Otázka následnictví v letech 1189 - 1198 Richard Lví Srdce Otázka následnictví v letech 1189 - 1198

Mládí Richarda Lví Srdce Narodil se v roce 1157 v Oxfordu 1169 – zasnouben s dcerou Ludvíka VII. Alicí (v rámci jednání v Montmirail) 1172 – hrabě z Poitou Účast na velké vzpouře proti otci 1173 – 1174 1183 – boje proti akvitánským povstalcům a bratrům (Jindřichovi a Geoffreyovi) Po smrti Jindřicha Mladíka (červen 1183)  následníkem trůnu  spor o předání Akvitánie Janovi 1188 – setkání v Bonmoulins – Jindřich odmítl jmenovat Richarda svým následníkem  Richard složil hold Filipu II. Augustovi

„A na tomto setkání pak Richard, hrabě z Poitou, bez svolení a porady se svým otcem králem Anglie, složil hold (devenit homo) králi Francie Filipovi, za Normandii, Poitou, Anjou, Maine a Berry a Tolouse a za všechna jeho ostatní zámořská léna. A přísahal mu přede všemi věrnost, zachovávaje věrnost, kterou slíbil svému otci.“ „Krátce po jeho smrti, když byl nesen k pohřbu, oděn do královských rouch, se zlatou korunou na hlavě, rukavicemi na rukou, zlatým prstenem na prstě, žezlem v ruce, botami na nohou, s mečem po boku, ležel s odkrytým obličejem. Richard přispěchal k průvodu a jakmile pohlédl na svého otce, začala mu z nosu proudem prýštit krev.“ Roger z Howdenu, Gesta regis Henrici Roger z Howdenu, Gesta regis Henrici

Nástup na trůn 6. července 1189 zemřel Jindřich II. 20. července byl Richard v Rouenu investován za vévodu z Normandie 3. září 1189 – korunovace ve Westminsteru Bratru Janovi potvrdil držbu území, které mu udělil jeho otec Richard zahájil přípravy na křížovou výpravu

„Orlice porušené smlouvy se bude radovat ze třetího potomka „Orlice porušené smlouvy se bude radovat ze třetího potomka. Královnu zvali orlicí, jelikož roztahovala svá křídla přes dvě království, Francii a Anglii. Byla odloučena od Francouzů skrze rozvod, zatímco Angličané ji oddělili od jejího manželského lože tím, že ji uvěznili. Proto byla pro obě země orlicí porušené smlouvy. (…) Eleonořin první syn byl Vilém, který zemřel ještě jako dítě, Jindřich, její druhý syn, byl vynesen až k titulu krále, ale povstal proti vlastnímu otci, za což splatil přírodě svůj dluh. Richard, její třetí syn, byl tím, kdo povznesl jméno svojí matky ke slávě.“ Ralph z Diceta, Ymagines Historiarum

Řešení následnictví Na počátku roku 1190 – sněm v Normandii za přítomnosti Eleonory, Richardovy snoubenky Alice, jeho bratra Jana a arcibiskupů a biskupů  Richard si na bratrech (Janovi a Geoffreyovi – nevlastní bratr) vynutil přísahu, že po tři roky nevstoupí na anglickou půdu – Jan byl záhy prostředkováním své matky přísahy za jistých podmínek zproštěn Zdá se, že se Richard před odjezdem na křížovou výpravu nevyslovil v otázce případného následníka trůnu (byl stále bezdětný, nejbližšími pretendenty trůnu byli jeho bratr Jan a jeho synovec Arthur – Arthurovi byly v roce 1190 3 roky); nejednoznačně může vyznít zpráva z winchesterských análů – jmenoval Richard Arthura již před odjezdem na kruciátu? První řešení nástupnictví až v Messině  smlouva s králem Tankredem 6. října 1190 – smlouva se sicilským králem Tancredem  domluven sňatek Arthura Bretaňského s Tancredovou dcerou, Arthur měl dostat 20 000 zlatých hřiven jako věno své manželky Arthur jmenován následníkem trůnu, určeny podmínky sňatku a předání královnina věna o Arthurově designaci informoval Richard papeže a kancléře Viléma Longchampa v Anglii Longchamp podle některých pramenů začal podnikat kroky k zajištění Arthurova následnictví  vyjednával o podpoře skotského krále Viléma (Arthurův příbuzný), kronika opatství Melrose zmiňuje i složení přísah elit Jan byl Richardovým rozhodnutím pobouřen  v červenci 1191 vyjednal s Longchampem smlouvu ve Winchesteru  Longchamp se zřekl podpory Arthurových nároků

Genealogie Jindřich I. (+1135) Matilda (+1167) Geoffrey z Anjou (+1151) Jindřich II. (+1189) Eleonora Akvitánská (+1204) Vilém (+1156) Jindřich (+1183) Richard I. (+1199) Geoffrey (+1186) Jan (+1216) Eleonora (+1241) Arthur (+1203?)

Arthur Bretaňský Narozen 29. března 1187 v Nantes Jeho otcem byl Geoffrey z Bretaně (+1186) – třetí ze synů Jindřicha II.; matkou Konstancie Bretaňská – dědička bretaňského vévodství Jindřich II. usiloval o opatrovnictví nad Arthurem  žádal jeho převoz do Anglie  bretonské elity i Konstancie byli proti  do Anglie poslána Arthurova sestra Eleonora

Narodil se mu pak, z jediné dcery hraběte z Bretaně (Britannici comitis filia uniqua) syn pohrobek. A když jeho dědeček, král, vyslovil přání, aby se jmenoval po něm, Bretonci s tím nesouhlasili a slavnostním prohlášením byl pokřtěn jako Arthur. A takto Bretonci, kteří prý dlouho očekávali slavného Artuše (fabulosum Arthurum), teď s velkou nadějí pečovali o skutečného, jak bylo řečeno v jistých proroctvích z legend o Artušovi. William z Newburghu, Historia Rerum Anglicarum

Toho roku se král Francie Filip vydal na cestu do Jeruzaléma Toho roku se král Francie Filip vydal na cestu do Jeruzaléma. Richard, král Anglie toho roku, poté co svým dědicem jmenoval Arthura, syna svého bratra Geoffreye z Bretaně v případě, kdyby zemřel bez potomků, následoval krále Francie společně s Balduinem z Canterbury, Hubertem Walterem, biskupem ze Salisbury a Ranulfem Glanvilem. Winchesterské anály

A souhlasili jsme, aby byl uzavřen sňatek, ve jménu Krista, mezi Arthurem, skvělým vévodou bretaňským, naším synovcem a, pro případ, že bychom snad zemřeli bez potomků, naším synovcem, a tvojí dcerou. (…) A kdyby snad, čemuž braňte Nebesa, by se stalo, že by jeden z nich mezitím zemřel, nebo by snad vinou našeho synovce, nebo mě, nebo jeho lidu, ke sňatku nedošlo, my, nebo naši dědicové vám vyplatíme celou výše zmíněnou sumu zpět. (…) A pakliže v případě, že zemřu bez potomků a on nastoupí na trůn podle dědičného práva, pak jí předáme toto věno z našeho království, tj. tradiční a starobylé věno královen Anglie. Ze smlouvy mezi Tancredem a Richardem, Roger z Howdenu

„Král Anglie ustanovil Arthura, vévodu bretaňského, svým dědicem, jak Anglie, tak všech svých dalších zemí, v případě, že zemře bez potomků. A nechal toto stvrdit přísahou biskupů, hrabat a baronů. Kronika z Melrose

Situace v Anglii V letech 1190 – 1191 byl zástupcem krále v Anglii (nejvyšším justiciárem) William Longchamp Longchamp podporoval Arthura Bretaňského jako následníka trůnu  obával se ztráty moci v případě, že by se trůnu zmocnil Jan Konflikt mezi Longchampem a Janem (jedním z důvodů i Arthurova designace) vyvrcholil v říjnu 1191 v Londýně  kroniky přinášejí ne zcela jednoznačné informace o tom, co se přesně stalo Podle některých textů byl Jan uznán za následníka trůnu a byly mu složeny přísahy – bez vědomí a souhlasu Richarda

Gesta Regis Kronika Hrabě Jan, králův bratr, arcibiskup z Rouenu a všichni biskupové, hrabata a baroni z království, kteří byli přítomni, přiznali pak Londýňanům jejich komunu a přísahali, že budou zachovávat výsady měšťanů Londýna dokud to bude králova vůle. A londýnští měšťané, biskupové, hrabata a baroni přísahali pak věrnost (fidelitates) králi Richardovi, a Janovi, hraběti z Mortain, jeho bratrovi že zachovají věrnost (salva fidelitate) a že ho přijmou jako svého pána a krále, kdyby král zemřel bez potomků. V ten stejný den také hrabě z Mortain, arcibiskup z Rouenu a všichni ostatní královští justiciáři přiznali londýnským měšťanům jejich komunu. A hrabě z Mortain, arcibiskup z Rouenu a ostatní královští justiciáři přísahali, že budou slavně a neporušitelně dodržovat toto privilegium tak dlouho, dokud to bude králova vůle. Londýnští měšťané pak přísahali, že budou věrně sloužit králi Richardovi a jeho dědicům (fidele servitium juraverunt) a pakliže tento zemře bez potomků, že přijmou hraběte Jana, bratra krále Richarda, jako krále a pána. A přísahali mu pak věrnost přede všemi lidmi (juraverunt ei fidelitatem contra omnes homines) a že rovněž zachovají věrnost (salva fidelitate) králi Richardovi, jeho bratrovi.

A tak celé shromáždění bez meškání zvolilo hraběte Jana, králova bratra, nejvyšším správcem království (summum rectorem totius regni)(…) byl také ustanoven nejvyšší justiciár hned po hraběti, cestující soudci, strážci pokladnice a velitelé hradů, všichni noví… Richard z Devizes Richard z Devizes o událostech v říjnu roku 1191 v Londýně.

Následnictví v letech 1192 - 1198 Jan využil Richardova zajetí v Říši a snažil se zmocnit trůnu  spojil se s Filipem Augustem (1193) – některé prameny zdůrazňují, že to bylo proto, aby zbavil naděje na trůn Arthura (Ralph z Diceta) 1194 – Richardův návrat do Anglie  sněm v Nottinghamu  odsouzení Jana – prostředkováním Eleonory později usmíření po roce 1194 nejasné následnictví  podle některých náznaků začal Richard preferovat jako svého následníka Jana (prameny nejsou jednoznačné a jsou velmi obecné – smlouvy s flanderským hrabětem) v letech 1195 – 1197 Richardovy kampaně v Bretani  snaha získat Arthura do opatrovnictví  narazila na odpor bretonských elit a Arthurovy matky – Konstancie zajata Ranulfem z Chesteru  Arthur poslán do bezpečí ke dvoru Filipa II. do Paříže – zde vychováván po boku francouzského korunního prince Ludvíka 1197 – mír mezi Bretonci a Richardem  Richard se vzdal vyčerpávajícího boje, když viděl, že Arthur je nedosažitelný, Konstancie byla propuštěna Arthur se vrátil do Bretaně někdy mezi zimou 1198 a jarem 1199 (určitě dříve, než na konci března 1199)

„…a požadoval, aby byl vynesen rozsudek nad Janem, jeho bratrem, který, proti přísaze, kterou složil, zmocnil se jeho hradů, škodil zemím na obou stranách moře a uzavřel proti němu smlouvu s jeho nepřítelem, králem Francie. A stejně tak nad Hugem z Nonantu, biskupem z Coventry, požadoval vynést rozsudek, jelikož onen, byv si vědom jejich tajných plánů, spojil se s králem Francie a hrabětem Janem, jeho nepřáteli (…) Následně byl vynesen rozsudek, dle kterého měli být Jan i biskup z Coventry rozhodně předvoláni a nedostaví-li se do 40 dní na své stání, vyhlásili, že hrabě Jan pozbyde veškerých svých práv v království a biskup z Coventry bude podřízen soudu biskupů…“ Roger z Howdenu, Kronika

„…a jestliže řečený král Richard zemře bez dědice ze svojí právoplatné manželky, Bůh toto nedopusť, neuzavřu já ani mír ani příměří s králem Francie bez souhlasu a vůle řečeného hraběte (Balduina) a ani hrabě neuzavře mír ani příměří s králem Francie bez mého souhlasu a vůle. (…) a tato úmluva a toto přátelství a smlouva bude mezi námi trvat navěky a také mezi našimi dědici, kteří budou držet moje země po mě.“ „…a jestliže řečený hrabě Balduin zemře bez dědice ze svojí právoplatné manželky, Bůh toto nedopusť, neuzavřu já ani mír ani příměří s králem Francie bez souhlasu a vůle řečeného hraběte Filipa a ani hrabě Filip neuzavře mír ani příměří s králem Francie bez mého souhlasu a vůle. (…) a tato úmluva a toto přátelství a smlouva bude mezi námi a našimi dědici trvat navěky…“ Smlouva mezi Janem a Balduinem Flanderským, 1197 Smlouva mezi Janem a Filipem z Namuru, 1197

6. Dubna 1199 – Richard I. umírá