Plavba po Vltavě na lodi ELIS 2005 Plavili jsme se v Neděli 30. Října Od malého přístavu pod Vyšehradem několik kilometrů za Prahu a zpět.

Tak tohle je člun River Boat 26 s názvem ELIS, na kterém jsme se plavili.

Zepředu ELIS vypadala takhle.

Tak tohle je kormidelna, jenom nebylo vidět v noci ven, protože kouřový plexiskla sou příšerný!

ELIS za plavby

Takhle vypadal kapitán Vodry, kterého jsem po dlouhé době pustil ke kormidlu.

Okolí Vltavy je opravdu nádherné, škoda, že jsem neměl tolik času a nemohl fotit víc.

A takhle vypadala plavební komora s největším převýšením v Praze, což je 5,5 metru.

Shrnutí   Celá plavba trvala jeden den, ráno kolem deváté jsme vypluli na palubě lodi Elis po proudu směrem k první, smíchovské, plavební komoře u Dětského ostrova. Skomorování proběhlo bez problému, tudíž jsme mohli pokračovat po dvaceti minutách v  plavbě hustým provozem kolem Malostranského nábřeží, Karlova Mostu až k PK Štvanice, zde se vyskytl problém, protože nikdo na lodi neočekával tak rychlý pokles hladiny v komoře, že se zaseklo lano na jednom z žebříků a hrozilo, že se při klesání hladiny utáhne a mohlo by vytrhnout vazák z laminátu na přídi. Lano bylo naštěstí včas uvolněno, takže jsme po otevření spodních vrat z komory mohli plout bezpečně dál. Nyní jsme měli před sebou klidný úsek řeky, tak jsme začali chystat oběd. Pod Libeňským mostem bylo vidět, jak bagr stojící na veliké vaně s tlačným remorkérem čistí dno pod mostem od naplavenin a jak vše skládá na loď za sebe. Pluli jsme až k Císařskému ostrovu, odkud byla vidět lanovka v zoo a nějaké klece, po chvíli nám ale tento pohled zakryla čistírna odpadních vod a poté ještě výzkumný vodohospodářský ústav, vedle něhož byla další komora, do které jsme pluli. Převýšení této komory je největší v Praze a činí přes 5,5 metru, tudíž by nám nestačila délka lan, které jsme měli na palubě. Naštěstí s tím při stavbě počítali a udělali úvazy i pod vrchní hladinou. Po vplutí do této komory nás překvapilo, že se za námi vrata nezavírala, jak jsme byli zvyklí ze stran, ale vysunula se ze spodu. Převazování lan jsme zvládli bez problémů a mohli jsme pokračovat dále po proudu, kde po pravé straně byly vidět domky ve skále, která se táhla podél řeky. Avšak po asi dvou kilometrech od poslední plavební komory jsme si všimli, že nám dochází palivo, tak jsme loď uvázali kousek před další komorou a šli se projít a vyvenčit psa, který se plavil s námi.     Když jsme se vrátili k lodi a vypluli proti proudu zpět ke komoře, tak nám při mytí nádobí od oběda došla ještě voda, tak jsme to domyli až doma. Po chvíli plavby jsme byli zpět u komory Císařský ostrov, kde nás překvapil ještě způsob napouštění: místo aby začala voda do komory vtékat někde pod hladinou, tak začala stříkat velkým proudem okolo vrchních zasouvacích vrat. Po vyplutí jsme zamířili do Libeňského přístavu, kde jsme si dali teplý čaj, protože od vody bylo chladno. Když jsme vypluli, tak bylo již šero a než jsme propluli PK Štvanice, tak byla úplná tma. V takové tmě byla vidět jen světla na mostech, lodích a okolních budovách. Když jsme dopluli na komoru u Dětského ostrova, tak nám oznámili, že jedou čtyři velké turistické lodě a že je máme pustit, ale že se k nim možná vejdeme. Po dvaceti minutách přijely jen tři, tak jsme se do komory vešli, ale při jejich vyplouvání jsme měli problémy loď udržet, protože nás proud od motoru táhl do středu komory, naštěstí jsme loď udrželi a vypluli za nimi, kde nás překvapil ještě větší provoz, než dopoledne a přes kouřová skla naší lodi nebylo skoro vidět ven. Nakonec jsme dopluli v pořádku do přístavu a jeli domů.

KONEC © Copyright Filip Vodrážka