Ruská pravoslavná církev KSV/RM Ruští mystikové Pavel Ambros

2. Skandinávci objevují říční cestu z Baltu na Blízký východ Varjagové turečtí Bulhaři Chazaři Byzanc Arabové

Rozpad Kyjevské Rusi Tak skončila slavná fáze ruských dějin: fáze kyjevského státu. Další nové období bylo obdobím nezávislých knížectví, jež udržovala pohromadě společná tradice a společná víra. Tato vývojová etapa byla přerušena ještě jinou asijskou invazí, totiž invazí Mongolů, a na ruské země padla temnota na dlouhá dvě staletí. Když počala svítat v ruských srdcích nová naděje, všechny oči se obracely nikoliv k jihu, kde stál Kyjev, kolébka ruské slávy, nýbrž k severu, kde na území knížectví suzdalsko-vladimírského vznikla Moskva. A právě z tohoto nového střediska se začala znovu uskutečňovat myšlenka jednoty ruských zemí, zrozená v Kyjevě a posvěcená církví.

1. Období dějin ruské církve 988-1240 – Kyjevská Rus 1240-1700 – Moskva 1700-1917 – Petrohrad 1917-1988 - Sovětská Moskva 1988-1991 - perestrojka a postsovětské období 25. prosince 1991 byla RSFSR oficiálně přejmenována na Ruskou federaci a v 19 hodin 38 minut nad Kremlem zavlála (namísto vlajky SSSR) ruská trikolóra.

1. Období dějin ruské církve Ivan Hrozný 1552 Petr Veliký 1696 Rusko 19. století

1. Období dějin ruské církve V pozdní Byzanci směli orla užívat císaři z rodu Palailogů. Odtud převzala orla roku 1487 ruská carská říše jako „třetí Řím“, po „pohanském“ Římu a křesťanské Konstantinopoli. V současnosti je opět v ruském státním znaku.

Ukrajina - Bohorodička Bělorusko - svoboda Ukrajina - Bohorodička - víra, věrnost Velké Rusko - síla, absolutismus

1. Období dějin ruské církve 1917-1988 - Sovětská Moskva 1988-1991 - perestrojka a postsovětské období 25. prosince 1991 byla RSFSR oficiálně přejmenována na Ruskou federaci a v 19 hodin 38 minut nad Kremlem zavlála (namísto vlajky SSSR) ruská trikolóra. současné vlajka prezidenta vlajka ruského prezidenta

2. Kyjevská Rus a Byzanc Spolu s byzantským ritem a místo byzantského společenství národů (the Byzantine Commonwealth) zdědila Rus politicko-církevní ideologii východořímského císařství s pojetím symfonie, systému, který ospravedlňoval spolupráci mezi církví a státem na těch nejvyšších úrovních. Ruská církev proto byla připravena – s výjimkou několika málo, ale zato významných epoch úpadku státní moci – ujmout se kontroly, a dokonce i moci ze strany státu.

2. Kyjevská Rus a Byzanc Legenda o pokřtění Rusi apoštolem Ondřejem apoštolové při pokřtění Rusi nebyli tělesně přítomni 12. století: učitelem Slovanů byl Andronik, jeden ze 70 učedníků vliv byzantský apokryfů (Ondřej působil u Černého moře): podepření autority Byzance vůči Římu putoval po cestách Varjagů (Vikingů – patron Skotska)

3. Nadvláda mongolských kmenů nemožnost mít pod kontrolou celé území závislost na obchodu (kdo ovládá vodní toky a námořní cesty) opakované nájezdy kočovných kmenů

3. Nadvláda mongolských kmenů Základním problémem pro ruské křesťanství byla velká rozloha a jí nedostatečně odpovídající diecézní organizace (Kyjevská Rus pokrývala 1 400 000 km2 s 6 700 000 obyvateli a měla jen 9 diecézí; naopak Byzanc byla mnohem menší a měla 750 diecézních sídel). Tato situace přispěla k tomu, že se šíření křesťanství na venkově zpomalilo, především pak na severu a na východě. Po mnoho staletí zůstalo křesťanské náboženství výsadou šlechty. Mongolské jho a nájezdy německých rytířů v baltské oblasti jen zvýšily odpor k západní církvi.

3. Nadvláda mongolských kmenů Jarlyk byl speciální listina, zhotovená na kůži a opatřená zlatou pečetí, kterou vydávali mongolští chánové. Jarlyky udělovali ve středověku chánové Zlaté hordy ruským knížatům, aby je tak potvrdili v jejich postech. daně decentralizace přesuny obyvatelstva vzrůst důležitosti Moskvy postupné osvobozování se Dmitrij Donský († 1389) sv. Sergej Radoněžskij 8. září 1380 byli Tataři poraženi v první velké otevřené bitvě s Rusy na Kulikovském poli

3. Nadvláda mongolských kmenů Během mongolského období přenesli kyjevští metropolité své sídlo, poněvadž oproti nebezpečnému jihu preferovali relativně klidnou Moskvu. Zde se rovněž těšili ochraně velkoknížat. Po r. 1461 se začali nazývat moskevskými metropolity. Titul patriarcha byl nakonec Moskvě přiznán Konstantinopolí (1589), která jí vyhradila páté místo v pořadí.

4. Moskva – Třetí Řím Zklamání z byzantské „zrady“ na ferrarsko-florentském koncilu (1438–1439, Řím do r. 1445) a následný pád Konstantinopole pod tureckým náporem (1453) byly nepřímými příčinami ruské autokefalie. mnich Filotej ze Psova (1523): „Všechna křesťanská císařství dospěla ke svému konci a spojila se v jediné říši našeho panovníka. Neboť dva Římy padly, ale třetí stojí a čtvrtý již nebude. V komentáři k listům apoštola Pavla se říká: Řím je celý svět.“

4. Moskva – Třetí Řím Legenda o bílém klobouku Moskevská Rus převzala dědictví Božího království na zemi jako třetí, poslední Řím. Druhý Řím – Konstantinopol – padl a zpronevěřil se; na jeho místo nastupuje Moskva. Toto přesvědčení je symbolicky podepřena legendou o bílém mnišském klobouku, který údajně kdysi daroval císař Konstantin papeži Silvestrovi na znamení moci nad Římem a který byl později přenesen do Konstantinopole. Odtud jej Filotej převezl do Ruska a od té doby ho používají moskevští patriarchové dodnes.

5. Období rozepří a občanských válek Rivalita mezi státem a církví dospěla do krizového období smuty (rus. смутное время, 1603/1605–1613, charakteristické pokračováním občanské války, nebývalou bídou, polsko-švédskými nájezdy, kozáckými povstáními a společenskými otřesy /Lžidimitrij I., Lžidimitrij II./ atd.). Za autoritářské vlády patriarchy Nikona (1652–1658), který se snažil zvýšit vlastní moc na úkor moci cara. Nikonovy liturgické reformy vedly k odlivu značné části nižšího kléru a laikátu, který se od církve oddělil, čímž vzniklo velké schizma (raskol) trvající dodnes (starověrci). Nikon byl sesazen řeckými duchovními na carův rozkaz, i když se snažil zreformovat moskevské rituály, aby odpovídaly řeckým, slovansko-balkánským a západoruským.

6. Petrohrad – ruské osvícenství Petr I. Veliký († 1725) odmítl jmenovat jeho nástupce, čímž de facto zrušil patriarchát (1721) a rozbil moc církve. Během 18. a 19. stol. byla církev spravována Posvátným synodem v Petrohradě, pod bdělým dozorem panovníka a vrchní prokurátora Posvátného synodu, jeho zplnomocněného zástupce.

6. Petrohrad – ruské osvícenství okno do Evropy Litevská Rus, ruská reformace a ruská sekularizace Židovská Rus katolická Rus pravoslavná obnova

7. Sovětská Moskva Bolševická revoluce (1917) a stalinský útisk byly pro církev příčinou nevýslovného utrpení. Církev byla obviněna, že úzce spolupracovala s carským režimem. Byl nicméně povolen Velký koncil (1917–1918), který obnovil patriarchát a povolal na jeho stolec sv. Tichona Vyznavač (, † 1925). Před druhou světovou válkou byli na svobodě jen čtyři biskupové a malá část nižšího kléru, kteří působili v několika málo chrámech otevřených věřícím, dosud nezbořených nebo přestavěných pro jiné účely.

7. Sovětská Moskva V průběhu druhé světové války byl Stalin (přezdívku „muž z ocele“ mu dal Lenin; Josif Vissarionovič Džugašvili, 1878–1953) donucen dočasně přerušit pronásledování a umožnit jmenování nástupce na patriarchální stolec po Tichonově smrti. Přísná vládní kontrola nad smutně zdecimovanou hierarchií, která nesměla udržovat žádné kontakty s laiky, pravidelně zpřísňovalo a přitvrzovalo pronásledování, jehož intenzita se neměnila ani po „uvolnění“ v éře Nikity Chruščeva (1957–1963).

8. Postsovětské období Církev byla osvobozena od vládní kontroly, a jelikož byl zrušen zákon o diskriminaci věřících, byl jí umožněn přístup k médiím. Přes tyto nabyté výhody se ruské církvi dosud nepodařilo znovu získat to, co ztratila při revoluci, ani nezískala status státní církve. Naopak byla donucena zápasit s ostatními náboženskými skupinami konvertitů v postsovětském Rusku.

8. Postsovětské období počet věřících: 150 mil. počet chrámů: 38 tis. (v letech 2009-2016: téměř 6 tis.) (1988 – 6.893) počet biskupství: 309 (1988 - 76) počet biskupů: 382 (1988 - 74) počet kleriků: 40 tis. (1988 - 7.397) počet klášterů: 972 (5.833 mnichů, 9.687 mnišek) (1988: 22 – 1.190) počet studentů na teol. fakultách: 14. tis.