Renesance Umělecký směr i historické období od 14. do 16.století. z lat. renascor = narodit se znovu, obnovit se / z italského rinascimento, tj. obnovení, obrození; Vývoj renesance: vzniká na severu Itálie, v prostředí italských městských republik (Florencie, Milán, Benátky, Janov), díky rozvoji obchodu, mořeplavectví a manufakturní výroby se zde rodí nový, renesanční styl života (tj. vztah ke světu) 14. století - počátky renesance ve Florencii 15. století - rozšíření renesance po celé Itálii 16. století - rozšíření do zaalpských zemí hlavním cílem : obnovit antickou kulturu (filosofii, literaturu, výtvarné umění, architekturu) a antický vztah člověka ke světu otevřena Platonova akademie ve Florencii

společnost rozvoj měst a obchodu - roste vliv měšťanstva vznik národnostních států (absol. monarchie) – Nizozemí náboženské války, selská povstání (Luther, Kalvín, Zwingli) významné objevy a vynálezy kompas – přesná navigace, rozvoj mořeplavectví střelný prach, střelná zbraň knihtisk -Gutenberg; revoluce v šíření informací kolovrat, zdokonalen tkalcovský stav, objeveno vodní kolo a větrný mlýn vysoké pece (zvýšení výroby kovu) Architektura: Inspirace antikou – jednoduchost, souměrnost, pravidelnost proporcí nové typy staveb – městské paláce, vily, letohrádky materiál - mramor a cihly, uplatňuje se sloupořadí, klenba a kupole  

Základy renesančního myšlení autonomie rozumu – rozum jako hlavní nástroj poznání a jednání, rozum svobodný, nezávislý na jakékoli autoritě, dotazuje se na vše, nic pro něj není tabu x scholastika – hlavní je víra, založená na autoritě Bible naturalismus – natura, z lat. příroda; každodenní svět, svět smyslový, a tedy i příroda sama, se stává předmětem zkoumání x scholastika – důraz na život po životě, na svět mimosvětský, svět života v Bohu, svět každodenního života je nepodstatný humanismus – z lat. humanitas, lidskost, láska k lidskému - nastává obrat k : 1. člověku jako předmětu hlavního zájmu (harmonie duchovní a tělesné stránky člověka, rozvoj vzdělanosti, ideál silného vládce) 2. člověk jako téma uměleckých děl (erotika v literatuře, nahota ve výtvarném umění, světská architektura - perspektiva) 3. individualismus (důležitý není rod a původ, ale původnost, originalita, proto ústup šlechty a církve, zrod měšťanstva, kapitalismu) Vznikají životopisy, autoportréty, umělci na rozdíl od středověku podepisují svá díla 4. člověk se stává středem všeho, tj. myšlení, hodnocení a jednání = antropocentrismus x scholastický theocentrismus, tj. Bůh středem všeho

5. Vědecký základ umění - umělci se zabývali i anatomií, optikou a technologiemi, které pak užívali ve své tvorbě, např. perspektivu v malbě a kresbě, odlévání soch z bronzu. Kresba začíná sloužit také ke studiím. (svalstvo, pohyb koně, rysy lidských tváří) 6. Realismus -  Objevují se scény ze „všedního života“ – vzniká např. novela (povídka ze života obyčejných lidí) nebo komedie inspirovaná životem rolníků. Ale! Realismus jako umělecký směr se objevil ve výtvarném umění a v literatuře až počátkem 19. století. 7.Nacionalizace umění - Pro středověké umění byl typický univerzalismus a od renesance začínáme rozlišovat národní umění s jejich typickými prvky a rysy. 8.Sběratelství - Pro středověk také neznámá věc. Sběratelství úzce souvisí se snahou co nejlépe poznat antický svět prostřednictvím hmotných památek, které se na italském území zachovaly v hojném počtu. Se snahou sbírat antické památky jsou spojeny i počátky archeologie. 9.Mecenášství – Umění se stává politickou zbraní a prostředkem bohatých a mocných, jak se prezentovat vůči veřejnosti.  

FILOSOFIE Platónská Akademie - obnovená jako vědecké centrum a škola, založená ve Florencii vládci z rodu Medici studuje se hlavně dílo Platóna, působení učenců z Byzance   oddělení filosofie a teologie na základě teorie dvojí pravdy předmět vědy = zkoumání přírody předmět náboženství = spasení duše Ve filosofii - 2 okruhy témat /skupiny filosofů: Přírodní filosofie, tj, uspořádání světa Politická filosofie, tj. uspořádání společnosti, státu

a) Přírodní filosofie příroda, v širším smyslu celý vesmír se stává předmětem filosofie (naturalismus)  Mikuláš Kusánský Mikuláš Koperník (1473-1543) spis O obězích nebeských sfér. 1543 nahradil geocentrický model vesmíru (Země středem světa) modelem heliocentrickým, v němž je středem světa Slunce a kolem něj obíhá Země (otáčející se kolem své osy) a ostatní planety v roce 1616 jeho spis na papežském Indexu zakázaných knih, odůvodnění: „Tvrdit, že Slunce nepohnutě stojí ve středu světa, je nesmyslné, filosoficky klamné a přímo kacířské, poněvadž je to ve zřejmém rozporu s Písmem svatým. Tvrdit, že Země nestojí ve středu světa, že není nehybná, nýbrž že se dokonce denně otáčí, je nesmyslné, filosoficky klamné. Je to přinejmenším chybná domněnka.“

Giordano Bruno (1548-1600) spis O nekonečnu, univerzu a světech. 1584 italský dominikán, obviněn z bezbožnosti, na útěku před inkvizicí pobýval i na pražském dvoře Rudolfa II. 6 let před svou smrtí uvězněn a jako kacíř nakonec upálen 1. nekonečný vesmír – Slunce není středem vesmíru, vesmír nemá střed, je nekonečný 2. panteismus – Bůh není mimo svět, nad světem, ale je totožný se světem   „Je jedno nebe, a tím je nekonečný prostor, lůno veškerenstva, univerzální prostředí, v němž vše probíhá a pohybuje se. A v něm jsou nesčetné hvězdy, souhvězdí, koule, Slunce a Země, které jasně vidíme; vedle toho pak rozumové důvody nás vedou k tomu, abychom se domnívali, že je jich tam nekonečně mnoho. Nesmírný a nekonečný vesmír je úhrnný výraz pro takový prostor a všechna tělesa v něm obsažená.“ „Bůh je nekonečno v nekonečnu, nachází se ve všem a všude, nikoli vně a nad, nýbrž jako nejpřítomnější.“

Galileo Galilei (1564-1642) italský vědec, astronom - vědecké poznání zakládal na kvantitativních experimentech, které matematicky analyzoval s použitím dalekohledu (který sestrojil) a četných astronomických pozorování potvrdil Brunovu teorii o stejnorodosti vesmíru (krátery na Měsíci) a Koperníkův heliocentrismus (družice Jupitera) a nekonečnost světů (Ml. dráha) vytvořil dynamiku, řadu zákonů mechaniky   Johannes Keppler člověk je schopen chápat přírodu v kvantitativních vztazích = jsou měřitelné a ověřitelné experimentem!

b) Politická filosofie spojena se vznikem měst, rozvojem obchodu a raného kapitalismu, vzniká potřeba nového uvažování o vládě a státu  1/ Nicolo Machiavelli (1469-1527) florentský diplomat, historik, oficiální historik rodu Medici; kritika církve, scholastiky, proti závislosti státu na církvi jako na nejvlivnější moci na zemi náboženství – má morální význam, ale stát musí být založený na právu! důraz na nutnost sjednotit Itálii a obnovit její velikost po vzoru antické římské republiky duchovní otec „machiavellismu“, tj. politiky prováděné bez ohledu na použité prostředky v zájmu vyššího cíle (cynické jednání v politice) díla: Vladař (1503), Rozmluvy

2/utopický socialismus Thomas More (1478-1535), spis Utopie. 1516 anglický právník, spisovatel, autor názvu „utopie“ (z řeč. u – ne, topos – místo) jako přemýšlení o jiné, lepší, dokonalejší společnosti, než je společnost současná jeho ideální společnost byla založena na společném vlastnictví, žádné peníze, žádné dluhy, společné zemědělství a řemesla, náboženská tolerance Thomasso Campanella (1568 – 1639) Sluneční stát – význam technické vynálezy, vláda moudrých kněží Francis Bacon Nová Atlantida - obraz ideální společnosti

3/Reformace z lat. obnovení, oprava, proces v křesťanské církvi - cílem návrat k prvotnímu, biblickému křesťanství příčinou byl rozpor mezi obrazem církve v Bibli a církevní praxí (usilování o moc, odpustky, aj.) důsledkem vznik tzv. protestantských církví Martin Luther (1483-1546), překlad Bible do němčiny německý teolog, kazatel a reformátor, zakladatel protestantismu, zavrhuje nárok církve být jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem (x odpustky) možnost vykoupení vidí pouze ve víře v Písmo, ve zjevené slovo Boží, jak je zachyceno v evangeliích – autorita Písma je vyšší než autorita církve Jan Kalvín (1509-1564), spis Instituce ženevský právník, kazatel říká, že profesní a hospodářský úspěch představuje znamení vyvolenosti Bohem