Anatomie zrakového ústrojí

Zrakové ústrojí Skládá se - z periferní části (bulby, přídatné orgány - víčka, spojivka, slzné ústrojí, okohybné svaly) - zrakové dráhy - a ze zrakového ústředí Bulby s přídatnými orgány uloženy v očnici

Očnice – ORBITA Párová dutina v obličejové části lebky Tvar čtyřboké pyramidy, zaoblené hrany, vrchol dozadu a dovnitř. Základna – dopředu. 7 kostí: Os frontale – čelní kost Os zygomaticum – jařmová kost Maxilla – horní čelist Os lacrimale – slzní kost Os ethmoidale – čichová kost Os sphenoidale – klínová kost Os palatinum – patrová kost

ORBITA Strop odděluje orbitu od dutiny lební Zevní stěna od spánkové jámy Dno od dutiny čelistní Vnitřní stěna od dutiny nosní Průměry očnice - v dospělosti 4 cm Kapacita dutiny 29ml/25ml Novorozenecká dutina 6ml, mělká Ve 3 letech se  očnice blíží velikosti dospělé.

S okolim je spojená kostními kanály,otvory či štěrbinami. Canalis opticus - optický kanál - spojuje hrot se střední jámou lební. N.opticus, a. ophtalmica Fissura orbitalis superior - horní orbitální štěrbina - okohybné nervy – n. III, n.IV, VI., n.ophtalmicus (1.větve n.V), v.ophthalmica sup. Fissura orbitalis inferior - dolní orbitální štěrbina - n. A a.infraorbitalis, n.zygomaticus,v.ophtalmica inf., žilní spojky. Fossa glandulae lacrimalis - jamka v h.z.kvadrantu pro gl.lacrimalis- slzná žláza Fossa sacci lacrimalis - slzný vak 

ORBITA Obsah orbity: Bulbus oculi - oční koule Nervus opticus - zrakový nerv s obaly Oční svaly Slzná žláza Slzný vak Cévy, nervy, tuková tkáň, vazivová tkáň Víčka chrání oko

BULBUS skoro kulovitý tvar PZ průměr 24mm má přední a zadní pól, ekvátor - pomyslná linie prochází středem oka a dělí na přední a zadní polovinu a meridiány (čísla dle hodin.ciferniku). Stěnu oka tvoří 3vrstvy Povrchová - vazivová Střední - cévnatá Vnitřní - nervová

Povrchová vrstva oka - je tvořena vpředu rohovkou, vzadu bělimou. Rohovka (cornea) - hladká, lesklá, průhledná, bezcévná, nejcitlivější tķaň v těle...má plno nervových vláken. Nejtenční ve středu, nejsilnější při okraji. V limbu přechází v bělimu. 5 vrstev - epitel, Bowmanova membrána, stroma, Descemetova membrána, endotel. Výživa ze slz, komorové vody a z pleteně při limbu. Nejdůležitější složka optického systému oka. Optická mohutnost 43dioptrií.

Bělima (sclera) bílá, neprůhledná, malé množství cév Tloušťka 0.5 až 1.5mm Nejsilnější  v zadní časti bulbu Vpředu  kryta spojivkou a vzadu za ekvátorem řídkým vazivem. Na bělimu se upínají všechny okohybné svaly. V merid. 3,6, 9, 12 - od limbu...5.5.až 8mm přímé svaly, šikmé se upínají za ekvátorem. Navnitř od zadního  pólu vystupuje z bulbu zrakový nerv. Horní šikmý sval v horním zevním kvadrantu. Dolní šikmý sval v dolním zevním kvadrantu. Ve stěně bělimy jsou otvory pro cévy a nervy. Vnitřní plocha bělimy je kryta tenkou vrstvou řídkého vaziva, která ji odděluje od střední vrstvy oční stěny.

Střední vrstva Tvořena: Cevnatkou Řasnatým tělískem a duhovkou - Tvoří dohromady uveu (živnatku). Přední a zadní. Cévnatka (choroidea) Obsahuje množství cév a zajišťuje výživu oka. Je temně hnědá - obsahuje množství pigmentu. Na zevní plochu naléhá bělima, na vnitřní sítnice. Je v celém rozsahu za ekvátorem, také před ním částečně, kde přechází v řasnaté tělísko. Vyživuje sítnici.

Střední vrstva Řasnaté těleso - corpus ciliare Na průřezu tvořen trojúhelníkovitým prstencem – ten je při zevním okraji duhovky, vzadu přechází v cévnatku Do nitra oka z něj směřují vlákna závěsného aparátu, na nichž je zavěšena čočka. Obsahuje hladký ciliární sval – smršťováním a uvolňováním dochází k vyklenutí či oploštění čočky – a tím ovlivňuje optickou mohutnost – m. ciliaris umožňuje akomodaci oka (vidění na různé vzdálenosti) Tvoří se zde komorový mok – udržuje nitrooční tlak a je součástí optického systému oka

Střední vrstva Duhovka (iris) Tvoří přepážku mezi předním a zadním segmentem oka Má tvar mezikruží Vnitřní okraj duhovky – zornicový, zevní okraj jako kořen duhovky. Uprostřed duhovky je okrouhlý otvor – zornice (pupilla), šířku ovlivňují hladké svaly.

Střední vrstva Duhovka (iris) Dvoje svalová vlákna Jedny – uspořádany radiálně, tvoří rozvěrač zornice (m. dilatator pupillae) Druhá cirkulárně a tvoří svěrač zornice (m. sphincter pupillae) Při osvětlení se zornice zužuje, v šeru se rozšiřuje. Množství pigmentu určuje barvu očí, chrání oko před oslněním Iris je prostoupena četnými cévami

Vnitřní vrstva je tvořena sítnicí – retina Je to jemná, průhledná blána, která vznikla odštěpením z mozkového základu, s mozkem je spojena zrakovou dráhou Zevní plocha sousedí s cévnatkou Vnitřní plocha se sklivcem Zadní optická část silnější 3-4mm před ekvátorem přechází v ostrou linii - ora serata

Vnitřní vrstva Slepá část směřuje ke corpus ciliare a končí na zadní ploše duhovky. Sítnice adheruje k cévnatce při terči zrakového nervu a v oblasti ora serrata V optické části – 10 vrstev (vrstvy vzájemně spojených nervových buněk) Důležitá vrstva tyčinek a čípků Čípky -7 miliónů, nakupeny v zadním pólu oka v místě nejostřejšího vidění – žlutá skvrna – makula lutea, do periférie ubývají. Zajišťují vidění za denního světla, rozlišení barev Tyčinky – v periférii, 130 miliónů, rozeznávají světlo a tmu, slouží při vidění za šera a za noci

Vnitřní vrstva Svazky zrakových vláken probíhají v sítnici radiálně směrem k zadnímu pólu a spojují se v místě terče zrakového nervu - oko opuští jako zrakový nerv Slepá skvrna (papila nervi optici - terč zrakového nervu) - místo, kde vystupuje zrakový nerv z bulbu, je bez tyčinek a čípků. Má tvar ohraničeného oválu o průměru 1,5 mm. Uprostřed papily je cévní branka, kterou procházejí cévy – artérie a vény, jde o větve centrálních sítnicových cév. Arteria centralis retinae se dělí na 4 větve – zevní horní a dolní a vnitřní horní a dolní.

Nitrooční prostor Přední oční komora (camera anterior oculi) – prostor mezi zadní plochou rohovky, přední plochou duhovky a v zornicové oblasti přední plochou čočky. Zadní plocha rohovky s přední plochou duhovky se stýkají v komorovém úhlu. Zadní oční komora ( camera posterior oculi) – Prostor mezi zadní plochou duhovky, zbývající části přední plochy čočky a částí řasnatého tělíska. Obě komory jsou spojeny zornicí a vyplněny komorovou tekutinou.

Komorová tekutina Čirá tekutina, vyživuje rohovku a čočku. Index lomivosti je 1,336. Tvoří se v řasnatém tělísku - ze zadní komory se dostává zornicí do přední komory a odtéká Schlemmovým kanálem. Je součástí optického systému oka, udržuje nitrooční tlak.

Čočka (lens cristallina) - je průhledná struktura v oku ležící mezi duhovkou a sklivcem, je upevněna ve své poloze vlákny závěsného aparátu, který se upíná mezi ciliární výběžky řasnatého tělesa. Má bikonvexní tvar a spolu s rohovkou láme světlo, aby mohlo být zaměřeno na sítnici. Čočka je elastická, uzavřená ve svém pouzdře a její tvar se mění tahem vláken závěsného aparátu. Skládá se z pouzdra, kůry a jádra. Při pohledu na různé vzdálenosti se více či méně zakřivuje a tím mění svoji lomivost. Při pohledu do blízka se zakřivuje více, do dálky méně či vůbec. Je součástí optického systému oka a má lomivou sílu 19,1D. Hlavní funkcí čočky je schopnost tzv. akomodace - zaostřit na různé vzdálenosti, která se s věkem ztrácí a projevuje se vetchozrakostí (nutná potřeba brýlí na čtení).

Sklivec (corpus vitreum) – čirá rosolovitá hmota, vyplňuje prostor mezi čočkou a vnitřní plochou sítnice. Index lomivosti jako u komorové tekutiny. Bezcévná struktura. Slouží k udržení formy bulbu a je součástí průhledných optických médií oka. Z 98% je tvořen vodou s objemem 4 ml.

Přídatné orgány Horní a dolní víčko Spojivka Slzné ústrojí Okohybné svaly

Přídatné orgány Horní a dolní víčko (palpebra superior et inferior) - volné okraje jsou opatřeny řasami - ciliae, do jejichž pochvy ústí mazové žlázy. Víčka uzavírají mezi sebou oční štěrbinu. Ochrana očí před poraněním, nečistotami…atd. Setkávají se ve vnitřním a zevním koutku Přední plocha tvořena kůží a podkožím Pod kůží kruhovitý oční sval – m.orbicularis oculi (zužuje, uzavírá oční štěbinu) Na zadní ploše víčková spojivka Mezi nimi je vazivová ploténka – tarsus – zpevňuje víčko Místo setkání kůže a spojivky - okraj – margo Na ploténku se upíná – zvedač horního víčka – m. levator palp.superioris

Spojivka (tunica conjuctiva) - průhledná slizniční membrána, která pokrývá vnitřní povrch víček a ohybem (přechodné řasy - záhyby - fornix) přechází na oční kouli a kryje zpředu bělimu až po okraj rohovky. Prostor mezi spojivkou víček a oční koulí se nazývá spojivkový vak. Má funkci ochrannou, mechanickou, je také sídlem buněk nespecifické imunity a lokálního lymfatického systému.

Slzný aparát Část slzotvorná a slzovodná Slzy – tvořeny v slzné žláze (glandula lacrimalis). Část palpebrální Část orbitální - uložena v horním temporálním okraji orbity Slzy - vývody do spojivkového vaku, - slzy (lacrimae) - obsahují chlorid sodný a lysozym. Vymývají spojivku a jsou roztírány po rohovce. Slouží ke zvlhčování přední stěny oka a k ochraně před infekcí.

Na okraji víček – slzné body – puncta lacrimalia Odtud slznými kanálky – canaliculi lacrimales Do slznévo váčku (saccus lacrimalis) – při kořeni nosu v jamce slzné kosti Slzovodem (ductus nasolacrimalis) do dolního nosního průduchu. Slzy – denně tvoří cca 1g

Okohybné svaly celkem 6 svalů z příčně pruhované svaloviny. Pohybují oční koulí tak, aby obraz dopadal na sítnici ve žluté skvrně. Nerovnoměrnost v tahu jednotlivých svalů způsobuje šilhání (strabismus). 4 přímě, 2 šikmé

Společným začátkem okohybných svalů je kruhovitá šlacha umístěná v hrotu orbity - anulus tendineus communis. Odtud směřují dopředu a upínají se na bulbu před jeho ekvátorem u č. III, VI, IX, XII nestejně daleko od limbu. Úpony se řadí do tzv. Tillauxovy spirály. Musculi recti - Úpony jednotlivých svalů jsou lokalizovány do každého kvadrantu bulbu jeden. Název odpovídá poloze svalu. M. rectus superior: n. III.; m. rectus inferior: n. III.; m. rectus medialis: n. III.; m. rectus lateralis: n. VI.

Musculi obliqui - Šikmé svaly mají s přímými společný začátek, ale liší se úpony a průběhy. Inervaci zajišťuje jednak n. trochlearis (IV. hlavový nerv), jednak n. oculomotorius. M. obliquus superior: n. IV.; směřuje dopředu mezi horním a vnitřním přímím svalem k hornímu vnitřnímu okraji očnice a u tzv. kladky se mění ve šlachu, která zahýbá zevně a dozadu, jde pod horním přímým svalem a upíná se na horní zevní kvadrant oka za ekvátorem. m. obliquus inferior: n. III., začíná na dolní vnitřní části očnice, probíhá zevně a dozadu, upíná na dolním zevním kvadrantu oka za ekvátorem.

Schéma funkce okohybných svalů a jejich inervace

Základní charakteristika jednotlivých okohybných nervů a jejich inervace SVAL Inervace Hlavní funkce Vedlejší funkce m. rectus medialis n. III addukce   m. rectus lateralis n. VI abdukce m. rectus superior elevace addukce, intorze m. rectus inferior deprese addukce, extorze m. obliquus superior n. IV intorze deprese, abdukce m. obliquus inferior extorze elevace, abdukce

Addukce - pohyb předního pólu dovnitř Abdukce - pohyb předního pólu zevně Rotace - otáčení oka kolem optické osy Intorze - rotace oka dovnitř Extorze - rotace oka ven

Motorická jádra okohybných nervů jsou umístěna v zadní části mozkového kmene. Nervové impulzy k očním pohybům vznikají v motorických centrech nervového systému.

Děkuji za pozornost.