Česká republika a EU Zbyněk Dubský Jsme v EU, buďme v obraze. Česká republika a EU Zbyněk Dubský

Česká republika a EU Struktura: ČR jako členský stát EU - pozice ČR v EU, vývoj vztahů ČR na vnitřním trhu EU ČR a rozpočet EU Malý stát v evropské integraci

ČR jako členský stát EU - pozice ČR v EU Česká republika se řadí ke středně malým státům EU (2,09 populace EU) Velikost HDP ČR odpovídá: 1,0 % HDP EU-27 (1,4 % HDP eurozóny, 1,3 % HDP USA - údaje z roku 2007. Ekonomickou úrovní Česká republika převyšuje 70 % unijního průměru. V institucionální rovině: 1 komisař (celkem 27 komisařů), 12 hlasů v Radě EU (nutno získat 255 z 345), 22 poslanců v EP (celkem 736) Existence přechodných období (zemědělství, pohyb pracovní síly)

ČR jako členský stát EU – vývoj vztahů Do roku 1991 1993 Dohoda o přidružení České republiky k Evropským společenstvím 1993 Kodaň – kritéria vstupu 1996 oficiální žádost České republiky o členství v EU 1997 EU na summitu v Lucemburku rozhodla, že 30.března 1998 zahájí vstupní proces 1998-2002 jednání o vstupu (ukončena v Kodani), 2003 smlouva o přistoupení (Athény) 1. května 2004 ČR členský stát 2009 předsednictví EU

ČR na vnitřním trhu EU Česká ekonomika je ve srovnání s vnitřním trhem: velmi malá, velmi otevřená, silně provázaná s vnitřním trhem EU (z toho ještě více s eurozónou) 80 % stavu přímých zahraničních investic v ČR tvoří PZI z eurozóny (data opět ke konci roku 2007). Nejvýznamnějším investorem v Česku bylo tradičně Německo. Příliv PZI z této země činí v dlouhodobém zhruba 52 procent z celkových PZI mířících do ČR. Dnes je nejvýznamnější investor Nizozemí. Dalšími významnými investory v ČR jsou Rakousko, Benelux nebo Slovensko. Českou ekonomiku proto výrazně ovlivňují ekonomické události na vnitřním trhu (především v eurozóně, Německu), na tyto zahraniční podněty pak tedy musí reagovat i česká hospodářská politika.

Teritoriální struktura vývozu a dovozu

Nejvýznamnější obchodní partneři 2009

Nejvýznamnější obchodní partneři 2009

ČR a rozpočet EU V loňském roce dosáhla čistá pozice České republiky vůči rozpočtu EU nejlepšího výsledku od našeho vstupu do EU. Česká republika opět obdržela z rozpočtu EU výrazně více, než do rozpočtu odvedla. Stejně jako v předchozích letech ČR zůstává výrazným čistým příjemcem z rozpočtu EU. Rozdíl mezi příjmy a odvody za rok 2009 dosáhl 42,3 mld. Kč. Výsledná čistá pozice ČR za rok 2009 je tak podstatně vyšší, než byla čistá bilance za rok 2008, ve kterém dosáhla výše 23,8 mld. Kč (graf č. 1). Z hlediska vztahu k hrubému domácímu produktu ČR dosáhly příjmy ČR z rozpočtu EU v roce 2009 přibližně 2,2 %, podíl čistých příjmů činil 1,2 % HDP ČR.

ČR a rozpočet EU

ČR a rozpočet EU

Vývoj čisté pozice od roku 2004 ČR a rozpočet EU Vývoj čisté pozice od roku 2004 Celkově ČR od 1. května 2004 do 31. prosince 2009 zaplatila do rozpočtu EU 182,5 mld. Kč a získala 280 mld. Kč. Kladné saldo čisté pozice České republiky ve vztahu k rozpočtu EU tak souhrnně dosáhlo 97,5 mld. Kč. Za výrazným nárůstem čisté pozice ČR k evropskému rozpočtu v posledních letech stojí zejména rostoucí čerpání ČR z rozpočtu EU, odvody ČR do evropského rozpočtu se zvyšují mírným tempem

ČR a rozpočet EU

Malý stát v evropské integraci Ve své podstatě používáme pro hodnocení toho, zda zařadit stát mezi malý, řadu kritérií. objektivní subjektivní Malý stát je stát, jehož čelní představitelé se domnívají, že samy nebo v malé skupině nemohou významně ovlivnit systém mezinárodních vztahů. objektivní (počet obyvatel, hrubý domácí produkt, vojenskou sílu, nerostné bohatství nebo rozlohu státu. Stav těchto kritérií vychází z kvantifikovatelných skutečností, ovšem musíme srovnat s ostatními, ve všech případech se jedná o mocenské zdroje, počítáme s mocí a vlivem, jimiž stát disponuje. subjektivní (závislá na představě příslušníků, představitelů nebo zahraničních pozorovatelů o daném státu, kritéria kvalitativní (kvalita hospodářské, sociální a zahraniční politiky, kvalita politického systému a jeho představitelů, politická kultura země atd.), které dotvářejí autoritu státu a jeho vnímání ostatními státy v mezinárodních vztazích). Malý stát malým tehdy, pokud se jako takový vnímá a chová a pokud jej tak vnímá i mezinárodní společenství.

Malý stát v evropské integraci Malé státy nepoužívají sílu jako prostředek k dosažení svých cílů. Pokud ano, tak pouze ve spojení s velkými státy (potvrzení spojenectví).Malé státy používají spíše morální argumenty, zdůrazňují nutnost pravidel a úlohu mezinárodního práva. Cíle malých států se často zaměřují pouze na určité geografické oblasti a na několik funkčních cílů. Nemají dostatek zdrojů na prosazovaní globálních cílů, dominuje sousedství či region. Malé státy jsou všeobecně méně aktivní v mezinárodních vztazích. Vědí, že samy nemohou příliš mnoho změnit, a proto čekají na iniciativy velkých. Malé státy jsou vysoce aktivní v mezinárodních organizacích. Platí v nich zásada rovnosti států, bez ohledu na skutečné mocenské poměry, což malé státy zvýhodňuje. Když se spojí, mohou přehlasovat velké státy. Členství v mezinárodních organizacích propůjčuje prestiž a nabízí možnosti prosazení národních zájmů, umožňuje malému státu pobývat ve společnosti mocných a ovlivňovat je.

Malý stát v evropské integraci Malé státy jsou intenzivně zapojeny do mezinárodní ekonomiky (trpí nedostatkem surovin, omezeným vnitřním trhem, což je nutí otevírat ekonomiku). Transfer technologií umožňuje překonat důsledky nedostatku prostředků na širokou paletu výzkumných projektů. Malé státy podporují mezinárodní ekonomickou integraci. Integrace totiž zpravidla znamená zapojování do mezinárodní ekonomiky v rámci mezinárodní organizace (viz otevřenost). Bezpečnost malých států závisí více na jejich okolí než na nich samých. Malý stát se při zajišťování bezpečnosti musí spoléhat na ostatní, v zásadě mají představitelé státu před sebou tři možnosti – alianci s ostatními, neutralitu či důraz na kolektivní bezpečnost (nebo kombinace)

Malý stát v evropské integraci Teze: „velikost státu“ není jediným vodítkem pro chování státu v mezinárodních vztazích. Mezi další aspekty patří charakteristiky státu jako jsou: hospodářská vyspělost, historická a kulturní tradice, geografická poloha, pozice v systému mezinárodních vztahů, politický systém, institucionální uspořádání státu, schopnost diplomacie, vlastnosti diplomatů, politiků proces rozhodování a institucionální rámec, v němž se utváří vnější politika, aktivity nátlakových skupin apod.,. I tím je dána vyjednávací schopnost státu.

Malý stát v evropské integraci Vnější i vnitřní suverenita členského státu je pravidly a institucemi EU současně omezována (obchodní politika, legislativa, fiskální disciplína) i posilována (zásahy do vnitřních politik druhých států, účast na evropském rozhodování), potenciál EU ji dále posiluje. Malé státy díky nastavení jsou naddimenzovány, ale zároveň nemají jako jednotlivci, koalice, či celek schopnost prosadit svoje hlasovací silou. Systém kvalifikované většiny je chrání před dominancí velkých států.

Proč vnímáme napětí malého a velkého státu Hlavní aspekty vývoje: Rozšíření Unie v letech 1995, 2004, 2007 Rychlý a podstatný rozvoj bezpečnostní oblasti Evropské unie, způsobující nové napětí mezi malými a velkými státy, podobně je tomu u vnějších vztahů. Malé státy mají díky stabilitě v Evropě větší možnost při provádění jejich zahraničně-politických akcí (regulace mezistátních vztahů skrz normy a instituce EU, pro malé státy je dnes relativně řešen problém přežití). Malé státy tak dnes usilují o zachování si své národní autonomie (s pocitem oslabení suverenity díky jejímu sdílení v EU) a současně usilují o získání vlivu v EU skrz aktivní participaci na evropské integraci (tzv. integrační dilema). Stále zřetelnější samostatné jednání velkých evropských států s dopadem na evropský vývoj (15 nových členů, malé státy kromě Polska. Díky tomuto rozšíření došlo k pomyslnému „narušení rovnováhy mezi malými a velkými státy“, jde o nastavení institucí a vliv, který bude mít velký počet malých států na budoucnost Unie)

Proč vnímáme napětí malého a velkého státu Mezi hlavní výzvy patří opomíjení malých států ze strany velkých států, kdy často důležité otázky, zejména týkající se bezpečnosti, vyjednávají velcí mimo institucionální strukturu. Evropské velké státy se pohybují ve stejném politickém prostředí jako jejich malí sousedé, oproti nim mají ovšem lepší šanci ovlivnit integrační proces a vývoj v evropském prostoru. Velké státy mohou ohrozit schválení institucionální dohody, nebo se naopak mohou samy pustit do jejího vytvoření (aby předešly, poškodily nebo úplně zničily dohodu, která se neslučuje s jejich národními zájmy). Naproti tomu malé státy jsou v současnosti mnohem závislejší na silných mezinárodních institucích, ale současně jsou zřejmě méně schopné ovlivnit jejich podobu a rozhodovací proces

Děkuji za pozornost