Teorie mezinárodních vztahů Vyučuje: PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. www.romanmicka.net roman.tf@seznam.cz

Podobory politologie Na konferenci UNESCO v roce 1948 v Paříži byla politická věda rozdělena do čtyř základních kategorií: politická teorie a politické ideologie (dějiny politických teorií, politická filozofie, dějiny a analýza politických ideologií) politická systémová analýza (ústavní systém, formy vlády, funkce vlády, strany apod.) komparativní systémová analýza (srovnání politických systémů, klasifikace) mezinárodní vztahy (mezinárodní politika, mezinárodní právo, mezinárodní instituce)

„Dějiny MV“ Praotec reflexe MV Athéňan Thukydides (- 5. stol.) Dějiny peloponéské války je tak zakladatelem tzv. “realistické“ tradice reflexe MV – za rozhodující považuje mocenské a materiální aspekty politiky U kořenů tzv. “liberálně-idealistické“ tradice MV stojí stoikové, kteří vychází z jednoty lidstva, respektu k jedinci a z možnosti mírové spolupráce mezi lidmi a politickými útvary. Tuto myšlenku rozvíjí dále křesťanství a také je základem západního konceptu individuálních lidských práv. Éra římského impéria Éra křesťanského impéria Vznik vestfálského systému, „koncerty velmocí“ (dohody „nejvýznamnějších států“) sv. válka – rozbití mnohonárodních říší (Rakousko-Uhersko, Osmanská říše) na základě principu práva národů na sebeurčení sv. válka – pokus o právní rámec MV (OSN), bipolarita, „globální vestfálský systém“ Pád komunistického impéria – unipolarita, multipolarita, kosmopolis, Global governance (???)

Vestfálský systém Vestfálský systém znamená oproti středověkému systému změny: náboženství vyloučeno z politiky, duchovní moc přestala hrát roli v politice oslabení císařské moci vznik územně svrchovaných států jako jediných aktérů MV (svrchovanost jako základní pravidlo evropského řádu)

Mezinárodní vztahy Realistická tradice Základem realismu je důraz na mocenskou politiku. Realisté si uzmuli tento pojem, protože mají zato, že chápou MV takové, jaké skutečně jsou, narozdíl od ostatních, kteří se zabývají utopiemi (MV jak mají být, liberálně-idealistické tradice) - za rozhodující otázku MV považují problém moci - rivalita a válka je trvalým prvkem MV, trvalá spolupráce a mír jsou nereálné - aktéry MV jsou takřka výhradně státy - státy jednají v MV racionálně Liberálně-idealistická tradice Definitorickým znakem idealismu je, že na MV pohlíží z hlediska morálních hodnot a právních norem, má tedy normativní charakter. - Je zde přesvědčení o možnosti trvalého míru a spolupráce v MV, které se opírá o hlubší předpoklad o jednotě lidstva, základem je internacionalismus, tedy přesvědčení, že uspořádání lidských věcí se musí řídit univerzálními a nikoli jen lokálními, národními principy. -Lze oddělit liberální a idealistické směry – liberální předpokládají, že základem je ekonomická spolupráce, idealisté předpokládají, že trvalý mít se musí opírat o změnu norem MV. Extrémní formou této tradice je „mírové“, či „pacifistické“ hnutí.

Realistická tradice Platon a Aristoteles – nic, co by se týkalo vztahů mezi polis Thukydides (- 5. stol.) se svým dílem Dějiny peloponéské války (Válka koalice států vedenou Spartou proti vzrůstající moci Periklových Athén ) Thukydidés – Machiavelli – Hobbes - (moc) X Stoikové – Augustin – Tomáš Akvinský – Locke – Kant - (univerzalismus, hodnoty)

Realistická tradice Thukydidés, Dějiny peloponéské války „Silní dělají, co jim umožňuje jejich moc, a slabí přijímají, co musí přijmout.“ „Válku chápe Thukydidés jako mocenskou a racionální záležitost vyplývající z nutného rozporu zájmů různých polis. Konkrétní příčinou peloponéské války je preventivní útok Sparty, která se obává mocenského nárůstu Athén, tyto skutečné příčiny Thukydides odlišuje od rétoriky obou stran. V jeho výkladu tak implicitně funguje logika mocenské rovnováhy: válka byla způsobena narušením mocenské rovnováhy na Peloponésu. Thukydides považuje za rozhodující mocenské a materiální aspekty politiky a ukazuje, jak mají navrch nad ideologií (náboženstvím), mezinárodním právem (dodržováním spojeneckých závazků), etikou a rétorikou, které slouží pouze jako nástroje materiální moci. Jeho pohled na lidskou přirozenost je pesimistický, upozorňuje na její mocichtivost a pomstychtivost (Kauppi a Viotti, 1992, s. 42) “.

Realistická tradice Edward Hallet Carr anglický diplomat, dílo The Twenty-Years Crisis, 1919-1939, Utopismus je podle něj voluntaristický, věří v možnost změny radikálním aktem vůle, chce vytvořit nový svět (levicově radikální), zatímco realismus je pravicově konzervativní, dichotomie: realismus x utopismus odpovídá: praxe x teorie Hans Morgenthau Politika mezi národy (1948) Politics Among Nations, Američan německého původu, národní zájem – základní koncept Kenneth Waltz Člověk, stát a válka (1959), Teorie mezinárodní politiky (1979), kterým se stává zakladatelem neorealismu, činí ústupky scientismu... Považují MV za anarchické, kde funguje logika mocenské rovnováhy Kritika realismu: nemožnost reformy, determinismus, státocentrismus, nepočítá s jinými aktéry MV a zejména s oslabením států v důsledku globalizace, pomíjí význam ekonomiky a idejí, neodůvodněně předpokládá, že státy se chovají racionálně, přehlíží spolupráci a možnost dohody...

Liberálně-idealistická tradice Kosmopolis Zenóna z Kitia Plutarchos, který taktéž chápe jeho představu jako v zásadě zrealizovanou projektem říše Alexandra Makedonského: „A vskutku velmi obdivovaný stát zakladatele školy stoiků Zénóna k tomuto jednomu hlavnímu cíli směřuje, totiž abychom neobývali města (poleis) ani obce (démous), jsouce všichni odděleni vlastním právem, ale abychom považovali všechny lidi (pántas anthropous) za obyvatele (démotas) a občany (polítas) [jednoho] města, neboť [je] jeden život (bios) jako i jeden řád světa (kosmos); stejně jako [je tomu u] stáda společně se pasoucího, společným zákonem [společnou pastvinou] (nómó) společně živeného. Toto sice napsal Zénón jako by si představoval sen anebo obraz (eidólon) filosofického dobrého řádu (eunomia) a státu (politeia), avšak Alexandr poskytl slovu dílo“ .

Liberálně-idealistická tradice Norman Angell, Velká iluze (1910), v roce 1933 dostal Nobelovu cenu míru staví na britském liberálním myšlení, rozvíjí argument interdependence, zejména ekonomické, racionalita je zejména ekonomická racionalita, útočná válka je iracionální a z ekonomického hlediska neefektivní David Mitrani, teorie funkcionalismu (1943) Robert Keohane, dialog s realisty, podíl na vzniku neoliberalismu, který usiloval o scientistickou formulaci některých základních liberálních témat. mezinárodní režimy (international regimes) jako samostatní aktéři MV Kritika LIT: optimismus, záměna je a má být, přeceňování vzájemné závislosti, ekonomiky a etických norem, podcenění bezpečnostních zájmů...

Současné debaty v MV realismus liberalismus radikalismus

(třídy a ekonomické struktury) Současné debaty v MV realismus (státy) liberalismus (jedinci a skupiny) radikalismus (třídy a ekonomické struktury)

Současné debaty v MV realismus neorealismus a neoliberalismus racionalismus neorealismus a neoliberalismus postmodernismus, „reflektivismus“, konstruktivismus, dekonstruktivismus liberalismus radikalismus