohou být zaměřeny na: typ a velikost POSTIŽENÍ FUNKČNÍ SCHOPNOSTI důležité pro danou PA VÝKON v předchozích soutěžích (Special Olympics) Dle tohoto zaměření lze definovat klasifikační přístupy: MEDICÍNSKÝ x FUNKČNÍ OBECNÝ x SPORTOVNĚ-MEDICÍNSKÝ INTEGROVANÝ x SPECIFICKÝ K POSTIŽENÍM

Medicínská klasifikace Založena na anatomických principech, svalovém testování atp.Hlavním aspektem je typ a velikost zdrav. Postižení Původně rozdělovala sportovce podle výšky a kompletnosti spinální léze, příp. dle místa a velikosti amputace a velikosti ztráty zraku PROBLÉM: pokud byla použita jen tato klasifikace, vyústilo to v mnoho klasifikačních tříd (Paralympijské hry v Soulu 72 tříd v jedné discilplíně), nižší konkurenci, zrušení některých soutěží, méně disciplín a složitou přípravu pro organizátory. Dnes se medicínská klasifikace víceméně používá už jen k určení stupně ztráty zraku či k určení minimálního handicapu u mentálně postižených (kde je jeiná kategorie, daná jasnými kritérii, nezohledňující další případná tělesná postižení)

Funkční klasifikace Je založena na porovnávání, kde expertní klasifikátoři analyzují funkční schopnosti se specifických sportovních dovednostech nebo hrách a rozdělují sportovce do tříd, jež jsou standardizovány určitý určitým předem definovaným profilem závodníka (např. třídy pro sportovce s DMO, plavecké třídy..). Většina sportů přešla právě k tomuto systému přestože součástí jejich testování může být i „medicínské testování“, jako např. svalový test. Funkční klasifikace kombinuje med.informace s informace o výkonu sportovce tak, aby mohla zhodnotit jeho specifické schopnosti, kterých je třeba v daném sportu. Funkce je zde primární, medicínský pohled až sekundární

Efektivní a správný klasifikační systém by měl: Umožňovat spravedlivou soutěž v duchu fair play Umožnit každému sportovci s postižením stejnou příležitost soutěžit na mezinárodní úrovni Hodnotit/měřit pouze funkční omezení způsobená zdravotním postižením Být dostatečně jednoduchý, aby mohl být použit v každé účastnické zemi Sportovně – specifický Následující vlastnosti by neměly mít vliv na sportovní třídu: Sportovní dovednosti, technika provedení, nebo přirozený talent Genetická výbava Tělesné rozměry (somatotyp, výška, délka paže atd. Pohlaví Tréninkový efekt Technické parametry použitých pomůcek

Paralympijské hry Vrcholná soutěž pro špičkové sportovce s různým postižením Schopnosti, zkušenosti a potřeby paralympioniků rovnocenné s olympioniky Je třeba projít přísnou kvalifikací a výběrem do národního týmu 4-letá perioda, v sudých letech, krátký odstup po OH, stejné místo odlišnosti: zdravotní klasifikace, požadavky na časovou koordinaci her a financování LETNÍ SPORTY: Lukostřelba, atletika, boccia, koule, cyklistika, jezdectví, fotbal, goalball, judo, vzpírání, jachting, střelba, plavání, vozíčkářský basketbal, vozíčkářské ragby, tenis, šerm, tanec vozíčkářů, volejbal, stolní tenis, veslování (nejmladší paral.sport) ZIMNÍ SPORTY:alpské a severské lyžování, curling, sledge hokej

Letní paralympijské hry Zimní paralympijské hry Přehled Paralympijských her Letní paralympijské hry Zimní paralympijské hry 1952 Stoke Mandeville, Velká Británie   1960 Řím, Itálie 1964 Tokio, Japonsko 1968 Tel Aviv, Izrael 1972 Heidelberg, Německo Örnsköldsvik, Švédsko 1976 Toronto, Kanada 1980 Arnheim, Nizozemsko Geilo, Norsko 1984 Innsbruck, Rakousko . New York, USA 1988 Soul, Korea 1992 Barcelona, Španělsko Tignes - Albertville, Francie 1994 Lillerhammer, Norsko 1996 Atlanta, USA 1998 Nagano, Japonsko 2000 Sydney, Austrálie 2002 Salt Lake City, USA 2004 Atény, Řecko 2006 Turín, Itálie 2008 Peking, Čína 2010 Vancouver, Kanada 2012 Londýn, Velká Británie

Deaflympiády vrcholnou soutěží pro špičkové neslyšící sportovce. Deaflympiády (dříve Světové hry neslyšících) organizuje Mezinárodní deaflympijský výbor (dříve Mezinárodní výbor sluchově postižených sportovců - CISS). Konají se samostatně, vždy následující rok po paralympijských hrách. Tyto dvě sportovní události probíhají odděleně, také proto, že na paralympijských hrách (vzhledem k velkému počtu zdravotních kategorií u jednotlivých postižení i sportovních soutěží) je organizační zátěž na horní hranici únosnosti, takže by prakticky nebylo možné organizačně zvládnout začlenění dalších sportovců a nakonec i dalších sportů. Neslyšící sportovci soutěží všichni v jedné kategorii postižení, nejsou již dále členěni do zdravotních kategorií, jako je tomu u většiny ostatních typů postižení (mentálně postižení také soutěží v jedné zdravotní kategorii). V roce 1924 se v Paříži konaly první letní Hry, první zimní pak v roce 1949 v Seefeldu. Poprvé se reprezentační tým Československé republiky zúčastnil již v roce 1928 II. Letních světových her neslyšících v Amsterodamu, odkud si fotbalový tým přivezl také první medaili - stříbrnou.

Speciální olympiády (special Olympics –SO) Od r. 1968 (založeno Eunice Kennedyovou) Program speciálních olympiád pro mentálně postižené Výkon je v SO chápán jako kategorie individuální, sportovci jsou při sportovních soutěžích rozděleni zásadně do skupin podle své výkonnosti a každému z nich se nakonec dostane ocenění a uznání. Vyhrát tak mohou i sportovci s těžkým stupněm mentálního postižení. Celý program SO má tedy vedle vlastní sportovní hodnoty velký význam sociální, kdy sportovci vstupují do uznávaných a oceňovaných rolí závodníků a v neposlední řadě přispívá i k obohacení citového života mentálně postižených sportovců a jejich rodičů, kteří mnohdy poprvé v životě mohou se svým dítětem prožít pocit úspěchu a radosti.

Speciální olympijský program : je otevřen všem lidem s mentálním postižením, kteří dovršili 8 let a jejichž IQ není vyšší než 80. Dolní hranice IQ není určena, to znamená, že do sportovní činnosti mohou a mají být zapojováni i jedinci s těžkým stupněm mentálního postižení. SO hry pak představují vyvrcholení SO programů a mohou být pořádány na různých úrovních - regionální,národní,mezinárodní, evropské a světové. Základní ideou SO her je nabídnout mentálně postiženým společenství vzájemné rovnosti, akceptování a respektu. Z této myšlenky vychází i principy a zásady, které musí být při SO hrách dodržovány, ať už se jedná o hry na jakékoliv úrovni. Základním kriteriem výběru pro účast je celoroční aktivita a snažení jedince.