Kyjevská Rus KSV/RM Ruští mystikové Pavel Ambros

1. Východní Slované, Volžští Bulhaři, Chazaři Skythové, Sarmati, Gótové Hunové Turečtí Bulhaři, Avaři Chazaři

1. Východní Slované, Volžští Bulhaři, Chazaři Zde bylo vážné nebezpečí pro celou Evropu. Kdyby byla islámská civilizace dopěla z chazarské říše a Bulharska k pohanským slovanským kmenům, které se tlačily čím dál tím více k Volze a dolnímu Donu, byly by bývaly evropské hranice stanoveny někde na Karpatech. Tehdy bylo Rusko na pokraji toho stát se částí asijského muslimského světa. Chazarům, patřícím jazykově do turkické rodiny, bylo poté, co se usadili v druhé polovině 7. století v kavkazské krajině, určeno, aby hráli mezi východními Slovany důležitější roli než Bulhaři. Vystřídali Avary jako vrchní páni Slovanů na Dněpru a Kyjev se stal západním předsunutým bodem jejich říše, jejíž středisko bylo přeneseno, někdy kolem r. 720, do Itilu v deltě Volhy. Bulhaři a Chazaři byli v těsném vztahu s bagdádskou říší, kde kalifové Abbasidovy dynastie přivedli arabskou moc k novému vrcholu. Islám pronikl i do chazarské říše a v 9. století.

2. Skandinávci objevují říční cestu z Baltu na Blízký východ Varjagové turečtí Bulhaři Chazaři Byzanc Arabové

2. Skandinávci objevují říční cestu z Baltu na Blízký východ Obchodování s Levantou se západní Evropě stalo nepostradatelným od té doby, co tam dospěla římská kultura. Produkty Blízkého východu si nalézaly cestu na západ Středozemním mořem; ale dobytí Blízkého východu, severní Afriky, Sicílie, Španělska a části jižní Itálie Araby situaci drasticky změnilo. Arabové tak ovládali tuto bezproblémovou mořskou cestu mezi Blízkým východem a Západem. Dále v 9. století skoro znemožnili námořní komunikaci mezi Východem, Byzancí a Západem piráti. Povstala naléhavá potřeba nalézt nové cesty na východ a to právě podnítilo Seveřany k průzkumu východních končin Baltského moře.

3. Původ jména Rus Jméno je jistě příbuzné se starošvédským slovem rodi nebo rodhsi – v nynější švědštině ro, ros a rod – což znamená veslující. Část Švédů – pravděpodobně první Švédové, s nimiž se Finové seznámili – se jmenuje Roslagen nebo ve starších dokumentech Rodslagen, a je přirozené předpokládat, že první Švédové, kteří přišli do styku s Finy, pocházeli z této části Švédů. Finové dosud nazývají Švédy Ruotsi a Estonci Rootsi; a toto jméno patrně dali Finové prvním švédským usedlíkům u sebe. Slované přeměnili jméno podle svého fonetického vzoru pravděpodobně již v 8. století na Rus, Rusi.

4. Objevení cesty z Baltu do Konstantinopole Brzy se Seveřané stali dobře známými na Volze, mezi Bulhary i v Chazarsku a odvážili se přes Kaspické moře a dospěli do Bagdádu. Bohaté nálezy arabských mincí ve Švédsku a na baltském pobřeží dosud svědčí o živém obchodním styku, jenž byl mezi Skandinávií, baltskými zeměmi a Bagdádem.

4. Objevení cesty z Baltu do Konstantinopole Časně v létě r. 860, když císař Michael III. a jeho strýc Bardas vedli výpravu proti Arabům v Malé Asii, objevilo se před Konstantinopolí velké loďstvo obsazené dosud neznámými barbarskými vetřelci, kteří poplenili pobřeží Černého moře. Tento první ruský útok na Konstantinopol měl velké důsledky pro další dějiny východních Slovanů. Byzantinci si pospíšili s posílením svého přátelství s Chazary, aby se zabezpečili proti dalšímu překvapení tohoto druhu. Poselství, jež bylo rychle posláno k Chazarům přes Krym za tímto účelem, bylo vedeno Konstantinem a Metodějem, budoucími apoštoly Slovanů. Mnohem větší důležitost pro budoucnost však měl severský objev cesty z Novgorodu přes Dněpr a Černé moře do Konstantinopole. Oblast středního a horního Dněpru byla, když se tam Seveřané dostali, již slovanským územím; ale obchodní provoz po řece byl pod dohledem Chazarů, kteří byli pány Slovanů na Dněpru a důležitého obchodního střediska Kyjeva. Silný oddíl Seveřanů, vedený Askoldem a Direm, se dostal do Kyjeva (asi 856‒860), a jelikož Chazaři nebyli s to poskytnout Slovanům patřičnou ochranu proti tlupám kočovníků plenících jižní Rusko – mezi jinými je zde prokázána v 9. století přítomnost Maďarů – Polané neboli kyjevští Slované a Slované na středním Dněpru nové příchozí vítali a rádi je přijali jako vrchní pány místo Chazarů. Konstantin Porfyrogenetos (9. stol.) Při dvou příležitostech činí narážku na Rhôsy a na jejich slovanské spojence. To jasně naznačuje, že Seveřané provedli okupaci různých slovanských osad ne násilím, nýbrž že v mnoha případech Slované Skandinávce přijali a uzavřeli s nimi smlouvy o ochraně.

5. Askold a Dir z Kyjeva přijímají křesťanství Uzavření přátelství mezi Byzancí a Chazary mělo svůj účinek i na ruské Slovany z Kyjeva. Brzy podlehli kulturnímu vlivu přicházejícímu z Byzance a žádali o křest a patriarcha Fotios jim poslal se zadostiučiněním misionáře . Kolem r. 864 zřídil biskupství v Kyjevě. Askold a Dir z Kyjeva přijímají křesťanství

5. Askold a Dir z Kyjeva přijímají křesťanství Zhruba v letech 878‒882 dobyl Kyjev ruský kníže Oleg (Helgi), který přišel z Novgorodu. Rusové a Slované pod jeho svrchovaností byli přirozeně pohané a velice žárlili na zdar kolonie v Kyjevě. Z tohoto důvodu bylo křesťanství v Kyjevě rychle vymýceno. Byla to velká škoda, poněvadž celá budoucnost Ruska by se byla bezpochyby vyvíjela zcela jinak, kdyby se bylo křesťanství v Kyjevě udrželo. Roku 882 se Askold a Dir střetli před Kyjevem s varjažsko-slovanským vojskem, které přitáhlo z Novgorodu. Z této bitvy vyšel jako vítěz Oleg. Zmocnil se Kyjeva, přenesl sem své sídlo, neboť toto město mu nabízelo příznivější podmínky pro rozvoj přepravy zboží, a Novgorod učinil závislým na Kyjevu. Okamžik spojení dvou nejvýznamnějších slovanských středisek pod jedinou vládou bývá tradičně označován jako založení starého ruského státu, Kyjevské Rusi.

6. Oleg, zakladatel ruského státu; obchodní smlouvy s Byzancí Oleg uplatnil své státnické vlastnosti úspěšně i při plnění úkolu sloučit skandinávskou horní třídu se slovanskými prvky, a proto si jeho jméno zaslouží, aby bylo postaveno po bok jiných dvou velkých norských dobyvatelů, kteří změnili běh evropských dějin – Viléma Dobyvatele a Roberta Guiscarda. Igor (Ingvar) 941 zorganizoval výpravu proti Konstantinopoli. práva ruských obchodníků byla v důsledku Igorovy porážky ze strany Byzantinců omezena ruští kupci byli zbaveni zvykových povinností museli vracet otroky, kteří utekli z Řecka dovoleno lovit ryby poblíž ústí Dněpru, ale bylo jim odepřeno tam přezimovat Oleg je skutečným zakladatelem ruského státu. On sjednotil sever a jih v jeden politický celek a od Kyjeva skoro všechny východní kmeny převedl pod svou svrchovanost. Podrobil si Drevljany kolem r. 883, Severjany v r. 884 a Radimiče v r. 885. Skoncoval s chazarskou nadvládou nad slovanskými kmeny a účinně ochránil své poddané před nepřátelskými vpády. Zahájil též období přátelských styků s Byzancí, k nimž došlo po víceméně úspěšné ukázce síly při druhém ruském útoku na Konstantinopol v r. 907. Jeho novému státu se dostalo mezinárodního uznání v r. 911 s uzavřením obchodní smlouvy s Byzancí.

7. Křest Olgy a její vztahy k Byzanci a k Německu Vdova po Igorovi, Olga (Helga), převzala vládu po jeho smrti v r. 945 na dobu nezletilosti jejich syna Svjatoslava. Olga posílila jednotu svého rozsáhlého panství a moudrou správou upevnila hospodářskou základnu. Tato energická a inteligentní žena si rychle uvědomila důležitost Byzance pro ruský rozvoj a rozhodla se spojit svou zemi těsněji s říší uvedením křesťanství do krajin, nad nimiž vládla. Dalo se jen očekávat, že přátelské vztahy mezi Ruskem a Byzancí připraví cestu pro proniknutí křesťanství do Ruska. V r. 945 byl v Kyjevě kostel sv. Eliáše, kde ruští křesťané přísahou potvrdili své rozhodnutí, že setrvají v podmínkách obchodní smlouvy s Byzancí, kde byla i pokřtěna. O jedné věci není sporu: obrácení Olgy bylo dílem byzantských misionářů, kteří spravovali kostel sv. Eliáše v Kyjevě. Skutečnost, že Olga přijala na křtu jméno Helena, což bylo jméno byzantské císařovny, jež byla její babičkou, též vede k závěru, že se o její obrácení přičinili Byzantinci.

7. Křest Olgy a její vztahy k Byzanci a k Německu Žádost Olgy připadala Otovi jako dar nebes, neboť snil o tom, že učiní z Magdeburku mohutnou metropoli pro všechny slovanské země na východě a jeho plán se zdál být na dobré cestě k uskutečnění. Poslal do Kyjeva biskupa Adalberta, ale čekalo ho velké zklamání. Pravděpodobně dříve než přišel Otův vyslanec do Kyjeva, byla Olga nucena předat všechnu výkonnou moc svému synu Svjatoslavovi a ten neviděl nic ani na byzantském, ani na západním křesťanství. To je nový důkaz silné protikřesťanské reakce v jeho kyjevské družině. Jak vysvětlit Olžin krok, že žádala Němce Otu I., aby poslal do Kyjeva biskupa? Odvážný čin Olgy – přijetí křesťanství – se nesetkal s jednomyslným souhlasem ruské aristokracie. Skandinávští bojaři byli vůči politickému a náboženskému vlivu Byzance nedůvěřiví. Mnozí z nich měli ještě v paměti Igorovu výpravu proti Byzanci, na níž ho doprovázeli, a nemohli se smířit s rychlou změnou, již přivodila jeho vdova. Olga se pokusila jejich obavy utlumit a neutralizovat byzantský vliv tím, že vytvořila těsnější spojení s mocným německým císařem, jehož akce proti Maďarům mu získaly v očích divokých skandinávských válečníků na dvoře Olgy velký respekt.

8. Svjatoslav a Bulhaři Arabové vynaložili všechno úsilí, aby tohoto nového mocného vladaře získali. Vždyť muslimským misionářům se podařilo obrátit Bulhary a proniknout na území Chazarů. Jelikož Varjagové a jejich Slované byli dosud pohané, bylo nebezpečí, že úchvatná civilizace kalifů snad zastíní kulturu byzantskou a že místo křesťanství, ať ve východní, nebo západní formě, překročí Volhu, Dněpr a Dněstr islám a pevně zakoření v ruské půdě. Svjatoslavovým trvalým úspěchem bylo rozbití chazarské říše, k němuž došlo pravděpodobně ve dvou taženích (963 a 968?), místo Chazarů se pány Osetinců v povodí dolního Donu a pány Cirkassinců v kubánské oblasti stali Kyjevští Rusové. Svjatoslav (964‒972), první severský vládce v Kyjevě, známý jen pod slovanským jménem, byl srdcem pravý Viking, dobrodružný, bezstarostný, odvážný a zaujatý hlavně bojem a kořistí. Měl patrně i skandinávské jméno. Svjatoslav však jasně viděl, že bude-li chtít nadobro zbavit svou říši chazarského nebezpečí, nezbytně musí ovládat střední a dolní Volhu, a to jej vedlo k tažení proti Bulharům na Volze. Pravděpodobně kolem r. 965 zlomil jejich odpor a vydrancoval jejich hlavní město Bulgar. To konečně zpečetilo osud chazarské říše a Svjatoslavovy sbory vyloupily chazarské hlavní město Itil.

8. Svjatoslav a Bulhaři Záměr Svjatoslav přenést svou rezidenci z Kyjeva do Perejaslavi: Nemám zájem zůstávat v Kyjevě, raději bych bydlel v Perejaslavi na Dunaji, protože to je střed mého království, kde se soustřeďuje všechno bohatství ‒ zlato, hedvábí, víno a různé plody z Řecka, stříbro a koně z Maďarska a Čech, a z Rusi kožešiny, vosk, med a otroci.

9. Vladimír a byzantské křesťanství Osud kyjevského státu byl konečně rozhodnut Svjatoslavovým synem Vladimírem (asi 980‒1015). Po svém útěku z Novgorodu do Švédska porazil Vladimír svého bratra Jaropolka z Kyjeva s pomocí oddílu Seveřanů, jež s sebou odtamtud přivedl. Upevnil stát tím, že podruhé spojil Novgorod s Kyjevem a posílil svou moc nad některými vzpurnými kmeny – Vjatiči a Radimiči.

9. Vladimír a byzantské křesťanství Vladimírovým nejvýznamnějším činem bylo uvedení křesťanství do Ruska.

9. Vladimír a byzantské křesťanství Předcházeli si Vladimíra mohamedánští Bulhaři, židovští Chazaři, Germáni, kteří zastupovali papeže, a Byzantinci, z nichž každý naň naléhal, aby se přiklonil k jejich náboženství. Potom se Vladimír rozhodl, že pošle do různých krajů posly, aby prozkoumali jejich náboženskou praxi a víru. Jeho zástupci neprojevili žádné nadšení pro náboženství Bulharů, Chazarů nebo Němců; ale když přišli k Řekům, byli plni obdivu. Přiznali se: nevěděli jsme, zda jsme na nebi nebo na zemi. Neboť na zemi neexistuje taková nádhera ani taková krása a nedovedeme ji popsat… Na tu krásu nemůžeme zapomenout. Na základě jejich zprávy se Vladimír rozhodl, že přijme řeckou podobu křesťanství.

9. Vladimír a byzantské křesťanství Ruský kronikář popisuje, jak byl Vladimír pokřtěn biskupem z Chersonu, z města, jež na Řecích dobyl, když si uvědomil, že stále odkládají splnění svého slibu poslat mu za ženu byzantskou princeznu narozenou v purpuru.

10. Římský, nebo bulharský původ ruské hierarchie? O událostech, o nichž vypravuje ruský kronikář – že Vladimír byl pokřtěn Řeky a že organizace ruské církve byla dílem Byzance – vyslovují pochyby někteří badatelé, kteří mají za to, že ke křtu došlo prostřednictvím skandinávských misionářů a že ruská hierarchie vděčí za své ustanovení iniciativě Říma. Jiní se domnívají, že zásluha za to by se měla připsat dunajským Bulharům a ochridskému patriarchovi.

10. Římský, nebo bulharský původ ruské hierarchie? Zastánci skandinávské teorie se domnívají, že skandinávští kněží seznámili Vladimíra se základy křesťanství a nakonec že ho přiměl přijmout křesťanskou víru Olaf Tryggvason. Ale velmi dobře se ví, že v Novgorodě, kde se nejvíce projevoval skandinávský vliv, postupovalo křesťanství velmi pomalu, a dá se očekávat, že kdyby byli Skandinavci ukázali takovou misionářskou horlivost, jejich práce by zde byla zanechala velmi hluboký dojem.

10. Římský, nebo bulharský původ ruské hierarchie? Spíše se zdá, že Skandinávci byli pod silným vlivem byzantské kultury. Jména obchodníků, o nichž se zmiňují rusko-byzantské smlouvy, jsou vesměs skandinávská. Obchod s Byzancí byl tedy v jejich rukou a většina ruských kupců žijících ve čtvrti sv. Mammase v Konstantinopoli byli Skandinávci. Byli dotčeni byzantskou náboženskou propagandou. Musíme tudíž připustit, že zásluhu na rozšíření byzantské kultury a náboženství v kyjevském státu mají hlavně Skandinávci.

11. Zvláštní rysy ruského křesťanství ? První kněží poslaní do Kyjeva byli z Chersonu. Mimoto při obřadech, jež se konaly při přenesení ostatků sv. Borise a Gleba, prvních ruských světců, vychází najevo, že arcibiskup jménem Jan, jenž předsedal, nesídlil v Kyjevě, nýbrž přišel tam pro tento zvláštní účel. To patrně naznačuje, že to byl autokefální arcibiskup z Chersonu. Přenesení se událo r. 1020 nebo 1026.

11. Zvláštní rysy ruského křesťanství ? Základy kyjevského křesťanství položil Vladimír. Kronika popisuje s velkým zadostiučiněním okázalejší projevy jeho křesťanské horlivosti – mrskání Perunovy sochy dvanácti svalnatými muži a hromadný křest lidu v řece Dněpru. Tyto podívané byly bezpochyby uspořádány i proto, aby jimi Vladimír ujistil byzantskou princeznu, že jeho city vůči ní jsou velmi chvályhodné. Dal také postavit v Kyjevě novou katedrálu pro prvního biskupa

11. Zvláštní rysy ruského křesťanství ? Základy kyjevského křesťanství položil Vladimír. Ač byly metody, jež Vladimír při zavádění křesťanství zvolil, poněkud násilné, setkal se s opravdu houževnatým odporem jen v Novgorodu. K rozšíření nové víry po ruských zemích snad značně přispělo zavedení slovanské liturgie v nové církvi – díky přítomnosti bulharských kněží, kteří s sebou přinesli slovanské knihy.

11. Zvláštní rysy ruského křesťanství ? Uvedení slovanské liturgie též výrazně napomohlo ke stmelení varanžských a slovanských prvků. Když tato přeměna nastala, byli Varjagové samozřejmě v nevýhodě a politický vliv varjažské aristokracie upadal úměrně s tím, jak kníže více a více dostával silnou podporu církve a jejího kléru. To vše vysvětluje, jak se stalo, že navzdory důležité úloze, již hráli na počátku ruské historie, nebyli Skandinávci s to ovlivnit vývoj ruského jazyka, a proč je ve staré ruštině jen málo slov skandinávského původu. Podobně v Bulharsku zavedení slovanské liturgie omezil vliv aristokracie tureckého původu.

11. Zvláštní rysy ruského křesťanství ? Slovanská liturgie také přispěla k těsnějšímu sjednocení mnoha východoslovanských kmenů. Tak byla utvořena ohromná nová slovanská národní církev, jíž bylo určeno stát se nesmírně důležitou při vzrůstu nacionálního smýšlení východních Slovanů. Od nynějška byly varjažskými knížaty utvořené dynastické spojovací články, které měly udržet pohromadě četné kmeny, posílené novými kulturními a náboženskými pouty, která se v budoucnosti ukázala dokonce účinnější než myšlenka jediné dynastie pro celé Rusko.

11. Zvláštní rysy ruského křesťanství ? Skutečnost, že po několik desetiletí byli ruskými biskupy většinou Řekové, toto sjednocení nerušila. Naopak, cizí biskupové se nezajímali o místní sváry mezi členy vládnoucí rodiny, nýbrž pouze o jednotu církve, již spravovali. Tato jednota byla samozřejmě i v zájmu Byzantinců. Tak se stalo, že církev, ač pod řeckým vedením, prokázala ruskému národu jako celku velkou službu tím, že zachovávala zásadu jednoty všech ruských zemí.

12. Jaroslav Moudrý Mezi Vladimírovými nástupci si zasluhují zvláštní zmínku Jaroslav Moudrý (1036‒1054) a Vladimír II. Monomach (1113‒1125). Jaroslav byl jediný, kdo přežil bratrský boj mezi Vladimírovými syny trvající od r. 1015 do r. 1036 – zápas, při němž hrozilo zničení díla Olega a Vladimíra, a který byl zlým znamením do budoucnosti. Dva bratři, Boris a Gleb, se stali obětmi Svjatopolka a byli později uctíváni Rusy jako svatí mučedníci.

12. Jaroslav Moudrý Jaroslavova vláda byla jedním z nejskvělejších období Kyjevského Ruska. Stavěl obrovské kostely a studium kulturních úspěchů Kyjeva ukáže, jak velkou úlohu hrál v literárním a uměleckém vývoji své země. Osvědčil se i jako moudrý zákonodárce a po příkladu svého otce, jenž se snažil zajistit hranice proti nájezdům jiných národů, se Jaroslav snažil chránit severní část svého království, jež bylo ohroženo Balty a finskými Estonci, kteří se pokoušeli rozšířit svá území.

12. Jaroslav Moudrý Aby předešel svárům mezi svými nástupci, vyhlásil Jaroslav nový vládní řád. Každému ze svých pěti synů dal knížectví jako určitou apanáž, pro nejstaršího, Izjaslava, rezervoval města Kyjev a Novgorod. Kyjevský kníže měl před ostatními chránit své vynikající postavení, ale zdá se, že v Kyjevě se znovu objevily staré skandinávské a německé vlivy a určovaly pořadí nástupců. Jaroslav patrně přejal germánský systém tanistry, jímž se však dosud řídili jen Vandalové v Africe. Podle toho systému nenásleduje po otci jeho syn, nýbrž mladší bratr a po nejmladším bratru nastupuje na trůn nejstarší z jeho synovců. Nakonec se tento systém předávání vlády rozpadl.

13. Vladimír Monomach, úpadek Kyjeva Vladimír Monomach byl povolán na kyjevský trůn odbojnými občany, kteří byli znechuceni Svjatoslavovou sociální a finanční politikou. Za svou popularitu děkoval ukázce své energie a udatnosti předvedené za tažení proti novým vetřelcům do jižního Ruska, Kumánům. Vítezství bylo korunováno r. 1111 velkým ruským vpádem do stepí a hrdinou tohoto tažení byl mladý Vladimír. Tato popularita mu získala oblibu Kyjevanů, a tak byla v Kyjevě nástupnická práva Svjatopolkových bratří a Svjatoslavových synů pominuta.

13. Vladimír Monomach, úpadek Kyjeva Současně s těmito dynastickými boji se kyjevský stát úplně přetvářel. Středisko národního bohatství a politické moci se neustále přesunovalo z Kyjeva na severovýchod a jihozápad. Knížectví smolenské, černigovské, polocké a perejaslavské postupně nabývala důležitosti. Současně se na severu rozvíjel Novgorod ve velkou koloniální mocnost. Posílal kolonisty a průkopníky až k Bílému moři do p Kvůli nájezdům kočovníků se obyvatelstvo, v touze nalézt více bezpečnosti, stěhovalo z kyjevského knížectví do nových zemí na severovýchodě a jihozápadě, kde začínala kolonizace.

Rozpad Kyjevské Rusi Tak skončila slavná fáze ruských dějin: fáze kyjevského státu. Další nové období bylo obdobím nezávislých knížectví, jež udržovala pohromadě společná tradice a společná víra. Tato vývojová etapa byla přerušena ještě jinou asijskou invazí, totiž invazí Mongolů, a na ruské země padla temnota na dlouhá dvě staletí. Když počala svítat v ruských srdcích nová naděje, všechny oči se obracely nikoliv k jihu, kde stál Kyjev, kolébka ruské slávy, nýbrž k severu, kde na území knížectví suzdalsko-vladimírského vznikla Moskva. A právě z tohoto nového střediska se začala znovu uskutečňovat myšlenka jednoty ruských zemí, zrozená v Kyjevě a posvěcená církví.